Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem, sídlem Huťská 1383, Kladno, proti částem rozsudků Vrchního soudu v Praze ze dne 16. července 2024 č. j. 7 To 24/2024-5693 a Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2023 sp. zn. 46 T 7/2023 týkajících se trestu propadnutí věci, jmenovitě peněžních prostředků, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. V nynější věci stěžovatel podal ve prospěch svého obviněného bratra odvolání. V něm mj. kritizoval, že Městský soud v Praze nemohl rozhodnout o zabrání věci, jmenovitě peněžních prostředků ve výši 97 020 EUR. Šlo o peníze, které stěžovatel půjčil svému obviněnému bratrovi. Městský soud však do výroku o zabrání věci nezahrnul žádné peníze; výčet obsahoval jen přístroje a různé prostředky pro výrobu cigaret anebo již vyrobené cigarety. Ve skutečnosti výše uvedená částka podléhala - podle Vrchního soudu v Praze - trestu propadnutí věci (§ 70 odst. 1 trestního řádu).
2. Stěžovatel tak neměl postavení zúčastněné osoby (§ 42 trestního řádu), ale osoby se samostatnými obhajovacími právy. A těm trestní řád přiznává právo se odvolat proti trestnímu rozsudku, byť se jich věc přímo nedotýká (§ 247 odst. 2 trestního řádu). U dovolání tomu však není. Tento mimořádný opravný prostředek je totiž subjektivně omezen (§ 265d odst. 1 trestního řádu). Stěžovateli tak skutečně nezbývalo nic jiného než podat proti rozhodnutí vrchního soudu ústavní stížnost. Ústavní soud se však jí nemůže blíže zabývat, a to hned ze dvou důvodů.
3. Zaprvé, ústavní stížnost je individuálním prostředkem ochrany ústavně zaručených subjektivních práv. Jde o nástroj, který jednotlivec může využít ve věci, jež se ho dotýká bezprostředně [takto usnesení ze dne 24. 9. 1996 sp. zn. III. ÚS 234/96 (U 23/6 SbNU 234)]. V zásadě je vyloučeno, aby jedna osoba podala jménem druhé osoby ústavní stížnost [usnesení ze dne 8. 12. 1994 sp. zn. II. ÚS 178/94 (U 22/2 SbNU 259)]. V ústavní stížnosti však stěžovatel nepředkládá žádné argumenty, jak se ho napadená rozhodnutí přímo dotýkají. Místo toho předkládá argumenty, které svým obsahem zpochybňují skutková zjištění, hodnocení důkazů a průběh trestního řízení (v důsledku porušení principu presumpce neviny), tj. jde o argumenty, které se týkají porušení práv jeho obviněného bratra. V takovém případě musí Ústavní soud ústavní stížnost vyhodnotit jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu].
4. Druhým a zde klíčovým důvodem, proč se Ústavní soud musí zdržet věcného posouzení, je zásada subsidiarity ústavní stížnosti. Věc musí být pro orgány veřejné moci definitivně uzavřena. Až v tomto okamžiku může Ústavní soud "vstoupit do hry" a případně zasáhnout na ochranu základních práv a svobod stěžovatelů [k tomu stanovisko pléna ze dne 7. 3. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (č. 57/2023 Sb.), body 23 až 25].
5. Ústavní soud si proto ověřil, zda v této věci nepodal stěžovatelův obviněný bratr dovolání. Zjistil, že tomu tak je (dovolání podáno dne 30. 12. 2024). Nastala tedy situace, kdy souběžně probíhají dvě soudní řízení: řízení o dovolání stěžovatelova obviněného bratra a řízení o ústavní stížnosti stěžovatele. Probíhá-li však souběžně s řízením o ústavní stížnosti řízení o opravném prostředku před obecnými soudy, Ústavní soud se zdrží věcného posouzení ústavní stížnosti. Opačný postup by představoval nepřípustný zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů, zde Nejvyššího soudu. Ústavní stížnost je proto nepřípustná [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
6. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2025
Zdeněk Kühn v. r. soudce zpravodaj