Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Zdeňka Bártíka, zastoupeného JUDr. Bc. Jiřím Štumarem, advokátem, sídlem Plovární 478/1, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2025 č. j. 33 Cdo 2028/2025-124, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2024 č. j. 29 Co 329/2024-99 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. března 2024 č. j. 77 C 174/2023-59, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a České pošty, s.p., sídlem Politických vězňů 909/4, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho základní právo zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") zamítl napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele podanou podle části páté zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Tou se stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 6. 10. 2022 a jeho nahrazení rozhodnutím o vyhovění námitce proti vyřízení reklamace vad poštovní služby podle § 6a odst. 1 zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), ve znění pozdějších předpisů. Reklamace se týkala vadného poskytnutí služby "Dodejka" k doporučené zásilce. Stěžovatel se rovněž domáhal uložení povinnosti vedlejšímu účastníkovi předat k jeho rukám věcně správný druhopis dodejky. Obvodní soud uvedl, že stěžovatel předal vedlejšímu účastníkovi k poštovní přepravě doporučenou zásilku s doplňkovou službou "Dodejka do vlastních rukou", kterou adresoval Stavebnímu bytovému družstvu na adrese X. Zásilka byla doručena adresátovi dne 7. 2. 2022 a druhopis dodejky byl stěžovateli zaslán dne 24. 3. 2022. Stěžovatel reklamoval čtyři vady druhopisu dodejky: a) absenci údaje o datu uložení zásilky, b) nesmyslný údaj data doručení "7. 2. 202222", c) absenci vyznačení, zda byla zásilka dodána nebo vyplacena, a d) nesprávné označení adresáta zásilky jako "SBD, X". Obvodní soud k první námitce konstatoval, že k vyplnění data uložení zásilky dochází pouze tehdy, jestliže k němu skutečně dojde. Stěžovatel předal zásilku v pátek 4. 2. 2022, zásilka byla doručena v pondělí 7. 2. 2022, vedlejší účastník o víkendech nedoručuje, zásilka tudíž nemohla být uložena. K druhé a třetí námitce uvedl, že z druhopisu dodejky je bez jakýchkoli pochybností zřejmé, kdy došlo k doručení zásilky, a že zatržení varianty "dodána/vyplacena" je zjevně nadbytečné, neboť z povahy věci není možné zásilku vyplatit. K poslední námitce konstatoval, že ačkoliv byl adresát označen zkratkou "SBD", byl jednoznačně konkretizován uvedením adresy a otiskem razítka adresáta zásilky, jež obsahuje jeho nezaměnitelné ztotožnění prostřednictvím vyznačeného názvu, identifikačního čísla a sídla.
3. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. Městský soud se ztotožnil se skutkovým i právním posouzením učiněným obvodním soudem. Odmítl argumentaci stěžovatele odkazující na jiné, věcně obdobné rozhodnutí s tím, že skutkové okolnosti případu jsou odlišné.
4. Dovolání stěžovatele proti rozsudku městského soudu Nejvyšší soud nyní napadeným usnesením odmítl. Konstatoval, že otázky formulované stěžovatelem v dovolání nejsou způsobilé přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit.
Argumentace stěžovatele
5. Stěžovatel především tvrdí, že v řízení před obecnými soudy bylo prokázáno, že vedlejší účastník byl povinen na základě uzavřené poštovní smlouvy doručit k rukám stěžovatele dodejku obsahující správné údaje podle poštovní smlouvy ve spojení se základními poštovními podmínkami, avšak druhopis dodejky vystavený vedlejším účastníkem měl vady, rekapitulované shora. Soudy pomíjí podstatu sporu, kterou není lingvistický rozbor textu, ale identifikace zcela konkrétního práva stěžovatele, aby vedlejší účastník splnil svůj smluvní závazek, v němž navíc stěžovatel vystupuje jako spotřebitel, řádně. Argumentace co do vad dodejky získává podle stěžovatele na intenzitě zejména v kontextu toho, že v rozhodovací praxi městského soudu jako soudu odvolacího existují minimálně dvě rozhodnutí ve skutkově zcela obdobných věcech, která dospěla k diametrálně odlišnému závěru a jasně deklarovala, že řádné a plné označení adresáta na dokladu o doručení není pouhou formalitou, ale esenciální náležitostí splnění smluvního závazku. Tuto judikaturní nejednotnost nenapravil ani Nejvyšší soud.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen a může zasáhnout do rozhodovací činnosti soudů jen, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. Pochybení ústavněprávního rozměru Ústavní soud v dané věci neshledal.
7. Obecné soudy své závěry řádně a ústavně konformně odůvodnily. Městský soud se rovněž vyrovnal se stěžovatelem tvrzeným jiným rozhodnutím v obdobné věci, když upozornil, že případy se skutkově lišily. Stěžovatel k tomu, jak se tvrzené vady promítly do jeho základních práv, jak či čím byl v důsledku tvrzených vad dodejky konkrétně postižen, nic neuvádí. Ústavní soud nemůže jeho obecnou a povšechnou argumentaci domýšlet. Pro Ústavní soud je v tomto kontextu z hlediska limitů jeho posuzování podstatné, že vedlejší účastník poštovní zásilku stěžovatele určenému adresátovi řádně doručil, což stěžovatel nezpochybňuje, přičemž z napadených usnesení žádný dopad tvrzených "vad" dodejky do ústavně zaručených práv stěžovatele není patrný.
8. Ústavní soud proto uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto byla jeho ústavní stížnost odmítnuta mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu