Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti JAR REAL TRAFFIC, s. r. o., sídlem Jana Šoupala 1597/3, Ostrava, zastoupené JUDr. Davidem Novákem, Ph.D., advokátem, sídlem Na Okraji 439/44, Praha 6 - Veleslavín, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. prosince 2024 č. j. 19 Nc 1156/2024-287, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a Markéty Papaioannou, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím byla porušena její základní práva garantovaná čl. 11, čl. 36 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a Dodatkovým protokolem k Úmluvě.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl o stěžovatelčině námitce podjatosti tak, že soudce JUDr. Ondřej Mörtl není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 3 C 46/2023.
3. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány předpoklady jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
4. Je notorietou, že pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po procedurální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, která zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud poskytoval ochranu ústavně zaručených základních práv až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech jednotlivců příslušný obecný soud, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve, než tak mohla učinit instanční soustava obecných soudů. Princip právního státu a subsidiarity takové souběžné rozhodování nepřipouští.
5. Z uvedeného pravidla Ústavní soud ve své rozhodovací praxi připustil výjimky, jež spočívají v možnosti napadnout i pravomocné rozhodnutí, které pouze uzavírá určitou část řízení nebo které řeší jistou procesní otázku, ačkoli řízení ve věci samé ještě neskončilo. Musí však být kumulativně splněny dvě podmínky: rozhodnutí musí být způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv a svobod a je třeba, aby se námitka porušení těchto práv a svobod omezovala jen na příslušné stadium řízení, v němž bylo o takové otázce rozhodnuto, tedy aby již nemohla být v dalším řízení (např. při použití opravných prostředků proti meritornímu rozhodnutí) efektivně uplatněna [srov. např. nález ze dne 12. 1. 2005 sp.zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53), rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. Takovou výjimku však posuzovaná věc nepředstavuje.
6. Ústavní soud v minulosti již mnohokrát rozhodl, že rozhodnutí o nepodjatosti soudců jsou toliko rozhodnutími procesními, jimiž se řízení nekončí. Zakládají-li případné vady těchto rozhodnutí zároveň i porušení základních práv či svobod, je zásadně nutné dát šanci zhojit tato porušení nejprve obecným soudům. Teprve nezjednají-li tyto orgány nápravu, je možno brojit i proti takovým procesním porušením základních práv či svobod ústavní stížností podanou však až proti meritorním rozhodnutím (k tomu srov. např. usnesení ze dne 10. 5. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3117/15, ze dne 15. 6. 2016 sp. zn. IV. ÚS 587/16, ze dne 20. 9. 2016 sp. zn. I. ÚS 2625/16, ze dne 2. 1. 2018 sp. zn. II. ÚS 4040/17, ze dne 23. 3. 2020 sp. zn. II. ÚS 4042/19 aj.).
7. V posuzované věci je zřejmé, že vydáním napadeného usnesení týkajícího se nepodjatosti (nevyloučení) soudce soudní řízení nekončí a stěžovatelce jsou nadále k dispozici prostředky k ochraně jejích práv. Teprve po jejich vyčerpání, bude-li stěžovatelka i nadále nespokojena s výsledkem řízení, by se jí otevřela cesta k podání věcně projednatelné ústavní stížnosti.
8. Přípustnost ústavní stížnosti proti rozhodnutí, které není konečným meritorním rozhodnutím ve věci, je výjimečně možné dovodit za existence okolností předpokládaných v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, které však ve věci stěžovatelky nejsou dány. Nadto ani stěžovatelka existenci takových okolností v ústavní stížnosti netvrdí.
9. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. února 2025
Josef Fiala v. r. soudce zpravodaj