Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti M. H., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. září 2024 č. j. 8 As 81/2024-48, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a České advokátní komory, sídlem Národní 118/16, Praha 1, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 26. 11. 2024 byla Ústavnímu soudu doručena stěžovatelova blanketní ústavní stížnost proti shora uvedenému rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta jeho kasační stížnost v rámci správního soudnictví při přezkumu rozhodnutí České advokátní komory, kterým nebyl stěžovateli určen advokát k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí soudu o uložení pořádkové pokuty za hrubě urážlivé podání. Ani v této věci Česká advokátní komora žádosti stěžovatele nevyhověla s ohledem na nesplnění zákonných předpokladů určení advokáta.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Podání stěžovatele nelze považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpí řadou obsahových i formálních nedostatků (viz § 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu). Fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Návrh musí mimo jiné obsahovat pravdivé vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá. K návrhu není rovněž přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva.
4. Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, na nedostatky byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti, přičemž takové stížnosti byly odmítány pro neodstraněné vady (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 62/18, sp. zn. II. ÚS 63/18, sp. zn. II. ÚS 64/18, sp. zn. IV. ÚS 2542/18, sp. zn. I. ÚS 3825/18, sp. zn. IV. ÚS 4330/18, sp. zn. III. ÚS 2177/20, sp. zn. III. ÚS 3359/22, sp. zn. III. ÚS 2724/24). Stěžovatel tedy zná formální a obsahové požadavky kladené na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, včetně toho, že musí být zastoupen advokátem již při jejím podání.
5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo již v předcházejících případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a že ústavní stížnost musí obsahovat i další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a přitom stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. Tento předpoklad je u stěžovatele evidentně naplněn, i délka lhůty pro podání ústavní stížnosti je stěžovateli dostatečně známa.
6. Jednání stěžovatele v podobě opakovaných podání vykazujících vady, bez nezbytného právního zastoupení, zde i bez tvrzené neústavnosti napadeného rozhodnutí, má v tomto případě obstrukční charakter, a proto je bez stanovení další lhůty k odstranění vad podání ústavní stížnost odmítnuta.
7. Evropský soud pro lidská práva v nedávném rozhodnutí ve věci Horyna proti České Republice, č. 6732/20, rozhodl, že Ústavní soud nemusí vyhovět žádosti o dodatečné poskytnutí lhůty a může ústavní stížnost odmítnout bez dalšího, jestliže stěžovatel byl nepochybně obeznámen s tím, že v řízení o ústavní stížnosti existuje povinnost být zastoupen advokátem.
8. Vzhledem k uvedeným důvodům Ústavní soud přiměřeně použil § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (stejně jako v řízeních o jiných ústavních stížnostech stěžovatele - viz např. usnesení ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. IV. ÚS 2543/18, ze dne 5. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 346/19, ze dne 19. 11. 2019 sp. zn. III. ÚS 3550/19, ze dne 15. 9. 2020 sp. zn. III. ÚS 2177/20, ze dne 3. 1. 2023 sp. zn. III. ÚS 3359/22, ze dne 19. 5. 2023 sp. zn. IV. ÚS 1243/23, ze dne 1. 10. 2024 sp. zn. III. ÚS 2724/24) a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2024
Milan Hulmák v. r. soudce zpravodaj