Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. arch. Jindřicha Paulíčka, zastoupeného JUDr. Janem Tlapákem, advokátem, sídlem Na Příkopě 853/12, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. prosince 2024 č. j. 1 As 142/2024-31, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. května 2024 č. j. 55 A 61/2022-92, rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 8. srpna 2022 č. j. JMK/120190/2022 a rozhodnutí Magistrátu města Brna ze dne 25. února 2022 č. j. MMB/0170438/2021, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně, Krajského úřadu Jihomoravského kraje a Magistrátu města Brna, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů a správních orgánů. Tvrdí, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a předloženého rozhodnutí plyne, že Úřad městské části Brno-Královo Pole nařídil stěžovateli odstranit stavbu opěrné zdi na jeho pozemku, neboť byla provedena bez povolení. Následně se stěžovatel žádostí domáhal obnovy řízení o odstranění stavby, jelikož se objevily nové důkazy. Konkrétně čestné prohlášení svědka (jehož kontaktní a identifikační údaje stěžovatel dříve neznal), závazné stanovisko o změně územního plánu města Brna, sdělení odboru územního plánování a ortofoto snímky. Nové důkazy mají vyústit v jiný výsledek řízení o odstranění stavby ve prospěch stěžovatele, důležité je zejména čestné prohlášení svědka, které prokazuje, že pilíř, jenž je součástí opěrné zdi, nepostavil žalobce, ale jeho soused.
3. Stěžovatelovu žádost o obnovu řízení Magistrát města Brna napadeným rozhodnutím zamítl. Poté stěžovatel neuspěl ani s odvoláním u Krajského úřadu Jihomoravského kraje, se správní žalobou u Krajského soudu v Brně ani s kasační stížností u Nejvyššího správního soudu. Podle Nejvyššího správního soudu nejsou naplněny podmínky obnovy řízení. Stěžovatel uvádí informace, které existovaly již v době původního řízení, popř. vede polemiku s již jednou pravomocně zhodnocenými a rozhodnutými skutečnostmi. Svědka stěžovatel již dříve znal a o jeho znalostech vědět mohl. Pouhá neznalost kontaktu na svědka neznamená objektivní nemožnost jeho výpovědi v původním řízení.
4. Ústavní stížností stěžovatel napadl obě správní rozhodnutí i oba rozsudky správních soudů. Stěžovatel nejprve dlouze popisuje okolnosti správních řízení a navazujících soudních řízení. Poté vede polemiky s naplněním zákonných podmínek obnovy řízení. Následně uvádí, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, jestliže správní orgány ani soudy neuznávají, že objevení svědka splňuje podmínky obnovy řízení. Zároveň správní orgány vůči jiným účastníkům řízení o dodatečném povolení stavby postupovaly vstřícně, vůči stěžovateli v navazujících řízeních nikoli, což zakládá nerovné zacházení.
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 téhož zákona) a též vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
6. Stěžovatelova argumentace postrádá ústavněprávní rozměr a neobsahuje nic, s čím by se správní orgány nebo soudy již nevypořádaly. Ústavněprávní rozměr nelze spatřovat v tom, že stěžovatel pouze zdlouhavě popsal průběh předchozích řízení, zopakoval své již vyvrácené polemiky a následně uvedl, že byla porušena jeho základní práva, která vyplývají i z judikatury Evropského soudu pro lidská práva (aniž by však odkázal na konkrétní rozhodnutí). Jinak stěžovatel svou argumentaci nijak nepřizpůsobil odlišnému přezkumnému rámci, v němž se Ústavní soud oproti obecným soudům pohybuje. Ústavní stížnost tak neobsahuje nic, s čím by se Ústavní soud vůbec mohl vypořádat.
7. Napadenými rozhodnutími nebyla porušena stěžovatelova základní práva, a proto Ústavní soud jeho ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu