Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Byry, zastoupeného Mgr. Pavlem Kolouškem, advokátem, sídlem Radniční 136/7, České Budějovice, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. listopadu 2024 č. j. 4 As 183/2024-36, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. srpna 2024 č. j. 64 A 7/2024-30, rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 14. června 2024 č. j. KUJCK 70996/2024 a rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 15. dubna 2024 č. j. SO/13471/2023, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích, Krajského úřadu Jihočeského kraje a Magistrátu města České Budějovice, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení
1. Ústavní soud se v tomto usnesení zabývá ústavností řízení a rozhodnutí o udělení pokuty za spáchání přestupku ve výši 2 000 Kč.
2. Magistrát města České Budějovice uznal stěžovatele vinným spácháním přestupku podle § 7 odst. 1 písm. c) bodu 4 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích (dále jen "zákon o některých přestupcích"), neboť jiným hrubým jednáním popsaným ve výroku napadeného rozhodnutí úmyslně narušil občanské soužití. Za tento přestupek správní orgán stěžovateli uložil pokutu ve výši 2 000 Kč a stanovil mu povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč (výrok I.). Zároveň podle § 86 odst. 1 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, zastavil řízení o přestupku podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o některých přestupcích, kterého se měl stěžovatel dopustit ublížením na cti hrubě urážlivým jednáním (výrok II.).
3. Stěžovatelovo odvolání směřující proti výroku I. rozhodnutí prvostupňového správního orgánu Krajský úřad Jihočeského kraje zamítl a odvoláním napadené rozhodnutí potvrdil.
4. Stěžovatel se bránil žalobou, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") zamítl, přičemž se vypořádal s námitkou zpochybňující autenticitu kamerového záznamu a nepřisvědčil stěžovatelem předložené skutkové verzi případu.
5. Kasační stížnost stěžovatele odmítl Nejvyšší správní soud napadeným usnesením pro nepřijatelnost podle § 104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen "s. ř. s."). Nejvyšší správní soud konstatoval, že přijatelnost kasační stížnosti neodůvodňuje žádná právní otázka týkající se provedeného dokazování, v němž neshledal žádné pochybení.
Argumentace stěžovatele
6. Stěžovatel s těmito závěry správních soudů a správních orgánů nesouhlasí a dovolává se porušení svých základních práv.
7. Stěžovatel napadá průběh provedeného dokazování a rozporuje učiněná skutková zjištění. Zpochybňuje pravost kamerového záznamu, s nímž bylo dle jeho názoru manipulováno. S odkazem na obsah napadených rozhodnutí prezentuje vlastní verzi skutkového děje nyní posuzovaného případu.
Splnění procesních předpokladů řízení
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
Vlastní posouzení
9. Ústavní soud předně uvádí, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti. Stěžovatel rozporuje uložení pokuty v bagatelní výši 2 000 Kč. Podle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu platí, že jde-li o věci s tzv. bagatelní částkou, zakládá to zjevnou neopodstatněnost ústavní stížnosti, neprovázejí-li posuzovanou věc mimořádné okolnosti, které ji co do ústavní roviny činí významnou (srov. např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13).
10. Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal žádné mimořádné okolnosti ve shora naznačeném smyslu, jež by odůvodňovaly jeho kasační zásah. Současně zdůrazňuje, že stěžovatel pomíjí klíčový závěr Nejvyššího správního soudu, že kasační stížnost podstatně nepřesahuje jeho vlastní zájmy, a proto odmítl jeho kasační stížnost pro nepřijatelnost.
11. Nejvyšší správní soud vysvětlil, proč je stěžovatelova kasační stížnost nepřijatelná, a tedy věcně neprojednatelná (viz body 13-14 napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). Navíc i přes odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost se Nejvyšší správní soud s námitkami stěžovatele - směřujícími primárně proti hodnocení skutkového stavu nyní posuzovaného případu - vypořádal (tamtéž, bod 15). Ani v případě meritorního projednání kasační stížnosti by tak nebylo možné očekávat, že by dospěl ke změně přijatých právních závěrů a stěžovatel by byl ve věci úspěšný.
12. Ústavní soud shrnuje, že stěžovatel v ústavní stížnosti představil pouze repetitivně argumentaci, se kterou se však již přesvědčivým způsobem vypořádaly obecné soudy i správní orgány. Ústavní soud proto nespatřuje žádný rozumný důvod, pro který by měl jejich závěry z hlediska jemu svěřené ústavní role ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) revidovat.
13. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu