IV. ÚS 3469/24

Odůvodnění

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená zejména čl. 16, 17 a 47 Listiny základních práv Evropské unie, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ve IV. části ústavní stížnosti stěžovatel předložil návrh na podání předběžných otázek Soudnímu dvoru Evropské unie, které formuluje a které se týkají účinků Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1023 ze dne 20. června 2019 o rámcích preventivní restrukturalizace, o oddlužení a zákazech činnosti a opatřeních ke zvýšení účinnosti postupů restrukturalizace, insolvence a oddlužení a o změně směrnice (EU) 2017/1132 (směrnice o restrukturalizaci a insolvenci)

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") napadeným usnesením č. j. 8 C 455/2023-95 odmítl podání stěžovatele označené jako návrh na přerušení vymáhání individuálních nároků vůči Liboru Malečkovi, ve znění jednotlivých doplnění (I. výrok), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II. výrok). V odůvodnění obvodní soud uvedl, že stěžovatel podal neúplné a nejasné podání, proto stěžovatele vyzval, aby odstranil jeho vady, a zároveň ho poučil o procesních následcích v případě, že ve stanovené lhůtě vady neodstraní. Vzhledem k tomu, že stěžovatel ani přes výzvu soudu vady podání neodstranil a vady jsou takovým nedostatkem, pro který nelze pokračovat v řízení, postupoval obvodní soud podle § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a podání stěžovatele odmítl. V závěru usnesení obvodní soud stěžovatele poučil, že proti usnesení o odmítnutí návrhu může podat v zákonem stanovené lhůtě odvolání k Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud").

3. Dále se z příloh ústavní stížnosti podává, že dne 4. 10. 2024 se stěžovatel obrátil na obvodní soud se žádostí, aby bylo co nejrychleji rozhodnuto v souladu s právem Evropské unie o jeho návrhu na přerušení vymáhání individuálních nároků. K této žádosti předsedkyně obvodního soudu přípisem uvedeným v záhlaví stěžovateli sdělila, že v jeho věci již bylo rozhodnuto, a to usnesením ze dne 15. 4. 2024 č. j. 8 C 455/2023-95, jímž byl návrh pro vady odmítnut, a že spis se nachází u městského soudu s jeho odvoláním.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti rekapituluje, že podal obvodnímu soudu návrh na přerušení vymáhání individuálních nároků vůči své osobě. Pokud obvodní soud jeho návrh odmítl, postupoval v rozporu s právem Evropské unie, na což stěžovatel podle svého sdělení reagoval podáním stížnosti Evropské komisi. Své právní hodnocení věci stěžovatel v ústavní stížnosti obsáhle odůvodňuje.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Před meritorním posouzením ústavní stížnosti je povinností Ústavního soudu zkoumat, zda jsou splněny procesní předpoklady kladené na takový návrh zákonem o Ústavním soudu.

6. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Na toto ustanovení navazuje § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu stanovící, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, což platí pro nyní posuzovanou věc. Napadené usnesení č. j. 8 C 455/2023-95 obsahuje výslovné poučení, že je možné proti němu podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení. Žádné rozhodnutí městského soudu o odvolání stěžovatele však stěžovatel petitem ústavní stížnosti nenapadá, a to i přesto, že z obsahu napadeného sdělení předsedkyně obvodního soudu vyplývá, že stěžovatel usnesení č. j. 8 C 455/2023-95 napadl odvoláním. Podle informací z veřejně přístupných zdrojů (https://infosoud.justice.cz) odvolací řízení dosud neskončilo.

7. Nepřípustná je ústavní stížnost také v části směřující proti sdělení předsedkyně obvodního soudu sp. zn. 60 Spr 915/2024. Stěžovatelova ústavní stížnost podle svého obsahu by mohla směřovat proti případné nečinnosti obvodního soudu, k níž by docházelo v řízení o jeho návrhu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je ale třeba, aby stěžovatelé - dříve, než se obrátí na Ústavní soud - využili možnost podat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Nevyčerpají-li tento prostředek ochrany svých práv, je jejich ústavní stížnost nepřípustná [viz např. nálezy ze dne 7. 8. 2007 sp. zn. IV. ÚS 391/07 (N 122/46 SbNU 151), bod 11., ze dne 23. 4. 2015 sp. zn. I. ÚS 1549/11 (N 83/77 SbNU 197), body 55. a 61., ze dne 20. 12. 2017 sp. zn. I. ÚS 3296/17 (N 238/87 SbNU 853), bod 20.]. Jelikož ze stěžovatelova podání nevyplývá, že by uvedený procesní prostředek podle § 174a zákona o soudech a soudcích využil, nutno hodnotit ústavní stížnost, směřuje-li proti sdělení předsedkyně obvodního soudu sp. zn. 60 Spr 915/2024, rovněž jako nepřípustnou.

8. Žádá-li stěžovatel v petitu ústavní stížnosti, aby Ústavní soud "nařídil Obvodnímu soudu pro Prahu 5 projednat návrh Libora Malečka na přerušení vymáhání individuálních nároků vůči Liboru Malečkovi ze dne 20. 10. 2022 s doplněními ze dne 1. 11. 2022, 8. 11. 2022 a 18. 11. 2022 a ze dne 8. 2. 2024", není k rozhodnutí o takovém návrhu Ústavní soud příslušný [§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu], neboť stěžovatel se nemůže domáhat ničeho jiného, než co umožňuje § 82 zákona o Ústavním soudu [srov. k tomu přiměřeně usnesení ze dne 18. 12. 2012 sp. zn. I. ÚS 2394/12 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)].

9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost zčásti jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a zčásti jako návrh, k jehož projednání není příslušný, podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu. Protože se Ústavní soud nemohl ústavní stížností věcně zabývat, nemohl ani eventuálně přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru Evropské unie stěžovatelem formulované předběžné otázky, tudíž o návrhu na jejich podání samostatně nerozhodoval. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2025

Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj