Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Baxou o ústavní stížnosti stěžovatele M. V., zastoupeného JUDr. Zuzanou Smítkovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. listopadu 2024 č. j. 11 Co 77/2024-1915 a výrokům I., II., IV., VI., VII., IX., X., XI., XII. a XIV. rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 16. listopadu 2023 č. j. 0 P 45/2021-1267, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Klatovech, jako účastníků řízení, a H. B. a nezletilé K. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho základní práva a práva jeho nezletilé dcery podle čl. 1 odst. 2, čl. 2, čl. 4, čl. 10, čl. 89 odst. 2, čl. 90 a čl. 95 Ústavy, čl. 11, čl. 32 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. 2. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že ve věci zároveň podal dovolání. Konkrétně proti výroku IV. napadeného rozsudku krajského soudu a výroku I. rozsudku krajského soudu v části, ve které se potvrzují výroky IX., X., XI., XII. napadeného rozsudku okresního soudu.
3. Stěžovatel zároveň Ústavní soud žádá, aby z důvodu procesní ekonomie a nemožnosti oddělení jednotlivých částí posoudil celou věc sám i v případě, že by dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v části předčasná. Všechny výroky napadené ústavní stížností spolu totiž do značné míry úzce souvisí.
4. Ještě před tím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
5. Zásada subsidiarity ústavní stížnosti má dvě stránky, formální a materiální. Pro projednání ústavní stížnosti nestačí jen formálně vyčerpat všechny dostupné opravné prostředky, které stěžovatelům právní předpis přiznává (tzv. formální stránka). Věc musí být současně pro jiné orgány veřejné moci definitivně uzavřena, nemohou mít žádné zákonné procesní prostředky, jak napravit případnou protiústavnost (tzv. materiální stránka). Až v tomto okamžiku může Ústavní soud "vstoupit do hry" a případně zasáhnout na ochranu základních práv a svobod stěžovatelů [stanovisko pléna ze dne 7. 3. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (č. 57/2023 Sb.), body 23 až 25]. Jinými slovy, Ústavní soud zásadně nemá zasahovat do probíhajícího soudního řízení a nemá rozhodnout dříve, než tak učiní obecný soud.
6. Stěžovatel podal proti napadenému rozsudku krajského soudu dovolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto. V petitu dovolání napadá výrok IV. napadeného rozsudku krajského soudu a výrok I. rozsudku krajského soudu v části, ve které se potvrzují výroky IX., X., XI., XII. napadeného rozsudku okresního soudu. V této části a v části, v níž stěžovatel napadá akcesorické nákladové výroky (výrok XIV. rozsudku okresního soudu a výrok VI. rozsudku krajského soudu) je ústavní stížnost předčasná již na první pohled, neboť o výrocích napadených dovoláním je vedeno řízení před Nejvyšším soudem, přičemž dané řízení může mít vliv i na akcesorické nákladové výroky.
7. Co se týče dalších ústavní stížností napadených výroků, stěžovatel svou argumentaci v ústavní stížnosti do velké míry zakládá na tvrzení, že matka nezletilé nenakládala s výživným nezletilé s péčí řádného hospodáře, což by mělo být důvodem pro omezení její rodičovské odpovědnosti spočívající ve správě jmění nezletilé. Tento skutkový stav přitom může být na základě podaného dovolání předmětem dalšího posouzení, neboť právě otázka omezení rodičovské odpovědnosti je předmětem dovolání (aniž by Ústavní soud jakkoliv předjímal přípustnost dovolání ohledně jednotlivých napadených výroků).
8. Tuto argumentaci stěžovatel ale v ústavní stížnosti váže i k výrokům ohledně vyživovací povinnosti [výroky I., II., IV. rozsudku okresního soudu a výroky I. (v části týkající se výroků I. a IV.), II., a III. rozsudku krajského soudu], kromě výroků VI. a VII. rozsudku okresního soudu a části výroku I. rozsudku krajského soudu, týkající se těchto výroků, které však zrcadlí výroky III. a V. rozsudku okresního soudu, které krajský soud změnil napadeným výrokem III.
9. Danou argumentaci stěžovatel též váže k výroku ohledně návrhu na udělení souhlasu otci, aby v zastoupení nezletilé, podal proti matce žalobu na zaplacení částky za škodu způsobenou nezletilé matkou při správě jmění nezletilé (výrok V. rozsudku krajského soudu). Krajský soud zároveň odůvodnění výroku I. (v části, kterou potvrdil výrok IV. rozsudku okresního soudu) a výroku V. zakládá právě na posouzení nakládání s výživným nezletilé ze strany matky. Stěžovatel rovněž v textu dovolání namítá, že krajský soud výrokem V. nezákonně změnil výrok XIII. rozsudku okresního soudu, k čemuž v dovolání předkládá argumentaci. Zároveň sám v ústavní stížnosti uvádí, že všechny výroky napadené ústavní stížností spolu do značné míry úzce souvisí a žádá Ústavní soud, aby o napadených rozhodnutích rozhodl v celku.
10. Ústavní soud nepředjímá, jakým způsobem obecné soudy rozhodnou, a proto není na místě, aby o ústavní stížnosti stěžovatele rozhodl dříve, než se k věci vyjádří obecné soudy, a to, s ohledem na výše uvedené, ani o výrocích, které dovoláním formálně napadené nejsou. Pokud by ve věci nyní rozhodl, mohl by tím zasáhnout do rozhodování obecných soudů, zejména do posouzení otázky nakládání s výživným nezletilé ze strany matky. Dospěl tedy k závěru, že ústavní stížnost je vzhledem k zásadě subsidiarity rozhodování Ústavního soudu nepřípustná jako celek (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
11. Ústavní soud tímto rozhodnutím stěžovateli nezavírá dveře k ústavnímu přezkumu. Stěžovatel se může na Ústavní soud obrátit poté, co obecné soudy ve věci rozhodnou s konečnou platností. Zákonná lhůta pro podání ústavní stížnosti bude tedy zachována.
12. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako nepřípustnou [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2026
Josef Baxa v. r. soudce zpravodaj