Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Milana Hulmáka a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Z. N. C., zastoupené Mgr. Martinem Volejníkem, advokátem, sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2 - Nové Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 255/2024-1621 ze dne 4. září 2024, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a V. C., zastoupeného Mgr. Pavlem Fexou, advokátem, sídlem Melantrichova 477/20, Praha 1 - Staré Město, a nezletilých V. C. C. a G. C., zastoupených Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, sídlem Kounicova 683/14, Brno, jako vedlejších účastníků řízení, o návrhu na odklad vykonatelnosti, takto:
Výrok
Vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 255/2024-1621 ze dne 4. září 2024 se odkládá do vykonatelnosti rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV. ÚS 3446/24.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze z důvodu porušení základních práv podle čl. 10 odst. 2, čl. 14 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Současně navrhuje odložit vykonatelnost napadeného rozsudku podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
2. Stěžovatelka (matka) se na jaře 2021 přestěhovala z P. s nezletilými vedlejšími účastníky (děti) do M. do Španělska se souhlasem vedlejšího účastníka (otec) s tím, že tento pobyt bude dočasný. Když matka následně zvažovala, že se s dětmi přestěhuje za otcem do Itálie, otec souhlas s přestěhováním dětí neudělil. Otec se pak návrhem z 24. listopadu 2021 podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 domáhal nahrazení souhlasu matky s umístěním bydliště dětí na adrese P.
3. Obvodní soud rozsudkem č. j. 0 Nc 25001/2020-1570 ze dne 7. května 2024 návrh otce zamítl (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
4. Městský soud napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu změnil (výrok I) tak, že místem bydliště G. (výrok II) a V. C. (výrok III) určil P. Rozhodl o nákladech řízení (výrok IV).
5. V ústavní stížnosti matka argumentuje, že městský soud porušil zásadu dvojinstančnosti řízení, jeho rozhodnutí je nečekané a překvapivé, zejména vyšel-li ze shodného skutkového stavu jako obvodní soud. Odůvodnění odlišného právního posouzení chybí. Stěžovatelka se dále domnívá, že městský soud chybně vykládá § 858 ve spojení s § 80 občanského zákoníku. Tvrdí, že konsensus rodičů stran místa pobytu dětí, s nímž městský soud pracoval, neexistoval. Městský soud tak uměle a účelově vytváří podklad pro rozhodnutí. Životní úroveň stěžovatelky a vysoce nadstandardní bydlení ve vile v P. nesouvisí podle stěžovatelky s meritem věci. Doplňuje, že otec o děti nejeví zájem a dceru ani nikdy osobně neviděl, ač se snaží docílit jejich přemístění ze Španělska do České republiky. Tam děti ani od okamžiku jejich narození nežily. Matka namítá, že rozhodnutí zasahuje do jejích osobnostních práv a nutí ji přeorganizovat si život. Odmítá proto závěry městského soudu jako nelogické, objektivně nesprávné a iracionální. Podle stěžovatelky je naplněna alternativa dvou bydlišť dětí. Zájem dětí jako španělských rezidentů spatřuje v setrvání ve Španělsku.
6. Návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku matka odůvodňuje stručně tím, že výkon napadeného rozsudku spočívající v radikální životní změně by v jejím životě a životě dětí znamenal nepoměrně větší újmu, než by představovalo odložení jeho vykonatelnosti pro otce.
7. Soudkyně zpravodajka si vyžádala k návrhu na odklad vykonatelnosti vyjádření městského soudu, otce a opatrovníka dětí před obecnými soudy a dotázala se i na aktuální místo pobytu stěžovatelky s dětmi.
8. Městský soud zdůraznil specifickou rodinnou situaci a to, že podstatou sporů je řešení osobních majetkových nároků stěžovatelky vůči otci. Upozornil na nepřiměřeně dlouhý, tři roky trvající postup obvodního soudu pro vydání rozhodnutí v rozporu s § 471 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních. Má za to, že z odůvodnění napadeného rozsudku plynou důvody, proč takový stav není z hlediska nejlepšího zájmu dětí optimální. Prodlužování procesního pochybení obvodního soudu s postupující integrací dětí ve španělském bydlišti by mohlo dětem způsobit závažnou újmu. Naopak je v jejich zájmu výchova a vzdělávání v určeném místě bydliště v P. K aktuálnímu místu pobytu stěžovatelky a dětí se nevyjádřil.
9. Opatrovník dětí před obecnými soudy - Městská část Praha 6 - poukázal na skutečnost, že děti fakticky žijí ve Španělsku od roku 2021. Pro dlouhodobou neznalost aktuálního stavu dětí a velký vliv stěhování dětí do téměř neznámého prostředí se vyslovil pro odklad vykonatelnosti.
10. Otec uvedl, že výkon rozhodnutí považuje vzhledem k citlivosti pro nezletilé za krajní až extrémní řešení, nicméně jej do budoucna nechce vyloučit. Stěžovatelce nic v přesunu nebrání. Má veškeré hmotné zabezpečení, aby uvedla bydliště dětí do souladu s právem. Zároveň zdůraznil, že pobyt stěžovatelky a dětí ve Španělsku je velmi nákladný a plně jej hradí otec. To však neznačí jeho souhlas s pobytem. Důvody k odkladu nejsou podle něho dány. K místu pobytu dětí uvedl, že adresa pobytu v přílohách k ústavní stížnosti odpovídá nemovitosti, již do konce roku 2023 hradil. Aktuální informace o pobytu dětí od matky otec nemá.
11. Podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
12. V posuzované věci považuje Ústavní soud uvedené podmínky za splněné. S ohledem na rozsah stěžovatelčiných námitek i jejich povahu není možné o ústavní stížnosti rozhodnout ihned. Vzhledem k uvedeným informacím lze mít za to, že doposud matka místo pobytu dětí nepřesunula na rozsudkem určenou adresu. Pro stěžovatelku a děti by výkon rozsudku znamenal zásadní změnu životních okolností, sociálních vazeb a kulturního prostředí. Ač lze přisvědčit městskému soudu, že délka řízení před obvodním soudem znamenala prodlužující se integraci do španělského prostředí, neztotožňuje se však s tím, že odklad vykonatelnosti by měl způsobit tak závažnou újmu, že by neměl být povolen. A to i s přihlédnutím k průběhu školního roku (trimestrů) a přestupu na novou školu v průběhu trimestru. Ústavní soud přihlédl i k tomu, že otec žije v Itálii, nikoli v blízkosti rozsudkem určeného bydliště. Nelze se tak domnívat, že by odložení vykonatelnosti mělo zásadní negativní dopad na výkon ostatních práv otce plynoucí z rodičovské odpovědnosti. Otec ve vyjádření neuvádí žádný důvod, jakou újmu by odklad vykonatelnosti pro něho mohl způsobit. Ve vyjádření zdůrazňuje majetkové souvislosti, nikoli aspekt výkonu svých rodičovských práv, z vyjádření i plyne, že nemovitost, kde by se děti měly zdržovat, již od roku 2024 ani nehradí.
13. Ústavní soud zároveň neshledal v odkladu vykonatelnosti rozpor s důležitým veřejným zájmem.
14. Ústavní soud proto návrhu na odklad vykonatelnosti vyhověl, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 28. 1. 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu