o náhradě mzdy při vojenském cvičení

(1) Pracovníku, povolanému k vojenskému cvičení nebo k jiné službě v ozbrojených silách s výjimkou vojenské základní a náhradní služby (dále jen „vojenské cvičení“), jehož pracovní poměr k podniku v den nástupu vojenského cvičení trvá nepřetržitě alespoň tři měsíce, přísluší od tohoto podniku po dobu vojenského cvičení náhrada mzdy ve výši

(2) Při přiznávání náhrady podle odstavce 1 písm. b) až d) se přihlíží jen k těm osobám, které jsou uznávány za osoby pracovníkem vyživované pro účely daně ze mzdy.

(3) Při změně zaměstnání z důvodu obecného zájmu nebo z jiných vážných důvodů se posuzuje doba nepřetržitého trvání pracovního poměru podle stejných zásad jako pro placenou dovolenou na zotavenou.

(4) Vykonává-li pracovník po ukončení jednoho druhu služby bezprostředně tentýž nebo jiný druh služby v ozbrojených silách, posuzuje se navazující služba z hlediska nároků na náhradu mzdy jako pokračování předcházející služby.

(5) Po skončení vojenského cvičení přísluší pracovníku mzda ode dne opětovného nastoupení práce v podniku.

(1) Pracovníku povolanému k vojenskému cvičení poskytne podnik v posledním týdnu přede dnem stanoveným k nástupu tohoto cvičení potřebné pracovní volno tak, aby si pracovník mohl vyřídit své osobní a rodinné věci a včas se dostavit na stanovené místo, nejvýše však jeden den.

(2) Má-li pracovník nastoupit vojenské cvičení v místě tak vzdáleném od svého bydliště, že cesta dopravními prostředky, kterých je oprávněn použít, trvá více než 6 hodin, prodlužuje se mu pracovní volno o jeden cestovní den, a vyžaduje-li taková cesta více než 18 hodin, o dva cestovní dny. Pracuje-li pracovník v místě tak vzdáleném od místa bydliště své rodiny, že cesta z jeho pracoviště do místa tohoto bydliště trvá více než 6 hodin, přísluší mu další jeden cestovní den.

(3) Na cestu zpět z místa, kde byl propuštěn z vojenského cvičení, do místa bydliště, popřípadě pracoviště, přísluší pracovníku cestovní dny za podmínek a v rozsahu uvedeném v odstavci 2.

(4) Za dobu pracovního volna a za cestovní dny poskytnuté podle předchozích odstavců přísluší pracovníku náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku, pokud tato doba nepřipadá na dny, ve kterých pracovník obvykle nepracuje.

(1) Průměrným výdělkem u pracovníků pracujících v úkolové mzdě, v prosté časové mzdě, v časové mzdě s prémií nebo s výkonnostním, popřípadě osobním příplatkem, se rozumí hrubý výdělek, z něhož byla vypočtena pracovníku náhrada mzdy při nástupu jeho poslední placené dovolené na zotavenou, pokud od té doby nedošlo u něho k trvalé změně základní mzdy. Dojde-li k takové změně, je třeba výši náhrady mzdy znovu stanovit, a to podle stejných zásad jako při výpočtu náhrady mzdy po dobu dovolené (§ 11 vyhlášky č. 82/1959 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o placené dovolené na zotavenou). Pracovníku, který dosud v podniku placenou dovolenou na zotavenou neměl, poskytne se náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku dosaženého v posledním ukončeném mzdovém období.

(2) Průměrným výdělkem u technicko-hospodářských pracovníků, jakož i u vědeckých a výzkumných pracovníků, jimž jsou přiznávány prémie za splnění prémiových ukazatelů podle prémiového řádu, se rozumí základní plat, prémie, která by jim náležela, kdyby pracovali na svém pracovišti, a případná odměna za práci přesčas, zjištěná z průměru odměn za práci přesčas, vyplacených za dobu rozhodnou pro výpočet průměrného výdělku podle odstavce 1.