IV. ÚS 577/25

Odůvodnění

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zásada rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, právo na veřejné projednání věci s možností vyjádřit se podle čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

2. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem uložil stěžovateli (žalovanému) povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi (žalobci) částku 600 Kč (výrok I) a náhradu nákladů řízení ve výši 4 150 Kč (výrok II). Požadovaná částka představovala dlužné členské příspěvky za roky 2021 a 2022. Obvodní soud vzal za prokázané, že stěžovatel je členem vedlejšího účastníka, členství trvá a povinnost hradit příspěvek na správu vyplývá z platných stanov. Nepřitakal stěžovatelově námitce promlčení, ani neshledal, že by vymáhání členských příspěvků bylo v rozporu s dobrými mravy. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), na základě úspěchu ve věci.

Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel namítá, že rozsudek obvodního soudu je nepřezkoumatelný a spočívá na neúplných a nesprávných zjištěních, která jsou v extrémním rozporu s obsahem spisu a nemají v něm jakýkoliv podklad. Rovněž vytýká nesprávné právní posouzení věci. Stěžovatel především popírá pravost listin (plné moci k uzavření smlouvy o převodu členských práv a povinností i samotné smlouvy) provedených v řízení jako důkazy. Nesouhlasí se závěrem, že se stal členem vedlejšího účastníka. Porušení zásady rovnosti spatřuje v tom, že obvodní soud stranil vedlejšímu účastníkovi např. tím, že opakovaně akceptoval jeho pozdní příchod a posunul začátek jednání. Vyslovuje přesvědčení o zjevném zneužití práva s tím, že vedlejší účastník hodlá pokračovat v zasahování do práv stěžovatele.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Žádné takové pochybení na straně obvodního soudu neshledal.

6. S ohledem na předmět sporu před obvodním soudem Ústavní soud odkazuje na svoji judikaturu, v níž vyslovil závěr, že u žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, popř. 50 000 Kč, jde podle § 202 odst. 2 o. s. ř., resp. § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., o věci tzv. bagatelní, v nichž je ústavní stížnost, byť s výhradou nutnosti individuálního posouzení v některých extrémních případech flagrantních pochybení s intenzivními reálnými následky do sféry určité osoby, v podstatě vyloučena. Částky do 50 000 Kč již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti takových sporů do výkladu ochrany základních práv. Ústavní soud v usnesení ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. I. ÚS 2599/09 uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde jde o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod." Podobně lze odkázat na řadu dalších rozhodnutí.

7. Ústavní soud shledal, že posuzovaná věc je bagatelní povahy a zároveň nejsou dány ani žádné výjimečné důvody, které by navzdory tomu odůvodňovaly nutnost jeho zásahu. Stěžovatel ostatně ani netvrdil, proč by měla mít posuzovaná věc význam přesahující jeho zájmy, ani nedoložil, proč věc přes svou bagatelnost vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14, bod 6).

8. Nelze také přehlédnout, že stěžovatelova argumentace se nachází v rovině pouhé polemiky se skutkovými a právními závěry, které učinil obvodní soud. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu, jak již bylo naznačeno výše, nepřísluší. Výklad jiných než ústavních předpisů i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou samostatnou záležitostí obecných soudů. Skutečnost, že soud vyslovil právní názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti. V rozhodnutí obvodního soudu Ústavní soud nespatřuje exces, který by si vyžadoval jeho kasační zásah.

9. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2025

Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu