Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jaromíra Houžvičky, bez právního zastoupení, proti usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 20. listopadu 2025 č. j. 1 Afs 175/2025-49 a ze dne 20. listopadu 2025 č. j. 1 Afs 176/2025-50, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Finančního úřadu pro Liberecký kraj, sídlem 1. máje 97/25, Liberec, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností, která byla podána k poštovní přepravě dne 9. 2. 2026 a Ústavnímu soudu byla doručena dne 12. 2. 2026, stěžovatel brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím, jimiž Nejvyšší správní soud řízení o kasačních stížnostech zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Nejsou-li tyto náležitosti splněny, je stěžovatel zpravidla vyzván k odstranění vad v určené lhůtě.
3. Stěžovatel není v prvé řadě zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pouze informuje, že neprodleně podá žádost České advokátní komoře o určení advokáta. Z tohoto důvodu žádá o stanovení lhůty k odstranění vady povinného právního zastoupení.
4. V nyní posuzovaném případě není pochyb o tom, že náležitého poučení o zákonných náležitostech ústavní stížnosti včetně povinného zastoupení advokátem se stěžovateli dostalo opakovaně v řadě řízení (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 2667/18, sp. zn. I. ÚS 44/15, sp. zn. IV. ÚS 3556/13, sp. zn. II. ÚS 1845/10, sp. zn. III. ÚS 557/08). Byť stěžovatel podal mnoho ústavních stížností trpících stejnou vadou a byl o této skutečnosti, jakož i o případných následcích neodstranění vytčené vady, v minulosti opakovaně poučen, znovu podal návrh, aniž by byl zastoupen advokátem.
5. Důvodem pro poskytnutí lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti není sama o sobě skutečnost, že stěžovatel požádal Českou advokátní komoru o určení advokáta, což není jedinou možností, jak získat právní zastoupení. Stěžovatel tento postup volí opakovaně.
6. Z databáze Nejvyššího správního soudu vyplývá, že napadená usnesení nabyla právní moci dne 6. 12. 2025 (v případě věci sp. zn. 1 Afs 176/2025), resp. 8. 12. 2025 (v případě věci sp. zn. 1 Afs 175/2025). Je zřejmé, že stěžovatel podává ústavní stížnost až v samém závěru lhůty pro její podání. V případě ústavní stížnosti proti usnesení sp. zn. 1 Afs 176/2025 se tak stalo dokonce až po uplynutí lhůty pro její podání (lhůta uplynula v pátek 6. 2. 2026 a ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až v pondělí 9. 2. 2026). Je přitom nepochybné, že lhůta dvou měsíců stanovená zákonem o Ústavním soudu je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování poskytováním dalších lhůt k doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné, neboť jím je navrhovatel zvýhodňován oproti ostatním stěžovatelům, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.
7. Ústavní soud navíc připomíná, že Evropský soud pro lidská práva v nedávném rozhodnutí ve věci Horyna proti České republice ze dne 14. 3. 2024 č. 6732/20 rozhodl, že Ústavní soud nemusí vyhovět žádosti o dodatečné poskytnutí lhůty a může ústavní stížnost odmítnout bez dalšího, jestliže stěžovatel byl nepochybně obeznámen s tím, že v řízení o ústavní stížnosti existuje povinnost být zastoupen advokátem.
8. Vzhledem k uvedeným důvodům Ústavní soud přiměřeně použil § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl. Ve vztahu k usnesení ze dne 20. 11. 2025 č. j. 1 Afs 176/2025-50 Ústavní soud ústavní stížnost odmítl i podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. února 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. soudkyně zpravodajka