IV. ÚS 438/26

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka byla opatřením Městského soudu pro mládež v Brně (dále jen "městský soud") ustanovena mladistvému jako obhájkyně z důvodu nutné obhajoby podle § 42a odst. 1 písm. a) zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů. Mladistvý byl v průběhu řízení stíhán pro provinění krádeže. Stěžovatelka vyúčtovala náklady obhajoby částkou 56 628 Kč podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024. Městský soud rozhodl nyní napadeným usnesením, že podle § 151 odst. 3 věty první zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, stěžovatelce stanovuje odměnu a náhradu hotových výdajů zvýšenou o částku odpovídající dani z přidané hodnoty, tedy v celkové výši 46 464 Kč, přičemž vypočetl jednotlivé úkony právní služby, za něž přiznal odměnu podle advokátního tarifu, a jak a podle jakých ustanovení advokátního tarifu postupoval.

3. Stížnost stěžovatelky proti usnesení městského soudu Krajský soud pro mládež v Brně (dále jen "krajský soud") nyní napadeným usnesením zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu jako nedůvodnou. V odůvodnění krajský soud uvedl, že stěžovatelka ani na výzvu soudu do doby rozhodnutí stížnostního soudu stížnost neodůvodnila. Krajský soud dále zcela odkázal na závěry městského soudu, s nimiž se zcela ztotožnil.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejm. namítá, že přiznání odměny ve výši pouhé jedné poloviny mimosmluvní odměny za některé úkony je v rozporu s platnou právní úpravou a ustálenou rozhodovací praxí vyšších soudů. V této souvislosti uvádí, že stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání představuje jeden z nejzásadnějších úkonů trestního řízení. Jde o první možnost obviněného efektivně a meritorně zpochybnit samotný základ trestního stíhání, a proto zásadně přesahuje význam pouhého podnětu nebo dílčího procesního návrhu. Stěžovatelka poukazuje na to, že skutečný charakter tohoto úkonu byl potvrzen novelou advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025. Důvodová zpráva k této novele výslovně uvádí, že stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání je plnohodnotným úkonem právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. n) advokátního tarifu, pokud obsahuje skutkové i právní odůvodnění. Stěžovatelka má za to, že i v případě, kdy byl tento úkon realizován před účinností novely, je nezbytné aplikovat výklad materiálně správný, a nikoli formálně mechanický. Pokud jde o podnět k přezkoumání postupu státního zástupce, je podřazení tohoto úkonu pod § 11 odst. 2 písm. d) advokátního tarifu formalistické a neodpovídající skutečnému obsahu, povaze ani významu daného podání. S ohledem na jeho obsah i účel v rámci řízení je tento úkon zcela srovnatelný s odvoláním a plní shodnou funkci procesního korektivu v přípravné fázi řízení. Proto by měl být hodnocen podle charakteru a rozsahu jako úkon podle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu (tedy jako odvolání, dovolání atp.). Dále žádost o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu je procesní institut zásadního významu, neboť rozhodnutí o jejím přiznání přímo determinuje možnost osoby, proti které se řízení vede, efektivně uplatňovat své právo na obhajobu. Byl-li nakonec mladistvému nárok na bezplatnou obhajobu přiznán, nelze spravedlivě dovodit, že takový opravný prostředek nepředstavuje plnohodnotný úkon právní služby. Tím, že oba soudy námitky stěžovatelky neakceptovaly, porušily nejen její právo na spravedlivý proces, ale také zprostředkovaně právo obviněného na obhajobu.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud připomíná, že jako soudní orgán ochrany ústavnosti je oprávněn do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahovat jen v případech, kdy chybná interpretace či aplikace podústavního práva nepřípustně postihuje některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod nebo je rozhodnutí vydáno v rozporu s požadavky spravedlivého procesu. Ústavní stížnost proti rozhodnutí o nákladech řízení je zpravidla zjevně neopodstatněná, neprovázejí-li věc takové mimořádné okolnosti, které ji činí z ústavněprávního hlediska dostatečně významnou. Ještě mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti (srov. stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34).

6. Stěžovatelka podala toliko blanketní stížnost ve smyslu § 141 a násl. trestního řádu, kterou ani přes výzvu soudu nedoplnila. Z materiálního hlediska tedy efektivně nevyčerpala všechny opravné prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv před samotným podáním ústavní stížnosti poskytuje. Nedala tedy krajskému soudu příležitost, aby její námitky, které nyní uplatňuje v ústavním stížnosti, mohl posoudit a případné pochybení městského soudu sám napravit. Nad rámec výše uvedeného Ústavní soud doplňuje, že stěžovatelce bylo obecnými soudy přiznáno jen o 10 164 Kč méně, než sama žádala, jde tedy o bagatelní částku a stěžovatelka nijak nevysvětluje, jak bylo přes bagatelnost částky zasaženo do jejích ústavně zaručených práv (nález ze dne 6. 4. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3502/20, bod 25). Tuto věc neprovází mimořádné okolnosti, které by ji činily z ústavněprávního hlediska dostatečně významnou. Případná (prostá) nezákonnost rozhodnutí nezakládá bez dalšího jeho neústavnost.

7. Ústavní soud proto uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto byla její ústavní stížnost odmítnuta mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. března 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu