112.
Vyhláška ministra zahraničních věcí
ze dne 7. května 1935
o mezinárodní působnosti dohody o zřízení a provozování linií pro leteckou dopravu mezi Československem a Nizozemskem.
Dne 14. ledna 1935 byla v Haagu sjednána dohoda o zřízení a provozování linií pro leteckou dopravu mezi Československem a Nizozemskem. Po schválení dohody presidentem republiky dne 20. března 1935 byly noty, dohodu tvořící, vyměněny v Haagu dne 30. března 1935 mezi vyslancem republiky Československé a ministrem zahraničních věcí království Nizozemského, čímž dohoda podle svého čl. 13 nabyla dnem 1. dubna 1935 mezinárodní působnosti.
Dr. Beneš v. r.
(Překlad.)
Vyslanectví republiky Československé.
Č. 3300/35.
V Haagu dne 30. března 1935.
Pane ministře,
mám čest oznámiti Vaší Excellenci, že vláda československá schválila návrh Dohody o zřízení a provozování linií pro leteckou dopravu mezi Československem a Nizozemskem, která byla sjednána delegacemi československou a nizozemskou 14. ledna 1935 v Haagu a jejíž znění jest toto:
Dohoda o zřízení a provozování linií pro leteckou dopravu mezi Československem a Nizozemskem.
Článek 1.
Vláda československá udělí na podkladě vzájemnosti nizozemskému podniku pro leteckou dopravu, který nizozemská vláda označí, pokud jde o území československé, povolení nutná pro provozování letecké linie mezi Prahou a (Rotterdamem) Amsterdamem.
Nizozemská vláda udělí na podkladě vzájemnosti československému podniku pro leteckou dopravu, který vláda československá označí, pokud jde o území nizozemské, povolení nutná pro provozování letecké linie mezi Amsterdamem (Rotterdamem) a Prahou.
Článek 2.
Sestupy na linii výše uvedené budou ustanoveny společnou dohodou mezi oběma společnostmi československou a nizozemskou, s výhradou schválení příslušnými úřady obou států.
Jest shoda v tom, že podnik, který bude provozovati službu uvedenou v předcházejícím článku, bude oprávněn používati strojů typu, který bude pokládati za nejvhodnější, za podmínky, že jejich technické vlastnosti budou odpovídati při nejmenším předpisům „Pravidel o minimálních podmínkách pro vydávání osvědčení o způsobilosti k létání“, přijatých Mezinárodní komisí pro letectví.
Pokud podnik bude užívati letadel immatrikulovaných v druhém státě, udělí vláda tohoto státu platnost pilotským diplomům a leteckým legitimacím, vydaným řídícímu personálu těchto letadel.
Pokud bude linie provozována v poolu mezi oběma společnostmi československou a nizozemskou, nepoužijí obě vlády práva vyplývajícího z článku 16 pařížské úmluvy ze 13. října 1919, leč po oznámení alespoň 6 měsíců předem.
Článek 3.
Koncesní podniky se vynasnaží dohodnouti se za účelem sjednání dohody o provozování v poolu letecké linie uvedené v článku 1. Tato dohoda o poolu, jakož i změny, které v ní budou provedeny, budou podrobeny schválení leteckých správ československé a nizozemské.
Nemohly-li by se oba podniky dohodnouti, učiní obě vlády nutná opatření, aby každý podnik mohl provozovati linii neodvisle od druhého.
Přestal-li by jeden podnik provozovati linii, bude druhý podnik moci pokračovati v provozu sám, užívaje plně výhod udělených mu touto dohodou.
Článek 4.
Každý podnik předloží příslušnému úřadu druhého státu letové řády a možnosti připojení na jiné letecké linie, jakož i sazby, dopravní řád a hustotu služby alespoň 4 týdny před tím, než uvedeny budou v platnost, a oznámí v téže lhůtě typ materiálu, kterého zamýšlí užívati.
Článek 5.
Poštovní správy obou států se dohodnou o využití linie pro dopravu poštovních zásilek.
Článek 6.
Každá z obou vlád má právo označiti kdykoli vládě druhého státu nový domácí podnik, který nastoupí na místo podniku, jemuž bylo povolení dříve uděleno.
Nový podnik obdrží práva podniku nahrazeného, i pokud jde o trvání povolení.
Letecký podnik, který byl v provozování linie nahrazen, nemůže požadovati žádného odškodnění od vlády, která mu dala povolení.
Článek 7.
Každý podnik musí se pojistiti obvyklým způsobem proti škodám, které by mohly býti způsobeny při provádění služby.
Článek 8.
Podnik, který obdržel povolení, má povinnost zachovávati předpisy platné ve státě, který mu dal povolení, a pečovati o to, aby jeho vlastní personál a cestující je zachovávali, a to hlavně ony předpisy, které se týkají letectví všeobecně, pokud se vztahují na všechna cizí letadla bez rozdílu státní příslušnosti, dále celních poplatků a jiných poplatků fiskálních, zákazů dovozu a vývozu, dopravy osob a věcí, bezpečnosti, veřejného pořádku a zdravotnictví.
Byla-li by při provozování linie zjištěna opětovaná porušení výše uvedených předpisů, bude příslušná letecká správa míti právo žádati i o odvolání provinivšího se zaměstnance podniku. Šlo-li by o těžká provinění proti výše uvedeným předpisům, bude míti vláda, která udělila povolení, právo je odvolati, když se byla obrátila na druhou vládu.
Článek 9.
Při přerušení letu v důsledku nehody, nuceného přistání nebo z jiných důvodů budou podniku poskytnuta všechna možná usnadnění, aby mohl dopraviti ve lhůtě co možná nejkratší cestující, zboží a poštu na jejich určení.
Článek 10.
Každá vláda dá k disposici podniku druhého státu v míře jak jest to možné a za stejných podmínek jako ty, které jsou platné pro domácí letecké podniky, hangary pro uskladnění letadel, zařízení pro zdvihání (jeřáby anebo vytahovadla), pozemky nebo místnosti pro dílny na opravy, skladiště, úřadovny letišť, jakož i stanice radioelektrické a meteorologické služby a usnadní, v mezích možnosti, zásobování pohonnými látkami a mazadly.
Článek 11.
Letadla, motory, náhradní součásti a nástroje, určené ku provozování linie uvedené v článku 1 podnikem, kterému bylo dáno povolení, budou připuštěny k prozatímnímu bezcelnému dovozu. Tyto materiály zůstanou podrobeny kontrole celní správy státu, který udělil povolení, a smí jich býti použito jenom pro potřebu řečené linie. Materiály vyřazené, za něž nebyly zapraveny celní poplatky při vstupu, musí býti vyvezeny zpět, nebyly-li poplatky dodatečně zapraveny. Dodatečné vyclení starého materiálu bude povoleno se všemi přípustnými úlevami.
Článek 12.
Obě příslušné letecké správy československá a nizozemská budou se dohodovati a dopisovati si ve věci provádění výše uvedených ustanovení přímo, aniž by musely použíti obvyklé cesty diplomatické.
Článek 13.
Ustanovení této dohody nabývají platnosti dnem 1. dubna 1935 a zůstanou v platnosti po dobu pěti let. Jejich platnost bude mlčky obnovována na období pěti let, nebude-li dána výpověď některou z obou vlád rok předem.
Mimo to, byla-li by úmluva o úpravě letectví z 13. října 1919 vypovězena Československem anebo Nizozemím podle článku 43, pozbude tato dohoda platnosti téhož dne, kdy výpověď úmluvy nabude účinnosti.
Vláda československá jest ochotna uvésti v účinnost ustanovení, obsažená ve znění výše uvedeném, podle čl. 13 tohoto znění.
Prosím Vaši Excellenci, aby mi laskavě oznámila, zdali vláda nizozemská jest rovněž ochotna uvésti v účinnost tyto předpisy.
Je-li tomu tak, budou tato nota a odpověď, kterou mi Vaše Excellence laskavě dá, pokládány za akty, tvořící o věci dohodu našich dvou vlád.
Dohoda bude uveřejněna ve Sbírce zákonů a nařízení československých.
Račte přijmouti, pane ministře, projev mé nejhlubší úcty.
Dr. IVAN KRNO v. r.
Jeho Excellenci
Jonkheer Mr. A. C. D. de Graeff,
ministru zahraničních věcí království Nizozemského
v Haagu.
(Překlad.)
Ministerstvo zahraničních věcí.
Odbor pro věci konsulární a obchodní.
Č. 10946.
V Haagu dne 30. března 1935.
Pane vyslanče,
odpovídaje na notu Vaší Excellence z 30. března 1935 č. 3300/35, mám čest Vás uvědomiti, že vláda nizozemská schválila rovněž návrh Dohody o zřízení a provozování linií pro leteckou dopravu mezi Nizozemskem a Československem, která byla sjednána delegacemi nizozemskou a československou 14. ledna 1935 v Haagu a jejíž znění jest toto:
Dohoda o zřízení a provozování linií pro leteckou dopravu mezi Nizozemskem a Československem.
Článek 1.
Nizozemská vláda udělí na podkladě vzájemnosti československému podniku pro leteckou dopravu, který československá vláda označí, pokud jde o území nizozemská, povolení nutná pro provozování letecké linie mezi Amsterdamem (Rotterdamem) a Prahou.
Vláda československá udělí na podkladě vzájemnosti nizozemskému podniku pro leteckou dopravu, který nizozemská vláda označí, pokud jde o území československé, povolení nutná pro provozování letecké linie mezi Prahou a (Rotterdamem) Amsterdamem.
Článek 2.
Sestupy na linii výše uvedené budou ustanoveny společnou dohodou mezi oběma společnostmi nizozemskou a československou, s výhradou schválení příslušnými úřady obou států.
Jest shoda v tom, že podnik, který bude provozovati službu uvedenou v předcházejícím článku, bude oprávněn používati strojů typu, který bude pokládati za nejvhodnější, za podmínky, že jejich technické vlastnosti budou odpovídati při nejmenším předpisům „Pravidel o minimálních podmínkách pro vydávání osvědčení o způsobilosti k létání“, přijatých Mezinárodní komisí pro letectví.
Pokud podnik bude užívati letadel immatrikulovaných v druhém státě, udělí vláda tohoto státu platnost pilotským diplomům a leteckým legitimacím, vydaným řídícímu personálu těchto letadel.
Pokud bude linie provozována v poolu mezi oběma společnostmi nizozemskou a československou, nepoužijí obě vlády práva vyplývajícího z článku 16 pařížské úmluvy ze 13. října 1919, leč po oznámení alespoň 6 měsíců předem.
Článek 3.
Koncesní podniky se vynasnaží dohodnouti se za účelem sjednání dohody o provozování v poolu letecké linie uvedené v článku 1. Tato dohoda o poolu, jakož i změny, které v ní budou provedeny, budou podrobeny schválení leteckých správ československé a nizozemské.
Nemohly-li by se oba podniky dohodnouti, učiní obě vlády nutná opatření, aby každý podnik mohl provozovati linii neodvisle od druhého.
Přestal-li by jeden podnik provozovati linii, bude druhý podnik moci pokračovati v provozu sám, užívaje plně výhod udělených mu touto dohodou.
Článek 4.
Každý podnik předloží příslušnému úřadu druhého státu letové řády a možnosti připojení na jiné letecké linie, jakož i sazby, dopravní řád a hustotu služby alespoň 4 týdny před tím, než uvedeny budou v platnost, a oznámí v téže lhůtě typ materiálu, kterého zamýšlí užívati.
Článek 5.
Poštovní správy obou států se dohodnou o využití linie pro dopravu poštovních zásilek.
Článek 6.
Každá z obou vlád má právo označiti kdykoli vládě druhého státu nový domácí podnik, který nastoupí na místo podniku, jemuž bylo povolení dříve uděleno.
Nový podnik obdrží práva podniku nahraženého, i pokud jde o trvání povolení.
Letecký podnik, který byl v provozování linie nahražen, nemůže požadovati žádného odškodnění od vlády, která mu dala povolení.
Článek 7.
Každý podnik musí se pojistiti obvyklým způsobem proti škodám, které by mohly býti způsobeny při provádění služby.
Článek 8.
Podnik, který obdržel povolení, má povinnost zachovávati předpisy platné ve státě, který mu dal povolení, a pečovati o to, aby jeho vlastní personál a cestující je zachovávali, a to hlavně ony předpisy, které se týkají letectví všeobecně, pokud se vztahují na všechna cizí letadla bez rozdílu státní příslušnosti, dále celních poplatků a jiných poplatků fiskálních, zákazů dovozu a vývozu, dopravy osob a věcí, bezpečnosti, veřejného pořádku a zdravotnictví.
Byla-li by při provozování linie zjištěna opětovaná porušení výše uvedených předpisů, bude příslušná letecká správa míti právo žádati i o odvolání provinivšího se zaměstnance podniku. Šlo-li by o těžké provinění proti výše uvedeným předpisům, bude míti vláda, která udělila povolení, právo je odvolati, když se byla obrátila na druhou vládu.
Článek 9.
Při přerušení letu v důsledku nehody, nuceného přistání nebo z jiných důvodů budou podniku poskytnuta všechna možná usnadnění, aby mohl dopraviti ve lhůtě co možná nejkratší cestující, zboží a poštu na jejich určení.
Článek 10.
Každá vláda dá k disposici podniku druhého státu v míře jak jest to možné a za stejných podmínek jako ty, které jsou platné pro domácí letecké podniky, hangáry pro uskladnění letadel, zařízení pro zdvihání (jeřáby anebo vytahovadla), pozemky nebo místnosti pro dílny na opravy, skladiště, úřadovny letiště, jakož i stanice radioelektrické a meteorologické služby a usnadní, v mezích možnosti, zásobování pohonnými látkami a mazadly.
Článek 11.
Letadla, motory, náhradní součásti a nástroje, určené ku provozování linie uvedené v článku 1 podnikem, kterému bylo dáno povolení, budou připuštěny k prozatímnímu bezcelnému dovozu. Tyto materiály zůstanou podrobeny kontrole celní správy státu, který udělil povolení, a smí jich býti použito jenom pro potřebu řečené linie. Materiály vyřazené, za něž nebyly zapraveny celní poplatky při vstupu, musí býti vyvezeny zpět, nebyly-li poplatky dodatečně zapraveny. Dodatečné vyclení starého materiálu bude povoleno se všemi přípustnými úlevami.
Článek 12.
Obě příslušné letecké správy nizozemská a československá budou se dohodovati a dopisovati si ve věci provádění výše uvedených ustanovení přímo, aniž by musely použíti obvyklé cesty diplomatické.
Článek 13.
Ustanovení této dohody nabývají platnosti dnem 1. dubna 1935 a zůstanou v platnosti po dobu pěti let. Jejich platnost bude mlčky obnovována na období pěti let, nebude-li dána výpověď některou z obou vlád rok předem.
Mimo to, byla-li úmluva o úpravě letectví z 13. října 1919 vypovězena Nizozemím anebo Československem podle článku 43, pozbude tato dohoda platnosti téhož dne, kdy výpověď úmluvy nabude účinnosti.
Vláda nizozemská jest rovněž ochotna uvésti v účinnost ustanovení obsažená ve znění výše uvedeném podle čl. 13 tohoto znění.
Podle návrhu Vaší Excellence Vaše výše uvedená nota a tato moje odpověď budou považovány za akty, tvořící o věci dohodu našich dvou vlád.
Račte přijmouti, pane vyslanče, opětovné ujištění o mé hluboké úctě.
A. de GRAEFF v. r.
Jeho Excellenci
p. Ivanu Krnovi,
československému mimořádnému vyslanci a zplnomocněnému ministru
v Haagu.