Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Štarmana, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 26 Cdo 2120/2024-768 ze dne 5. září 2024 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 197/2023-724 ze dne 8. srpna 2023, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel podal ústavní stížnost datovanou dnem 25. listopadu 2024, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 27. listopadu 2024 a kterou stěžovatel směřoval proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím.
2. Ústavní soud stěžovatele vyzval k odstranění vad spočívajících v chybějícím zastoupení advokátem. Vyzval jej též k předložení kvalifikovaného, tj. advokátem sepsaného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem. K tomu stěžovateli určil lhůtu v trvání 30 dnů. Výzva Ústavního soudu byla stěžovateli doručena dne 16. prosince 2024. Lhůta k odstranění vad podání tak uplynula dne 15. ledna 2025. Stěžovatel byl poučen, že neodstraní-li vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené, bude jeho ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.
3. Stěžovatel na uvedenou výzvu reagoval podáním odeslaným poslední den lhůty, kterým informoval Ústavní soud o tom, že záhy po doručení výzvy obdržel další rozhodnutí soudu týkající se jeho sporu s ČAK, pobočka Brno, která mu opakovaně a zřejmě úmyslně a neoprávněně neustanovila zástupce (advokáta) v jiném řízení, k čemuž dodal, že v dané situaci nemůže dost dobře požádat ČAK, pobočka Brno o ustanovení advokáta pro řízení před Vaším (roz. Ústavním) soudem. S tímto vysvětlením pak spojil žádost pro prodloužení lhůty.
4. Za situace, kdy stěžovatel doposud ani nepožádal o ustanovení advokáta, není důvod pro prodloužení lhůty. Výsledek řízení o jeho žádosti v jiné věci zde není podstatný. Vzhledem k tomu, že podmínky § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou splněny, neboť ve stanovené lhůtě nebyly vady návrhu odstraněny, soudkyně zpravodajka tímto usnesením stěžovatelovu ústavní stížnost odmítla.
5. Současně lze poznamenat, že argumentace, kterou sám stěžovatel uvedl v ústavní stížnosti je mimoběžná s důvody, na kterých napadené usnesení (o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku) stojí. Stěžovatel netvrdí, že poplatek zaplatil, nýbrž namítá, že v průběhu řízení rozhodoval podjatý soudce. Neuvádí, zda se týká napadeného rozhodnutí, nebo jiného. Pokud jiného, pak se tato námitka míjí s důvody napadeného rozhodnutí. Pokud napadeného, pak jde o ústavní stížnost nepřípustnou (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť k ochraně svého práva nevyužil žalobu pro zmatečnost, což je samo o sobě důvodem pro zpravodajské odmítnutí [§ 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 20. ledna 2025
Veronika Křesťanová v. r. soudkyně zpravodajka