Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatelky Jany Komárkové, zastoupené Mgr. Pavlou Krejčí, advokátkou, sídlem Vinohradská 938/37, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. října 2024 č. j. 64 A 6/2024-111, a s ní spojeném návrhu na zrušení částí § 53 odst. 3 a 4 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ve slovech "způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky hlasování", za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Krajského úřadu Zlínského kraje, sídlem třída Tomáše Bati 21, Zlín, volební strany Svoboda a přímá demokracie (SPD), jednající volebním zmocněncem Bc. Pavlem Smetanou, volební strany K21 ZLÍNSKÝ KRAJ 21. STOLETÍ, jednající volebním zmocněncem Bc. Martinem Schönem, volební strany ANO 2011, jednající volební zmocněnkyní Petrou Mikulčíkovou, volební strany ODS, jednající volebním zmocněncem Mgr. Janem Zapletalem, volební strany STAROSTOVÉ pro Zlínský kraj s podporou TOP 09 a ZVUK 12, jednající volebním zmocněncem Pavlem Simkovičem a volební strany STAČILO! Koalice Komunistické strany Čech a Moravy, České strany národně sociální a ČSSD - České suverenity sociální demokracie, jednající volebním zmocněnkyní Milenou Vyroubalovou, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že volby do Zastupitelstva Zlínského kraje, které se konaly ve dnech 20. a 21. 9. 2024, proběhly způsobem, který hrubě narušil nebo ohrozil minimálně ústavní principy zakotvené v čl. 1 odst. 1 a čl. 5 Ústavy a čl. 3 a čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). S ústavní stížností spojila návrh na zrušení částí § 53 odst. 3 a 4 zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o volbách do zastupitelstev krajů"), ve slovech "způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky hlasování".
2. Z ústavní stížnosti a její přílohy se podává, že stěžovatelka se podáním doručeným Krajskému soudu v Brně (dále jen "krajský soud") dne 30. 9. 2024 domáhala podle § 90 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."), rozhodnutí o neplatnosti volby všech zvolených kandidátů a jejich případných náhradníků druhého vedlejšího účastníka (dále jen "volební strana") ve volbách do Zastupitelstva Zlínského kraje. Uváděla, že v důsledku jednání volební strany se volby konaly způsobem, který je v demokratickém právním státě neakceptovatelný. K porušení pravidel volební kampaně mělo dojít použitím konkretizovaných plakátů, docházelo podle ní k propagaci nenávistných volebních materiálů prostřednictvím billboardů a vylepováním letáků na veřejných prostranstvích. Kampaň vyvolávala mezi občany silný pocit strachu, xenofobie, homofobie, působila rasisticky a propagovala prvky násilí jako řešení problémů. Obsahovala i prvky, které lze označit za typické pro nacistickou ideologii. Jednáním volební strany mělo dojít k hrubému ovlivnění výsledků voleb kandidátů kandidujících za volební stranu, případně došlo k hrubému narušení ústavních principů, zejména k ohrožení práva stěžovatelky žít v demokratickém právním státě. Krajský soud napadeným usnesením návrh jako nedůvodný zamítl, protože stěžovatelka netvrdila a neprokázala, jak se namítaná nezákonnost volební kampaně měla promítnout do výsledku voleb.
Argumentace stěžovatelky
3. Stěžovatelka nejprve shrnuje podstatu ústavní stížnosti a upozorňuje, že účastníkem řízení při vydání napadeného usnesení nebyl Krajský úřad pro Zlínský kraj (dále jen "krajský úřad"), což je podle ní v rozporu s § 90 odst. 2 s. ř. s. 4. Poté se obsáhle věnuje tvrzením o porušení pravidel pro vedení volebních kampaní volební stranou a provádí její hodnocení. Z jejího pohledu došlo volební kampaní k hrubému narušení ústavních principů (viz výše bod 1.). Nesouhlasí s argumentací krajského soudu v napadeném usnesení a je přesvědčena, že algoritmus přezkumu voleb a právní úprava, o níž volební soudy algoritmus voleb opírají, je protiústavní. Podle stěžovatelky při současném algoritmu přezkumu voleb dělají volební soudy to, co dělat nesmí (hodnotí volební výsledky), a vůbec nedělají to, co dělat mají - chránit hranice ústavnosti a demokratická pravidla.
5. Právní úpravu předvolební soudní ochrany považuje stěžovatelka za nedostatečnou. Podle její právní zástupkyně je velkou vadou, že volební zákony neobsahují možnost zasáhnout do volebního procesu ještě před samotným rozhodnutím voličů, aby došlo k eliminaci podobného závadného chování volebních subjektů ještě ve fázi vedení volební kampaně. Odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 73/04 (N 17/36 SbNU 185). Žádá Ústavní soud, aby opětovně vyzval zákonodárce k zavedení předvolební soudní ochrany jako účinného prostředku ochrany demokratických principů státu.
6. Z uvedených důvodů je právní zástupkyně stěžovatelky přesvědčena, že algoritmus přezkumu voleb požadující pro vyhovění volební stížnosti prokázat "způsob, který hrubě ovlivnil výsledky hlasování", je protiústavní a navrhuje zrušit příslušné části zákona o volbách do zastupitelstev krajů.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Na rozdíl od volebního soudu nepřezkoumává výsledek voleb, nýbrž "pouze" zkoumá, zda rozhodnutí volebního soudu (v posuzované věci krajského soudu) neporušilo ústavně zaručená práva a svobody stěžovatele [srov. nález ze dne 27. 3. 2019 sp. zn. III. ÚS 35/19 (N 42/93 SbNU 87), bod 30.]. Ústavní soud tak posuzuje, zda byly dodrženy pokyny ústavodárce, tedy zda ve volbách rozhodla vůle většiny při respektování menšiny a zda nebyla účelovými kroky předem deformována vůle voličů a rovnost jejich hlasů [nález ze dne 10. 2. 2015 sp. zn. III. 3673/14 (N 32/76 SbNU 417), bod 80. a 81.].
9. Z vlastní rozhodovací činnosti Ústavní soud zjistil, že obsahově velmi obdobné ústavní stížnosti podala řada stěžovatelů a stěžovatelek zastoupených stejnou právní zástupkyní (také sama právní zástupkyně v pozici stěžovatelky), přičemž řada z nich již byla odmítnuta jako návrhy zjevně neopodstatněné [viz např. usnesení ze dne 30. 10. 2024 sp. zn. I. ÚS 2876/24, sp. zn. III. ÚS 2806/24, sp. zn. I. ÚS 2878/24, ze dne 26. 11. 2024 sp. zn. III. ÚS 2897/24 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz)]. V uvedených usneseních se Ústavní soud vypořádal s předloženou argumentací, tudíž Ústavní soud na ně odkazuje s tím, že není důvod odchýlit se od závěrů v nich uvedených. Tento postup je v souladu s judikaturní praxí Ústavního soudu (srov. usnesení ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 409/12, ze dne 21. 7. 2015 sp. zn. III. ÚS 241/15, aj.). Toliko ve stručnosti Ústavní soud připomíná, že setrvale vychází z toho, že jeho zásah do volebních procedur je možný jen za výjimečných okolností. Ani porušení volebních předpisů nevede samo o sobě k neústavnosti voleb. Rozhodující je vliv tvrzené volební vady nebo volebního deliktu na výsledek konkrétních voleb. Krajský soud správně upozornil na to, že stěžovatelka nepředestřela žádné konkrétní tvrzení o tom, jak měla namítaná nezákonnost volební kampaně ovlivnit projev vůle voličů a promítnout se ve výsledcích voleb, ani nenavrhla k této otázce žádné důkazy (bod 19. odůvodnění napadeného usnesení). Lze shrnout, že konkrétní způsob vedení kampaně nevede k neústavnosti voleb, pokud mezi ním a výsledky voleb není prokázána příčinná souvislost, resp. hrubé ovlivnění. Napadené usnesení se tomuto zásadnímu aspektu věci věnovalo a není mu z pohledu ústavněprávního co vytknout.
10. Námitka stěžovatelky, že účastníkem řízení při vydání napadeného usnesení nebyl krajský úřad, je neopodstatněná. Krajský úřad v řízení před krajským soudem vystupoval jako volební orgán (viz záhlaví napadeného usnesení), krajský soud jeho postavení respektoval a krajský úřad se ke stěžovatelčině návrhu vyjádřil (viz bod 5. odůvodnění napadeného usnesení).
11. Ústavní soud shrnuje, že neshledal namítané porušení základních práv a svobod stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
12. Návrh na zrušení výše uvedených částí § 53 odst. 3 a 4 zákona o volbách do zastupitelstev krajů, který byl s ústavní stížností spojen, představuje návrh akcesorický, jenž sdílí osud ústavní stížnosti. Pro úplnost Ústavní soud upozorňuje, že návrh je formulován vadně, neboť § 53 odst. 3 a 4 zákona o volbách do zastupitelstev krajů neobsahují dikci, jejíž zrušení stěžovatelka navrhuje. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. ledna 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu