Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Dity Řepkové, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Jana Wintra (soudce zpravodaje) a Daniely Zemanové o návrhu Alice Crites a Michaela Rabinovitze, zastoupených advokátem Mgr. Michalem Kojanem, sídlem Praha 3 - Vinohrady, Kolínská 1686/13, na obnovu řízení před Ústavním soudem vedeného pod sp. zn. I. ÚS 1193/20, za účasti PhDr. Evy Albrechtové, Jana Malasky, Hany Povolné, JUDr. Aleny Štěpánkové, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníků řízení a Muzea hlavního města Prahy, sídlem Praha 1 - Staré Město, Kožná 475/1, zastoupeného advokátkou Mgr. Šárkou Oharkovou, sídlem Praha 2 - Vinohrady, Slezská 949/32, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
I. Obnova řízení ve věci ústavní stížnosti Alice Crites a Michaela Rabinovitze vedené Ústavním soudem pod sp. zn. I. ÚS 1193/20 se v části, v níž byla ústavní stížnost odmítnuta pro nepřípustnost, povoluje. II. Usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1193/20 ze dne 26. 5. 2020 se ve vztahu k ústavní stížnosti Alice Crites a Michaela Rabinovitze v části, v níž byla ústavní stížnost odmítnuta pro nepřípustnost, ruší. III. Ve věci původně vedené pod sp. zn. I. ÚS 1193/20 bude pokračováno pod sp. zn. Pl. ÚS 39/24.
Odůvodnění
Vymezení věci
1. V posuzované věci navrhovatelé žádají o obnovu řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. I. ÚS 1193/20 po rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve věci Crites a Rabinovitz proti České republice, č. 54651/20, ze dne 20. 6. 2024.
Shrnutí dosavadního řízení před Ústavním soudem
2. Navrhovatelé se ve věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 1193/20 domáhali společně s dalšími čtyřmi stěžovateli zrušení rozsudků Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 237/2019-606 a Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 42 C 231/2013-499. Namítali porušení svého práva na spravedlivý proces a ochranu vlastnictví.
3. Ústavní soud v usnesení sp. zn. I. ÚS 1193/20 rozhodl, že ústavní stížnost navrhovatelů byla přípustná pouze v části směřující proti nákladovým výrokům. Jinak byla nepřípustná, neboť stěžovatelé podle Ústavního soudu nevyčerpali všechny dostupné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) - nepodali dovolání k Nejvyššímu soudu. Ve vztahu k meritorním výrokům napadených rozhodnutí tak Ústavní soud ústavní stížnost navrhovatelů odmítl pro nepřípustnost, ve zbytku pro zjevnou neopodstatněnost.
Řízení před Evropským soudem pro lidská práva
4. Navrhovatelé podali proti usnesení Ústavního soudu v části, která se týká odmítnutí jejich ústavní stížnosti pro nepřípustnost, stížnost k ESLP. Ten v rozsudku Crites a Rabinovitz proti České republice shledal, že Ústavní soud nesprávně odmítl ústavní stížnost navrhovatelů pro nepřípustnost, čímž porušil jejich právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (Úmluva).
5. Před ESLP nebylo mezi navrhovateli a českou vládou sporu o tom, že výše plnění, kterého se stěžovatelé domáhali u obecných soudů, nedosahovala hodnotového censu stanoveného v § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ve výši 50 000 Kč. Stěžovatelé se domáhali zaplacení částky 42 381,60 Kč s příslušenstvím, obecné soudy jim nevyhověly co do částky 39 164,10 Kč. Dovolání proto bylo ex lege nepřípustné a ústavní stížnost představovala jediný dostupný procesní prostředek nápravy.
6. Nesprávná aplikace příslušných procesních pravidel Ústavním soudem proto podle ESLP zbavila navrhovatele jejich práva na přístup k soudu zaručeného čl. 6 Úmluvy.
Vyjádření účastníků, vedlejšího účastníka a replika navrhovatelů
7. Ústavní soud vyzval účastníky a vedlejší účastníky, aby se k návrhu na obnovu řízení vyjádřili. Tuto možnost využily Obvodní soud pro Prahu 1, Městský soud v Praze a Muzeum hlavního města Prahy. Další účastníci možnosti vyjádřit se k návrhu na obnovu řízení nevyužili.
8. Obvodní soud pro Prahu 1 ve vyjádření zrekapituloval své rozhodnutí a dodal, že navrhovatelé se v listopadu 2022 domáhali u obvodního soudu obnovy řízení s ohledem na existenci nového znaleckého posudku. Obvodní soud žalobu na obnovu řízení usnesením č. j. 42 C 231/2013-723 zamítl.
9. Městský soud v Praze uvedl, že ponechává věc na rozhodnutí Ústavnímu soudu.
10. Muzeum hlavního města Prahy navrhlo, aby Ústavní soud návrh na obnovu řízení odmítl jako zjevně neopodstatněný. Obecné soudy podle něj při zadání a hodnocení znaleckého posudku nepochybily a věc rozhodly v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.
11. Navrhovatelé v replice považují vyjádření Muzea hlavního města Prahy za mimoběžné - v předstihu se podle nich vyjadřuje k navazující fázi řízení po povolení obnovy. Ztotožňují se s vyjádřením městského soudu a setrvávají na svém původním návrhu.
Posouzení návrhu Ústavním soudem
12. Podle § 119 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, rozhodoval-li Ústavní soud ve věci, v níž mezinárodní soud shledal, že zásahem orgánu veřejné moci bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou porušeno lidské právo nebo základní svoboda, lze proti takovému rozhodnutí Ústavního soudu podat návrh na obnovu řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.
13. Evropský soud pro lidská práva je mezinárodním soudem, jehož rozhodnutí jsou pro Českou republiku závazná [srov. čl. 1 odst. 2, čl. 87 odst. 1 písm. i) Ústavy, § 117 zákona o Ústavním soudu a čl. 46 odst. 1 Úmluvy].
14. Návrh byl podán včas, osobami oprávněnými a řádně zastoupenými advokátem (§ 119 odst. 2, 3 a § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Návrh na obnovu řízení je přípustný, neboť následky porušení práva navrhovatelů vysloveného ESLP i nadále trvají a nápravy v této věci může být dosaženo připuštěním původní ústavní stížnosti navrhovatelů k opětovnému přezkumu Ústavním soudem (a contrario § 119a odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
15. Návrh na obnovu řízení byl podán ve věci, v níž mezinárodní soud shledal porušení základního práva v důsledku zásahu orgánu veřejné moci. Usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1193/20 ze dne 26. 5. 2020 je v části, v níž Ústavní soud odmítl stížnost navrhovatelů pro nepřípustnost, v rozporu s rozhodnutím mezinárodního soudu.
16. Ústavní soud tak dospěl k závěru, že všechny podmínky pro obnovu řízení jsou splněny. Návrhu proto vyhověl, obnovu řízení v části, v níž byla ústavní stížnost stěžovatelů odmítnuta pro nepřípustnost, povolil a ve stejné části usnesení sp. zn. I. ÚS 1193/20 zrušil.
17. Ústavní soud upozorňuje, že rozsudek ESLP se vztahoval výlučně k původní ústavní stížnosti navrhovatelů (nikoliv tedy k stížnostem dalších stěžovatelů v řízení sp. zn. I. ÚS 1193/20) a týkal se výlučně té části usnesení, v níž Ústavní soud odmítl stížnost stěžovatelů pro nepřípustnost. V části, v níž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost (tj. ohledně nákladů řízení), se řízení neobnovuje a usnesení sp. zn. I. ÚS 1193/20 se neruší. V této části totiž neexistuje rozpor rozhodnutí Ústavního soudu s rozhodnutím mezinárodního soudu ve smyslu § 119 odst. 3 a § 119b odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ostatně i argumentace navrhovatelů směřuje pouze k části odmítnutí pro nepřípustnost.
18. Vzhledem k tomu, že na obnovené řízení nelze s ohledem na zvláštnosti koncentrovaného ústavního soudnictví uplatnit obecné zásady podle občanského soudního řádu (§ 63 zákona o Ústavním soudu), rozhodlo plénum Ústavního soudu, že v obnoveném řízení o ústavní stížnosti, vedeném původně pod sp. zn. I. ÚS 1193/20, bude pokračováno pod sp. zn. Pl. ÚS 39/24 [§ 11 odst. 2 písm. j) zákona o Ústavním soudu].
19. Původní ústavní stížnost navrhovatelů bude tedy na základě povolené obnovy řízení projednána znovu postupem podle § 119b odst. 2 až 4 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 23. dubna 2025
Josef Baxa, v. r. předseda Ústavního soudu