Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Richarda Vaculy, zastoupeného Mgr. Hanou Cihlář Pécsiovou, advokátkou, sídlem Masařská 323/6, Opava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2024 č. j. 22 Cdo 3145/2024-244, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. května 2024 č. j. 11 Co 199/2023-196 a rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 21. dubna 2023 č. j. 7 C 287/2019-129, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Opavě, jako účastníků řízení, a České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že civilní soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí plyne následující. Stěžovatel se u Okresního soudu v Opavě domáhal určení, že je vlastníkem pozemků parc. č. X1 a parc. č. X2 (pozemky měly v minulosti jiné označení a šlo o více částí, které byly eventuálně sloučeny do těchto dvou) zapsaných u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava, na listu vlastnictví č. X3 pro katastrální území Hradec nad Moravicí. Vedlejší účastnice krátce po zahájení řízení podala vzájemnou žalobu na určení vlastnického práva k pozemkům. Podstata věci spočívala v tom, že v katastru nemovitostí byl evidován duplicitní zápis vlastnického práva k těmto pozemkům. Spor má svůj právní základ v nejasné kupní smlouvě k pozemkům (vedlejší účastnice v sedmdesátých letech kupovala pozemky od právních předchůdců stěžovatele kvůli stavbě čistírny odpadních vod). Okresní soud stěžovatelovu žalobu zamítl (výrok I) a určil, že vlastníkem obou pozemků je vedlejší účastnice (výrok II). Část pozemků nabyla vedlejší účastnice na základě platné kupní smlouvy a zbytek pozemků nabyla řádným vydržením (tj. ty pozemky či jejich části, vůči kterým byla kupní smlouva absolutně neplatná pro neurčitost).
3. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě potvrdil část rozsudku okresního soudu vztahující se k pozemku parc. č. X1 (výroky I a II) a část rozsudku vztahující se k pozemku parc. č. X2 zrušil a vrátil věc okresnímu soudu k dalšímu řízení (výrok III). Dospěl k totožnému závěru, že kupní smlouva je platná jen částečně a ve zbytku je absolutně neplatná dle § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Rozešel se ale s okresním soudem v hodnocení toho, které pozemky vedlejší účastnice vydržela (a korigoval závěry okresního soudu tak, že došlo k mimořádnému vydržení, nikoli řádnému). Vedlejší účastnice držela a užívala část pozemků nejméně od ledna roku 1977. V tomto roce vedlejší účastnice na pozemku parc. č. X1 uvedla do provozu nově vybudovanou čistírnu odpadních vod. Tento pozemek užívala po dobu více než dvaceti let, pozemek parc. č. X2 (ochranné pásmo kolem čističky) ale přímo nevyužívala a nechala jej zpustnout. Krajský soud tedy dovodil, že vedlejší účastnice nabyla vlastnické právo k větší části dotčených pozemků na základě platné části kupní smlouvy a na základě mimořádného vydržení k 1. 1. 2019, protože pozemky nedržela v nepoctivém úmyslu. Vedlejší účastnice ale mimořádně nevydržela tu část pozemku parc. č. X1, kterou neužívala (chyběla řádná držba) a vůči které byla kupní smlouva absolutně neplatná. Věc proto v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu.
4. Stěžovatel podal proti výrokům I a II rozsudku krajského soudu dovolání a Nejvyšší soud jej napadeným usnesením odmítl. Ztotožnil se se závěry krajského soudu, a to včetně závěrů týkajících se mimořádného vydržení (že stačí pouze držba "nikoli v nepoctivém úmyslu", a že nedošlo k přerušení držby). Stěžovatel měl po mnoho let možnost zabránit mimořádnému vydržení určovací žalobou, což ale neučinil.
5. Stěžovatel ve stručné ústavní stížnosti rekapituluje průběh řízení před civilními soudy a na závěr jednou větou uvádí, že "uvedeným postupem se Soud prvního stupně, Odvolací soud i Nejvyšší soud dopustili porušení práv stěžovatele zaručených mu především v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, resp. čl. 36 odst. 1 Listiny."
6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, ovšem vyjma části směřující proti části výroku I a části výroku II rozsudku okresního soudu týkající se pozemku parc. č. X2, které zrušil krajský soud (Ústavní soud není příslušný k rozhodování o výrocích, které byly zrušeny). Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.
7. Ústavní stížnost však neobsahuje žádnou argumentaci. Stěžovatel v ní jen uvedl výčet ustanovení Úmluvy a Listiny, která měla být podle jeho přesvědčení porušena. Porušení jeho ústavních práv podle něj asi přímo vyplývá z rekapitulace průběhu řízení před civilními soudy. Z této rekapitulace ale žádné porušení nevyplývá a není tak zřejmé, z čeho a proč stěžovatel dovozuje neústavnost. Stěžovatel měl povinnost tvrdit námitky o neústavnosti napadených rozhodnutí a podložit je konkrétními argumenty [§ 34 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) a § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 101 odst. 1 občanského soudního řádu]. Ústavní soud si za stěžovatele nemůže argumentaci domýšlet [srov. usnesení ze dne 24. 10. 2006 sp. zn. II. ÚS 632/06 (U 12/43 SbNU 639)]. Třeba zdůraznit, že stěžovatel (zastoupený advokátkou) ani nijak neavizoval, že odůvodnění ústavní stížnosti chce v budoucnosti doplnit.
8. Ústavní stížnost je zčásti návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, z větší části pak návrhem zjevně neopodstatněným. Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 1 písm. d) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. března 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu