IV. ÚS 398/26

Odůvodnění

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel byl v srpnu 2025 obviněn ze spáchání zvlášť závažného zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 2 alinea 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. b), c) trestního zákoníku. Tohoto trestného činu se měl dopustit úmyslným jednáním, které směřovalo k zastření původu kryptoměny bitcoin pocházející z trestné činnosti spojené s provozováním darknetového tržiště Nucleus Market, a to v letech 2015 a 2025. V říjnu 2025 došlo k rekvalifikaci jednání z roku 2015 na zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), odst. 4 písm. b), c) trestního zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019, neboť tato právní kvalifikace je pro stěžovatele příznivější.

2. Stěžovatel byl po obvinění vzat do vazby z důvodů podle § 67 písm. a), b), c) trestního řádu (tzv. vazba útěková, koluzní a předstižná), a to usnesením Městského soudu v Brně ze dne 17. 8. 2025 a usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 9. 2025. Stěžovatel podal proti usnesením vazebních soudů ústavní stížnost, kterou Ústavní soud pro zjevnou neopodstatněnost odmítl usnesením ze dne 20. 11. 2025 sp. zn. III. ÚS 2999/25. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci poté v listopadu 2025 rozhodl, že u stěžovatele pominul vazební důvod podle § 67 písm. b) trestního řádu.

3. V prosinci 2025 na návrh státní zástupkyně rozhodovaly vazební soudy o ponechání stěžovatele ve vazbě, a to z důvodů podle § 67 písm. a), c) trestního řádu. Městský soud napadeným usnesením z těchto důvodů ponechal stěžovatele ve vazbě a současně zamítl jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu (výrok I), nepřijal jeho písemný slib a záruku manželky jako náhradu za vazbu, nenahradil vazbu dohledem probačního úředníka (výrok II) a nestanovil nad stěžovatelem výkon elektronické kontroly (výrok III). Zjištěné skutečnosti nasvědčují i v současné době tomu, že stěžovatel spáchal trestnou činnost, pro kterou je stíhán. Další důkazy toto podezření jen zesilují. Jde o protokoly a též o úřední záznamy o výsleších svědků, protokoly o domovních prohlídkách a o prohlídkách jiných prostor a pozemků, usnesení o zajištění věcí, analýzu darknetového tržiště Nucleus Market spolu s výsledky blockchainového trasování, informace ohledně BTC-e účtu, informace poskytnuté směnárnou Kraken, analytické zprávy Europolu, výstupy z komerčních analytických nástrojů, zajištěnou e-mailovou komunikaci, listinné důkazy z trestní věci Sheep Marketplace a operativně pátrací prostředky policie. Úlohou soudu není provádět podrobné dokazování, neboť při rozhodování o vazbě stačí důvodné podezření, že trestnou činnost spáchal stěžovatel. Takové podezření v této věci bezpochyby existuje.

4. Stěžovateli hrozí citelné nepodmíněné tresty. Za trestnou činnost z roku 2015 hrozí souhrnný trest odnětí svobody osm až dvanáct let a zřejmě dojde k navýšení původně uloženého trestu. Za trestnou činnost z roku 2025 je ohrožen dalším trestem odnětí svobody od tří do desíti let, tohoto jednání se navíc měl dopustit v době podmíněného propuštění, hrozí mu proto vykonání zbytku trestu v trvání tisíc šestiset pěti dní. Manželka stěžovatele pochází z Filipín, kde krátce před zatčením stěžovatele spolu dva měsíce pobývali, a má rodinu v USA. Stěžovatel může uprchnout se zbývajícími kryptoměnami, které se mu dosud nepodařilo zabavit. Ze způsobu provedení a majetkového prospěchu vyplývá, že stěžovatel trestnou činnost může opakovat. Jednání, ze kterého je obviněn, měl spáchat v době podmíněného propuštění, nadto vedl extrémně nákladný život a při domovní prohlídce bylo zajištěno třicet milionů korun, což neodpovídá majetkovým a výdělkovým poměrům stěžovatele. Vazbu nelze nahradit jiným způsobem, protože intenzita vazebních důvodů je natolik silná, že zcela vylučuje použití jiných institutů. Ty by nemohly stěžovateli zabránit v útěku či v opakování trestné činnosti. O peněžité záruce městský soud nerozhodoval, protože nabídku náhodné třetí osoby nelze považovat za procesní návrh.

5. Proti usnesení městského soudu podal stěžovatel stížnost, kterou krajský soud zamítl. Krajský soud se ztotožnil se závěry městského soudu, u stěžovatele jsou dány důvody vazby útěkové a předstižné. Městský soud nebyl povinen provádět podrobné dokazování, neboť stačí pouze důvodné podezření, že se stěžovatel trestných činů dopustil. Stěžovatel je stíhán pro závažnou trestnou činnost a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že se jí dopustil. Městský soud při svém hodnocení vyšel z procesně nepoužitelného důkazu (úřední záznam o podání vysvětlení), to ale nic nemění na správnosti jeho závěrů, které dovodil z celé řady dalších důkazů. Hrozí, že stěžovatel uprchne či že bude opakovat trestnou činnost. Je ohrožen vysokým trestem, jeho manželka má vazby na zahraničí a nepodařilo se zajistit všechny kryptoměny, ze kterých může stěžovatel financovat život na útěku. U rodičů měl uchovány desítky milionů korun, což neodpovídá jeho majetkovým poměrům. Nejde o první stěžovatelův konflikt se zákonem, protože za podobnou závažnou a sofistikovanou trestnou činnost byl již odsouzen a novou trestnou činnost měl spáchat v době podmíněného propuštění. Trestná činnost je takového charakteru, že nelze užít jiné opatření nahrazující vazbu. Městský soud nepochybil nerozhodováním o peněžité záruce a současný návrh na její složení je nový návrh, o kterém bude nyní rozhodovat městský soud.

Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel tvrdí, že byla porušena celá řada jeho ústavně zaručených práv. Vazební soudy pochybily při (ne)posuzování peněžité záruky. Stěžovatel navrhl peněžitou záruku, městský soud se s ní ale nevypořádal a nerozhodl o ní, neboť nesplňovala všechny formální náležitosti. Správně měl vyzvat stěžovatele k odstranění vad, což plyne z nálezové judikatury. Krajský soud poté pochybil tím, že tuto vadu aproboval a též tím, že upřesněný návrh na složení peněžité záruky považoval za návrh nový, který následně odmítl projednat.

7. Vazební soudy řádně neodůvodnily existenci materiálních podmínek vazby. Vypočetly důkazy, aniž by uvedly jejich obsah a nevypořádaly se s námitkami stěžovatele. Neposuzovaly otázku zdrojové trestné činnosti, která se nachází teprve ve fázi prověřování. Dle judikatury je třeba tuto trestnou činnost objasnit, orgány činné v trestním řízení nedokázaly, že stěžovatelovy prostředky pocházejí z trestné činnosti. Neexistuje proto důvodné podezření, že stěžovatel trestnou činnost spáchal. Argumentace vazebních soudů o zesílení vazebních důvodů je nepřezkoumatelná, neboť nevysvětlily, z jakých důkazů vyšly. Důkazy zároveň exkulpují stěžovatele. Vazební soudy také užily procesně nepoužitelný důkaz (úřední záznam o podaném vysvětlení), s jehož provedením stěžovatel nesouhlasil. Tento nepřípustný důkaz kontaminoval argumentaci vazebních soudů a krajský soud se s tím nijak nevypořádal. Vazební soudy též porušily zásadu kontradiktornosti, neboť neumožnily stěžovateli nahlédnout do všech šanonů trestního spisu a vycházely z neexistujících důkazů.

8. Ve věci nejsou naplněny ani formální podmínky vazby. Samotná hrozba vysokého trestu nestačí, není řádně odůvodněna, neexistují ani konkrétní okolnosti nasvědčující tomu, že chce stěžovatel uprchnout. Argumenty vazebních soudů jsou čistě spekulativní povahy, což není dostačující, nevypořádaly se ani s důkazy, které svědčí ve stěžovatelův prospěch. Nelze dovodit, že je stěžovatel schopen si zajistit falešné cestovní doklady či to, že disponuje dalšími kryptoměnami. Filipíny umožňují extradici. Vazební soudy též neodůvodnily, proč hrozí, že stěžovatel bude opakovat trestnou činnost. Stěžovatel byl v minulosti odsouzen za jinou trestnou činnost a argument o kontinuálním opakování téže trestné činnosti je vadný a v rozporu s judikaturou. Argument o páchání trestné činnosti ve zkušební době navíc nemůže dopadnout na skutek z roku 2015. Stěžovatel k tomu ani nemá prostředky, neboť všechny jeho zařízení byly zabaveny. Vazební soudy nesprávně vyhodnotily jeho majetkové poměry, původ majetku a to, v čem měl spočívat jeho nákladný způsob života. Vazební soudy nehodnotily subsidiaritu vazby a individuálně neposoudily nabízené instituty nahrazující vazbu. Jejich úvahy byly svévolné a vnitřně rozporné. Posouzení subsidiarity neústavně nezahrnovalo úvahu o možnosti dosáhnout účelu vazby kombinací více opatření.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Rozhodnutí o vzetí do vazby výrazně zasahují do základních práv obviněného. To ale samo o sobě není důvodem pro to, aby se Ústavní soud měl v těchto věcech nadměrně uchylovat k rušícím zásahům. Takový zásah bude namístě typicky tehdy, pokud vazební soudy neopřou svá rozhodnutí o zákonný vazební důvod, zvolí důvod, který je v příkrém rozporu se zjištěným skutkovým stavem, nebo je odůvodní bez opory v konkrétních skutečnostech. Zdrženlivost Ústavního soudu ve vazebních věcech je tak podmíněna pečlivým rozhodováním vazebních soudů (srov. nálezy ze dne 12. 8. 2008 sp. zn. II. ÚS 897/08, bod 19, či ze dne 18. 6. 2014 sp. zn. I. ÚS 980/14, body 37 a 38 a tam citovaná judikatura). Žádná z uvedených vad v posuzované věci nicméně nenastala.

10. Zrušení vazebních rozhodnutí zásahem Ústavního soudu je vyloučeno v situaci, obstojí-li jejich závěry při odůvodnění alespoň jednoho vazebního důvodu, bez ohledu na závěry týkající se důvodů dalších. Napadená usnesení obstála již z hlediska odůvodnění tzv. útěkové vazby podle § 67 písm. a) trestního řádu. Ústavní soud proto pro nadbytečnost neposuzoval to, zda byly naplněny též podmínky tzv. vazby předstižné podle § 67 písm. c) trestního řádu.

11. Vazební soudy plně respektovaly doktrínu zesílených vazebních důvodů. Odůvodnění napadených usnesení plně obstála i ve světle toho, že na ně byly kladeny zvýšené požadavky, neboť vazební soudy rozhodovaly o ponechání ve vazbě (srov. nález ze dne 26. 2. 2025 sp. zn. IV. ÚS 170/25, bod 44). Je zároveň nutné dodat, že tento požadavek nebránil vazebním soudům, aby zopakovaly dřívější argumenty (či na ně odkázaly), protože si tyto argumenty stále zachovaly svoji váhu a souvztažnost k věci (srov. rozsudek ESLP ze dne 28. 10. 2010 Knebl proti České republice, č. 20157/05, § 68 či nález ze dne 6. 8. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1563/25, bod 25). Ústavní soud k tomu nadto doplňuje, že je nerealistické a v podstatě nesmyslné, aby vazební soudy pokaždé uváděly nové argumenty. Takto nelze chápat ani vykládat doktrínu zesílených důvodů.

12. Námitka stěžovatele, že vazební soudy řádně neodůvodnily existenci skutečností, které důvodně nasvědčují tomu, že stěžovatel spáchal trestnou činnost, a že se nevypořádaly s jeho argumentací, se míjí s odůvodněním napadených usnesení. Vazební soudy se nemohly vyjadřovat k otázkám viny a hodnotit důkazy, na které stěžovatel odkazoval. Mohly hodnotit jen to, zda (za respektování presumpce neviny) konkrétní okolnosti případu nasvědčují tomu, že stěžovatel trestný čin mohl spáchat, a zda jdou dány další okolnosti odůvodňující setrvání ve vazbě. Srozumitelně a v souladu s pravidly formální logiky vysvětlily, že v kontextu všech navržených důkazů a skutkových okolností důvody útěkové vazby nastaly, a že stěžovatelovy argumenty uvedený důvod pro vzetí do vazby nevyvracejí. Nebyly povinny detailně rekapitulovat obsah jednotlivých důkazů, což platí i o závěrech ohledně zdrojové trestné činnosti. Vazební soudy v obecné rovině popsaly fungování tržiště Nucleus market a případnou roli stěžovatele na něm, což dostačuje (srov. body 8 až 14 usnesení městského soudu a s. 4 až 9 usnesení krajského soudu). Podrobnosti budou předmětem dalšího vyšetřování, což ústavním požadavkům neodporuje, naopak jde o naplnění účelu vazby. Odůvodnění podmínky důvodného podezření tak z ústavněprávního hlediska obstojí.

13. Na tom nic nemění ani skutečnost, že městský soud vyšel z procesně nepoužitelného úředního záznamu o podání vysvětlení jednoho ze svědků, neboť nosné důvody pro setrvání ve vazbě vyplývají i z ostatních procesně použitelných důkazů (srov. s. 5 a 6 usnesení krajského soudu). Nic neústavního též není na odepření nahlížení do části trestního spisu, neboť v přípravném řízení je možné toto právo omezit (srov. § 65 odst. 2 trestního řádu).

14. Co se týče samotného odůvodnění tzv. útěkové vazby, neshledal Ústavní soud žádné neústavní pochybení. Vazební soudy samozřejmě nemohou přesně předjímat případný hrozící trest a mohou se pouze v obecné rovině vyjadřovat ke konkrétním okolnostem vztahujícím se k úvahám o trestu (§ 39 a násl. trestního zákoníku). V posuzované věci tomuto požadavku vyhověly, neboť svou úvahu o vysokém trestu založily na konkrétních faktorech, jako je enormně vysoká výše škody, spáchání činu během podmíněného propuštění z výkonu trestu, promyšlenost a dlouhodobost jednání, ze kterého je stěžovatel obviněn či jeho extrémní závažnost. Tyto závěry zároveň posiluje skutečnost, že stěžovateli hrozí výkon nevykonaného trestu z předchozího trestního řízení. Vazební soudy zároveň nezaložily tzv. útěkovou vazbu jen na hrozbě vysokého trestu, protože vzaly v potaz též stěžovatelovy silné vazby na Filipíny (kde ostatně těsně před zatčením pobýval) a na USA. Skutečnost, zda Filipíny umožňují extradici, není klíčová, neboť útěkem by se stěžovatel tak jako tak dostal mimo dosah orgánů činných v trestním řízení. Vazební soudy vzaly též v potaz, že stěžovatel může mít k dispozici další dosud nezajištěné kryptoměny, ze kterých by mohl svůj útěk a život v zahraničí financovat. Tuto tezi ostatně podporuje i to, že se u rodičů stěžovatele našly desítky milionů korun v hotovosti (bod 12 usnesení městského soudu a s. 4 až 9 usnesení krajského soudu). Na těchto závěrech nic nelogického, natož neústavního.

15. Městský soud se rovněž nedopustil neústavního pochybení, nerozhodoval-li o návrhu na poskytnutí peněžité záruky. V obecné rovině je sice pravdou, že městský soud měl stěžovatele vyzvat k odstranění vad (srov. nález ze dne 7. 5. 2025 sp. zn. I. ÚS 515/25, bod 12), v této věci se ale i tak vazební soudy s návrhem dostatečně vypořádaly, byť o něm formálně nerozhodovaly. V souladu s ústavními požadavky totiž vysvětlily, že intenzita vazebních důvodů je kvůli závažnosti trestné činnosti a nedůvěryhodnosti stěžovatele natolik silná, že užití jakéhokoli jiného institutu (či jejich kombinace) nemůže nahradit vazbu, včetně peněžité záruky. Tyto instituty nemohou totiž zabránit stěžovateli v útěku či v opakování trestné činnosti (bod 15 usnesení městského soudu a s. 9 až 10 usnesení krajského soudu).

16. V tomto ohledu není nic neústavního ani na tom, že o upřesněném návrhu stěžovatele na poskytnutí peněžité záruky krajský soud nerozhodoval, neboť ho považoval za nový návrh ve smyslu § 71a trestního řádu. Je splněna podmínka, že předchozí rozhodnutí o vazbě (rozhodnutí o vzetí do vazby) nabylo právní moci. Tímto postupem nedojde ani ke zbytečným průtahům, protože o stěžovatelově návrhu neprodleně rozhodne městský soud. Je navíc ve prospěch práv stěžovatele, neboť je zachována dvojinstančnost řízení a stěžovatel může proti novému usnesení případně podat další stížnost (s. 10 usnesení krajského soudu).

17. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

18. Třeba dodat, že Ústavní soud nespojil tuto věc s věcí vedenou pod sp. zn. I. ÚS 374/26, jakkoli se toho stěžovatel domáhal. Věc vedená před Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 374/26 se týká přemístění stěžovatele z jedné vazební věznice do druhé vazební věznice, napadená jsou rozhodnutí státního zastupitelství, zatímco věc nynější se týká soudního rozhodnutí o zamítnutí žádosti stěžovatele o propuštění z vazby. Jde o dvě nezávislé věci, kde jedno rozhodnutí Ústavního soudu nijak nepředjímá rozhodnutí druhé.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu