Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti YUSUFELI s.r.o., sídlem Jana Šoupala 1597/3, Ostrava, zastoupené JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem, sídlem Sokolská třída 936/21, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. prosince 2025 č. j. 57 Co 290/2025-242 a usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 22. září 2025 č. j. 111 C 44/2023-235, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově, jako účastníků řízení, a 1. Petra Recmana a 2. Miroslava Recmana, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se podanou žalobou domáhá zrušení a vypořádání spoluvlastnického práva k nemovitým věcem (pozemkům) v žalobě specifikovaným. Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením rozhodl, že zpětvzetí žaloby není účinné [§ 96 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř.")], neboť nesouhlas vedlejších účastníků se zpětvzetím byl založen na vážných důvodech a byl procesně i obsahově relevantní. Vedlejší účastníci mají na výsledku řízení, které mohli rovněž sami zahájit, oprávněný zájem, a to jak v rovině právní a ekonomické, tak i v rovině morální.
2. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Ve shodě s okresním soudem uvedl, že existují procesně ekonomické důvody pro vyslovení neúčinnosti, neboť by bylo zcela nadbytečné a neekonomické, aby se otázkou zrušení a vypořádání podílové spoluvlastnictví soud zabýval znovu k novému návrhu podanému ať již stěžovatelkou, nebo vedlejšími účastníky. První vedlejší účastník má právní zájem, aby byla otázka zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví posouzena konečným rozhodnutím, a to ve všech vzájemných souvislostech. Právo na soudní ochranu svědčí všem účastníkům řízení, nejen stěžovatelce.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka nesouhlasí s rozhodnutím o neúčinnosti zpětvzetí žaloby. Důvody, pro které bylo rozhodnuto o neúčinnosti zpětvzetí, nepovažuje za vážné ve smyslu § 96 odst. 3 o. s. ř. Skutečnost, že se na jednom z pozemků nachází rodinný dům, v němž bydlí první vedlejší účastník, nepředstavuje vážný procesně-ekonomický důvod. Tento dům není předmětem spoluvlastnictví, ani předmětem soudního sporu. Vedlejším účastníkům nevznikly ve sporu žádné náklady a nic jim nebrání v tom, aby sami podali žalobu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Poukazuje na jiné řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, v němž vystupovala na straně žalované, a k návrhu žalobkyně bylo řízení naopak zastaveno. Závěrem zdůrazňuje dispoziční zásadu, která může být omezena jen z vážného důvodu.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
4. Stěžovatelka si je vědoma, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky) a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je tedy Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
5. Stěžovatelka brojí proti rozhodnutím, jimiž byla vyslovena neúčinnost zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 3 o. s. ř. Jakkoliv lze v úpravě vyslovení neúčinnosti zpětvzetí žaloby spatřovat určité omezení dispoziční zásady či autonomie vůle, z Listiny základních práv a svobod nelze dovodit, že mezi základní práva a svobody náleží právo žalobce ukončit soudní spor. Právě § 96 odst. 3 o. s. ř. tím, že poskytuje soudu prostor pro vážení zájmů obou (všech) účastníků řízení, je široce koncipovanou generální klauzulí pro určení mezí dispoziční zásady v civilním procesu. Přihlíží tak k ústavnímu imperativu vyvažování procesního postavení účastníků, který je součástí práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a je garantován veřejnou mocí jako tzv. status positivus a představuje institucionální záruku, že žalobce nebude své právo na soudní ochranu zneužívat [srov. k tomu
Odlišné stanovisko — soudců Jiřího Zemánka, Ludvíka Davida, Jaromíra Jirsy, Kateřiny Šimáčkové a Vojtěcha Šimíčka k nález
odlišné stanovisko soudců Jiřího Zemánka, Ludvíka Davida, Jaromíra Jirsy, Kateřiny Šimáčkové a Vojtěcha Šimíčka k nálezu ze dne 30. 6. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 40/18 (N 138/100 SbNU 512) ve věci návrhu na zrušení § 96 odst. 6 o. s. ř.].6. Právní teorie [srov. LAVICKÝ, P. a kol. Občanský soudní řád: Praktický komentář. (Systém ASPI). Wolters Kluwer (cit. 2026-2-16). Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X.] i praxe se shodují v tom, že relevantní vážné důvody, pro které by zpětvzetí žaloby nemělo být účinné, a o žalobě by mělo být rozhodnuto meritorně, jsou dány zejména tam, kde řízení mohlo být zahájeno i bez návrhu, a v řízení sporném především tehdy, kdy řízení mohlo být zahájeno i na návrh druhé strany občanskoprávního vztahu nebo má-li žalovaný právní nebo jiný (např. morální) důvod pro požadavek, aby řízení skončilo rozhodnutím ve věci samé. Vzhledem k tomu, že řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví má povahu tzv. řízení iudicii duplicis, tzn. je takovým řízením, které může být zahájeno kterýmkoliv spoluvlastníkem, a první vedlejší účastník se zpětvzetím žaloby nesouhlasil a své důvody vyjádřil (má zájem na konečném řešení poměrů u všech dotčených pozemků), nelze v postupu obecných soudů, které důvody jeho nesouhlasu vyhodnotily jako závažné a řízení nezastavily, spatřovat porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Ustanovení § 96 odst. 3 o. s. ř. svým neurčitým vymezením dává široký prostor pro úvahu soudu. V situaci, kdy by bylo třeba s ohledem na stanovisko prvního vedlejšího účastníka zahajovat nové řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, se zastavení stávajícího řízení jeví ekonomicky nehospodárným.
7. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu