IV. ÚS 3337/24

Odůvodnění

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo vlastnit majetek zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastnice se žalobou u Okresního soudu v Novém Jičíně (dále jen "okresní soud") domáhala po stěžovatelce zaplacení částky 900 000 Kč s příslušenstvím. Usnesením ze dne 12. 7. 2024 č. j. 13 C 62/2023-96 okresní soud schválil smír ve znění, podle něhož se stěžovatelka zavázala zaplatit vedlejší účastnici částku 800 000 Kč a že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Posléze okresní soud (vyšší soudní úřednicí) prvním napadeným usnesením uložil stěžovatelce povinnost zaplatit České republice na účet okresního soudu soudní poplatek ve výši 36 000 Kč. Vyšel z toho, že výše soudního poplatku pro dané řízení je 45 000 Kč a že vedlejší účastnice je podle § 11 odst. 2 písm. m) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích") osvobozena od soudních poplatků [pozn. správně má být podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích], a proto podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích přenesl povinnost k úhradě soudního poplatku na stěžovatelku, a to podle § 10 odst. 7 zákona o soudních poplatcích o 20 % snížený, tedy částku 36 000 Kč. Druhým z napadených usnesení okresní soud usnesení vyšší soudní úřednice potvrdil.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatelka připomíná, že vedlejší účastnice původně požadovala částku 900 000 Kč s příslušenstvím, avšak na základě dohody dosáhla zaplacení toliko 800 000 Kč. Ve svém důsledku to znamená, že vedlejší účastnice byla úspěšná jen z 61,9 %, neboť na základě soudního smíru jí byla uhrazena částka 800 000 Kč, a nikoliv částka 1 293 041,10 Kč (což představuje částku 900 000 Kč s příslušenstvím). Stěžovatelka tak byla ve skutečnosti úspěšná z 38,1 % a při porovnání míry úspěchu lze uzavřít, že vedlejší účastnice byla ve skutečnosti úspěšná jen z 23,8 %. Okresní soud tak podle stěžovatelky ve smyslu nálezu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 (N 175/58 SbNU 529) pochybil, když při posuzování úspěchu (a neúspěchu) v civilním sporu nezohlednil nejen skutečnost, že vedlejší účastnice nedosáhla zaplacení celé její původně požadované částky, ale nedosáhla rovněž zaplacení ani jí požadovaného příslušenství jistiny. Uvedenou okolnost měl soud zohlednit i při ukládání povinnosti stěžovatelce hradit soudní poplatek, který by při zohlednění uvedených hledisek měl činit toliko 7 616 Kč. Na věci podle stěžovatelky nic nemění ani okolnost, že ve věci byl uzavřen smír a odkazuje na usnesení ze dne 14. 3. 2022 sp. zn. II. ÚS 2376/21 (pozn.: rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z https://nalus.usoud.cz).

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 83 a 91 Ústavy). Proto mu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných orgánů veřejné moci, nedošlo-li jejich činností k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná interpretace či aplikace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů je takový výklad právních norem, který se jeví v daných souvislostech jako svévolný [srov. např. nález ze dne 23. 1. 2008 sp. zn. IV. ÚS 2519/07 (N 19/48 SbNU 205)]. K takové situaci, ani k žádnému srovnatelnému pochybení, v nyní posuzované věci podle zjištění Ústavního soudu nedošlo. Nezbytným předpokladem meritorního zkoumání předmětné věci je totiž vyloučení tzv. bagatelnosti. Přestože úprava řízení před Ústavním soudem tento pojem nezná, není možné nepřihlížet k hranicím, které zákonodárce v civilním řízení ve smyslu bagatelnosti vymezil. Brání-li občanský soudní řád podání odvolání u sporů o částku nepřevyšující 10 000 Kč a podání dovolání u sporů o částku nepřevyšující 50 000 Kč, nebylo záměrem zákonodárce, aby roli další přezkumné instance nahrazoval Ústavní soud. Částku 36 000 Kč, o kterou ve své podstatě v tomto řízení jde, lze v tomto ohledu považovat za bagatelní.

6. Dále Ústavní soud připomíná, že otázky spojené s náhradou nákladů řízení, kam spadá i rozhodování o soudních poplatcích, posuzuje velmi zdrženlivě a výrok o náhradě nákladů řízení (či stanovení poplatkové povinnosti, jež se poté stane součástí nákladů řízení) ruší pouze výjimečně. Nicméně vzhledem k tomu, že rozhodování o nákladech řízení je nedílnou součástí soudního řízení jako celku, a proto i na tuto část řízení dopadají postuláty řádného procesu, je Ústavní soud oprávněn podrobit přezkumu i tato rozhodnutí, avšak pouze z toho pohledu, zda nejsou v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, resp. zda z hlediska své intenzity zásahu do základního práva nepředstavují závažný exces [viz nález ze dne 8. 2. 2007 sp. zn. III. ÚS 624/06 (N 27/44 SbNU 319)]. Takovou povahu však napadená soudní rozhodnutí nemají.

7. Ke stěžovatelčině argumentaci Ústavní soud dodává, že obě napadená usnesení okresního soudu se týkala rozhodnutí o úhradě soudního poplatku, tedy nikoliv obecně rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, o níž byl schválen smír. Jde tak o zásadní rozdíl s věcí, v níž Ústavní soud rozhodl stěžovatelkou odkazovaným nálezem sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž posuzoval ústavnost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve smyslu § 142 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. V této věci nedošlo k tomu, že by některý z účastníků byl osvobozen od úhrady soudního poplatku podle zákona o soudních poplatcích. Ve věci stěžovatelky nastala situace (vzhledem k osvobození vedlejší účastnice od soudního poplatku), kdy soudní poplatek je povinna hradit stěžovatelka, a proto je nutno vyjít ze závěru uvedeného v bodě 8. odůvodnění usnesení sp. zn. II. ÚS 2376/21 (tedy, že zaplacení soudního poplatku je přirozeným zájmem státního rozpočtu). Zákon o soudních poplatcích v § 10 odst. 7 zakotvuje úpravu vrácení soudního poplatku v případě schválení smíru mezi účastníky řízení před tím, než je ve věci samé rozhodnuto, a to vrácení poplatku sníženého o 20 %, žádné další zvýhodnění pro účastníky řízení, které skončilo smírem, zákon nezná.

8. Ústavní soud z výše uvedených důvodů uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena stěžovatelčina základní práva, a proto její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. ledna 2025

Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu