Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Josefa Fialy a Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti CAPITALIA s. r. o., sídlem Martinická 987/3, Praha 19 - Kbely, zastoupené Mgr. Janem Vargou, advokátem, sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2024 č. j. 25 Cdo 423/2024-1081 a části výroku II. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové dne 10. října 2023 č. j. 47 Co 115/2023-1034, kterou byl změněn výrok III. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. března 2023 č. j. 21 C 92/2017-998, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti LKN s. r. o., sídlem Rybná 716/24, Praha 1 - Staré Město, a podniku Lesy České republiky, s. p., sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Tvrdí, že napadená rozhodnutí porušují její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Okresní soud v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") rozhodoval ve věci sporu o nárocích ze smluv o dílo uzavřených mezi vedlejšími účastníky dne 20. 6. 2014. V jedné z nich si sjednaly, že vedlejší účastník je oprávněn obrátit se na banku uvedenou v záruční listině za účelem uspokojení ve smlouvě vymezených vzniklých peněžitých nebo penězi ocenitelných práv (nároků). Vedlejší účastnice neprovedla práce podle smluv ve sjednaných termínech. Za účelem uspokojení smluvní pokuty vyúčtované vedlejším účastníkem mu banka poskytla plnění z bankovní záruky. Pohledávky z této smlouvy v určené výši vedlejší účastnice v průběhu řízení platně postoupila na stěžovatelku. Okresní soud posoudil žalobu jako částečně důvodnou. Podle něj smluvní pokuta uplatněná za prodlení nebyla splatná ke dni předložení záruční listiny bance, a vedlejší účastník proto neměl právo uplatnit výplatu bankovní záruky k tomuto dni. Splatnost smluvní pokuty totiž nastala až na základě vedlejším účastníkem vystavené faktury. Ke dni uplatnění bankovní záruky tak pohledávku nešlo považovat za existující.
3. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") se závěrem o neoprávněnosti vyplacené bankovní záruky nesouhlasil. Podle ujednání o bankovní záruce nebyla pro uplatnění práv ze zajištění rozhodná splatnost dluhu, ale jeho vznik. Právo na smluvní pokutu vzniklo okamžikem naplnění smluvních podmínek přímo ze smlouvy. Výzva vedlejšího účastníka byla bance doručena právě v den vzniku nároku na smluvní pokutu. Následné odstoupení od smlouvy nemohlo mít vliv na zajištění sjednané smlouvou. Stěžovatelka tak podle krajského soudu proto právo na zaplacení částky představující vyplacenou bankovní záruku nemá. Krajský soud proto napadenou částí výroku II. rozsudek okresního soudu v této části změnil tak, že žalobu zamítl.
4. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl. Upozornil přitom, že je vázán vymezením dovolacího důvodu v dovolání a mohl se i při posouzení jeho přípustnosti zabývat jen otázkou, kterou v něm stěžovatelka vymezila, tedy tím, zda je možné uplatnit bankovní záruku v době, kdy ještě nebyla vystavena faktura na úhradu smluvní pokuty, ale závazek na její úhradu má být hrazen právě na základě vystavené faktury. Výsledek, k němuž krajský soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel, nebyl řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. V postupu, jímž k takovému výsledku, tj. k závěru o obsahu právního úkonu (právního jednání), krajský soud dospěl, se od ustálené judikatury Nejvyššího soudu neodchýlil. Ujednání ve smlouvě o dílo srovnal s ujednáním smlouvy o finanční záruce, které právo na plnění nevázalo na splatnost zajišťovaných dluhů, nýbrž na jejich vznik. Z obsahu obou smluvních ujednání lze dovodit, že právo na smluvní pokutu vzniklo okamžikem porušení smluvní povinnosti, zatímco vystavení faktury představovalo toliko výzvu věřitele k plnění s určením data splatnosti dluhu, která neměla vliv na vznik práva vedlejšího účastníka na plnění z finanční záruky.
Argumentace stěžovatelky
5. Stěžovatelka nesouhlasí se zaplacením smluvních pokut čerpáním plnění z bankovní záruky v době, kdy dluh ještě nevznikl. Povinnost zaplatit smluvní pokutu vznikla až vystavením faktury. Teprve v tomto okamžiku jej vedlejší účastník přesně vyčíslil. Do tohoto data stěžovatelka neměla a ani teoreticky nemohla mít k dispozici doklad, na jehož základě měla být smluvní pokuta hrazena. Dle stěžovatelky tak není podstatné datum odeslání ani doručení výzvy k plnění bankovní záruky, ani splatnost faktury, ale okamžik vzniku závazku. Obecné soudy pochybily, když všechny, ač každý odlišně, určily nesprávný okamžik vzniku dluhu. Bankovní záruka tedy byla vedlejším účastníkem uplatněna předčasně, a tedy neoprávněně.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. čl. 83 a čl. 90 Ústavy). V řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) proti rozhodnutí obecných soudů tedy není další přezkumnou instancí.
8. Stěžovatelka své námitky obsažené v ústavní stížnosti směřuje proti závěru krajského soudu o okamžiku vzniku práva vedlejšího účastníka na smluvní pokutu. Žádným způsobem přitom nerozporuje jeho samotnou existenci, ani pozdější splatnost. Ústavní soud připomíná, že otázky výkladu podústavního práva, ale i výkladu smluv jako projevu autonomní úpravy soukromoprávních vztahů, jsou zásadně věcí obecných soudů [srov. např. nález ze dne 14. 4. 2005 sp. zn. I. ÚS 625/03 (N 84/37 SbNU 157)]. Ne každé porušení podústavního práva pak dosahuje ústavněprávní intenzity [srov. např. usnesení ze dne 31. 10. 2018 sp. zn. IV. ÚS 2867/18, bod 13, nebo ze dne 2. 7. 2019 sp. zn. IV. ÚS 2582/18]. Argumentace stěžovatelky je pouze pokračující polemikou se závěry obecných soudů. Není z ní ani zřejmé, jak měla být rozhodnutími obecných soudů zkrácena na svých ústavních právech, navíc pokud nerozporuje samotný vznik dluhu ani jeho následnou splatnost.
9. Závěr obecných soudů o okamžiku vzniku práva na smluvní pokutu se v kontextu aktuální právní úpravy nejeví jako výraz svévole. Stěžovatelka, na rozdíl od aktuální právní úpravy, v ústavní stížnosti důsledně nerozlišuje vznik dluhu, jeho splatnost a splnitelnost. Svůj odlišný výklad staví pouze na závěru, že do vystavení faktury nemohla mít podklad pro plnění dluhu, což úzce souvisí s určením času jeho splatnosti a splnitelnosti, a nikoliv nezbytně s jeho existencí. Předčasné plnění (před splnitelností dluhu) na existující dluh přitom bezdůvodné obohacení nezakládá (srov. MELZER, Filip, TÉGL, Petr. Občanský zákoník: velký komentář. 2894-3081. Praha: Leges, 2018, s. 1284, m. č. 113.). Rozhodnutí soudů naplňují požadavky na odůvodnění rozhodnutí vymezené judikaturou Ústavního soudu [srov. např. nález ze dne 11. 12. 2008 sp. zn. III. ÚS 1481/08 (N 220/51 SbNU 725)].
10. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky, odmítl její ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. února 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu