IV. ÚS 3737/25

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Má za to, že obecné soudy svým postupem porušily jeho základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

2. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti a napadených soudních rozhodnutí, stěžovatel (v pozici žalobce) vede s vedlejší účastnicí (dále jen "žalovaná") od roku 2022 spor o zaplacení několika milionů Kč. Na počátku řízení požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta, v čemž mu Okresní soud v Ústí nad Orlicí vyhověl. Po úmrtí ustanoveného advokáta mu okresní soud v září 2024 ustanovil advokáta nového, a to i na základě stěžovatelova sdělení, že všechny skutečnosti osvědčující jeho nemajetnost nadále trvají.

3. V květnu 2025 žalovaná navrhla, aby stěžovateli bylo osvobození od soudních poplatků odňato. Poukázala na změnu jeho příjmových a majetkových poměrů. Okresní soud zaslal stěžovateli výzvu k vyplnění formuláře o jeho majetkových poměrech, doručena byla fikcí a stěžovatel na ni nereagoval. Okresní soud z vlastní iniciativy zjistil, že stěžovatel nově vykazuje značné příjmy jako živnostník opravující jízdní kola, v roce 2024 fakturoval takřka 600 tisíc Kč. Od léta 2024 pak byla zaměstnána také stěžovatelova družka. Na základě uvedeného došel okresní soud k závěru, že stěžovatel v létě 2024 zatajil podstatné skutečnosti týkající se jeho majetkové situace a napadeným usnesením zpětně k září 2024 odebral předtím přiznané osvobození od soudních poplatků a tím pádem automaticky i ustanoveného advokáta.

4. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel odvolání. Namítal vadný způsob doručení výzvy k vyplnění formuláře, kvůli kterému zásilku neobdržel. Ve sdělení okresnímu soudu v létě 2024 nic nezatajoval, soud jej tehdy k žádnému doložení nevyzval. Při posuzování jeho příjmů měl okresní soud zohlednit i s podnikáním spojené náklady a daně. Odnětí osvobození od poplatků považoval za extrémně nespravedlivé, protože na této výhodě závisela jeho procesní strategie ve sporu. Odvolací soud argumentaci stěžovatele nepřisvědčil a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Přestože u doručování výzvy mohlo dojít k určitému formálnímu pochybení ze strany okresního soudu, z kontextu případu a obsahu spisu lze vyvodit, že si stěžovatel zásilku mohl převzít a s velkou mírou pravděpodobnosti i skutečně převzal. Hlavně ale není pochyb o tom, že skutečně v roce 2024 došlo k výraznému nárůstu příjmů stěžovatele a tuto změnu poměrů opomněl soudu sdělit. Obrat podnikatele (živnostníka) je přitom podle judikatury nejlepším ukazatelem jeho majetkových poměrů.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel s napadenými rozhodnutími nesouhlasí. Argumenty soudů o poskytování zavádějících údajů a opomenutí informování o změně poměrů považuje za absurdní v situaci, kdy jej nalézací soud k žádnému doplnění těchto informací nevyzval, respektive mu nebyla dána příležitost dané skutečnosti doložit. Okresní soud měl při doručování postupovat šetrněji a přiměřeněji a materiálně posoudit, zda byla stěžovatelovi skutečně výzva doručena. Odnětí osvobození má pro stěžovatele fatální důsledky nejen co do dostupnosti právní pomoci, ale mj. i z hlediska povinnosti hradit soudní poplatky.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, ve kterém Ústavní soud může rozhodnout jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

7. Judikatura Ústavního soudu ustáleně považuje rozhodování o osvobození od soudních poplatků a o souvisejícím ustanovení zástupce z řad advokátů za doménu obecných soudů, jejichž závěry mu nepřísluší přehodnocovat. Tento přístup opouští pouze výjimečně, a to například v případě svévolného výkladu a aplikace příslušných ustanovení občanského soudního řádu, nebo při absenci řádného odůvodnění, neumožňujícím rozpoznat argumentaci obecného soudu (srov. usnesení ze dne 24. 11. 2015 sp. zn. III. ÚS 427/15 a další rozhodnutí tam citovaná).

8. Ústavní soud v postupu obecných soudů podobné vady neshledal. Stěžovatel se v ústavní stížnosti v podstatě soustředí toliko na otázku údajně chybného doručení výzvy k osvědčení jeho majetkových poměrů. Jak již ale bylo výše poukázáno, odvolací soud vysvětlil, na základě čeho a proč se domnívá, že stěžovateli byla zásilka doručena a že se s jejím obsahem i reálně seznámil. Stěžovatel však především opomíjí, že tvrzené nedoručení výzvy nijak rozhodnutí o odejmutí osvobození neovlivnilo. Rozhodnutí bylo založeno na informacích o změně příjmů stěžovatele zjištěných okresním soudem z vlastní iniciativy. Faktickou správnost těchto údajů stěžovatel přitom nezpochybňuje.

9. Ústavní soud z předestřených důvodů porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal a jeho ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. O návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Ústavní soud z důvodu rychlého vyřízení ústavní stížnosti samostatně nerozhodoval. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. března 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu