IV. ÚS 939/25

Odůvodnění

1. Stěžovatelka v ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená usnesení. Obecné soudy dle jejího tvrzení porušily její ústavně zaručená práva na soudní ochranu, na zákonného soudce a právo vlastnit majetek (čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a tomu odpovídající práva podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.

2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a připojených listin plyne následující. V původním sporu se vedlejší účastník domáhal po stěžovatelce před finančním arbitrem vydání bezdůvodného obohacení ve výši 173 324 Kč s příslušenstvím, a to z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy. Nálezem potvrzeným rozhodnutím o námitkách finanční arbitr uložil stěžovatelce uhradit vedlejšímu účastníkovi částku ve výši 114 000 Kč s příslušenstvím. Stěžovatelka tuto částku vedlejšímu účastníkovi uhradila dne 24. 4. 2020. Proti rozhodnutím finančního arbitra podal vedlejší účastník žalobu, kterou se domáhal nahrazení rozhodnutí finančního arbitra tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 162 676 Kč s příslušenstvím. Před Obvodním soudem pro Prahu 1 neuspěl, uspěl však s odvoláním k Městskému soudu v Praze, který rozsudkem ze dne 30. 6. 2022 č. j. 29 Co 25/2022-207 rozsudek obvodního soudu změnil a uložil stěžovatelce zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku ve výši 54 676 Kč s příslušenstvím. Městský soud vydal rozsudek v senátu 29 Co, který byl složen z předsedy senátu Tomáše Vejnara, soudkyně Adély Kaftanové a zastupující soudkyně Aleny Novotné.

3. Rozsudek městského soudu napadla stěžovatelka žalobou pro zmatečnost, a to z důvodu nesprávného obsazení senátu městského soudu. Obvodní soud napadeným usnesením žalobu pro zmatečnost zamítl. Městský soud poté zamítl napadeným usnesením stěžovatelčino odvolání. Městský soud uzavřel, že úprava rozvrhu práce účinná od 15. 6. 2022 je v souladu s nálezovou judikaturou Ústavního soudu. Odvolání ve věci samé mělo být podle rozvrhu práce účinného od 10. 1. 2022 projednáváno v senátu 29 Co ve složení předsedy senátu JUDr. Tomáše Vejnara a členů senátu Hany Douskové a Adély Kaftanové. Od 1. 6. 2022 se stala členkou senátu 29 Co i Alena Novotná. Soudkyně Hana Dousková byla z důvodu čerpání dovolené v souladu s rozvrhem práce platným od 15. 6. 2022 zastupována Alenou Novotnou. Je třeba vycházet nikoli jen z obecné části rozvrhu práce, ale i ze (speciální) tabulkové části. Z ní plyne, že členy senátu 29 Co, kteří nebyli současně předsedy senátu, byly v rozhodné době soudkyně Hana Dousková, Adéla Kaftanová a Alena Novotná. Tyto soudkyně se zastupovaly navzájem. V případě nepřítomnosti jedné (zde Hany Douskové) je z této části rozvrhu práce zjevné, že ji zastupovala Alena Novotná jako třetí člen senátu, který nebyl předsedou, tedy třetí votant, neboť jiný nebyl k dispozici. Obsazení senátu je konkrétně určitelné a není důsledkem libovůle předsedy senátu.

4. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl stěžovatelčino dovolání jako nepřípustné, neboť napadené usnesení městského soudu je v souladu s judikaturou Ústavního soudu i Nejvyššího soudu.

5. V ústavní stížnosti stěžovatelka nejprve opakuje procesní průběh této věci. Kritizuje, že soudkyně Novotná byla určena předsedou senátu jako zastupující soudkyně podle pravidla rozvrhu práce městského soudu, že v senátu 29 Co se členové zastupují vzájemně. To však je v rozporu s požadavkem zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), podle něhož zastupující soudci musí být předem určitelní rozvrhem práce. Stěžovatelka se odvolává na nález ze dne 15. 6. 2016 sp. zn. I. ÚS 2769/15 (N 115/81 SbNU 795), podle něhož rozvrh práce nemůže ponechat finální složení senátu až na rozhodnutí soudního funkcionáře. To se právě v nynější věci stalo, zastupující soudkyni povolal předseda senátu. Dále upozorňuje, že pokud soudkyně Dousková nemohla v daný den rozhodovat z důvodu čerpání řádné dovolené, měla jí zastoupit předsedkyně senátu, tedy soudkyně Slavíková. Tato soudkyně byla v den vydání rozhodnutí ve věci samé přítomna a rozhodovala i v dalších věcech. Závěr, na kterém Nejvyšší soud založil napadené usnesení, že soudkyně Novotná jako jediná mohla zastoupit nepřítomnou soudkyni, je tedy zjevně nesprávný a v rozporu s ústavní zásadou práva na zákonného soudce. Stěžovatelka též upozorňuje, že tyto úvahy nelze vyloučit použitím dalšího ustanovení v tzv. tabulkové části rozvrhu práce, které je podle obecných soudů ustanovením zvláštním proti ustanovením části předchozí. Dále pak obsáhle rozebírá vztah obecné normy a zvláštní normy v právních předpisech obecně a ve sporném rozvrhu práce zvláště.

6. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.

7. Ústavní soud již vysvětlil, že "příliš široká diskrece soudních funkcionářů při prvotním přidělování věcí" je v rozporu s právem na nezávislý a nestranný soud. Proto mezi požadavky, které vyplývají pro rozvrh práce, náleží předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu (nedávno nález ze dne 25. 1. 2025 sp. zn. III. ÚS 1098/24, SBD Svatopluk, body 19 a 21, s odkazem na starší judikaturu). Podobně to říká též judikatura, na kterou se odvolává stěžovatelka: "rozvrh práce musí obsahovat transparentní předem stanovená obecná pravidla pro určení konkrétního soudce nebo soudců v senátu, kteří ve věci budou rozhodovat, pravidla pro jejich zastupování v případě jejich důvodné krátkodobé absence či podjatosti i pravidla pro přerozdělování věcí pro případ dlouhodobé absence soudce. [...] Rozvrh práce tudíž nemůže rozhodnutí o přidělení či přerozdělení věci přenechat na soudním funkcionáři, neboť takové uspořádání ohrožuje nezávislost soudců a důvěru veřejnosti v soudní moc a zbavuje účastníky řízení účinné ochrany proti účelové manipulaci. Soudce, který byl povolán na základě takového rozhodnutí soudního funkcionáře, není zákonným soudcem ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny." (nález I. ÚS 2769/15, bod 41, podobně bod 59).

8. Z toho plyne, že je ústavně souladný závěr Nejvyššího soudu, podle něhož "pravidla rozvrhu práce pro určení soudců musí být předem daná, jednoznačná a měla by brát v úvahu všechny možné eventuality." (bod 8 napadeného usnesení).

9. Podstatná je proto jasná určitelnost náhradního soudce, nikoli to, že náhradník je nadto ještě formálně určen soudním funkcionářem. Není ústavně jakkoli významné, pokud předseda senátu formálním úkonem určil jako členku rozhodujícího senátu soudkyni Novotnou. Podstatné je, aby určení této soudkyně jasně plynulo z rozvrhu práce. Pokud tomu tak bylo, formální určení soudkyně úkonem předsedy senátu je čistě administrativním aktem, který nemůže ústavnost složení rozhodujícího senátu nijak zpochybnit. Naopak, tento akt jen potvrdí to, co beztak plyne z rozvrhu práce.

10. Ve zbytku je pak ústavní stížnost toliko polemikou s výkladem rozvrhu práce a jeho jednoznačností, jak se nejprve projevil při rozhodování městského soudu ve věci samé a jak jej nyní potvrdil též městský soud v napadeném usnesení. K veškerým výtkám stěžovatelky se již dostatečně vyjádřil městský soud zejména v bodě 28 napadeného usnesení. Výklad rozvrhu práce, jak jej provedl městský soud, není nijak svévolný či zjevně nerozumný, naopak vychází ze vztahů obecné části a zvláštní (tabulkové) části rozvrhu práce.

11. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. dubna 2025

Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu