IV. ÚS 99/25

Odůvodnění

Popis věci a její procesní vývoj

1. Stěžovatelé žádají, aby Ústavní soud zrušil všechna v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že tato rozhodnutí porušila jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a připojených listin plyne následující. Stěžovatelé jsou vlastníci pozemků, které sousedí s pozemky vedlejšího účastníka. Stěžovatelé zjistili, že hranice mezi těmito pozemky se v katastru nemovitostí nezobrazují správně. Prapříčina této nesrovnalosti byla chyba z 19. století, v důsledku které se stavba (v obrázku červeně ohraničený čtverec), dnes pro účely rodinné rekreace, špatně zobrazuje na pozemku, na kterém ve skutečnosti vůbec nenachází (parc. č. X). Později na konci šedesátých let minulého století byl vyhotoven měřický náčrt, který - kvůli chybnému zobrazení stavby na pozemku - umístil roh stavby na roh sporného pozemku. Tento náčrt se stal podkladem pro další zákresy v katastrálním operátu, resp. v katastru nemovitostí. Souhrn těchto skutečností zapříčinil podle stěžovatelů nesprávné geometrické a polohové určení pozemků ve vlastnictví stěžovatelů. Nebýt chyby, hranice mezi pozemky by dle nich měly vypadat následovně (vnější červené přímky jako správné hranice):

(následuje obrázek - poznámka AO ÚS)

* pozn. snímek převzat z rozhodnutí Zeměměřického a katastrálního inspektorátu v Opavě na str. 11

3. Stěžovatelé se proto obrátili na katastrální úřad, aby zjednal nápravu. Katastrální úřad pro Olomoucký kraj provedl v této věci šetření. Uzavřel, že stěžovateli požadovaná oprava není třeba, byť z moci úřední provedl opravu zobrazení vlastnických hranic v souboru geodetických informací. Protože stěžovatelé s tímto postupem nesouhlasili, musel katastrální úřad zahájit řízení o opravě chyby v katastrálním operátu [§ 36 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon)]. Jak katastrální úřad, tak Zeměměřický a katastrální inspektorát v Opavě se shodly, že nemohou požadavku stěžovatelů vyhovět, neboť chybný údaj katastru (hranice mezi pozemky) nevznikl zřejmým omylem [§ 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona].

4. Krajský soud v Ostravě a Nejvyšší správní soud rozhodovaly v této věci dvakrát. První rozsudek krajského soudu Nejvyšší správní soud zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení, protože první rozsudek byl nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů (rozsudek ze dne 20. 1. 2022 č. j. 2 As 393/2019-47). Kasační stížnost proti druhému rozsudku však Nejvyšší správní soud zamítl. Oba soudy nepopřely, že současný zápis v katastru nemovitostí nemusí odpovídat skutečnosti. Katastrální úřady ale smí opravit jen chybu, která je výsledkem zřejmého omylu. Pravomoc katastrálních úřadů má jasné meze. Katastrální úřady nesmí provést opravu katastrálního operátu, pokud ve věci panuje spor či nejistota, např. o průběhu hranic mezi pozemky. Opravu chyby v katastrálním operátu katastrální zákon vyhradil jen pro ty chyby, které jsou zcela zjevné z podkladových listin. V nynější věci stěžovatelé zpochybňují i správnost měřického náčrtu. Správní soudy rovněž upozornily, že zakládání evidence nemovitostí v šedesátých letech se opíralo především o šetření pracovníků geodézie. Historické pochybení pracovníka nelze vyloučit. Neprokázalo se však, že pracovník učinil chybu zřejmým omylem. Je myslitelná též varianta, že hranice zakreslil zcela vědomě. Pak nešlo o zřejmý omyl. Pokud chtějí stěžovatelé napravit nynější nesoulad, musí se obrátit na civilní soudy.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelé jsou řádně zastoupeni (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpali též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.

Argumentace stěžovatelů

6. Stěžovatelé v obsáhlé ústavní stížnosti popisují, proč měřický náčrt nemohl sloužit jako podklad pro katastrální zápisy. Zjednodušeně řečeno, pracovník geodézie nebyl při jeho vyhotovení důsledný a nedodržel tehdejší pokyny (např. překročení přípustné odchylky o více než šest metrů). Nesprávné zakreslení hranic pak prohloubil jiný pracovník na konci osmdesátých let minulého století. Chybné postupy pracovníků jsou zřejmým omylem, na jehož základě lze provést opravu chyby v katastrálním operátu. Stěžovatelé předkládají vícero argumentů, kritizují nedostatečné odůvodnění napadených rozhodnutí, opomenutí důkazů, nerespektování ustálené judikatury, posouzení zřejmosti omylu jako právní otázky, nepřiměřenou délku řízení a nesoulad skutkových zjištění s právními závěry.

Posouzení ústavní stížnosti

7. Ústavní soud nejprve připomíná, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů. Není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nepřísluší mu přehodnocovat skutkové a právní závěry správních soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Ústavní soud zasahuje do výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy pouze tehdy, jestliže by jeho aplikace správními soudy byla neústavní [srov. již nález ze dne 6. 11. 2003 sp. zn. IV. ÚS 239/03 (N 129/31 SbNU 159) a navazující judikaturu]. O takovou situaci v této věci nejde.

8. Stěžovatelé již v řízeních před správními soudy a správními orgány podali velmi obsáhlou argumentaci kritizující zejména údajně nedbalou práci pracovníka geodézie při vyhotovení měřického náčrtu. To ale neznamená, že správní soudy či správní orgány musely na jejich košatou argumentaci odpovídat stejně košatým odůvodněním. Ústavní soud mnohokrát zdůraznil, že na odůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci nelze co do jeho rozsahu mít přehnané požadavky. Jinak by nebylo možné napsat srozumitelná a současně přezkoumatelná rozhodnutí (nejnověji např. nález ze dne 29. 1. 2025 sp. zn. IV. ÚS 2278/24, bod 54). Podstatné je, že v této věci, byť stručně, Nejvyšší správní soud vysvětlil, proč historické pochybení pracovníka geodézie nezavdává důvod pro postup podle § 36 katastrálního zákona. Zobrazení hranic pozemků mohlo být výsledkem jeho vědomého jednání a rozhodnutí, neprokázalo se ani, že pracovník roh domu umístil na sporný pozemek zřejmým omylem (bod 35).

9. K námitce opomenutých důkazů lze uvést, že stěžovatelé opomíjí, v čem spočívá nynější správní řízení. Jeho smyslem a účelem je jednoduše, bez většího úsilí a pokud možno co nejrychleji sladit evidenční stav se stavem skutečným (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2018 č. j. 8 As 176/2018-39). To, co stěžovatelé požadují, je zdlouhavý proces, který se neobejde bez rozsáhlého dokazování. Na tom nic nemění ani stěžovateli předložený znalecký posudek, který připustil opravu jen s využitím podkladových listin. Proto není pravda, že by správní soudy zakázaly či bránily rekonstrukci podkladových listin. Ústavní soud podotýká, že již správní orgány v této věci postupovaly důsledně, např. provedli šetření či nařídili ústního jednání (s. 2 rozhodnutí inspektorátu).

10. Stěžovatelé nesouhlasí, že posouzení zřejmého omylu je posouzením ryze právní otázky. Dle nich jde o skutkovou (odbornou) otázku, případně o kombinaci skutkové a právní otázky. V tom se však stěžovatelé mýlí. Pojem zřejmý omyl je v prvé řadě neurčitým právním pojmem (takto rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2008 č. j. 1 As 40/2007-103, č. 2098/2010 Sb. NSS). Jeho obsah a význam mu "vdechují" svou činností právě orgány veřejné moci, tj. správní orgány, v následném soudním přezkumu správní soudy [v tomto smyslu též nález ze dne 28. 6. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 24/04 (N 130/37 SbNU 641), část VI].

11. Ke kritice, že správní soudy neodůvodnily neprovedení znaleckého posudku, lze uvést následující. Stěžovatelé v podstatě žádají, aby znalec za soudy odpověděl na právní otázku. To však není možné. Ústavní soud již v minulosti zdůraznil, že soudy nesmí na znalce přenášet svou odpovědnost, mohou od něj žádat jen objasnění odborných skutkových zjištění (např. historický vývoj zakreslení hranic mezi pozemky) [srov. nálezy ze dne 28. 6. 2022 sp. zn. I. ÚS 1785/21 (N 80/112 SbNU 209), bod 19, a ze dne 10. 3. 2015 sp. zn. II. ÚS 2172/14 (N 54/76 SbNU 747), bod 24]. Zda současný stav hranic mezi pozemky vznikl zřejmě omylem, si s konečnou platností musí posoudit samy správní orgány, respektive správní soudy. V nynější věci správní soudy uzavřely, že ač současný stav v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti, nezpůsobil jej zřejmý omyl. Na tomto závěru není (ze shora uvedených důvodů) nic neústavního.

12. Není ani pravda, že se Nejvyšší správní soud odchýlil od své ustálené judikatury. Právě naopak, ze své dřívější judikatury vyšel a závěry tam vyřčené použil na případ stěžovatelů. Ostatně stěžovatelé blíže neuvádějí, jak konkrétně se Nejvyšší správní soud měl od judikatury odchýlit.

13. Stěžovatelé též kritizují délku řízení v této věci. Ústavní soud uznává, že řízení v délce necelé jedné dekády je dlouhé. To však bylo dáno skutkovou složitostí celé věci. Samotné průtahy pak nejsou bez dalšího důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu [nález ze dne 12. 7. 2006 sp. zn. IV. ÚS 208/04 (N 133/42 SbNU 65)].

14. Ústavní soud má pochopení pro situaci stěžovatelů. Jak však uvedly správní soudy, příslušným fórem pro vyřešení této věci jsou civilní soudy. Pokud by snad stěžovatelé nyní uspěli, správní soudy by vykročily z jasně vymezených pravomocí. Porušily by tím princip dělby moci mezi soudy a zasáhly by do vlastnického práva souseda stěžovatelů, vedlejšího účastníka (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2022 č. j. 10 As 199/2022-38, bod 7).

15. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Již s ohledem na tento výsledek nemohl Ústavní soud vyhovět návrhu stěžovatelů na přiznání náhrady nákladů řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. března 2025

Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu