Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Baxou o ústavní stížnosti stěžovatelky A. S., zastoupené Mgr. Miroslavem Neradem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 6 - Dejvice, proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 14. února 2025 č. j. 35 D 101/2025-58, za účasti Okresního soudu v Liberci, jako účastníka řízení, a 1) Š. J. a 2) L. D., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení s tvrzením, že jím bylo porušeno její základní právo zaručené v čl. 12 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka zároveň navrhla odložení vykonatelnosti napadeného usnesení.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Liberci rozhodl notářem pověřeným k provedení úkonů v řízení o pozůstalosti jako soudním komisařem tak, že nařídil soupis pozůstalosti po zemřelém druhovi stěžovatelky, a to v místě jeho posledního pobytu, tj. v bytě, jehož vlastnicí je stěžovatelka. Pro vydání napadeného rozhodnutí neexistuje podle stěžovatelky zákonný podklad, nadto nebylo ani řádně odůvodněno, a proto porušuje její právo na nedotknutelnost obydlí.
3. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu).
4. Ústavní soud připomíná, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita, podle níž podání ústavní stížnosti připadá v úvahu až tehdy, jestliže všechny ostatní dostupné právní prostředky ochrany základních práv či svobod stěžovatele selžou. Probíhá-li tedy nadále před obecnými soudy řízení, v jehož rámci se stěžovatel domáhá svých práv, není pro zásah Ústavního soudu prostor (přiměřeně viz např. usnesení ze dne 17. 1. 2025 sp. zn. III. ÚS 61/25).
5. Jestliže stěžovatelka podala zároveň s ústavní stížností proti napadenému usnesení jako celku i odvolání, Ústavní soud nemůže předjímat výsledek odvolacího řízení, a to ani v případě, že stěžovatelka byla v napadeném usnesení poučena, že je proti některým výrokům odvolání nepřípustné (přiměřeně viz např. usnesení ze dne 7. 10. 2020 sp. zn. II. ÚS 2589/20).
6. Odmítne-li (nebo zamítne-li) odvolací soud stěžovatelčino odvolání, může stěžovatelka podat novou ústavní stížnost, v níž zohlední i průběh a výsledek tohoto řízení. Lhůta pro podání ústavní stížnosti zůstane zachována. Nyní je však ústavní stížnost s ohledem na probíhající a dosud neskončené řízení předčasná.
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl. O návrhu na odklad vykonatelnosti samostatně nerozhodoval, neboť jde o akcesorický návrh, který sdílí osud ústavní stížnosti, o níž bylo rozhodnuto bez zbytečného odkladu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. března 2025
Josef Baxa v. r. soudce zpravodaj