Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka o ústavní stížnosti stěžovatele Davida Scheinherra, zastoupeného JUDr. Vítem Hrnčiříkem, LL.M., Ph.D., advokátem, sídlem Šrobárova 2002/40, Praha 10 - Vinohrady, proti usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 29. srpna 2024 č. j. 14 Co 175/2024-760 a Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 4. června 2024 č. j. 10 C 236/2022-639, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-sever, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti AIRMEDIA a.s., sídlem Korytná 1538/4, Praha 10 - Strašnice, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených usnesení. Tvrdí, že civilní soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2, čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených usnesení plyne následující. Stěžovatel v říjnu 2022 podal u Okresního soudu Plzeň-sever žalobu. V ní se domáhal určení obsahu kupní smlouvy, kterou by byla vedlejší účastnice zavázána prodat stěžovateli pozemky v celkové výši 16,5 mil. Kč. Svůj nárok stěžovatel opíral o smlouvu o smlouvě budoucí z roku 2012. Celá věc měla komplikovaný procesní děj. Okresní soud nařídil usnesením ze dne 15. 12. 2022 předběžné opatření, jímž vedlejší účastnici uložil zákaz nakládat s pozemky, aby je nemohla převést na třetí osobu. V dalším průběhu řízení šlo o to, zda má stěžovatel povinnost složit doplatek jistoty ve výši cca 2,5 mil. Kč. Stěžovatel doplatek jistoty nikdy nesložil, naopak se opakovaně neúspěšně domáhal osvobození od soudních poplatků.
3. Návrhem, který vedl k vydání nyní napadených usnesení, se stěžovatel domáhal u okresního soudu osvobození od soudního poplatku, což by vedlo k osvobození od povinnosti doplatit jistotu (§ 75b odst. 3 ve spojení s § 138 odst. 1 občanského soudního řádu). Okresní soud podmínky pro osvobození neshledal a nyní napadeným usnesením předběžné opatření zrušil. Stěžovatelovy poměry nezakládaly důvod pro osvobození od soudních poplatků, stěžovatel je majetný, vlastní nemovitosti a je jednatelem několika obchodních společností. Nedoložil skoro žádné listinné důkazy týkající se jeho účtů, úvěrů a nájemního bydlení, a když už doložil, tak neprokazovaly tvrzené skutečnosti. Pracovní neschopnost stěžovatele nemohla být důvodem pro prominutí soudního poplatku, protože nastala až v poslední den lhůty na složení doplatku jistoty. Stěžovateli také přitěžuje, že návrh podal až půl roku po podání návrhu vedlejší účastnice na složení doplatku jistoty. Dříve za totožných skutkových podmínek uváděl, že doplatek jistoty složí.
4. Krajský soud v Plzni usnesení okresního soudu potvrdil napadeným usnesením. Uvedl, že návrh na osvobození od soudního poplatku podaný stěžovatelem byl již dříve projednán a soudy tak v nyní posuzované věci mají posuzovat pouze změnu osobních a majetkových poměrů stěžovatele. Změna zdravotního stavu stěžovatele nemá na rozhodování žádný vliv, neboť se výrazně nepromítá do jeho majetkových poměrů. Jedné ze společností stěžovatele se navíc zdvojnásobil zisk. Ostatní tvrzené skutečnosti stěžovatel neprokázal nebo nebyly pro posuzovanou věc relevantní. Na závěr krajský soud konstatoval, že kdyby ke zrušení předběžného opatření nedošlo, stěžovatel by i tak neměl dostatek finančních prostředků na koupi nemovitostí. V obou případech by se tak došlo ke stejnému výsledku - uplatňované právo stěžovatele zrušením předběžného opatření nemůže být ohroženo. Soudy musely předběžné opatření zrušit, neboť narušuje a zatěžuje podnikání vedlejší účastnice.
5. Stěžovatel založil svou ústavní stížnost na dvou argumentačních liniích. Zaprvé, kritizuje nezákonný postup při uložení doplatku jistoty. V nyní posuzované věci šlo o předběžné opatření vydané po zahájení řízení ve smyslu § 102 občanského soudního řádu. Tato norma přitom neumožňuje užití § 76h občanského soudního řádu, které je jedinou možnou cestou uložení doplatku jistoty po zahájení řízení. Podle komentářové literatury nelze § 75b odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu (bez spojení s § 76h občanského soudního řádu) uplatnit po nařízení předběžného opatření. Usnesení civilních soudů o uložení doplatku jistoty tak nemělo zákonný základ a bylo neústavní. Zadruhé, co se týče rozhodování o osvobození od soudních poplatků, usnesení civilních soudů vykazují nepřijatelné nedostatky. Civilní soudy postupovaly formalisticky (zejména krajský soud, který uvedl, že se jedná o věc rozsouzenou, a že se dostatečně nezměnily skutečnosti ohledně stěžovatelových majetkových poměrů), nesprávně vyhodnotily majetkovou situaci stěžovatele, dopustily se svévolné interpretace a lpěly na doložení dokladů, i když bylo zcela jasné, že stěžovatel schopnost zaplatit doplatek jistoty objektivně nemá. Stěžovatel namítá, že se soudy nevypořádaly s argumenty ohledně změny zdravotního stavu, která výrazně změnila jeho majetkové poměry.
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
7. Ústavní soud ve své ustálené rozhodovací praxi vyjádřil názor, že zpravidla není oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních. Jde totiž o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a kterými není předurčen konečný výsledek sporu. I rozhodnutí o předběžném opatření je nicméně způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu, byť toliko v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Ústavní soud při takovém testu zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole [srov. nález ze dne 11. 8. 2020 sp. zn. III. ÚS 1121/20 (N 163/101 SbNU 132), body 12 a 13].
8. Civilní soudy uložily povinnost doplatit jistotu na základě relativně neurčitého § 75b odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu. K tomu je nutné dodat, že stěžovatelem tvrzená neústavnost tohoto postupu nemá původ v nyní napadených usneseních, ale v usnesení krajského soudu ze dne 5. 12. 2023 č. j. 14 Co 228/2023-542. Z tohoto rozhodnutí nyní obecné soudy vycházely. Obě napadená usnesení byla v souladu s ústavními požadavky detailně odůvodněna, byť se jejich interpretace rozcházela se stěžovatelem citovanou komentářovou literaturou.
9. Rovněž k přezkumu rozhodování o soudních poplatcích se Ústavní soud staví dlouhodobě zdrženlivě (srov. nález ze dne 12. 12. 2023 sp. zn. IV. ÚS 1467/22, bod 24 a tam citovaná judikatura). Civilní soudy odůvodnily, proč nejsou dány podmínky pro osvobození od soudního poplatku (body 8 až 23 usnesení okresního soudu a body 9 až 12 usnesení krajského soudu). Civilní soudy posoudily osobní, rodinné i majetkové poměry stěžovatele, včetně jeho zdravotního stavu a vypořádaly se s jeho argumenty a důkazy (body 20 až 23 usnesení okresního soudu, body 9 až 12 usnesení krajského soudu). Povinnost tvrzení i povinnost důkazní přitom nesl (ale neunesl) stěžovatel.
10. Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelových základních práv. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu