Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatelů Pavla Vrážela a Vladislava Vrážela, zastoupených JUDr. Radkem Foralem, advokátem, sídlem Masarykovo náměstí 220, Napajedla, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2024 č. j. 22 Cdo 2471/2024-228, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Žofie Kabeláčové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označeného usnesení. Tvrdí, že Nejvyšší soud porušil jejich "právo vlastnit majetek" a "také právo na spravedlivý proces".
2. Z ústavní stížnosti a přiloženého usnesení plyne následující. Okresní soud ve Vsetíně k žalobě vedlejší účastnice zrušil podílové spoluvlastnictví stěžovatelů a vedlejší účastnice k nemovitým věcem. Původní spoluvlastnický podíl stěžovatelů byl 1/20 a 4/20, podíl vedlejší účastnice 15/20. Nemovitosti okresní soud přikázal do výlučného vlastnictví vedlejší účastnice, uložil jí povinnost zaplatit stěžovatelům vypořádací podíl ve výši 77 tis. Kč a 308 tis. Kč a uložil stěžovatelům povinnost nahradit náklady řízení vedlejší účastnici. Krajský soud v Ostravě rozsudek okresního soudu potvrdil.
3. Stěžovatelé podali proti rozsudku krajského soudu dovolání a Nejvyšší soud jej v záhlaví označeným usnesením odmítl pro nepřípustnost. Předeslal, že v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví jsou často dány skutečnosti, které umožňují s jistou mírou přesvědčivosti odůvodnit přikázání věci kterékoli straně sporu. Rozhodnutí je tak na úvaze soudu, která však musí být řádně odůvodněna a nesmí být zjevně nepřiměřená. Poté se Nejvyšší soud vypořádal s jednotlivými dovolacími argumenty. Nejdříve se zabýval právními otázkami, které dosud podle stěžovatelů nebyly v praxi dovolacího soudu řešeny. Odkázal přitom na judikaturu, která tyto otázky řeší. Poté konstatoval, že nemůže přezkoumávat cenu pozemku, neboť je to otázka skutková a byla okresním i krajským soudem přesvědčivě odůvodněna. Poté se zabýval právními otázkami, ve kterých se podle stěžovatelů krajský soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Stěžovatelé nicméně v této části dovolání žádné právní otázky nenamítali a pouze obecně polemizovali se závěry okresního soudu a krajského soudu. K námitce opomenutých důkazů Nejvyšší soud uvedl, že soudy žádné důkazy neopomenuly, naopak řádně odůvodnily, proč některé navržené důkazy neprovedou.
4. Stěžovatelé ve stručné ústavní stížnosti nejprve rekapitulují celou věc. Poté jen v obecné rovině konstatují, že obecné soudy nesprávně určily hodnotu nemovitostí a nesprávně své rozhodnutí odůvodnily. Rozhodnutí obecných soudů povede k dalším sporům, ostatně vedlejší účastnice pozemky nyní uzamkla a zadržela tam movité věci stěžovatelů. Stěžovatelé nesouhlasí ani s tím, že obecné soudy přiznaly náhradu nákladů řízení vedlejší účastnici "v rozporu s judikaturou Ústavního soudu".
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou řádně zastoupeni (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
6. Ústavní stížnost však neobsahuje žádnou ústavněprávní argumentaci. Vnímá Ústavní soud jako nějaký další, Nejvyššímu soudu instančně nadřazený soud, to je však zjevný omyl. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, do jejich rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout jen tehdy, pokud by jejich rozhodnutí překročila meze ústavnosti [srov. např. již nález ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98 (N 98/15 SbNU 17)]. O tuto situaci však v nyní posuzované věci nejde.
7. Tvrzené vady (včetně nesprávně přiznané náhrady nákladů řízení) vůbec nemají původ v napadeném usnesení, ale v rozhodnutích, která mu předcházela a která stěžovatelé nenapadli. Co se týče samotného napadeného usnesení, stěžovatelé mu vlastně nic nevytýkají. Nejvyšší soud přitom usnesení pečlivě odůvodnil a vypořádal se s veškerou dovolací argumentací (body 13 až 31 napadeného usnesení).
8. Ústavní stížnost je tudíž návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. ledna 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu