15.
Mezinárodní zdravotní úmluva.
JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ.
JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ,
AFGANISTANU, ALBANIE, ŘÍŠE NĚMECKÉ, ARGENTINY, RAKOUSKA,
BELGIE, BRASILIE, BULHARSKA, CHILE, ČÍNY, KOLUMBIE, KUBY,
DÁNSKA, SVOBODNÉHO MĚSTA GDÁNSKA, DOMINIKY, EGYPTA,
EQUATORU, ŠPANĚLSKA, SPOJENÝCH STÁTŮ SEVEROAMERICKÝCH,
ETHIOPIE, FINSKA, FRANCIE (ALŽÍRU, FRANCOUZSKÉ ZÁPADNÍ AFRIKY,
FRANCOUZSKÉ VÝCHODNÍ AFRIKY, FRANCOUZSKÉ INDOČÍNY,
STÁTŮ: SYRIE, VELKÉHO LIBANU, ALAUITŮ A DŽEBEL-DRUS,
SOUHRNU OSTATNÍCH KOLONIÍ, PROTEKTORÁTŮ, DRŽAV A ÚZEMÍ
POD MANDÁTEM FRANCOUZSKÝM), SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ VELKÉ
BRITANIE A IRSKA (DOMINIA KANADY, SOUSTÁTÍ AUSTRALIE,
DOMINIA NOVÉHO ZÉLANDU, INDIE, (UNIE JIHOAFRICKÉ), ŘECKA,
QUATEMALY, HAITY, HEDŽASU, HONDURASU, MAĎARSKA, ITALIE,
JAPONSKA, LIBERIE, LITVY, LUCEMBURKU, MAROKA, MEXIKA,
MONAKA, NORSKA, PARAQUAYE, NIZOZEMÍ, PERU, PERSIE, POLSKA,
PORTUGALSKA, RUMUNSKA, SAN-MARINA, SALVADORU,
KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ, SUDANU, SVÝCAR,
TUNISU, TURECKA, SVAZU SOVĚTSKÝCH SOCIALISTICKÝCH
REPUBLIK, URUGUAYE A VENEZUELY
BYLA SJEDNÁNA TATO ÚMLUVA S PODPISOVÝM PROTOKOLEM:
(Překlad.)
Mezinárodní zdravotní úmluva
Jeho Veličenstvo král Afganistanský, president republiky Albanie, president Říše Německé, president státu Argentinského, spolkový president republiky Rakouské, Jeho Veličenstvo král Belgů, president republiky Spojených Států Brazilských, Jeho Veličenstvo král bulharský, president republiky Chili, president republiky Číny, president republiky Kolumbie, president republiky Kuby, Jeho Veličenstvo král dánský, president republiky Dominikánské, Jeho Veličenstvo král egyptský, president republiky Equatoru, Jeho Veličenstvo král španělský, president Spojených Států Amerických, Její Veličenstvo královna králů ethiopských a Jeho Císařská a Královská Jasnost princ a dědic a správce císařství, president republiky Finské, president republiky Francouzské, Jeho Veličenstvo král Spojeného Království Velké Britanie a Irska a britských zemí zámořských, císař indický, president republiky Řecké, president republiky Quatemaly, president republiky Haiti, Jeho Veličenstvo král Hedžazu, president republiky Hondurasu, Jeho Výsost Nejjasnější správce království uherského, Jeho Veličenstvo král italský, Jeho Veličenstvo císař japonský, president republiky Liberia, president republiky Litevské, Její královská Výsost paní velkovévodkyně Lucemburská, Jeho Veličenstvo sultán marocký, president republiky Mexické, Jeho Výsost Nejjasnější princ monacký, Jeho Veličenstvo král norský, president republiky Paraguay, Její Veličenstvo královna nizozemská, president republiky Peru, Jeho Veličenstvo šach perský, president republiky Polské, president republiky Portugalské, Jeho Veličenstvo král rumunský, správci-kapitánové San-Marina, Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců, president republiky Salvadoru, generální guvernér, zástupce nejvyšší moci v Sudanu, Spolková rada švýcarská, president republiky Československé, Jeho Výsost Bey Tunisský, president republiky Turecké, centrální výkonný výbor sovětských republik socialistických, president republiky Uruguay a president republiky Venezuela,
rozhodnuvše se provésti na ustanoveních zdravotní úmluvy podepsané v Paříži 17. ledna 1912 změny, jež jsou podloženy novými poznatky ve vědě i praxi profylaktické, stanoviti mezinárodní předpisy týkající se skvrnitého tyfu a neštovic a rozšířiti, pokud lze, pole pro uplatnění zásad, kterými se řídí mezinárodní úprava zdravotní, uzavřeli k tomu cíli úmluvu a jmenovali svými plnomocníky:
Jeho Veličenstvo král afganistanský:
p. Islambek Khudoiar Khan-a,
tajemníka afganistanského vyslanectví v Paříži.
President republiky Albanie:
p. Dra Osman-a,
ředitele nemocnice v Tiraně.
President Říše Německé:
p. Franoux,
tajného radu německého vyslanectví v Paříži;
p. Dra Hamel-a,
radu říšského ministerstva vnitra.
President státu argentinského:
p. Federica Alvarez de Toledo,
ministra Argentiny v Paříži;
p. Dra Araoz Alfaro,
předsedu zdravotního oddělení;
p. Manuela Carbonnel-a,
profesora zdravotnictví na lékařské fakultě v Buenos-Aires.
President republiky Rakouské:
p. Alfreda Grünberger-a,
rakouského ministra v Paříži.
Jeho Veličenstvo král Belgů:
p. Velghe,
generálního tajemníka ministerstva vnitra a zdravotnictví.
President Spojených Států Brazilských:
p. prof. Dra Karla Chagas-e,
generálního ředitele správního oddělení pro veřejné zdravotnictví, ředitele ústavu Oswalda Cruza;
p. Dra Gilberta Moura Costu.
Jeho Veličenstvo král bulharský:
p. Morfov-a,
ministra Bulharska v Paříži;
p. Dra Točko Petrova,
profesora na lékařské fakultě v Sofii.
President republiky Chili:
p. Armanda Quezada,
ministra Chili v Paříži;
p. Dra Emila Aldunate-a,
profesora na lékařské fakultě v Chili;
p. Dra Rodrigueza Barros-e,
profesora na lékařské fakultě v Chili.
President republiky Čínské:
p. generála Yao Si-Kiou,
vojenského attaché v Paříži;
p. Dra Scie Ton-Fa,
odb. sekretáře čínského vyslanectví v Paříži.
President republiky Kolumbie:
p. Dra Miguela Jimenez Lopez-a,
profesora na lékařské fakultě v Bogotě, splnomocněného ministra Kolumbie v Berlíně.
President republiky Kuby:
p. Ramiro Hernandez Portelu,
radu kubánského vyslanectví v Paříži;
p. Dra Maria Lebreda,
ředitele nemocnice „Las Animas“.
Jeho Veličenstvo král dánský:
p. Dra Th. Madsen-a,
ředitele stát. sérového ústavu.
p. J. A. Korbing-a,
ředitele Společnosti sjednocených rejdařů.
President republiky Polské, za svobodné město Gdansko:
p. Dra Vitolda Chodzko,
bývalého ministra zdravotnictví;
p. Dra Karla Stade-a,
stát. radu senátu svobodného města Gdanska.
President republiky Dominikánské:
p. Dra Betances-a,
profesora na lékařské fakultě v San-Domingu.
Jeho Veličenstvo král egyptský:
Fakhry pašu,
egyptského ministra v Paříži;
p. majora Karla P. Thomson-a,
D. S. O., předsedu egyptské zdravotní rady námořní a karantenní;
p. Dra Mohameda Abd el Salama el Guindy bey-e,
druhého sekretáře na egyptském vyslanectví v Bruselu, zástupce egyptské vlády ve výboru mezinárodního úřadu pro veřejné zdravotnictví.
President republiky Equatoru:
p. Dra J. Illingourth-a Ycazu.
Jeho Veličenstvo král španělský:
p. markýze de Faura,
ministra, radu velvyslanectví španělského v Paříži;
p. Dra Francisco Murillo y Palacios,
generálního ředitele zdravotnictví španělského.
President Spojených Států Amerických:
p. Dra H. S. Cumming-a,
hlavního lékaře, Veřejná zdravotní služba;
p. Dra Taliaferro Clark-a,
lékaře-seniora, Veřejná zdravotní služba;
p. Dra W. W. King-a,
lékaře, Veřejná zdravotní služba.
Její Veličenstvo královna králů ethiopských a Jeho císařská a královská Jasnost princ dědic a správce císařství:
p. hraběte Lagarde,
vévodu d’Entotto, zplnomocněného ministra.
President republiky Finské:
p. Karla Enckell-a,
ministra Finska v Paříži;
p. Dra Oswalda Streng-a,
profesora university v Helsinforsu.
President republiky Francouzské:
Jeho Excellenci p. Camilla Barrѐre-a,
velvyslance francouzského;
p. Harismendy,
zplnomocněného ministra, místoředitele v ministerstvu zahraničních věcí;
p. de Navailles,
místoředitele v ministerstvu zahraničních věcí;
p. Dra Calmette-a,
místoředitele Pasteurova ústavu;
p. Dra Léona Bernard-a,
profesora na lékařské fakultě v Paříži.
Za Alžír:
p. Dra Luciena Raynaud-a,
generálního inspektora zdravotních úřadů alžírských.
Za Západní francouzskou Afriku:
p. Dra Paula Gouzien-a,
lékaře — generálního inspektora koloniálních vojenských oddílů.
Za Východní francouzskou Afriku:
p. Dra Thiroux,
lékaře-inspektora koloniálních vojenských oddílů.
Za francouzskou Indočínu:
p. Dra l’Herminier-a,
zástupce Indočíny v poradním výboru Orientálního úřadu Společnosti národů;
p. Dra Noela Bernard-a,
ředitele Pasteurových ústavů v Indočíně.
Za státy Syrii, Velký Liban, Alauitů a Džebel-Druz:
p. Harismendy,
zplnomocněného ministra, místoředitele v ministerstvu zahraničních věcí;
p. Dra Delmas-a.
Za všechny ostatní kolonie, protektoráty, državy a území pod francouzským mandátem:
p. Dra Audibert-a,
generálního inspektora zdravotní služby v ministerstvu kolonií.
Jeho Veličenstvo Král spojeného Království Velké Britanie a Irska a britských zemí zámořských, císař indický:
Sira George Seatona Buchanan-a,
Kt., C. B. D., vrchního lékaře v ministerstvu zdravotnictví;
p. Johna Murray-e,
C. M. G., radu ministerstva zahraničních věcí.
Za dominium kanadské:
p. Dra Johna Andrewa Amyot-a,
C. M. G., M. B., generálního ředitele ministerstva zdravotnictví v dominiu kanadském.
Za Commonwealth australské:
p. Dra Williama Campbell Sawers-e,
D. S. O., M. B., lékaře v ministerstvu zdravotnictví.
Za dominium novo-zélandské:
p. podplukovníka Sydney Price James-a,
M. D.
Za Indii:
p. Davida Thomase Chadwick-a,
C. S. I., C. I. E., tajemníka indické vlády v ministerstvu obchodu.
Za Unii Jihoafrickou:
p. Dra Filipa Stock-a,
C. B., C. B. E., zástupce ve výboru mezinárodního Úřadu pro veřejné zdravotnictví.
President republiky Řecké:
p. Al. C. Carapanos-a,
řeckého ministra v Paříži;
p. Dra Matarangas-a Gérassimosa.
President republiky Quatemaly:
p. Dra Francisca A. Figueroa,
Chargé d’Affaires v Paříži.
President republiky Haiti:
p. Dra Georges Audain-a.
Jeho Veličenstvo král Hedžazu:
p. Dra Mahmouda Hamoudé-a,
generálního ředitele veřejného zdravotnictví.
President republiky Hondurasu:
p. Dra Ruben Audino-Aguilar-a,
Chargé d’Affaires v Paříži.
Jeho Výsost Nejjasnější správce království uherského:
p. Dra Karla Grosch-e,
radu ministerstva sociální péče.
Jeho Veličenstvo král italský:
p. Dra Alberta Lutrario,
prefekta I. třídy;
p. dra Giovanni Vottorio Repetti-ho,
gen. lékaře italského královského námořnictva, zdravotního ředitele generálního komisariátu emigračního;
p. přístavního plukovníka Odoardo Huetter-a,
velitele přístavu v Benátkách;
p. Guido Rocco,
prvního tajemníka italského velvyslanectví v Paříži;
p. Dra Cancelliere-a,
místoprefekta I. třídy;
p. Dra Druetti-ho,
zdravotního delegáta zahraničního.
Jeho Veličenstvo císař japonský:
p. Hajimé Matsushimu,
velvyslaneckého radu;
p. Dra Mitsuzo Tsurumi-ho,
japonského delegáta ve výboru Mezinárodního úřadu pro veřejné zdravotnictví.
President republiky Libéria:
p. barona R. A. L. Lehmann-a,
ministra Libérie v Paříži;
p. N. Ooms-a,
prvního tajemníka vyslanectví.
President republiky Litevské:
p. Dra Pranase Vaiciušku,
hlavního důstojníka zdravotního v záloze pověřeného přednáškami na universitě v Kovně, hlavního lékaře města Kovna.
Její královská Výsost velkovévodkyně lucemburská:
p. Dra Praum-a,
ředitele bakteriologické laboratoře v Lucemburku.
Jeho Veličenstvo sultán marocký:
p. Harismendy,
zplnomocněného ministra, místoředitele v ministerstvu zahraničních věcí;
p. Dra Luciena Raynaud-a,
generálního inspektora zdravotní služby alžírské.
President republiky Mexické:
p. Dra Rafaela Cabreru,
mexického ministra v Bruselu.
Jeho Výsost Nejjasnější princ monacký:
p. Roussel-Despierres-a,
státního tajemníka J. V. N. prince monackého;
p. Dra Marsan-a,
ředitele zdravotní služby knížecí.
Jeho Veličenstvo král norský:
p. Sigurda Bentzon-a,
radu norského vyslanectví v Paříži;
p. Dra Matyáše Gram-a,
generálního ředitele zdravotní správy.
President republiky Paraguay:
p. Dra R. V. Caballero,
Chargé d’Affaires Paraguay ve Francii.
Její Veličenstvo královna nizozemská:
p. Doude van Troostwyk,
nizozemského ministra v Bernu;
p. Dra N. M. Josefa Jittu,
předsedu zdravotní rady;
p. Dra de Vogel,
bývalého vrchního inspektora zdravotní služby v nizozemské Indii;
p. van der Plas,
konsula nizozemského v Džeddahu.
President republiky Peru:
p. Dra Pabla S. Mimbelu,
zplnomocněného ministra Peru v Bernu.
Jeho Veličenstvo šach perský:
p. Dra Ali-Khana Partow-Aazam-a,
bývalého místotajemníka v ministerstvu školství, místopředsedu zdravotní rady a ředitele císařské nemocnice;
p. Dra Mansour-Charif-a,
bývalého lékaře královské rodiny.
President republiky Polské:
p. Dra Witolda Chodzko,
bývalého ministra zdravotnictví;
p. Taylor-a,
náměstka přednosty oddělení mezinárodních smluv.
President republiky Portugalské:
p. profesora Ricarda Jorge-a,
generálního ředitele veřejného zdravotnictví.
Jeho Veličenstvo král rumunský:
p. Dra Jana Cantacuzene,
profesora na lékařské fakultě v Bukurešti.
Kapitáni-správcové San-Marina:
p. Dra Guelpu.
President republiky Salvador:
p. profesora Lardé-Arthés-a.
Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců:
p. Miroslava Spalajkoviče,
zplnomocněného ministra v Paříži.
Generální guvernér, zástupce nejvyšší moci v Sudanu:
p. Dra Olivera Francise Haynese Atkey-e,
M. B., F. R. C. S., ředitele lékařské služby v Sudanu.
Spolková rada švýcarská:
p. Alfonse Dunant-a,
švýcarského ministra v Paříži;
p. Dra Carrière,
ředitele spolkové služby veřejného zdravotnictví.
President republiky Československé:
p. Dra Ladislava Procházku,
vrchního fysika města Prahy.
Jeho Výsost Bey tunisský:
p. de Navailles,
místoředitele v ministerstvu zahraničních věcí.
President republiky Turecké:
Jeho Excellenci Aly Féthy Bey-e,
tureckého velvyslance v Paříži.
Ústřední výkonný výbor Svazu sovětských socialistických republik:
p. prof. Nicolase Semaško,
člena ústředního výkonného výboru S. S. S. R., lidového komisaře pro veřejné zdravotnictví R. S. F. S. R.;
p. Jacques Davtian-a,
radu velvyslanectví Svazu sovětských socialistických republik v Paříži;
p. Vladimíra Egoriew-a,
místoředitele lidového komisariátu pro zahraniční věci;
p. Dra Ilju Mammuliu,
člena ústředního výkonného výboru sovětské socialistické republiky Gruzinské;
p. Dra Leona Bronstein-a,
z lidového komisariátu pro veřejné zdravotnictví sovětské socialistické republiky Ukrajinské;
p. Dra Oganesa Meburnutoff-a,
člena koleje lidového komisariátu pro veřejné zdravotnictví R. S. F. S. R. v Uzbekistanu;
p. Dra Mikuláše Freyberg-a,
radu lidového komisariátu pro veřejné zdravotnictví R. S. F. P. R.;
p. Dra Alexeje Sysin-a,
předsedu zdravotního a epidemiologického oddělení lidového komisariátu pro veřejné zdravotnictví R. S. F. S. R., profesora university.
President republiky Uruguay:
p. A. Herosu,
bývalého uruguayského Chargé d’Affaires v Paříži.
President republiky Venezuela:
p. Josefa Ignacia Cardenase,
venezuelského ministra v Madridě a v Haagu.
Kteří, vyměnivše si své plné moci, jichž forma byla shledána správnou, dohodli se na následujících ustanoveních:
Předběžné ustanovení.
K uskutečnění této úmluvy přijaly Vysoké Smluvní Strany následující definice:
1. Slovo „obvod“ značí přesně určenou část území, jako: provincii, gubernii, okres, kraj, kanton, ostrov, obec, město, městskou čtvrť, vesnici, přístav, aglomeraci atd., bez ohledu na rozlohu a obyvatelstvo těchto částí území.
2. Slovo „pozorování“ značí isolaci osob, ať na lodi či v zdravotní stanici, dříve, než jest jim povolena volnost pohybu.
Slovo „dohled“ značí, že osoby nejsou isolovány, že jest jim hned dovoleno volně se pohybovati, ale že jsou ohlášeny zdravotním úřadům v těch místech, kam se ubírají a jsou podrobeny lékařské prohlídce, jež zjistí jejich zdravotní stav.
3. Slovem „mužstvo“ rozumí se všechny osoby, jež se nacházejí na lodi ne jedině proto, aby se přeplavily z jedné země do druhé, ale které jsou nějakým způsobem ve službách lodi, osob na lodi nebo nákladu.
4. Slovo „den“ značí interval dvaceti čtyř hodin.
TITUL I.
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ.
HLAVA I.
Předpisy, jichž mají dbáti vlády zemí zúčastněných na této úmluvě, jakmile se na jejich území objeví mor, cholera, žlutá zimnice nebo některé jiné nakažlivé nemoci.
ODDÍL I.
Oznámení a další sdělení ostatním státům.
Článek první.
Každá vláda jest povinna oznámiti bez prodlení ostatním vládám a současně i Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví:
1. první skutečný případ moru, cholery nebo žluté zimnice, zjištěný na jejím území;
2. první skutečný případ moru, cholery nebo žluté zimnice, vyskytnuvší se mimo obvody již zamořené;
3. vyskytnutí se epidemie skvrnitého tyfu nebo neštovic.
Článek 2.
Zároveň s oznámeními, o nichž jedná článek první nebo ihned za nimi buďtež zaslány údaje:
1. o místě, kde se nemoc vyskytla;
2. o datu, kdy se vyskytla, o jejím původu a její formě;
3. o počtu zjištěných případů a o počtu úmrtí;
4. o rozsahu obvodu neb obvodů postižených;
5. pokud se týče moru, o vyskytnutí se této nemoci mezi hlodavci nebo o neobvyklé jich úmrtnosti;
6. pokud se týče cholery, o počtu nositelů zárodků v případě, kde byli zjištěni;
7. pokud se týče žluté zimnice, zda a v jakém množství (index) se vyskytuje Stegomyia calopus (Aedes Egypti);
8. o učiněných opatřeních.
Článek 3.
Oznámení, o nichž je řeč v článcích 1. a 2., zasílají se diplomatickým zastupitelstvím nebo, kde jich není, konsulátům v hlavním městě postižené země a jsou k disposici konsulárním funkcionářům působícím na jejím území.
Tato oznámení zasílají se také Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví, který je neprodleně sdělí všem diplomatickým zastupitelstvím, nebo když jich není, konsulátům v Paříži, jakož i nejvyšším zdravotním úřadům zúčastněných států. Oznámení podle čl. 1. jsou zasílána telegraficky.
Telegramy, zaslané Mezinárodním úřadem pro veřejné zdravotnictví vládám zemí zúčastněných na přítomné úmluvě nebo nejvyšším úřadům zdravotním těchto zemí, a telegramy, odeslané těmito vládami a těmito úřady u vykonávání přítomné úmluvy, rovnají se telegramům státním a požívají přednostního práva přiznávaného těmto telegramům článkem 5. Mezinárodní úmluvy telegrafické z 10./22. července 1875.
Článek 4.
Po oznámeních a sděleních, o nichž je řeč v článcích 1. a 2., budou pravidelně zasílána Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví další sdělení tak, aby vlády byly stále zpravovány o postupu epidemie.
Tato sdělení, jež mají býti pokud možno častá a úplná (a která mají býti podávána nejméně jednou týdně, pokud se týče počtu případů a úmrtí), vyznačí obzvláště učiněná opatření proti rozšiřování nemoci. Mají přesně vylíčiti opatření prováděná při odplutí lodi, aby se zamezilo vyvezení nákazy, a zvláště opatření, učiněná vzhledem ke hlodavcům a hmyzu.
Článek 5.
Vlády se zavazují zodpověděti každou žádost o informaci, která by jim byla zaslána Mezinárodním úřadem pro veřejné zdravotnictví o nakažlivých nemocech uvedených v úmluvě, jež se vyskytly na jejich území, a o okolnostech, jež by mohly míti vliv na přenesení těchto nemocí z jedné země do druhé.
Článek 6.
Ježto krysy*) jsou hlavními činiteli při přenášení dýmějového moru, vlády se zavazují, že použijí všech prostředků, jež budou v jejich moci, aby zmenšily nebezpečí a aby byly častými a pravidelnými šetřeními stále informovány o stavu morové nákazy mezi krysami v přístavech, zvláště pak aby prováděno bylo soustavné sbírání a bakteriologické zkoumání krys v každém obvodu morem postiženém nejméně po dobu šesti měsíců od nalezení poslední morové krysy.
Postup a výsledek těchto zkoušek budou sdělovány v dobách normálních v pravidelných obdobích, a v případě vyskytnutí se moru každý měsíc Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví, aby vlády mohly býti tímto úřadem nepřetržitě informovány o stavu myšího moru v přístavech.
Jakmile bude zjištěn mor u krys na zemi, v přístavu po 6 měsíců prostém nákazy, mají býti zprávy poslány nejkratší cestou
Článek 7.
Aby se usnadnilo poslání, jež mu bylo svěřeno touto úmluvou a vzhledem k užitečným informacím, které poskytuje zpravodajská služba epidemiologická při Společnosti Národů, jakož i její Orientální úřad v Singapuru a jiné podobné úřady, jakož i panamerický zdravotní úřad, jest Mezinárodní úřad pro veřejné zdravotnictví zmocněn učiniti potřebná opatření se zdravotním výborem Společnosti Národů, jakož i s panamerickým zdravotním úřadem a jinými organisacemi tohoto druhu.
Rozumí se, že povinnost posílati zprávy na základě výše uvedených opatření nezrušuje v ničem ustanovení úmluvy římské ze dne 9. prosince 1907 a že nemůže míti za následek nahražení Mezinárodního úřadu pro veřejné zdravotnictví žádnou jinou instituci zdravotní.
Článek 8.
Ježto rychlé a správné plnění předcházejících předpisů jest svrchovaně důležito, vlády uznávají nutnost dáti příslušným úřadům instrukce pro vykonávání těchto předpisů.
Ježto hlášení mají cenu jen tehdy, jestliže každá vláda jest sama včas zpravena o případě moru, cholery, žluté zimnice, skvrnitého tyfu nebo neštovic a o případech podezřelých z těchto nemocí nastalých na jejím území, zavazují se vlády zavésti povinné ohlašování těchto nemocí.
Článek 9.
Doporučuje se, aby sousední země učinily zvláštní úpravy za účelem organisace přímé informační služby mezi přednosty příslušných správních úřadů, pokud jde o území pohraniční, nebo území, jež jsou v bližších obchodních stycích. Tyto úpravy budou sděleny Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví.
ODDÍL II.
Podmínky, za kterých lze se domnívati, že opatření, ustanovená v úmluvě, mají nebo nemají již býti použita vůči tomu, co přichází z jiného územního obvodu.
Článek 10.
Oznámení případů moru, cholery nebo žluté zimnice odjinud zavlečených nemá za následek, aby vůči tomu, co přichází z obvodu, v němž se případy ty vyskytly, byla zaváděna opatření, stanovená v následující hlavě II.
Jakmile se však objeví první případ moru nebo žluté zimnice, o němž bude zjištěno, že nebyl zavlečen, nebo jakmile případy cholery vytvoří ohnisko*), nebo projeví-li skvrnitý tyf nebo neštovice epidemickou formu, bude možno použíti těchto opatření.
Článek 11.
Aby opatření podle hlavy II. omezena byla jedině na krajiny opravdu zasažené, mají je vlády zaváděti jen vůči tomu, co přichází z určitě vymezených obvodů, v nichž nemoci, na něž se vztahuje tato konvence, se projevily za podmínek, o nichž je řeč v druhém odstavci článku 10.
Avšak toto obmezení, stanovené jen pro postižený obvod, lze připustiti jen s tou výslovnou podmínkou, že vláda země, k níž řečený obvod patří, učiní vhodná opatření:
1. aby bylo zamezeno šíření se epidemie; a
2. aby použito bylo opatření, předepsaných v následujícím článku 13.
Článek 12.
Vláda každé země, v níž leží zasažená krajina, zpraví ostatní vlády, jakož i Mezinárodní úřad pro veřejné zdravotnicví za podmínek stanovených v čl. 3., jakmile přestane nebezpečí nákazy pocházející z této krajiny a jakmile budou učiněna všechna profylaktická opatření. Od této informace nebude možno použíti opatření, o nichž jedná hlava II. vůči tomu, co přichází z krajiny, o niž jde, leč v případech mimořádných, při nichž však postup musí býti ospravedlněn.
ODDÍL III.
Opatření v přístavech a při odjezdu lodí.
Článek 13.
Příslušný úřad jest povinen učiniti účinná opatření:
1. aby zabráněno bylo nalodění osob, jevících příznaky moru, cholery, žluté zimnice, skvrnitého tyfu aneb neštovic, jakož i osob, nacházejících se ve styku s nemocnými a jsoucích v takovém stavu, že by mohly nemoc přenášeti;
2. při moru, aby zabráněno bylo tomu, aby se na loď dostaly krysy;
3. při choleře, aby dbáno bylo toho, aby naloděná pitná voda a poživatiny byly zdravé a aby voda, sloužící za přítěž, je-li třeba, byla desinfikována;
4. při žluté zimnici aby zabráněno bylo tomu, aby se na loď dostali komáři;
5. při skvrnitém tyfu aby zaručeno bylo odvšivení každého podezřelého cestujícího ještě před jeho naloděním;
6. při neštovicích aby staré šaty a hadry byly podrobeny desinfekci, dříve než budou sbaleny.
Článek 14.
Vlády se zavazují udržovati ve svých velkých přístavech a v okolí jejich a pokud možno v ostatních přístavech a v jejich okolí zdravotní službu, jejíž organisace a vybavení by zaručovaly, že provedena budou profylaktická opatření ohledně nemocí, o nichž jedná přítomná úmluva, zejména opatření podle článků 6., 8. a 13.
Tyto vlády zašlou aspoň jednou ročně Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví zprávu, v níž vylíčí ohledně každého svého přístavu stav jeho zdravotní organisace se vztahem k ustanovením předchozího odstavce. Úřad předá tyto informace vhodnou cestou vyšším zdravotním úřadům zúčastněných zemí buď přímo, nebo prostřednictvím jiného mezinárodního zdravotního organismu v souhlase s dohodami uzavřenými podle článku 7.
HLAVA II.
Ochranná opatření proti nemocem zmíněným v hlavě I.
Článek 15.
Zdravotní úřady mohou provésti lékařskou návštěvu a, jestliže okolnosti toho vyžadují, mohou podrobiti důkladné prohlídce každé plavidlo, ať pochází odkudkoliv.
Opatření nebo výkony zdravotní, kterým může býti podrobeno plavidlo při příjezdu, se určují na základě nálezu o skutečném stavu, jaký je na lodi, a o zdravotních podmínkách plavby.
Každé vládě náleží se vztahem k informacím, poskytovaným na základě ustanovení oddílu I. hlavy I. a čl. 14. přítomné úmluvy, jakož i se vztahem k povinnostem, které jí přísluší podle oddílu II. hlavy I., stanoviti řád, jemuž bude podrobeno v přístavech to, co přichází z každého cizího přístavu a zejména rozhodnouti, zda s hlediska řečeného řádu má býti některý cizí přístav považován za postižený.
Opatření, tak jak jsou uvedena v této hlavě, mají býti považována za maximum, v jehož mezích mohou vlády nařizovati, jakým způsobem má býti nakládáno s plavidly při jejich příjezdu.
ODDÍL I.
Sdělení předepsaných opatření.
Článek 16.
Každá vláda jest povinna sděliti ihned diplomatickému zastoupení, nebo, není-li ho, konsulovi postižené země, jenž sídlí v jejím hlavním městě, jakož i Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví, který jest povinen o tom ihned zpraviti ostatní vlády, opatření, jež pokládá za nutno předepsati vůči tomu, co přichází z této země. Tato sdělení budou taktéž k disposici ostatním diplomatickým nebo konsulárním zástupcům, ustanoveným na jejím území.
Rovněž jest povinna oznámiti touž cestou odvolání těchto opatření nebo jejich změny.
Není-li v hlavním městě diplomatického zastoupení nebo konsulátu, učiní se sdělení přímo vládě dotyčné země.
ODDÍL II.
Zboží a zavazadla. — Dovoz a průvoz.
Článek 17.
S výhradou ustanovení posledního odstavce článku 50. zboží a zavazadla, dovážená po souši nebo po moři, nemohou býti podrobena prohibitivním opatřením při vstupu, pokud se týče při provozu a nemohou býti zadržena na hranicích nebo v přístavech. Jediná opatření, jichž lze vůči nim použíti, jsou blíže určena v následujících paragrafech:
a) V případě moru může býti podrobeno odhmyzení, a je-li třeba, desinfekci nátělní prádlo, šatstvo a oděvy již nedávno nošené (užívané svršky) a nedávno použitá lůžková zařízení.
Zboží, jež pochází z postiženého obvodu a v němž se mohou nalézati krysy morem nakažené, může býti vyloděno pouze s podmínkou, že zachována bude v nejvyšší možné míře nutná opatrnost, aby zabráněno bylo krysám uniknouti a aby byly vyhubeny.
b) V případě cholery mohou býti podrobeny desinfekci nátělní prádlo, šatstvo a oděvy nedávno nošené (užívané svršky), nedávno použitá lůžková zařízení.
Výjimkou z ustanovení tohoto článku mohou býti podrobeny prohibitivním opatřením ryby, škeble a čerstvá zelenina, leč by byly podrobeny procesu, jenž by zničil zárodky cholerové.
c) V případě skvrnitého tyfu může býti podrobeno odhmyzení nátělní prádlo, hadry a oděvy již nošené (užívané svršky), použitá lůžková zařízení, jakož i hadry, jež nejsou dopravovány jako zboží ve velkém.
d) V případě neštovic může býti podrobeno desinfekci nátělní prádlo, hadry a oděvy nedávno nošené (užívané svršky), nedávno použitá lůžková zařízení, jakož i hadry, jež nejsou dopravovány jako zboží ve velkém.
Článek 18.
Úřad země určení ustanovuje způsob a místo desinfekce, jakož i postup, jehož jest použíti k vyhubení krys nebo hmyzu (blech, vší, komárů atd.). Tyto výkony jest zaříditi tak, aby předměty jimi trpěly co nejméně. Šatstvo a jiné předměty malé ceny mohou býti zničeny ohněm, jakož i hadry, nejsou-li dopravovány jako zboží ve velkém.
Každému státu přísluší upraviti otázku zaplacení případné náhrady za škodu vzešlou desinfekcí, vyhubením krys nebo hmyzu, jakož i zničením předmětů výše zmíněných.
Jsou-li při provádění těchto opatření vybírány zdravotním úřadem buď přímo, buď prostřednictvím některé společnosti nebo jednotlivce poplatky, musí býti výše těchto poplatků určena sazebníkem, který má býti dříve vyhlášen a tak sestaven, aby z celkového jeho používání nemohl vzniknouti pro stát nebo pro zdravotní úřad pramen příjmů.
Článek 19.
Dopisy a korespondence, tiskopisy, knihy, noviny, spisy atd. nepodléhají žádnému zdravotnímu opatření. Poštovní balíky podléhají obmezení jen v tom případě, obsahují li některé z předmětů, na něž lze vztahovati opatření, o nichž mluví čl. 17. přítomné úmluvy.
Článek 20.
Jestliže zboží nebo zavazadla byla podrobena opatřením předepsaným článkem 17., každý interesent má právo žádati od zdravotního úřadu, aby mu bezplatně vystavil osvědčení o provedených opatřeních.
ODDÍL III.
Ustanovení o vystěhovalcích.
Článek 21.
V zemích vystěhovaleckých mají zdravotní úřady prováděti zdravotní prohlídku vystěhovalců před jejich odjezdem.
Doporučuje se, aby uzavírány byly mezi zeměmi vystěhovaleckými, přistěhovaleckými a průchodními zvláštní dohody k tomu cíli, aby byly stanoveny podmínky, kterým má tato prohlídka vyhovovati, čímž by se omezila na nejmenší míru možnost odepříti pro příčiny zdravotní přechod přes hranici průchodního státu a země, do níž vystěhovalec se ubírá.
Doporučuje se také, aby tyto dohody stanovily preventivní opatření proti nakažlivým nemocem, jímž by měli býti podrobeni vystěhovalci v zemi, kterou opouštějí.
Článek 22.
Doporučuje se, aby města nebo přístavy, z nichž vystěhovalci odjíždějí, měly vhodnou hygienickou a zdravotní organisaci, a sice: 1. dohlížecí a pomocnou službu lékařskou, jakož i potřebný zdravotní a profylaktický materiál; 2. státnímu dozoru podrobený ústav, kde by vystěhovalci mohli podstoupiti zdravotní formality, býti dočasně ubytováni a podrobeni všem potřebným prohlídkám lékařským, jakož i kde by byly zkoušeny jich nápoje a potraviny; 3. v přístavu se nacházející místnost, kde budou vykonávány lékařské prohlídky v okamžiku posledních příprav k nalodění.
Článek 23.
Doporučuje se, aby vystěhovalecké lodi byly opatřeny dostatečnou zásobou očkovacích látek (proti neštovicím, choleře atd.), aby mohlo býti přikročeno v případě potřeby k očkování průběhem cesty.
ODDÍL IV.
Opatření v přístavech a na námořních hranicích.
A. Mor.
Článek 24.
Za nakaženou se pokládá loď:
1. Která má na palubě případ lidského moru;
2. nebo na níž vyskytl se více než šest dní po nalodění případ lidského moru;
3. nebo na jejíž palubě zjištěna byla přítomnost morových krys.
Za podezřelou pokládá se loď:
1. Na níž vyskytl se případ lidského moru v prvých šesti dnech po nalodění;
2. nebo na níž pozorováním bylo zřejmě zjištěno nápadné hynutí krys, jehož příčina není určena.
Taková loď zůstává podezřelou do té doby, dokud v přístavu řádně k tomu vybaveném nebude použito vůči ní opatření, předepsaných v této úmluvě.
Za nezávadnou se pokládá loď, která, ačkoliv přichází z přístavu zamořeného, neměla ani v době odplutí, ani za plavby, ani v době příjezdu na palubě moru lidského nebo krysího a na jejíž palubě nebylo pozorováním zjištěno nápadné hynutí krys.
Článek 25.
Lodi nakažené morem podléhají těmto opatřením:
1. lékařské prohlídce;
2. nemocné jest ihned vyloditi a isolovati;
3. všechny osoby, které byly s nemocnými ve styku, a osoby, jež zdravotní úřad přístavní důvodně pokládá za podezřelé, jest vyloditi, pokud jest to možno. Mohou býti podrobeny buď pozorování nebo dohledu aneb pozorování a potom dohledu,*) při čemž však celkové trvání těchto opatření nesmí přesahovati šest dnů, počínajíc dnem příjezdu lodi.
Zdravotnímu úřadu v přístavu přísluší použíti těch opatření, která bude pokládati za vhodná, hledíc k datu posledního případu, k stavu lodi a k místním poměrům. Po tutéž dobu může býti zakázáno každé vylodění mužstva, pokud by se nedělo za účelem služebním, o němž by byl uvědomen zdravotní úřad.
4. Lůžková zařízení již upotřebená, špinavé prádlo, užívané svršky a ostatní věci, které podle názoru zdravotního úřadu nutno pokládati za zamořené, jest odhmyziti a je-li třeba, desinfikovati;
5. části lodi, které byly obývány osobami morem nakaženými, neb jež jest podle názoru zdravotního úřadu pokládati za zamořené, jest odhmyziti a je-li třeba desinfikovati;
6. zdravotní úřad může naříditi vyhubení krys před vyloděním nákladu, jestliže míní, že povaha a umístění nákladu dovolují úplné vyhubení krys bez vylodění nákladu. V tomto případě loď nesmí býti podrobena novému hubení krys po vylodění. V ostatních případech úplné vyhubení hlodavců musí býti provedeno na lodi při prázdném podpalubí. U lodí s přítěží výkon ten bude proveden před naložením nákladu, a to co nejdříve.
Hubení krys musí býti prováděno takovým způsobem, aby pokud možno nedošlo ke škodám na lodi a případně na nákladu. Výkon ten nesmí trvati déle než 24 hodin. Veškeré výlohy způsobené hubením krys, jakož i všechny případné náhrady zapraveny budou ve smyslu zásad čl. 18.
Má-li loď vyloditi jenom část svého nákladu a shledávají-li přístavní úřady, že jest nemožno provésti úplné vyhubení krys, bude zmíněná loď moci setrvati v přístavu po dobu potřebnou ku vylodění řečené části nákladu, s podmínkou, že ku spokojenosti zdravotních úřadů učiněna budou předem veškerá opatření, pojímajíc v to i isolaci, aby zabráněno bylo krysám přejíti z lodi na pevninu při vykládání zboží nebo jinak.
Vylodění nákladu provedeno bude pod dozorem zdravotního úřadu, jenž učiní veškerá opatření, aby zabránil nákaze personálu vyloďováním zaměstnaného. Tento personál podroben bude pozorování anebo dohledu, jež nebudou moci trvati déle než šest dnů od okamžiku, kdy přestane pracovati při vyloďování.
Článek 26.
Lodi, které jsou z moru podezřelé, podléhají opatřením stanoveným v bodech 1, 4, 5 a 6 článku 25. Mužstvo i cestující lze mimo to podrobiti dohledu, který nepotrvá déle než šest dní, počítaje od příjezdu lodi. Na stejnou dobu lze zakázati vylodění mužstva, s výjimkou důvodů služebních, oznámených zdravotnímu úřadu.
Článek 27.
Lodi morem nedotčené jsou ihned připuštěny k volnému provozu v přístavu s výhradou, že zdravotní úřad přístavu, do něhož loď připlula, může jim předepsati tato opatření:
1. Lékařskou prohlídku za účelem zjištění, zda loď vyhovuje podmínkám, stanoveným definicí lodi nezávadné;
2. vyhubení krys na lodi za podmínek, stanovených v odstavci 6. článku 25., a to v případech mimořádných a z podstatných důvodů, jež budou písemně sděleny kapitánovi lodi;
3. mužstvo a cestující lze podrobiti dohledu, který netrvá déle než šest dnů počínaje dnem, kdy loď vyplula z postiženého přístavu. Na stejnou dobu lze zakázati vylodění mužstva, s výjimkou důvodů služebních, oznámených úřadu zdravotnímu.
Článek 28.
Na všech lodích, vyjma těch, jež se věnují národní plavbě pobřežní, má býti v pravidelných obdobích prováděno hubení krys, nebo mají tyto lodi býti udržovány stálými opatřeními v takovém stavu, aby na nich počet krys byl snížen na minimum. V prvém případě obdrží osvědčení o vyhubení krys a v druhém případě osvědčení o osvobození od vyhubení krys.
Vlády označí prostřednictvím Mezinárodního úřadu pro veřejné zdravotnictví ony ze svých přístavů, jež mají potřebnou výzbroj a personál k hubení krys na lodích.
Osvědčení o vyhubení krys nebo o osvobození od vyhubení krys budou vydávána výlučně zdravotními úřady výše zmíněných přístavů. Platnost těchto osvědčení potrvá šest měsíců. Avšak lodím, jež se vracejí do svého mateřského přístavu, povoluje se dodatečné prodloužení jejich platnosti o jeden měsíc.
Nebude-li mu předloženo žádné platné osvědčení, zdravotní úřad přístavů zmíněných v odst. 2. tohoto článku bude moci po vyšetření a inspekci:
a) provésti sám opatření za účelem vyhubení krys na lodi, anebo dáti provésti tato opatření pod svým vedením a dohledem. Jakmile tato opatření budou uspokojivě vykonána, bude povinen vystaviti datované osvědčení o vyhubení krys. Rozhodne v každém případě o způsobu, kterého bude použito, aby bylo zaručeno vyhubení krys na lodi; v osvědčení bude uvedeno podrobné vylíčení způsobu, jímž bylo provedeno hubení krys, jakož i počet zahubených krys. Hubení krys musí býti prováděno tak, aby pokud možno nedošlo ke škodám na lodi a případně na nákladu. Výkon nesmí trvati déle než 24 hodin. U lodi s přítěží výkon ten bude proveden před naložením nákladu. Veškeré výlohy, způsobené hubením krys, jakož i všechny případné náhrady zapraveny budou podle zásad stanovených v článku 18.
b) Vystaviti osvědčení o osvobození od vyhubení krys, datované a odůvodněné, přesvědčil-li se, že loď jest udržována v takovém stavu, že jest na ní počet krys snížen na minimum.
Osvědčení o vyhubení krys a osvědčení o osvobození od vyhubení krys budou míti pokud možno jednotnou formu. Vzory pro tato osvědčení budou připraveny Mezinárodním úřadem pro veřejné zdravotnictví.
Příslušný úřad každé země jest zavázán podati každý rok Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví zprávu o stavu opatření, jež byla učiněna při plnění tohoto článku, jakož i sděliti počet lodí, jež byly podrobeny vyhubení krys, nebo jimž byla vystavena osvědčení o osvobození od vyhubení krys v přístavech zmíněných v druhém odstavci tohoto článku.
Mezinárodní úřad veřejného zdravotnictví se žádá, aby učinil ve shodě s článkem 14. vše k zajištění výměny zpráv o opatřeních, učiněných při plnění tohoto odstavce, jakož i o získaných výsledcích.
Ustanovením tohoto článku nejsou dotčena práva přiznaná zdravotním úřadům články 24. až 27. přítomné úmluvy.
Vlády budou bdíti, aby všechna zamýšlená a prakticky proveditelná opatření byla příslušnými úřady učiněna, aby bylo zajištěno vyhubení krys v přístavech, v jich částech a v jich okolí, jakož i na bárkách a přístavních lodích.
B. Cholera.
Článek 29.
Loď jest považovati za nakaženou, je-li na její palubě případ cholery, nebo vyskytl-li se případ cholery na lodi během posledních pěti dnů, jež předcházely jejímu vjezdu do přístavu.
Loď jest pokládati za podezřelou, jestliže se vyskytl na její palubě případ cholery v okamžiku odjezdu nebo během plavby, ale žádný nový případ během posledních pěti dnů před jejím vjezdem do přístavu. Tato loď zůstává podezřelou do toho okamžiku, kdy byla podrobena opatřením, předepsaným touto úmluvou.
Loď jest pokládati za nezávadnou, jestliže přes to, že pochází z přístavu zamořeného, nebo že má na palubě osoby pocházející z obvodů zamořených, nevyskytl se na ní v době odjezdu, za plavby nebo v době příjezdu žádný případ cholery.
Případy, které jeví klinické příznaky cholery, při nichž nebyly nalezeny vibriony anebo v nichž byly nalezeny vibriony nemající rázu vibrionů cholerových, jsou podrobeny všem opatřením pro choleru předepsaným.
Nositelé zárodků, objevení při příjezdu lodi, budou podrobeni po svém vylodění všem povinnostem, které případně ukládají svým příslušníkům národní zákony země, do níž přijeli.
Článek 30.
Lodi nakažené cholerou podléhají těmto opatřením:
1. lékařské prohlídce;
2. nemocné jest ihned vyloditi a isolovati;
3. posádku a cestující lze vyloditi a podrobiti buď pozorování nebo dohledu, po dobu nepřevyšující pět dnů počítaje ode dne příjezdu lodi.
Avšak osoby, které prokáží, že jsou immunisovány proti choleře očkováním provedeným ne více než před šesti měsíci, ale více než před šesti dny, budou moci býti podrobeny dohledu, ne však pozorování;
4. použitá lůžková zařízení, špinavé prádlo, užívané svršky a ostatní věci, počítaje v to poživatiny, které podle náhledu přístavního zdravotního úřadu nutno pokládati za nedávno nakažené, jest desinfikovati;
5. části lodi, které byly obývány osobami onemocnělými cholerou, nebo jež jsou zdravotním úřadem pokládány za zamořené, jest desinfikovati;
6. vyloďování nákladu jest prováděti za dozoru zdravotního úřadu, jenž učiní veškerá nutná opatření, aby zamezeno bylo nakažení personálu zaměstnaného vyloďováním; tento personál bude podroben pozorování nebo dohledu, jež nemají trvati déle pěti dnů od okamžiku, kdy přestane pracovati při vyloďování nákladu;
7. je-li pitná voda, již má loď v zásobě, považována za podezřelou, vyleje se po desinfekci a nahradí se po desinfekci nádrží vodou zdravou;
8. zdravotní úřad může zakázati vylévání vody přítěžné (water-ballast), jestliže byla načerpána v některém zamořeném přístavu, leč by byla dříve desinfikována;
9. zapověděti lze, aby byly do přístavní vody odváděny nebo vylévány lidské výměty, jakož i zbytková voda lodi, leč že byla dříve desinfikována.
Článek 31.
Posádku i cestující lze podrobiti dohledu, který nemá trvati déle pěti dnů od příjezdu lodi. Doporučuje se, aby na stejnou dobu bylo zakázáno vyloditi posádku s výjimkou důvodů služebních, oznámených zdravotnímu úřadu přístavu.
Článek 32.
Byla-li loď prohlášena za nakaženou nebo podezřelou pouze na základě toho, že na lodi jsou případy jevící klinické příznaky cholery, bude prohlášena za nezávadnou, jestliže po dvou zkouškách následujících za sebou v intervalu nejméně 24 hodin, nebyl objeven ani vibrion cholery ani jiný podobný vibrion.
Článek 33.
Lodi prosté cholery jsou připuštěny ihned k volnému provozu.
Zdravotní úřad přístavu, do nějž přijíždějí, může pro ně zavésti opatření uvedené pod body 1., 7., 8. a 9. článku 30.
Mužstvo a cestující lze podrobiti dohledu, který netrvá déle než pět dnů počínaje dnem, kdy loď připlula. Na stejnou dobu lze zabrániti vylodění mužstva s výjimkou služebních důvodů, oznámených zdravotnímu úřadu přístavu.
Článek 34.
Ježto očkování proti choleře jest účinnou a osvědčenou metodou pro zastavení cholerové nákazy a proto též pro omezování jejího rozšíření, doporučuje se správám zdravotním, aby prováděly v míře co možno nejhojnější a vždy, kdy to bude možno, specifické očkování v cholerových ohniscích a aby poskytovaly jisté výhody v omezovacích opatřeních těm osobám, které by se podrobily tomuto očkování.
C. Žlutá zimnice.
Článek 35.
Za nakaženou jest pokládati loď, na níž jest případ žluté zimnice, nebo jestliže se na ní vyskytl případ této nemoci v okamžiku odjezdu nebo během plavby.
Za podezřelou jest pokládati loď, jestliže se na ní nevyskytl sice případ žluté zimnice, ale připlula-li po plavbě kratší šesti dnů z přístavu nakaženého žlutou zimnicí nebo z přístavu nenakaženého, jenž se však nachází v těsném spojení s endemickým střediskem žluté zimnice, nebo připlula-li vykonavši cestu delší šesti dnů a lze-li míti za to, že může transportovati křídlaté stegomyie (Aedes Egypti), pocházející z řečeného přístavu.
Za nezávadnou jest pokládati loď, byť by přicházela z přístavu nakaženého žlutou zimnicí, jestliže vykonala cestu delší šesti dnů, aniž se na ní vyskytl případ žluté zimnice, a nelze-li míti za to, že transportuje křídlaté stegomyie, nebo prokáže-li způsobem uspokojujícím pro zdravotní úřady přístavu, do něhož připlula:
a) že po dobu svého pobytu v přístavu, z něhož vyplula, kotvila ve vzdálenosti nejméně dvou set metrů od obydlené země a v takové vzdálenosti od pontonů, že přístup stegomyie na loď jeví se jako nepravděpodobný;
b) že v okamžiku odplutí podrobila se účinnému vyhubení komárů vykouřením.
Článek 36.
Lodi nakažené žlutou zimnicí podrobeny jsou těmto opatřením:
1. lékařské prohlídce;
2. nemocné jest vyloditi a ty z nich, kteří jsou v prvých pěti dnech nemoci, tak isolovati, aby se zabránilo nákaze komárů;
3. ostatní osoby, opouštějící loď, jsou podrobeny pozorování nebo dohledu, jež nemají trvati déle šesti dnů od okamžiku vylodění;
4. loď bude kotviti aspoň dvě stě metrů od obydlené země a v takové vzdálenosti od pontonů, že přístup stegomyie jeví se málo pravděpodobnym;
5. na palubě jest přikročiti k vyhubení komárů ve všech fásích jejich vývoje, pokud možno před vyloděním zbozí. Je-li toto vylodění prováděno před vyhubením komárů, bude personál zaměstnaný touto prací podroben pozorování nebo dohledu, jež nemají trvati déle šesti dnů od okamžiku, kdy přestane pracovati při vyloďování.
Článek 37.
Lodi podezřelé ze žluté zimnice mohou býti podrobeny opatřením stanoveným v bodech 1., 3., 4. a 5. článku 36.
Nicméně jestliže plavba netrvala déle šesti dnů a jestliže loď vyhovuje podmínkám stanoveným lit. a) nebo b) odstavce článku 35., jenž se týká lodí nezávadných, jest tato podrobena pouze opatřením stanoveným v bodě 1. a 3. článku 36 a jest jí podstoupiti vykouření.
Uplynulo-li třicet dní od vyplutí lodi z infikovaného přístavu a neobjevil-li se na lodi ani jediný případ za této plavby, může býti loď připuštěna k volnému provozu s výhradou, že předem provedeno bude na ní vykouření, uznají-li to zdravotní úřady za nutné.
Článek 38.
Lodi nezávadné co do žluté zimnice mohou po lékařské prohlídce býti připuštěny k volnému provozu.
Článek 39.
Opatření, stanovená v článku 36. a 37., vztahují se pouze na území, kde existují stegomyie a má jich býti použito se zřetelem na okamžité klimatické poměry oněch území, jakož i na podmínky, v nichž stegomyie se vyskytují.
V ostatních zemích použije se jich v té míře, v jaké toho zdravotní úřady uznají za nutné
Článek 40.
Kapitánům lodí, jež jistou dobu kotvily v přístavech nakažených žlutou zimnicí, doporučuje se výslovně, aby za plavby nařídili pátrání po komárech a jejich larvách a jich metodickému ničení v rozsahu pokud možno největším v přístupných částech lodi, zejména ve skladištích potravin, kuchyních, topírnách a vodních nádržích a ve všech místnostech zvláště způsobilých k tomu, aby se v nich stegomyie usadily.
D. Skvrnitý tyf.
Článek 41.
Lodi, na nichž se během plavby nebo v okamžiku přistání vyskytl případ skvrnitého tyfu, mohou býti podrobeny následujícím opatřením:
1. lékařské prohlídce;
2. nemocné jest ihned vyloditi, isolovati a odvšiviti;
3. jiné osoby, o nichž by bylo právem se domnívati, že jsou nositeli vší, nebo že byly vystaveny nákaze, jest rovněž odvšiviti a mohou býti podrobeny dohledu, jehož trvání bude ustanoveno na každý případ zvlášť a jenž nesmí nikdy trvati déle dvanácti dnů počítaje ode dne odvšivení;
4. použitá lůžková zařízení, prádlo, užívané svršky a ostatní věci, které podle náhledu zdravotního úřadu pokládány jsou za zamořené, jest zbaviti hmyzu;
5. části lodi, které byly obývány osobami onemocněvšími tyfem a jež podle náhledu zdravotního úřadu jest pokládati za zamořené, nutno zbaviti hmyzu.
Loď jest bez prodlení připuštěna k volnému provozu.
Každé vládě přísluší učiniti po vylodění opatření, která považuje za vhodná pro zabezpečení dohledu nad osobami, jež přijely na lodi, jež neměla sice na palubě skvrnitého tyfu, ale které opustily před méně než dvanácti dny obvod, v němž jest epidemie tyfová.
E. Neštovice
Článek 42.
Lodi, na nichž buď za plavby nebo v okamžiku přistání objevil se případ neštovic, mohou býti podrobeny následujícím opatřením:
1. lékařské prohlídce;
2. nemocné jest neprodleně vyloditi a isolovati;
3. jiné osoby, o nichž by bylo lze právem se domnívati, že byly na palubě vystaveny nákaze a jež dle názoru zdravotního úřadu nejsou dostatečně chráněny nedávným očkováním, nebo tím, že již kdysi neštovicemi byly nemocny, mohou býti podrobeny buď očkování nebo dohledu, nebo očkování a poté dohledu, jehož trvání bude stanoveno podle okolností, jež ale nesmí nikdy přesahovati dobu 14 dnů ode dne přistání lodi;
4. nedávno použitá lůžková zařízení, špinavé prádlo, užívané svršky a ostatní věci, které podle náhledu zdravotního úřadu pokládány jsou za čerstvě zamořené, jest desinfikovati;
5. pouze ony části lodi, které byly obývány osobami onemocněvšími neštovicemi a jež podle náhledu zdravotního úřadu jsou pokládány za zamořené, jest desinfikovati.
Loď jest bez prodlení připustiti k volnému provozu.
Každé vládě přísluší učiniti po vylodění opatření, která uzná za vhodná pro zabezpečení dohledu nad osobami, které nejsou chráněny očkováním a jež přijely na lodi, která neměla sice na palubě neštovic, ale jež opustily před méně než 14 dny obvod, v němž jest epidemie neštovic.
Článek 43.
Doporučuje se, aby na palubě lodí, které plují ve vodách zemí, v nichž neštovice se vyskytují epidemicky, učiněna byla všechna možná opatření, aby zajištěno bylo očkování nebo přeočkování posádky.
Doporučuje se taktéž, aby vlády pokud možno nejvíce rozšiřovaly očkování a přeočkování zvláště v přístavech a v pohraničních krajích.
F. Společná ustanovení.
Článek 44.
Kapitán a lodní lékař jsou povinni zodpověděti veškeré otázky, jež jim jsou kladeny zdravotním úřadem, pokud se týče podmínek zdravotních na lodi za plavby.
Jestliže kapitán a lékař tvrdí, že od vyplutí lodi nevyskytl se na palubě žádný případ moru, cholery, žluté zimnice, skvrnitého tyfu nebo neštovic a že nebylo zjištěno neobvyklé hynutí krys, zdravotní úřad může žádati od nich formální nebo přísežné prohlášení.
Článek 45.
Za účelem provedení opatření uvedených v předcházejících podděleních A, B, C a D, zdravotní úřad vezme v úvahu, zda lodi mají na palubě lékaře a jaká opatření během plavby byla učiněna, hlavně za účelem vyhubení krys.
Zdravotní úřady států, které snad se v této věci dohodnou, budou moci sprostiti lékařské prohlídky a ostatních opatření nezávadné lodi, které mají na palubě lékaře, jejich zemí zvláště pověřeného.
Článek 46.
Doporučuje se, aby vlády, podrobujíce svým opatřením to, co přichází z cizí země, měly na zřeteli, co tato země podnikla proti nakažlivým nemocem a proti jich rozšiřování do jiných zemí.
Lodi, přijíždějící z přístavů vyhovujících podmínkám uvedeným v článcích 14. a 51., nemají jen z tohoto důvodu práva na zvláštní výhody v přístavu, do něhož přijely, ale vlády se zavazují, že budou bráti co největší ohled na opatření, již učiněná v oněch přístavech, takže opatření, jimž by byly podrobeny lodi přicházející z těchto přístavů, byla by snížena v přístavu, do nějž přijely, na minimum. Za tím účelem a aby plavba, obchod a provoz byly co nejméně ztěžovány, doporučuje se, aby ve všech případech, kde by se to mohlo zdáti výhodným, byly uzavírány zvláštní dohody v rámci ustanovení článku 57. přítomné úmluvy.
Článek 47.
Lodi ze zamořených krajin pocházející, na nichž byla dostatečným způsobem provedena zdravotní opatření ku spokojenosti zdravotního úřadu, nepodléhají při příjezdu do nového přístavu, ať přístav ten náleží témuž státu či nikoliv, po druhé těmto opatřením, pod podmínkou, že se od té doby nestala nějaká příhoda, která vede k použití zdravotních opatření výše uvedených a pod podmínkou, že se nezastavily v nějakém zamořeném přístavu, vyjma aby se zásobily palivem.
Za v přístavu se zastavivší se nepokládá loď, která aniž se dostane do styku s pevnou zemí, vylodila pouze cestující a jejich zavazadla, jakož i poštu, anebo pouze nalodila poštovní balíky nebo cestující se zavazadly, či bez nich, jestliže tito nevešli ve styk s přístavem, ani se zamořeným obvodem. Jde-li o žlutou zimnici, musí se mimo to loď držeti co nejdále od obydlené země, nejméně 200 metrů v takové vzdálenosti od pontonů, že přístup stegomyie jeví se málo pravděpodobným.
Článek 48.
Přístavní úřad, jenž prování zdravotní opatření, vystaví na požádání kapitánovi nebo každé jiné interesovane osobě vysvědčení o druhu opatření, o užitých methodách, o tom, které části lodi byly jim podrobeny, a o důvodech, pro něž bylo k opatřením přikročeno.
Vydá též zdarma na požádání cestujícím, kteří pluli na zamořené lodi, vysvědčení označující den jejich příjezdu a opatření, kterým byli sami, jakož i jejich zavazadla, podrobeni.
ODDÍL V.
Všeobecná ustanovení.
Článek 49.
Doporučuje se:
1. aby zdravotní pas byl vystavován zdarma ve všech přístavech;
2. aby visové poplatky konsulární byly vzájemně sníženy tak, aby hradily pouze služební úkon;
3. aby zdravotní pas byl vystavován vedle řeči země, kde jest vydáván, ještě aspoň v jedné řeči obvyklé ve světě námořním;
4. aby byly uzavírány zvláštní dohody v duchu článku 57. přítomné úmluvy za účelem postupného zrušení konsulárních vis a zdravotního pasu.
Článek 50.
Jest žádoucno, aby počet přístavů vybavených organisací a zařízením, které by dostačily k tomu, aby mohla býti přijata loď v jakémkoliv zdravotním stavu, odpovídal v každém státě významnosti jeho obchodu a plavby. Avšak bez újmy práva vlád dohodnouti se o zavedení společných zdravotních stanic, má každá země vybaviti touto organisací a zařízením nejméně jeden přístav na pobřeží každého ze svých moří.
Kromě toho doporučuje se, aby všechny veliké přístavy pro námořní plavbu byly vypraveny tak, aby alespoň lodi nezávadné mohly se v nich podrobiti hned po svém příjezdu předepsaným zdravotním opatřením a nebyly za tím účelem posílány do jiného přístavu.
Každá loď nakažená nebo z nákazy podezřelá, připluvší do přístavu, jenž není náležitě vybaven, aby ji mohl přijmouti, odpluje na své risiko a nebezpečí do některého přístavu, otevřeného lodím jejího druhu.
Vlády oznámí Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví přístavy, které jsou u nich otevřeny pro to, co přichází z přístavů zamořených morem, cholerou nebo žlutou zimnicí, a zejména přístavy otevřené pro lodi nakažené a podezřelé.
Článek 51.
Doporučuje se, aby ve velkých přístavech pro námořní plavbu byly zavedeny:
a) pravidelná lékařská služba přístavní a stálý lékařský dohled na zdravotní stav posádek a obyvatelstva v přístavu;
b) materiál pro dopravu nemocných a místnosti vhodné k jich isolaci, jakož i k pozorování podezřelých osob;
c) zařízení potřebná k účinné desinfekci a k účinnému odstranění hmyzu: bakteriologická laboratoř a pohotovost k provádění nutného očkování proti neštovicím nebo proti jiným nemocem;
d) opatřování nepodezřelé pitné vody pro přístav a používání systému, který poskytuje co nejúplnější bezpečnost při odvádění výkalů a odpadků, jakož i při odstraňování odpadkové vody;
e) dostatečný odborný personál a nástroje potřebné k hubení krys na lodích, v dílnách a ve skladištích;
f) trvalou organisaci pro výzkum krys.
Doporučuje se též, aby skladiště a doky byly v mezích možnosti uzavřeny myším (rat-proof) a aby síť přístavních stok byla oddělena od sítě městské.
Článek 52.
Vlády nepřikročí k zdravotní prohlídce těch lodí, které projíždějí jejich územními vodami*) bez zastávky v přístavech nebo na pobřeží jejich zemí.
V případě, že by z jakéhokoliv důvodu loď se zastavila v přístavu nebo na pobřeží, byla by podrobena v mezích mezinárodních úmluv zákonům a nařízením zdravotním země, jíž náleží ten přístav nebo to pobřeží.
Článek 53.
Všem lodím, vykazujícím výjimečně špatné hygienické podmínky, jež jsou s to usnadniti rozšíření nemocí označených přítomnou úmluvou, zejména lodím přeplněným, mohou býti předepsána zvláštní opatření.
Článek 54.
Každé lodi, která nechce se podrobiti závazkům uloženým zdravotním úřadem přístavu podle ustanovení této úmluvy, jest volno odplouti.
Nicméně lze povoliti vyložení jejího zboží s podmínkou, že bude isolována a že zboží bude podrobeno opatřením stanoveným v oddílu II. hlavy II. této úmluvy.
Může jí býti rovněž povoleno vylodění oněch cestujících, kteří o to požádají, s podmínkou, že se podrobí opatřením předepsaným zdravotním úřadem.
Loď může naloditi palivo, potraviny a vodu, musí však zůstati isolována.
Článek 55.
Každá vláda se zavazuje míti pouze jednu a tutéž zdravotní sazbu, jež bude uveřejněna a jejíž poplatky mají býti mírné. Tato sazba bude uplatňována v přístavech vůči všem lodím bez rozdílu mezi vlajkou národní a vlajkami cizími a vůči cizincům za stejných podmínek jako vůči vlastním občanům.
Článek 56.
Lodi, provozující mezinárodní pobřežní plavbu, budou podrobeny zvláštnímu řádu, jenž bude stanoven společnou dohodou příslušných zemí. Nicméně ustanovení článku 28. této úmluvy budou se na ně vztahovati ve všech případech.
Článek 57.
Vlády mohou, berouce ohled k zvláštní své poloze a za tím účelem, aby byla zvýšena účinnost zdravotních opatření, o nichž je řeč v této úmluvě, a zmenšeny obtíže vznikající při jejich použití, sjednati mezi sebou zvláštní dohody. Texty těchto dohod budou oznámeny Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví.
ODDÍL VI.
Opatření na hranicích zemských. — Cestující. — Železnice. — Pohraniční pásma. — Vodní cesty.
Článek 58.
Pozorovací stanice nebuďtež zřizovány na zemských hranicích.
Pokud se týče nemocí označených touto úmluvou, mohou býti zadrženy na hranicích toliko osoby, jevící příznaky těchto nemocí.
Tato zásada nevylučuje práva každé země, aby v případě potřeby uzavřela část svých hranic. Místa, jimiž hraniční provoz bude výhradně povolen, budou označena; v tomto případě budou zřízeny v místech takto označených řádně vybavené zdravotní stanice. Tato opatření budou bezodkladně sdělena sousednímu interesovanému státu.
Přes ustanovení tohoto článku budou moci býti zadrženy na zemských hranicích za účelem pozorování, ne však déle než na dobu sedmi dnů počítaje ode dne příchodu, osoby, které byly ve styku s nemocným, stiženým plicním morem.
Osoby, které se stýkaly s nemocnými, stiženými skvrnitým tyfem, budou moci býti podrobeny odvšivení.
Článek 59.
Jest důležito, aby ve vlacích, jedoucích ze zamořeného obvodu, byli cestující průběhem cesty ve příčině svého zdravotního stavu podrobeni dohledu železničního personálu.
Zakročení lékaře omezuje se na prohlídku cestujících a na ošetření nemocných, a je-li třeba, jejich okolí. Dojde-li k této prohlídce, spojuje se, pokud lze, s prohlídkou celní, aby cestující byli zdržováni co nejméně.
Článek 60.
Železniční vozy, které jsou v provozu v zemích, kde jest žlutá zimnice, mají býti upraveny tak, aby se hodily co možno nejméně k převážení stegomyie.
Článek 61.
Jakmile cestující, přicházející z obvodu, v němž vládnou poměry, o nichž je řeč v 2. odstavci článku 10. této úmluvy, přibudou na místo určení, mohou býti podrobeni dohledu, který nesmí trvati při moru déle šesti dnů, při choleře déle pěti dnů, při žluté zimnici déle šesti dnů, při skvrnitém tyfu déle dvanácti dnů, a déle čtrnácti dnů, jestliže se jedná o neštovice, počítaje ode dne příjezdu ve všech těchto případech.
Článek 62.
S výhradou předchozích ustanovení ponechávají si vlády právo učiniti ve výjimečných případech zvláštní opatření, pokud se týče nemocí označených touto úmluvou, ohledně určitých kategorií osob, jež neposkytují dostatečných zdravotních záruk, zejména osob, které cestují nebo překročují hranice ve skupinách. Ustanovení tohoto odstavce nevztahují se na vystěhovalce s výhradou ustanovení článku 21.
Tato opatření mohou spočívati v tom, že na hranicích se zřídí zdravotní stanice vybavené tak, aby mohly zaručiti dohled nad osobami, o něž jde, jakož i jejich lékařské vyšetření, jejich desinfekci, odhmyzení a očkování.
Tato výjimečná dohlédací opatření mají pokud možno býti sjednána zvláštními úmluvami mezi sousedními státy.
Článek 63.
Vozy, určené k dopravě cestujících, pošty neb zavazadel, jakož i nákladní vagony, nesmí býti na hranicích zdržovány.
V případě však, že některý z těchto vozů jest zamořen, nebo byl použit cestujícím stíženým morem, cholerou, skvrnitým tyfem nebo neštovicemi, zadrží se tento vůz potřebný čas, aby byl podroben profylaktickým opatřením, nakázaným v tom kterém případě.
Článek 64.
Činiti opatření pro přechod hranic železničním a poštovním personálem přísluší súčastněným správním úřadům. Upravena jsou tak, aby nepřekážela výkonům služby.
Článek 65.
Úprava hraničního provozu a otázky související s tímto provozem, ponechává se zvláštním dohodám mezi sousedními zeměmi, podle ustanovení přítomné úmluvy.
Článek 66.
Vládám pobřežních států přísluší, aby stanovily zvláštními úpravami zdravotní řád na jezerech a vodních cestách.
TITUL II.
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ O PRŮPLAVU SUEZSKÉM A O SOUSEDNÍCH ZEMÍCH.
ODDÍL I.
Opatření pro obyčejné lodi, které přicházejí ze zamořených přístavů severních a vjíždějí do Suezského průplavu nebo do egyptských přístavů.
Článek 67.
Obyčejným, nezávadným lodím, které přicházejí z některého evropského, středozemního nebo černomořského přístavu morem nebo cholerou zamořeného a které se hlásí k průjezdu Suezským průplavem, bude dovoleno proplouti v karanténě.
Článek 68.
Obyčejné, nezávadné lodi, které chtějí přistáti v Egyptě, mohou se zastaviti v Alexandrii nebo Port-Saidu.
Je-li přístav, z něhož loď vyplula, zamořen morem, může býti použito článku 27.
Je-li přístav, z něhož loď vyplula, zamořen cholerou, může býti použito článku 33.
Zdravotní úřad přístavu může nahraditi dozor pozorováním buď na palubě nebo v karantenní stanici.
Článek 69.
Opatření, jimž budou podrobeny nakažené a podezřelé lodi, přicházející z některého morem neb cholerou zamořeného přístavu v Evropě nebo na pobřeží Středozemního neb Černého moře a které si přejí přistáti v některém přístavu egyptském nebo proplouti průplavem Suezským, budou stanovena podle ustanovení této úmluvy, zdravotní námořní a karantenní radou egyptskou.
Článek 70.
Řád stanovený zdravotní námořní a karantenní radou egyptskou bude pokud možno v nejbližší době podroben revisi, aby byl uveden v souhlas s ustanoveními přítomné úmluvy. Aby se tento řád stal vykonatelným, bude přijat mocnostmi zastoupenými v řečené radě. Bude jím ustanoven režim, jemuž budou podrobeny lodi, cestující i zboží. Určí minimální počet lékařů, jenž má býti přidělen každé zdravotní stanici, jakož i způsob získání, odměňování a vymezení kompetence těchto lékařů a veškerého úřednictva, jimž pod vedením zdravotní námořní a karantenní rady egyptské svěřen bude dozor a provádění profylaktických opatření.
Tito lékaři a úředníci označeni budou egyptské vládě zdravotní námořní a karantenní radou egyptskou, prostřednictvím jejího předsedy.
ODDÍL II.
Opatření pro Rudé moře.
A. Opatření pro obyčejné lodi, které přicházejí od jihu a hlásí se v přístavech v Rudem moři, neb plují do moře Středozemního.
Článek 71.
Pro obyčejné lodi, přicházející od jihu a vstupující do Rudého moře, platí zvláštní ustanovení, uvedená v dalších článcích, bez ohledu na všeobecná ustanovení, obsažená v prvním titulu a jež se týkají roztřídění a režimu lodí nakažených, podezřelých nebo nezávadných.
Článek 72.
Lodi nezávadné. — Lodi nezávadné mohou proplouti Suezským průplavem v karanténě.
Jestliže loď hodlá přistáti v Egyptě, platí pro ni:
a) je-li přístav, z něhož loď vyplula, zamořen morem, musí loď vykonati nejméně šestidenní plavbu, jinak by cestující, kteří opustí loď, a mužstvo byli podrobeni dohledu, pokud neuplyne zmíněných šest dní.
Nakládání a vykládání lodního nákladu bude povoleno se zřetelem na nutná opatření, aby bylo krysám zamezeno opustiti loď;
b) je-li přístav, z něhož loď vyplula, zamořen cholerou, může lodi býti povolen volný provoz, ale každý cestující nebo člen mužstva, jenž opustí palubu, může tak učiniti teprve po plných pěti dnech ode dne, kdy loď opustila zamořený přístav, jinak bude podroben dohledu, dokud neuplyne toto období.
Zdravotní úřad přístavu může vždy, když to uzná za nutné, nahraditi dozor pozorováním buď na palubě nebo v karantenní stanici. V každém případě může provésti bakteriologické zkoušky, které uzná potřebnými.
Článek 73.
Lodi podezřelé. — Lodím, na nichž nachází se lékař, může býti dovoleno, uzná-li zdravotní úřad, že poskytují dostatečné záruky, proplouti Suezským průplavem, podrobeny jsouce při tom karanténě za podmínek řádu, zmíněného v článku 70.
Má-li loď přistáti v Egyptě:
a) jedná-li se o mor, může vůči ní býti použito opatření článku 26., nicméně může dohled býti nahrazen pozorováním;
b) jedná-li se o choleru, může býti použito opatření článku 31. s toutéž výhradou, pokud se týče nahrazení dohledu pozorováním.
Článek 74.
Lodi nakažené. — a) Mor. Může býti použito opatření vyhlášených v článku 25. V případě, že jest nebezpečí infekce, může býti loď žádána, aby zakotvila u Pramenů Mojžíšových, nebo na jiném místě, označeném zdravotním úřadem přístavu.
Proplutí v karanténě může býti povoleno ještě před uplynutím nařízeného období šesti dnů, shledá-li to zdravotní úřad možným.
b) Cholera. — Může býti použito opatření vyhlášených v článku 30. Loď muže býti žádána, aby zakotvila u Pramenů Mojžíšových, nebo na jiném místě a v případě vážné epidemie propuknuvší na lodi, může býti odkázána do El-Tor, aby tak umožněno bylo očkování a případně léčení nemocných.
Lodi nebude povoleno proplouti Suezským průplavem, dokud se zdravotní úřad nepřesvědčí o tom, že loď, cestující a mužstvo neskýtají již žádného nebezpečí.
B. Opatření pro obyčejné lodi, které přijíždějí v době pouti ze zamořených přístavů hedžaských.
Článek 75.
Zuří-li v době putování do Mekky v Hedžasu mor nebo cholera, pokládají se lodi, které přijíždějí z Hedžasu neb z kterékoliv jiné části arabského pobřeží při Rudém Moři, aniž přibraly na palubu poutníky nebo podobné skupiny cestujících, a které po dobu plavby neměly na palubě žádného podezřelého případu, za obyčejné lodi podezřelé. Podléhají preventivním opatřením a nakládá se s nimi podle předpisů platných pro tyto lodi.
Jsou-li určeny do Egypta, mohou býti podrobeny ve zdravotním ústavu, který určí zdravotní námořní a karantenní rada egyptská, pětidennímu pozorování pro choleru a šestidennímu pro mor, počínaje dnem odjezdu lodi. Lodi ty jsou stále podrobeny veškerým opatřením, předepsaným pro lodi podezřelé (desinfekce atd.) a mohou býti do přístavu k volnému provozu připuštěny teprve po příznivé lékařské prohlídce.
Rozumí se, že ohledně lodí, na nichž během plavby se vyskytly podezřelé případy, bude lze naříditi pozorování u Pramenů Mojžíšových a že bude trvati pět dní, pokud jde o choleru, a šest dní, pokud jde o mor.
ODDÍL III.
Organisace dohledu.
Článek 76.
Lékařská prohlídka, stanovená v řádech pro každou loď přijíždějící do Suezu, může na lodích, které se hlásí k proplutí průplavem, býti vykonána i v noci, jsou-li tyto lodi osvětleny elektrickým světlem a vždy tehdy, když zdravotní úřad přístavu má jistotu o dostatečném osvětlení.
Sbor zdravotních strážníků má za úkol vykonávati dohled a prováděti profylaktická opatření, zavedená pro průplav Suezský a v karantenních ústavech. Strážníci mají povahu orgánů veřejné moci, s právem zakročiti v případě porušení zdravotních předpisů.
ODDÍL IV.
Proplutí Suezským průplavem v karanténě.
Článek 77.
Zdravotní úřad přístavní v Suezu povoluje proplutí v karanténě. Námořní zdravotní a karantenní rada egyptská bude o tom neprodleně zpravena. V pochybných případech rozhoduje rada.
Článek 78.
Jakmile jest dáno povolení uvedené v předcházejícím článku, zašlou se telegramy jednak přístavnímu úřadu onoho přístavu, jejž kapitán označí jako nejbližší, v němž hodlá zastaviti, jednak přístavu, který jest cílem plavby. Odeslání těchto telegramů děje se na útraty lodi.
Článek 79.
Každá země vyhlásí trestní předpisy proti lodím, které by se uchýlily od směru plavby kapitánem udaného a neoprávněně přistály v některém přístavu na území této země. Vyjímají se případy vyšší moci a nucené zastávky.
Článek 80.
Kapitán jest povinen při zdravotním odbavení lodi hlásiti, zda má na palubě skupiny domorodých topičů neb jakýchkoli za plat pracujících služebníků, kteří by nebyli zapsáni v seznamu mužstva neb v rejstříku k tomu účelu zavedeném.
Zejména tyto otázky jest klásti kapitánům všech lodí, které se hlásí v Suezu a přicházejí od jihu. Odpovídá se na ně pod přísahou anebo formálním prohlášením:
„Máte na palubě pomocné dělníky, topiče nebo jiné zaměstnance, kteří nejsou zapsáni v seznamu mužstva neb ve zvláštním rejstříku? Jaké jest jejich státní občanství? Kde jste je nalodil?“
Lékaři zdravotní služby mají se přesvědčiti o přítomnosti těchto pomocných zaměstnanců a zjistí-li, že někteří z nich jsou nepřítomni, mají bedlivě pátrati po příčinách jejich nepřítomnosti.
Článek 81.
Zdravotní úředník a aspoň dva zdravotní strážníci vstoupí na loď. Mají doprovázeti loď až do Port-Saidu. Jejich úkolem jest zameziti styky a bdíti nad prováděním předepsaných opatření za přeplavby průplavem.
Článek 82.
Veškerá naloďování a vyloďování, jakož i přeloďování cestujících nebo zboží jest za plavby průplavem Suezským zakázáno.
Nicméně v Suezu neb Port-Saidu mohou cestující vstoupiti na loď v karanténě.
Článek 83.
Lodi, přijíždějící v karanténě, vykonají plavbu ze Suezu do Port-Saidu a naopak bez zastávky.
Uvázne-li loď nebo je-li donucena k zastávce, provede mužstvo nutné výkony vyhýbajíc se jakémukoliv styku s personálem Společnosti Suezského průplavu.
Článek 84.
Lodní transporty vojenských sborů po lodích podezřelých nebo nakažených, projíždějících v karanténě, mohou proplouti průplavem pouze za dne. Jsou-li nuceny prodlévati v průplavu za noci, zakotví v jezeře Timsah nebo ve Velkém Jezeře.
Článek 85.
Lodím, projíždějícím v karanténě, jest zakázáno zastaviti se v přístavu Port-Saidskem, vyjma v případech, uvedených ve článcích 82. a 86.
Zásobování děje se pomocí prostředků, jimiž loď disponuje.
Nakládači nebo jakékoliv jiné osoby, jež by vystoupily na palubu, budou isolovány na karantenním pontonu. Budou podrobeny zákonným opatřením.
Článek 86.
Jsou-li lodi, projíždějící v karanténě, nuceny zásobiti se v Suezu nebo v Port-Saidu uhlím nebo petrolejem, musí provésti tento úkon tak, aby poskytnuty byly nutné záruky isolace a zdravotního dohledu, jež bude žádati zdravotní námořní a karantenní rada egyptská. Lodím, na nichž jest možný účinný dohled nad opatřováním uhlí a na nichž může býti zamezeno veškerému styku s lodním mužstvem, jest dovoleno zásobování uhlím pomocí přístavních dělníků. Za noci bude místo úkonu náležitě osvětleno elektrickým světlem.
Článek 87.
Lodivodové, elektrotechnici, zaměstnanci společnosti a zdravotní strážníci vysadí se v Port-Saidu za přístavem mezi přístavními moly a odtud jsou zavedeni přímo ke karantennímu pontonu, kde podrobeni budou nutným opatřením.
Článek 88.
Níže stanovené válečné lodi požívají, pokud se týče proplutí Suezským průplavem, výhod následujících opatření:
Karanténní úřad uzná je za nepodezřelé, předloží-li vysvědčení, vystavené lodními lékaři a podepsané velitelem lodi, v němž se dosvědčuje pod přísahou nebo formálním prohlášením:
a) že se nevyskytl na palubě ani v okamžiku odjezdu ani po dobu plavby žádný případ moru nebo cholery;
b) že před méně než dvanácti hodinami před příjezdem lodi do přístavu egyptského byla provedena důkladná zdravotní prohlídka všech osob zdržujících se na lodi bez výjimky a že při ní nebyl objeven žádný případ těchto nemocí.
Tyto lodi osvobozeny jsou od lékařské prohlídky a budou ihned připuštěny k volnému provozu.
Úřad karantenní má nicméně právo dati vykonati svými zřízenci lékařskou prohlídku na palubě válečných lodí, kdykoliv toho uzná potřebu.
Válečné lodi podezřelé nebo nakažené budou podrobeny platným předpisům.
Za válečné lodi považují se pouze bitevní jednotky. Dopravní lodi, nemocniční lodi patří do kategorie lodí obyčejných.
Článek 89.
Zdravotní námořní a karantenní rada egyptská jest oprávněna, aby organisovala územím egyptským zeleznični průvoz poštovních zásilek a obyčejných cestujících, přicházejících ze zamořených území v karantenních vlacích.
ODDÍL V.
Zdravotní řád pro Perský záliv.
Článek 90.
Zdravotní řád vyplývající z I. titulu této úmluvy bude používán zdravotními úřady přístavními jak při odjezdu, tak při příjezdu lodí, pokud jde o plavbu v zálivu Perském.
TITUL III.
ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO POUTI.
HLAVA PRVNÍ.
Ustanovení všeobecná.
Článek 91.
Ustanovení článku 13. platí pro osoby a předměty, které se dopravují do Hedžasu neb do království Irackého a které mají býti naloděny na loď poutnickou, i když přístav nalodění není zamořen.
Článek 92.
Když se v přístavu vyskytují případy moru, cholery nebo jiných epidemických nemocí, provádí se nalodění na poutnickou loď teprve tehdy, když byly osoby, rozdělené ve skupiny, podrobeny pozorování, které umožňuje zjednati si jistotu, že žádná z nich není stižena těmito nemocemi.
Rozumí se, že při provádění těchto opatření může každá vláda přihlížeti k místním poměrům a možnostem.
V případě cholery osoby, které se podvolí očkování prováděnému na místě lékařem zdravotního úřadu, budou podrobeny pouze lékařské prohlídce při očkování. Budou vyňaty z pozorování stanoveného tímto článkem.
Článek 93.
Poutníci musí míti lístek pro cestu tam i zpět nebo musí složiti částku, dostačující na krytí nákladu zpáteční cesty, a dovolují-li o okolnosti, mají prokázati, že mají nutné potřebné prostředky k vykonání pouti.
Článek 94.
Jedině lodím s mechanickým motorem se dovoluje dopravovati poutníky na velkou vzdálenost.
Článek 95.
Poutnické lodi, provozující v Rudém Moři pobřežní plavbu, které jsou určeny k dopravě na krátké vzdálenosti, zvané „plavby pobřežní“ (kabotáž), jsou podrobeny předpisům, obsaženým ve zvláštním řádě, uveřejněném zdravotní námořní a karantenní radou egyptskou.
Článek 96.
Za poutnickou loď se nepokládá ta loď, která vedle obyčejných cestujících, mezi nimiž mohou býti i poutníci vyšších tříd společenských, nalodí poutníky v počtu takovém, že nepřipadá ani jeden takový poutník na sto tun hrubé nosnosti.
Tato výjimka týče se pouze lodi, a poutníci, ať náleží kterékoliv třídě společenské, kteří na lodi cestují, zůstávají podrobeni všem předpisům poutníků se týkajícím a vyhlášeným v této úmluvě.
Článek 97.
Kapitán nebo jednatelství plavební společnosti, mezi nimiž volí zdravotní úřad, jsou povinni zapraviti veškeré zdravotní poplatky, připadající na poutníky. Poplatky jest započítati do ceny jízdenky.
Článek 98.
Na vyloďovacích místech nemají se, pokud možno, dostati do styku poutníci, kteří se vyloďují a naloďují ve zdravotních stanicích.
Vylodění poutníci mají býti rozděleni v táborech po skupinách co nejméně početných.
Jest nutno zásobovati je zdravou pitnou vodou, buď nalezenou v místě nebo získanou destilací.
Článek 99.
Potraviny, přivezené poutníky, budou zničeny, uzná-li zdravotní úřad toho potřebu.
HLAVA II.
Poutnické lodi. — Zdravotní zařízení.
ODDÍL I.
Všeobecné předpisy pro lodi.
Článek 100.
Loď má býti tak upravena, aby mohla ubytovati poutníky v mezipalubí. Krome místa, reservovaného mužstvu, musí loď poskytnouti každému jednotlivci jakéhokoliv stáří plochu 1˙50 m2, t. j. 16 anglických čtverečních stop, s výškou mezipalubí aspoň 1˙80 m, t. j. 6 anglických stop.
Umísťovati poutníky pod prvním mezipalubím, jež se nachází pod plavební čarou, jest zakázáno.
Budiž postaráno o řádnou ventilaci, která pod prvním mezipalubím má býti prováděna ventilací mechanickou.
Mimo plochu takto poutníkům reservovanou musí loď poskytnouti každému jednotlivci bez rozdílu stáří na horní palubě aspoň 0 56 m2 volné plochy, t. j. kolem 6 čtverečních stop anglických, mimo místo, které bude reservováno na řečené horní palubě přenosným nemocnicím, mužstvu, sprchám, záchodům a místům určeným pro službu.
Článek 101.
Na palubě mají býti vyhrazena místa zraku ukrytá, z nichž dostatečný počet bude dán k výhradnému použití ženám.
Tato místa budou opatřena tlakovým vedením vody, vodními kohoutky nebo sprchami tak, aby poskytovala stále mořskou vodu k potřebě poutníků, i když loď zakotví.
Počet kohoutků nebo sprch bude 1 ku 100 nebo zlomek ze 100 poutníků.
Článek 102.
Loď musí vedle záchodků pro posádku býti opatřena splachovacími záchody neb záchody s kohoutkem.
Pro ženy musí býti určeny záchody zvláštní.
Počet záchodků musí odpovídati 2% nebo zlomku ze sta poutníků.
Záchody nesmí býti umístěny na dnu lodi.
Článek 103.
Na lodi musí býti dvě místnosti, ve kterých poutníci sami mohou vařiti.
Článek 104.
K uložení nemocných musí býti vyhrazeny nemocniční místnosti s dobrými bezpečnostními a zdravotními podmínkami. Tyto místnosti musí býti umístěny na horní palubě, leč by podle názoru zdravotního úřadu mohlo býti stejně hygienické umístění uskutečněno jinde.
Mají býti zařízeny tak, aby bylo lze podle povahy nemoci isolovati osoby stižené nakažlivými nemocemi a osoby, které vešly s nimi ve styk.
Nemocnice i nemocnice přenosné musí pojmouti alespoň 4% nebo zlomek ze sta poutníků, plavících se po lodi, při čemž pro každého musí býti vyhrazeny 3 m2, t. j. okolo 32 čtverečních stop anglických pro osobu.
Nemocnice budou vybaveny zvláštními záchody.
Článek 105.
Každá loď musí míti na palubě léky, desinfekční prostředky a předměty nutné k ošetřování nemocných. Nařízení sestavené pro tento druh lodi každou jednotlivou vládou stanoví druh a množství léků. Mimo to má každá loď býti opatřena potřebnými immunisačními prostředky, zvláště vaccinou proticholerovou a proti neštovicím. Ošetření a léky jsou poutníkům poskytovány zdarma.
Článek 106.
Každá loď, která nalodí poutníky, musí míti na palubě lékaře, jenž má řádný diplom a jest pověřen vládou země prvního přístavu, v němž poutníci se nalodili pro cestu tam. Jakmile počet poutníků naloděných přesáhne 1000, bude naloděn další lékař, vyhovující týmž podmínkám.
Článek 107.
Kapitán jest povinen dáti na viditelném a přístupném místě na lodi vyvěsiti vyhlášky, které jsou sepsány v hlavních jazycích zemí, obývaných poutníky, kteří mají vstoupiti na loď, a udávají:
1. cíl lodi;
2. cenu jízdenek;
3. denní dávku vody a potravin každému poutníku poskytovanou shodně s předpisy země jeho původu;
4. ceny potravin, které k denní dávce nepatří a musí býti placeny zvláště.
Článek 108.
Velká zavazadla poutníků zanesou se do rejstříku a očíslují. Poutníci smějí si nechati při sobě jen věci nejnutnější. Jejich povaha, množství a rozměry řídí se předpisy, vydanými tou kterou vládou pro její lodi.
Článek 109.
Předpisy hlavy I, II (oddíly I, II a III), jakož i III. hlavy tohoto titulu budou jako lodní řád vyvěšeny v jazyku národnosti lodi, jakož i v hlavních jazycích zemí, obývaných naloděnými poutníky, a to na místě viditelném a přístupném na každé palubě a v každém mezipalubí všech lodí, jež dopravují poutníky.
ODDÍL II.
Opatření, jež jest učiniti před odplutím.
Článek 110.
Kapitán, neb není-li ho, vlastník aneb jednatel každé poutnické lodi jest povinen nejméně tři dny před odjezdem ohlásiti příslušnému úřadu přístavu, z něhož loď vyjíždí, svůj úmysl vzíti na loď poutníky. V přístavech, kde loď zastavuje, jest kapitán, nebo není-li ho, vlastník aneb jednatel každé poutnické lodi povinen učiniti do dvanácti hodin před odjezdem lodi tutéž ohlášku. Tato ohláška nechť udává, kdy zamýšlí loď odjeti a kam jede.
Článek 111.
Na základě ohlášky, předepsané předcházejícím článkem, přikročí příslušný úřad k prohlídce a vyměření lodi na náklad kapitánův.
Má-li kapitán již vysvědčení o vyměření, vystavené příslušným úřadem své země, pak provede se pouhá prohlídka, leč by bylo podezření, že doklad neodpovídá již přítomnému stavu lodi.
Článek 112.
Příslušný úřad nepovolí odjezd poutnické lodi, dokud se nepřesvědčí:
a) že loď byla dokonale vyčištěna a že byla dle potřeby desinfikována;
b) že loď jest s to podniknouti cestu bez nebezpečí, že jest opatřena zařízením a přístroji, jichž je zapotřebí, aby mohla čeliti nebezpečí ztroskotání, nehodám a nebezpečí požáru, zvláště pak že jest opatřena vysílacím a přijímacím přístrojem telegrafie bez drátu, který funguje neodvisle od ústředního hybného stroje lodního, že jest opatřena dostatečným počtem záchranných prostředků; kromě toho, že jest náležitě vybavena, zařízena, dobře větrána a že má dostatečné prostorné stany ku krytí paluby a že není na lodi ničeho, co by bylo nebo mohlo býti na újmu zdraví a bezpečnosti cestujících;
c) že vedle zásob pro loď a mužstvo jsou na lodi na místech vhodných k účelnému uskladnění potraviny, jakož i palivo dobré jakosti a v množství dostatečném pro všechny poutníky a pro celou dobu plavby;
d) že pitná voda, vzatá na loď, jest dobré jakosti, že jest jí dostatek; že nádrže s pitnou vodou na lodi jsou chráněny před znečištěním a uzavřeny tak, že lze vodu rozdíleti jen kohoutky nebo čerpadly. Rozdílecí přístroje, zvané násosky (suçoirs) jsou naprosto zakázány;
e) že je loď opatřena destilačním přístrojem, který může vyrobiti denně pro každou osobu na lodi, čítajíc v to i lodní mužstvo, 5 litrů vody;
f) že loď opatřena jest desinfekčním přístrojem, jehož bezpečnost a výkonnost byly zjištěny zdravotním úřadem přístavu, kde se poutníci naloďují;
g) že k posádce náleží diplomovaný lékař, pokud možno zběhlý v otázkách týkajících se zdravotních věcí námořních a exotické pathologie, jenž musí býti uznán vládou prvního přístavu, v němž poutníci se nalodili pro cestu tam, a že loď jest opatřena léky podle článku 105;
h) že na palubě lodi není žádného zboží ani objemných předmětů;
i) že stav lodi jest takový, že opatření předepsaná dále v oddílu III. mohou býti provedena.
Článek 113.
Kapitán nesmí odjeti, dokud nemá v ruce:
1. seznam ověřený příslušným úřadem, v němž bude uvedeno jméno, pohlaví a celkový počet všech poutníků, jež smí vzíti na loď;
2. doklad udávající jméno, národnost, lodní prostor lodi, jméno kapitána, lodního lékaře, přesný počet naloděných osob (mužstvo, poutníci a jiní cestující), druh nákladu, místo odplutí.
Příslušný úřad uvede v řečeném dokladu, byl-li přípustný počet poutníků dosažen či nikoliv a v případě, že by ho nebylo dosaženo, uvede doplňující počet cestujících, které loď může naloditi v přístavech, v nichž se postupně zastaví.
ODDÍL III.
Opatření, jež jest učiniti za plavby.
Článek 114.
Za plavby musí paluba, vyhrazená poutníkům, zůstati prosta objemných předmětů; musí býti ve dne i v noci vyhrazena naloděným osobám a dána jim bezplatně k používání.
Článek 115.
Mezipalubí musí býti každodenně pečlivě vyčištěno a drhnuto pískem, při čemž cestující zůstanou na palubě.
Článek 116.
Záchody pro cestující i pro mužstvo musí býti udržovány v čistotě a čištěny a desinfikovány třikrát denně, a je-li třeba, i vícekráte.
Článek 117.
Výměty a výkaly osob, které jeví příznaky moru, cholery, úplavice, nebo jiné nemoci, bránící jim používati nemocničních záchodů, musí býti sebrány do nádob, obsahujících desinfekční roztok. Tyto nádoby buďtež vylévány do nemocničních záchodů, které jest po každém odstraňování řečených hmot pečlivě desinfikovati.
Článek 118.
Ložní předměty, koberce, oděvy, které dostaly se do styku s nemocnými, o nichž je řeč v článku předcházejícím, jest ihned desifikovati. Dodržování tohoto předpisu se doporučuje zvláště, pokud jde o oděvy osob, které se pohybují v blízkosti těchto nemocných a mohly by býti znečištěny.
Ony z výše uvedených předmětů, které nemají ceny, budou buďto vrženy do moře, není-li loď v přístavu neb nějakém průplavu, nebo zničeny ohněm. Ostatní buďtež desinfikovány péčí lodního lékaře.
Článek 119.
Místnosti, které jsou obsazeny nemocnými, uvedené v článku 104., jest pečlivě a pravidelně čistiti a desinfikovati.
Článek 120.
Každému poutníku kteréhokoliv věku musí býti denně zdarma poskytnuto nejméně pět litrů pitné vody.
Článek 121.
Vzejde-li pochybnost o jakosti pitné vody aneb o možnosti její nákazy hned s počátku nebo za plavby, bude voda převařena aneb jinak sterilisována a kapitán jest povinen dáti vylíti vodu do moře v prvním staničním přístavu, v němž loď zastaví a v němž si může opatřiti vodu lepší. Nebude moci dáti naloditi čerstvou vodu, dokud nebudou vodní nádrže desinfikovány.
Článek 122.
Lékař navštěvuje poutníky, ošetřuje nemocné a dbá toho, aby byly na lodi zachovávány zdravotní předpisy. Má zejména:
1. se přesvědčiti, zda potraviny přidělované poutníkům jsou dobré jakosti, zda jich množství odpovídá převzatým závazkům a zda jsou náležitě upraveny;
2. se přesvědčiti, zda se zachovávají předpisy článku 120. o rozdělování pitné vody;
3. vzejdou-li pochybnosti o jakosti pitné vody, připomenouti kapitánovi písemně předpisy článku 121;
4. přesvědčiti se, je-li loď udržována stále v čistém stavu a zvláště jsou-li záchody čištěny podle předpisů článku 116;
5. přesvědčiti se, jsou-li příbytky poutníků udržovány v čistotě a zda se v případě sdělných nemocí desinfekce děje podle článku 119;
6. vésti deník o všech zdravotních příhodách, vyskytnuvších se za plavby a předložiti tento deník na požádání příslušnému úřadu staničního přístavu nebo přístavu příjezdu.
Článek 123.
Jedině osoby ustanovené k ošetřování nemocných morem, cholerou nebo jinou nakažlivou nemocí mají k nim přístup a nesmějí nijak přijíti do styku s ostatními osobami na lodi.
Článek 124.
V případě, že dojde za plavby k úmrtí, poznamená kapitán úmrtí na seznamu vidovaném úřadem přístavu odjezdu při jménu a vedle toho zapíše do své lodní knihy jméno zemřelé osoby, její věk, její původ, pravděpodobnou příčinu smrti podle vysvědčení, vydaného lékařem, a datum úmrtí.
Jde-li o úmrtí na nakažlivou nemoc, musí býti mrtvola, která byla dříve zabalena do rubáše, napuštěného desinfekčním roztokem, vhozena do moře.
Článek 125.
Kapitán má dbáti, aby veškerá profylaktická opatření, vykonaná za plavby, byla zapsána do lodní knihy. Tuto knihu předloží kapitán na požádání příslušnému úřadu staničního přístavu nebo přístavu příjezdu.
V každém přístavu, v něž se loď zastaví, dá si kapitán ověřiti od příslušného úřadu seznam sestavený podle článku 113.
Byl-li některý poutník za plavby vyloděn, poznamená kapitán na seznamu vylodění u jména poutníkova.
V případě nalodění budou jména naloděných osob poznamenána na tomto seznamu podle shora uvedeného článku 113, a to před novým vidováním příslušným úřadem.
Článek 126.
Zdravotní doklad, vystavený v přístavu odjezdu, nesmí býti za plavby měněn. V případě, že nebylo vyhověno tomuto ustanovení, může býti s lodí nakládáno jako s nakaženou.
Viduje jej zdravotní úřad v každém přístavu, kde loď se zastavuje. Tento zdravotní úřad poznamená na dokladu:
1. počet v přístavu tom vyloděných neb naloděných cestujících;
2. příhody, které se sběhly na moři a týkají se zdraví nebo života naloděných osob;
3. zdravotní stav v přístavu staničním.
ODDÍL IV.
Opatření, jež jest učiniti při příjezdu poutníků do Rudého moře.
A. Zdravotní řád pro poutnické lodi plující od jihu k Hedžasu.
Článek 127.
Poutnické lodi, které přijíždějí od jihu a jedou do Hedžasu, musí se především zastaviti ve zdravotní stanici v Camaranu a jsou podrobeny řádu, stanovenému v následujících článcích.
Článek 128.
Lodi, uznané po lékařské prohlídce za nezávadné, budou připuštěny k volnému provozu, jakmile budou skončeny tyto úkony:
Poutníci se vylodí, vykoupají pod sprchou nebo v moři; jich špinavé prádlo a ta část upotřebených svršků a zavazadel, která může býti po náhledu zdravotního úřadu podezřelou, se desinfikuje. Tyto úkony, zahrnuje v to vylodění i nalodění, nesmí trvati déle 48 hodin. S podmínkou, že tato lhůta nebude překročena, může zdravotní úřad provésti bakteriologické zkoušky, jež uzná za nutné.
Neshledá-li se za těchto úkonů žádný ani skutečný, ani podezřelý případ moru neb cholery, poutníci se ihned znovu nalodí a loď se vypraví k Džeddahu.
Lodi, uznané po lékařské prohlídce za nezávadné, jsou osvobozeny od výkonů shora předepsaných, jsou-li splněny následující podmínky:
1. že všichni poutníci, nalézající se na lodi, byli imunisováni proti choleře a neštovicím;
2. že byly zachovávány přesně předpisy této úmluvy;
3. není-li příčiny, proč by mělo býti pochybováno o prohlášení kapitána a lodního lékaře, že nebylo na lodi ani při odjezdu ani během plavby žádného případu moru, cholery nebo neštovic.
Při moru se použije předpisů článku 27 proti krysám, které se snad nalézají na lodích.
Článek 129.
S loďmi podezřelými, na nichž vyskytly se případy moru v prvních šesti dnech po nalodění, nebo na nichž bylo zjištěno nápadné hynutí krys, nebo na nichž byly v době vyplutí případy cholery, ale které nemají od pěti dnů žádný nový případ, nakládá se takto:
Poutníci se vylodí, vykoupají se pod sprchou nebo v moři; jich špinavé prádlo a ta část upotřebených svršků a zavazadel, která může býti podle náhledu zdravotního úřadu podezřelou, se desinfikují; části lodi, které byly nemocnými obývány, se desinfikují. Tyto úkony, zahrnujíc v to vylodění i nalodění, nesmí trvati déle 48 hodin. S podmínkou, že tato doba nebude překročena, může zdravotní úřad provésti bakteriologické zkoušky, jež uzná za nutné.
Neshledá-li se za těchto úkonů žádný, ani skutečný, ani podezřelý případ moru nebo cholery, poutníci se ihned znovu nalodí a loď se vypraví směrem k Džeddahu.
Při moru se použije předpisu článku 26 proti krysám, které se snad nalézají na lodi.
Článek 130.
Lodi nakažené, to jest ony, které mají na palubě případy moru neb cholery, jakož i ty, které vykázaly případy moru více než šest dní po nalodění nebo v posledních pěti dnech případy cholery, nebo lodi, na nichž objeveny byly krysy nakažené morem, podrobeny budou tomuto řádu:
Osoby nakažené morem neb cholerou se vylodí a isolují v nemocnici. Ostatní cestující se vylodí a isolují ve skupinách co nejméně početných tak, aby celek nesdílel osudu jednotlivých skupin v případě, že by se v nich mor nebo cholera vyskytla.
Špinavé prádlo, užívané předměty, šatstvo náležející mužstvu nebo cestujícím, jsou desinfikovány, jakož i loď sama.
Místní zdravotní úřad může však rozhodnouti, že není zapotřebí, aby byla vykládána velká zavazadla a zboží a že jen část lodi má býti desinfikována.
Cestující zůstanou po pět nebo šest dnů, dle toho, jde-li o choleru neb mor, v ústavu camaranském. V případě, že by se vyskytla nová onemocnění po vylodění cestujících, prodlouží se pozorovací doba o pět dní pro choleru a o šest dní pro mor, čítaje od isolování posledního případu.
Pokud jde o mor, použije se řádu, předepsaného ve článku 25 proti krysám, které by se mohly nalézati na lodích.
Po dokončení těchto úkonů loď znovu nalodí poutníky a vypraví se směrem k Džeddahu.
Článek 131.
Lodi, o nichž je řeč v článku 128., 129. a 130., budou po svém příjezdu do Džeddahu podrobeny lékařské prohlídce. Je-li výsledek této prohlídky příznivý, bude loď ihned připuštěna k volnému provozu.
Objeví-li se však zjištěné případy moru neb cholery během plavby nebo v okamžiku, kdy loď přijíždí do Džeddahu, zdravotní úřad v Hedžasu bude moci učiniti všechna potřebná opatření s výhradou ustanovení článku 54.
Článek 132.
Každá zdravotní stanice, určená k přijímání poutníků, musí býti vybavena vycvičeným, zkušeným a dostatečně početným personálem, jakož i veškerými stavbami a věcnými zařízeními, aby bylo zajištěno úplné provedení opatření, jimž řečení poutníci jsou podrobeni.
B. Zdravotní řád pro poutnické lodi, přijíždějící od severu z Port-Saidu a jedoucí k Hedžasu.
Článek 133.
Nezjistí-li se v přístavu odjezdu, ani v jeho okolí, žádný případ moru nebo cholery a nevyskytl-li se žádný případ moru ani cholery za plavby, bude loď ihned připuštěna k volnému provozu.
Článek 134.
Zjistí-li se v přístavu odjezdu nebo v jeho okolí nějaký případ moru neb cholery, nebo vyskytl-li se nějaký případ moru neb cholery za plavby, podrobí se loď v El-Toru pravidlům daným pro lodi, které přijíždějí od jihu a zastavují se v Camaranu. Lodi budou potom připuštěny k volnému provozu.
ODDÍL V.
Opatření, jež jest učiniti při návratu poutníků.
A. Poutnické lodi, které se vracejí na sever.
Článek 135.
Všechny lodi s určením do Suezu neb do některého středozemního přístavu, které mají na palubě poutníky neb podobné skupiny cestujících a které přicházejí z některého přístavu v Hedžasu neb z některého jiného přístavu na arabském pobřeží Rudého moře, jsou povinny odebrati se do El-Toru, aby se podrobily pozorování a zdravotním opatřením uvedeným v článcích 140. až 142.
Článek 136.
Dokud nebude zřízena v přístavu Akaba karantenní stanice, odpovídající potřebám, poutníci plující po moři z Hedžasu do Akaby, budou před vyloděním v Akabě podrobeni v El-Toru nutným karantenním opatřením.
Článek 137.
Lodi, které vezou poutníky zpět do Středozemního moře, projíždějí průplavem pouze v karanténě.
Článek 138.
Jednatelům plavebních společností a kapitánům dává se na vědomí, že jediné poutníci egyptští jsou oprávněni vystoupiti po skončeném pozorování ve zdravotní stanici v El-Toru definitivně z lodi, aby se odebrali do svých domovů.
Za Egypťany neb za osoby v Egyptě bydlící budou uznáni pouze ti poutníci, kteří se vykáží stvrzenkou, vystavenou od egyptského úřadu, že tam bydlí, a vyhotovenou podle zavedeného vzorce.
Neegyptští poutníci nesmějí býti vyloděni po opuštění El-Toru v přístavu egyptském, leč by k tomu obdrželi dovolení a za zvláštních podmínek stanovených zdravotním úřadem egyptským, v souhlase se zdravotní námořní a karantenní radou egyptskou. Plavebním jednatelům a kapitánům se tudíž dává na vědomí, že přeloďování cizích poutníků v Egyptě, v El-Toru, v Suezu, v Port-Saidu neb v Alexandrii jest bez zvláštního povolení, jež vydává se od případu k případu, zapovězeno.
Lodi, které snad mají na palubě poutníky národnosti neegyptské, sdílejí postavení těchto poutníků a nebudou vpuštěny do žádného egyptského přístavu ve Středozemním moři.
Článek 139.
Egyptští poutníci jsou podrobeni v El-Toru nebo v kterékoliv jiné stanici, kterou určí zdravotní námořní a karantenní rada egyptská, třídennímu pozorování a lékařské prohlídce, a je-li třeba, též desinfekci a odhmyzení.
Článek 140.
Jestliže v Hedžasu nebo v přístavu, odkud loď pochází, se zjistí mor neb cholera aneb jestliže tyto nemoci v Hedžasu v době putování byly, podrobí se loď v El-Toru pravidlům určeným pro nakažené lodi v Camaranu.
Osoby nakažené morem neb cholerou se vylodí a isolují v nemocnici. Ostatní cestující se vylodí a isolují ve skupinách co nejméně početných tak, aby celek nesdílel osudu jednotlivé skupiny v případě, že by tam mor neb cholera se vyskytla.
Špinavé prádlo, užívané předměty, šatstvo náležející mužstvu neb cestujícím, zavazadla a zboží podezřelé z nákazy, se vylodí za účelem desinfekce. Desinfekce jejich i lodi děje se co nejdůkladněji.
Přístavní zdravotní úřad může však rozhodnouti, že není zapotřebí, aby byla vykládána velká zavazadla a zboží a že jen část lodi má býti desinfikována.
Ohledně krys, které snad se nacházejí na lodi, platí předpisy uvedené v článku 25.
Všichni poutníci podléhají pozorování, počínaje dnem, kdy byly skončeny desinfekční úkony, po plných šest dní pokud se týče moru a po pět dní pokud jde o choleru. Vyskytl-li se nějaký případ moru neb cholery v některé skupině, počíná šestidenní, resp. pětidenní období pro tuto skupinu teprve dnem, kdy byl zjištěn poslední případ.
Článek 141.
V případě, o němž se jedná v předchozím článku, mohou egyptští poutníci býti mimo to podrobeni dalšímu třídennímu pozorování.
Článek 142.
Jestliže ani v Hedžasu, ani v přístavu, odkud loď přichází, mor ani cholera nebyla zjištěna a jestliže tyto nemoci se nevyskytly v Hedžasu v době putování, podrobí se loď v El-Toru předpisům platícím v Camaranu pro lodi nezávadné.
Poutníci se vylodí, vykoupají se pod sprchou nebo v moři, jich špinavé prádlo a ona část použitých svršků a zavazadel, která dle názoru zdravotního úřadu mohla by býti podezřelou, se desinfikuje. Trvání těchto úkonů nesmí přesahovati dobu sedmdesáti dvou hodin.
Nicméně jestliže se na poutnické lodi po dobu plavby z Džeddahu do Yambo a do El-Toru nevyskytli nemocní morem nebo cholerou a jestliže se zjistí osobní lékařskou prohlídkou, vykonanou v El-Toru po vylodění, že loď nemá na své palubě nemocných toho druhu, může jí býti povoleno zdravotní námořní a karantenní radou egyptskou proplouti v karanténě třeba i za noci Suezským průplavem, budou-li splněny následující čtyři podmínky:
1. Lékařskou službu na palubě vykonává jeden neb více lékařů, diplomovaných a uznaných;
2. loď jest opatřena desinfekčními přístroji řádně účinkujícími;
3. jest zjištěno, že počet poutníků nepřesahuje počet povolený předpisy o poutích;
4. kapitán se zavazuje, že odpluje přímo do přístavu, který označil jako svou příští zastávku.
Zdravotní taxa, kterou jest zapraviti karantenní správě, rovná se poplatku, který by byli zaplatili poutníci, kdyby byli zůstali po tři dny v karanténě.
Článek 143.
Loď, na níž by se během plavby z El-Toru do Suezu vyskytl podezřelý případ, může býti vrácena do El-Toru.
Článek 144.
Přeloďování poutníků jest přísně zapovězeno v egyptských přístavech, vyjma v případech, kdy k tomu bude dáno zvláštní povolení, a za zvláštních podmínek stanovených zdravotním úřadem egyptským, v souhlase se zdravotní námořní a karantenní radou egyptskou.
Článek 145.
Lodi, vyjíždějící v Hedžasu a vezoucí poutníky do některého z přístavů afrického pobřeží Rudého moře, odebéřou se přímo do karantenní stanice, kterou označí místní úřad, na kterém závisí výše uvedený přístav, aby se tam podrobily stejnému karantennímu řádu jako v El-Toru.
Článek 146.
Lodi, přijíždějící z Hedžasu nebo z některého jiného přístavu arabského pobřeží Rudého moře, v němž neřádí ani mor ani cholera, nemají-li na palubě ani poutníků ani podobných skupin a jestliže neměly podezřelé nehody za plavby, jsou připuštěny k volnému provozu do Suezu po příznivé lékařské prohlídce.
Článek 147.
Cestující, přijíždějící z Hedžasu, kteří provázeli poutníky, budou podrobeni témuž řádu, jako poutníci. Ani kupci, ani osoby jiných titulů nebudou vyjmuti z opatření, jichž může býti použito vůči poutníkům.
B. Poutníci, vracející se v karavanách na sever.
Článek 148.
Poutníci, cestující v karavanách, musí se odebrati do některé z karantenních stanic umístěných na jejich cestě, aby tam byli podle okolností podrobeni opatřením, předepsaným v článcích 140. nebo 142. ohledně vyloděných poutníků, ať jest zdravotní stav Hedžasu jakýkoliv.
C. Poutníci, kteří se vracejí k jihu.
Článek 149.
V případě, že by byla výprava poutníků nakažena, může býti poutnická loď, vracející se na jih do úžiny Bab-el-Mandeb na rozkaz konsulárního úřadu zemí, do nichž se poutníci vracejí, přinucena, aby se zastavila v Camaranu a podrobila se lékařské prohlídce.
ODDÍL VI.
Opatření, jež mohou býti použita na poutníky, cestující po hedžasské železnici.
Článek 150.
Vlády zemí, kterými probíhá hedžasská železnice, vedeny zásadami této úmluvy, učiní všechna opatření za účelem organisace zdravotního dohledu nad poutníky při jejich cestě na svatá místa a za účelem profylaktických opatření, aby bylo zabráněno šíření sdělných nemocí povahy epidemické.
ODDÍL VII.
Zdravotní zprávy o poutích.
Článek 151.
Zdravotní námořní a karantenní rada egyptská bude zasílati pravidelně a bude-li třeba, cestou nejrychlejší, zdravotním úřadům všech súčastněných zemí a současně Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví za podmínek stanovených touto úmluvou, všechny zprávy a informace zdravotní, o nichž se dověděla během poutí, o zdravotním stavu Hedžasu a krajin, jimiž procházejí poutníci. Kromě toho sestaví roční zprávu, která bude sdělena týmž úřadům a Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví.
HLAVA III.
Ustanovení trestní.
Článek 152.
Každý kapitán, jemuž se dokáže, že při rozdělování vody, potravin a paliva nedostál závazkům převzatým buď jím samým, nebo za něho osobou jinou, bude potrestán pokutou do 50 franků ve zlatě za každé nedodržení. Tato pokuta se vybéře ve prospěch poutníka, jenž se stal obětí tohoto nedopatření a jenž dokáže, že marně žádal splnění převzatých závazků.
Článek 153.
Každé provinění proti článku 107. trestá se pokutou do 750 franků ve zlatě.
Článek 154.
Každý kapitán, který se na seznamu poutníků neb zdravotním dokladu, předepsaném článkem 113., dopustí jakéhokoliv podvodu, nebo s jehož vědomím se takový podvod stane, bude trestán pokutou do 1.250 franků ve zlatě.
Článek 155.
Každý kapitán lodi, která přijíždí bez zdravotního dokladu přístavu odjezdu, anebo bez visa ze staničních přístavů, neb která není opatřena předepsaným seznamem náležitě vedeným podle článků 113., 125. a 126., jest trestán v každém případě pokutou do 300 franků ve zlatě.
Článek 156.
Každý kapitán, jemuž bude dokázáno, že má nebo měl na palubě přes 100 poutníků bez přítomnosti diplomovaného lékaře podle předpisů článku 106., bude trestán pokutou do 7.500 franků ve zlatě.
Článek 157.
Každý kapitán, jemuž bude dokázáno, že má nebo měl na lodi větší počet poutníků, než jaký smí naloditi podle 1. článku 113., bude trestán pokutou do 125 franků ve zlatě za každého přespočetného poutníka.
Vylodění poutníků, přesahujících pravidelný počet, provede se na první stanici, v níž sídlí příslušný úřad a kapitán jest povinen poskytnouti vyloděným poutníkům potřebnou sumu peněz ku pokračování v jich cestě až k cíli.
Článek 158.
Každý kapitán, jemuž se dokáže, že vylodil poutníky v jiném místě, nežli v místě jich určení, leč by se tak stalo s jejich souhlasem, aneb že je vylodil mimo případ vyšší moci, trestán bude pokutou do 500 franků ve zlatě za každého neprávem vyloděného poutníka.
Článek 159.
Všechna jiná porušení předpisů o poutnických lodích trestají se pokutou od 250 do 2.500 franků ve zlatě.
Článek 160.
Každý přestupek, zjištěný za plavby, se poznamená na zdravotním dokladu lodním, jakož i na seznamu poutníků. Příslušný úřad sepíše o tom protokol, jenž odevzdán bude na příslušném místě.
Článek 161.
Přestupky ustanovení článků 152. až 159. včetně budou zjištěny zdravotním úřadem přístavu, v němž se loď zastavila.
Trest vysloven bude příslušným úřadem.
Článek 162.
Veškeří činitelé povolaní k tomu, aby spolupůsobili při provádění předpisů této úmluvy, pokud jde o lodi převážející poutníky, jsou v případě, že se dopouštějí nesprávnosti při použití těchto předpisů, trestáni podle zákonů své vlasti.
TITUL IV.
Dohled a provedení.
I. Zdravotní námořní a karantenní rada egyptská.
Článek 163.
Potvrzují se ustanovení přílohy III zdravotní úmluvy benátské ze dne 30. ledna 1892 o složení, pravomoci a činnosti zdravotní námořní a karantenní rady egyptské tak, jak vyplývají z dekretů khedivských z 19. června 1893 a z 25. prosince 1894, jakož i z ministerského výnosu ze dne 19. června 1893.
Tyto dekrety a tento výnos jsou připojeny k úmluvě.
Nehledě k ustanovením těchto dekretů a nařízení, dohodly se vysoké smluvní strany o následujícím:
I. Počet egyptských delegátů v lůně zdravotní námořní a karantenní rady bude zvýšen na pět členů:
1. předsedu rady, jmenovaného vládou egyptskou, který bude hlasovati pouze při rovnosti hlasů;
2. evropského doktora lékařství jako generálního inspektora zdravotní námořní a karantenní služby;
3. tři delegáty, jmenované egyptskou vládou.
II. Zvěrolékařská služba zdravotní námořní a karantenní rady bude přenesena na egyptskou vládu.
Budou dodrženy následující podmínky:
1. Egyptská vláda bude vybírati za importovaný dobytek poplatky, které nepřekročí výše zdravotních poplatků, vybíraných zdravotní námořní a karantenní radou.
2. Následkem toho vláda egyptská se zavazuje, že bude každoročně odváděti zdravotní námořní a karantenní radě částku odpovídající průměru čistého zisku této služby za poslední tři rozpočtová léta, předcházející datu, kdy byla uvedena v platnost tato úmluva.
3. Opatření za účelem desinfekce lodí, dobytka, koží a částí zvířat budou prováděna jako dříve prostřednictvím této zdravotní námořní a karantenní rady.
4. Cizincům, pokud jsou nyní ve zvěrolékařské službě zdravotní námořní a karantenní rady egyptské, bude povoleno, aby použili dobrodiní náhrad stanovených zákonem č. 28 z roku 1923, ohledně podmínek služebních a pensionování nebo propouštění úředníků, zaměstnanců nebo zřízenců cizích národností.
Odstupňování těchto náhrad řídí se výše uvedeným zákonem. Ostatní podrobnosti budou stanoveny dohodou mezi egyptskou vládou a zdravotní námořní a karantenní radou.
III. Vzhledem k veliké vzdálenosti mezi přístavem Suakim, sídlem zdravotní námořní a karantenní rady egyptské a Alexandrií a vzhledem k tomu, že poutníci a cestující, kteří vystupují v přístavu Suakim, interesují z ohledu zdravotního pouze území sudanské, zdravotní správa přístavu Suakim bude od řečené rady oddělena.
Článek 164.
Řádné výdaje vyplývající z ustanovení této úmluvy, zejména z ustanovení o rozmnožení personálu zdravotní námořní a karantenní rady egyptské, jsou hrazeny tak, že vláda egyptská každoročně na doplnění poukáže částku čtyř tisíc egyptských liber, kteroužto částku bude možno vybrati z přebytku majákové služby, který zůstal k disposici této vládě.
Od této částky se však odečte výnos přirážkové karantenní dávky, která činí 10 P. T. (tarifový piastr) za jednoho poutníka a vybírá se v El-Toru.
Kdyby se uhražování této částky výdajů jevilo vládě egyptské obtížným, mocnosti zastoupené ve zdravotní námořní a karantenní radě se dorozumí s touto vládou, kterak zabezpečiti její účast na uvedených výdajích.
Článek 165.
Zdravotní námořní a karantenní radě egyptské se ukládá, aby uvedla v souhlas s ustanoveními této smlouvy řády, jichž nyní používá při moru, choleře a žluté zimnici, jakož i předpisy o lodích a osobách, které v poutní době přicházejí z arabských přístavů do Rudého Moře.
Za stejným účelem podle okolností podrobí revisi nyní platný všeobecný řád o zdravotní námořní a karantenní policii.
Tyto řády musí býti přijaty, mají-li nabýti působnosti u jednotlivých mocností zastoupených v radě.
II. Rozličná ustanovení.
Článek 166.
Výnosu zdravotních dávek a pokut vybíraných zdravotní námořní a karantenní radou nesmí býti v žádném případě použito k jiným účelům než k účelům řečené rady.
Článek 167.
Vysoké smluvní strany se zavazují, že uloží svým zdravotním správním úřadům sepsati instrukci, která by kapitánům lodí, zejména tam, kde není lodního lékaře, usnadnila používati předpisů o moru, choleře a žluté zimnici, jež jsou obsaženy v této úmluvě.
TITUL V.
Konečná ustanovení.
Článek 168.
Přítomná úmluva nahrazuje mezi vysokými smluvními stranami ustanovení úmluvy podepsané v Paříži dne 17. ledna 1912, jakož i po případě ustanovení úmluvy podepsané v Paříži dne 3. prosince 1903. Tyto dvě poslední úmluvy zůstanou v platnosti mezi vysokými smluvními stranami a každým státem, který měl na nich účast a nemá účast na přítomné úmluvě.
Článek 169.
Přítomná úmluva ponese datum dnešního dne a bude moci býti podepsána až do 1. října t. r.
Článek 170.
Tato úmluva bude ratifikována a ratifikace budou složeny v Paříži co nejdříve. Nevstoupí v platnost dříve, dokud nebude ratifikována deseti smluvními stranami. Poté nabude účinnosti, pokud se týče každé vysoké smluvní strany, od složení její ratifikace.
Článek 171.
Státům, které nepodepsaly této konvence, bude volno přistoupiti k ní na jejich žádost. Toto přistoupení bude oznámeno diplomatickou cestou vládě republiky Francouzské a touto ostatním smluvním stranám.
Článek 172.
Každá z vysokých smluvních stran bude moci prohlásiti buď při podpisu nebo při složení ratifikací nebo při svém přístupu, že její přijetí této úmluvy nezavazuje buď všechny či ten či onen z jejích protektorátů, osad, držav, nebo území pod mandátem a bude moci později a ve shodě s předcházejícím článkem přistoupiti k ní odděleně ve jménu toho kterého ze svých protektorátů, osad, držav nebo území pod mandátem, vyjmutých takovým prohlášením.
ČEMUŽ NA SVĚDOMÍ jednotliví zplnomocněnci podepsali tuto úmluvu.
DÁNO V PAŘÍŽI, dvacátéhoprvého června tisícdevětsetdvacetšest v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivu vlády republiky Francouzské a jehož shodné, ověřené opisy budou odevzdány diplomatickou cestou ostatním smluvním stranám.
Za Afganistan:
ISLAMBEK KHOUDOIAR KHAN.
Za Albanii:
Dr. OSMAN.
Za Říši Německou:
FRANOUX.
HAMEL.
Za stát Argentinský:
F. A. de TOLEDO.
Za Rakousko:
Dr. ALFRED GRÜNBERGER.
Za Belgii:
VELGHE.
Za Brasilii:
CARLOS CHAGAS.
GILBERTO MOURA COSTA.
Za Bulharsko:
B. MORFOFF.
TOCHKO PETROFF.
Za Chili:
ARMANDO QUEZADA.
Za Čínu:
S. K. YAO.
SCIE TON FA.
Za Kolumbii:
MIGUEL JIMÉNEZ LOPEZ.
Za Kubu:
R. HERNANDEZ PORTELA.
Za Dánsko:
TH. MADSEN.
Za Gdánsko:
CHODZKO.
STADE.
Za republiku Dominikánskou:
BETANCES.
Za Egypt:
FAKHRY.
Dr. M. EL GUINDY.
Za Equator:
J. ILLINGOURTH.
Za Španělsko:
MARQUIS DE FAURA.
Dr. F. MURILLO.
Za Spojené Státy Americké:
H. S. CUMMING.
W. W. KING.
Za Ethiopii:
LAGARDE, vévoda D’ENTOTTO.
Za Finsko:
ENCKELL.
Za Francii:
CAMILLE BARRЀRE.
HARISMENDY.
NAVAILLES.
Dr. A. CALMETTE.
LÉON BERNARD.
Za Alžír:
Dr. RAYNAUD.
Za Západní Afriku:
Dr. PAUL GOUZIEN.
Za Východní Afriku:
THIROUX.
Za Indočínu:
Dr. L’HERMINIER.
Dr. N. BERNARD.
Za státy Syrské, Velkého Libanu, Alauity a Džebel-Druz:
HARISMENDY.
Za všechny ostatní osady, protektoráty, državy a území pod mandátem Francie:
AUDIBERT.
Za Říši Britskou:
G. S. BUCHANAN.
JOHN MURRAY.
Za Kanadu:
J. A. AMYOT.
Za Australii:
W. C. SAWERS.
Za Nový Zéland:
SIDNEY PRICE JAMES.
Za Indii:
D. T. CHADWICK.
Za Jihoafrickou Unii:
PHILIP STOCK.
Za Řecko:
AL. C. CARAPANOS.
D. MATARANGAS.
Za Quatemalu:
FRANCISCO A. FIGUEROA.
Za Haiti:
GEORGES AUDAIN.
Za Hedžas:
Dr. MAHMOUD HAMOUDÉ.
Za Honduras:
RUBÉN AUDINO AGUILAR.
Za Maďarsko:
Dr. CH. GROSCH.
Za Italii:
ALBERTO LUTRARIO.
GIOVANNI VITTORIO REPETTI.
ODOARDO HUETTER.
G. ROCCO.
GUISEPPE DRUETTI.
Za Japonsko:
H. MATSUSHIMA.
MITSUZO TSURUMI.
Za republiku Liberii:
R. LEHMANN.
N. OOMS.
Za Litvu:
Dr. PR. VAICIUSKA.
Za Lucembursko:
Dr. PRAUM.
Za Maroko:
HARISMENDY.
Dr. RAYNAUD.
Za Mexiko:
R. CABRERA.
Za Monako:
F. ROUSSEL.
Dr. MARSAN.
Za Norsko:
SIGURD BENTZON.
Za Paraguay:
R. V. CABALLERO.
Za Nizozemí:
DOUDE VAN TROOSTWYK.
N. M. JOSEPHUS JITTA.
DE VOGEL.
VAN DER PLAS.
Za Peru:
P. MIMBELA.
Za Persii:
ad referendum:
Dr. ALI KHAN PARTOW AAZAM.
MANSOUR CHARIF.
Za Polsko:
CHODZKO.
Za Portugalsko:
RICARDO JORGE.
Za Rumunsko:
Dr. J. CANTACUZÈNE.
Za San Marino:
Dr. GUELPA.
Za Království Srbů, Chorvatů a Slovinců:
M. SPALAIKOVITCH.
Za Salvador:
CARLOS R. LARDÉ-ARTHES.
Za Sudan:
OLIVER FRANCIS HAYNES ATKEY.
Za Švýcarsko:
DUNANT.
CARRIÈRE.
Za Československo:
Dr. LADISLAV PROCHÁZKA.
Za Tunis:
NAVAILLES.
Za Turecko:
A. FÉTHY.
Za Svaz sovětských socialistických republik:
J. DAVTIAN.
J. MAMULIA.
L. BRONSTEIN.
O. MEBURUNTOFF.
N. FREYBERG.
AL. SYSSINE.
V. EGORJEFF.
Za Uruguay:
A. HEROSA.
Za Venezuelu:
ad referendum:
JOSÉ IG. CARDENAS.
Příloha.
Khedivský dekret z 19. června 1893.
My, khediv egyptský, na návrh našeho ministra vnitra a podle souhlasného mínění naší ministerské rady hledíce k tomu, že by bylo potřebno provésti některé změny v našem dekretu ze dne 3. ledna 1881 (2. Safer 1298), nařizujeme:
Článek 1.
Zdravotní, námořní a karantenní rada jest pověřena tím, aby učinila opatření, jichž jest třeba k tomu, aby zamezeno bylo zavlečení epidemických nemocí a nemocí zvířecích do Egypta neb zavlečení jich do ciziny.
Článek 2.
Počet egyptských delegátů snižuje se na čtyři členy:
1. předsedu rady, který jest jmenován vládou egyptskou a hlasuje jen v případě rovnosti hlasů;
2. evropského doktora lékařství jako generálního inspektora zdravotní služby;
3. zdravotního inspektora města Alexandrie neb toho, jenž koná jeho úkoly;
4. veterinářského inspektora správy zdravotních služeb a veřejného zdravotnictví.
Veškeří delegáti musí býti lékaři náležitě diplomovanými buď některou evropskou lékařskou fakultou neb státem aneb musí býti skutečnými úředníky z povolání v hodnosti nejméně místokonsula neb v jiné rovnocenné hodnosti. Toto ustanovení neplatí o úřednících, kteří právě skutečně vykonávají službu.
Článek 3.
Zdravotní, námořní a karantenní rada vykonává stálý dohled na zdravotní stav Egypta a na to, co přichází z cizích zemí.
Článek 4.
Pokud se týče Egypta, bude zdravotní, námořní a karantenní rada dostávati každého týdne od Rady pro zdraví a veřejné zdravotnictví zdravotní výkazy měst Kahýry a Alexandrie a každého měsíce zdravotní výkazy z provincií. Tyto zprávy bude nutno zasílati častěji, jestliže si to zdravotní, námořní a karantenní rada, hledíc ke zvláštním okolnostem, vyžádá.
Se své strany pak zdravotní, námořní a karantenní rada oznámí radě pro zdraví a veřejné zdravotnictví rozhodnutí, která učinila, a zprávy, které obdržela z ciziny.
Vlády zasílají radě, mají-li to za vhodné, zdravotní zprávy o svých zemích a ohlašují jí epidemie a nakažlivé nemoci zvířecí, jakmile se objevily.
Článek 5.
Zdravotní, námořní a karantenní rada přesvědčuje se o zdravotním stavu země a vysílá inspekční komisi všude tam, kde to pokládá za potřebné.
Rada pro zdraví a veřejné zdravotnictví bude o vyslání těchto komisí uvědomena a má usnadňovati provedení jejich úkolů.
Článek 6.
Rada činí preventivní opatření k tomu cíli, aby se zamezilo zavlečení epidemií a nakažlivých nemocí zvířecích do Egypta, buď přes hranice mořské anebo přes hranice pouště, a určuje místa, kde mají býti zrízeny prozatímní tábory a stálé karantenní ústavy.
Článek 7.
Rada vydává vzory pro záznamy, které mají býti vepsány na pasy, jež vystavují zdravotní úřady odjíždějícím lodím.
Článek 8.
Vyskytnou-li se v Egyptě nakažlivé nemoci lidské nebo zvířecí, činí preventivní opatření k tomu cíli, aby se zamezilo přenesení těchto nemocí do ciziny.
Článek 9.
Rada dohlíží a dozírá na provádění zdravotních karantenních opatření, která nařídila.
Sestavuje veškeré řády týkající se karantenní služby, bdí nad jejich přesným prováděním, jak pokud jde o ochranu země, tak pokud jde o zachování záruk stanovených mezinárodními zdravotnickými úmluvami.
Článek 10.
Vydává předpisy ve směru zdravotnickém o podmínkách, za nichž se může díti doprava poutníků, jedoucích do Hedžasu a zpět a dohlíží v poutní době na jich zdravotní stav.
Článek 11.
Rozhodnutí, která učinila zdravotní námořní a karantenní rada, sdělují se ministerstvu vnitra; rovněž bude o nich uvědomeno ministerstvo zahraničních věcí, jež je po případě oznámí zastupitelstvím a generálním konsulátům.
Předseda rady je však oprávněn dopisovati si přímo o běžných věcech služebních s konsulárními úřady v pobřežních městech.
Článek 12.
Předsedovi, a je-li tento nepřítomen neb zaneprázdněn, generálnímu inspektorovi zdravotní, námořní a karantenní služby se ukládá, aby se postaral o provedení rozhodnutí rady.
K tomu cíli jest v přímém úředním styku se všemi úředníky zdravotní, námořní a karantenní služby a jednotlivými zemskými úřady. Řídí podle pokynů rady zdravotní policii v přístavech, námořní karantenní ústavy a karantenní stanici na poušti.
Mimo to vyřizuje běžné věci.
Článek 13.
Generální zdravotní inspektor, ředitelé zdravotních úřadů, lékaři v karantenních stanicích a karantenních táborech buďtež vybráni z lékařů řádně diplomovaných buď některou evropskou lékařskou fakultou nebo státem.
Delegátem vlády v Džeddahu může býti lékař diplomovaný v Kahýře.
Článek 14.
Kandidáty pro veškeré funkce a úřady související se zdravotní, námořní a karantenní službou oznamuje rada prostřednictvím svého předsedy ministrovi vnitra, který jedině bude oprávněn je jmenovati.
Totéž platí při odvoláních, změnách a povýšeních.
Předsedovi však přísluší jmenovati přímo všechny nižší zřízence, dělníky, sluhy, atd.
Jmenování zdravotních strážníků vyhrazeno jest radě.
Článek 15.
Ředitelů zdravotních služeb jest sedm a sídlí v Alexandrii, Damietě, Port-Saidu, Suezu, Toru, Suakimu a v Kosseiru.
Zdravotní úřad v Toru bude moci úřadovati jen v době poutí neb v době epidemie.
Článek 16.
Rozkazům ředitelů zdravotních úřadů podléhají všichni zdravotní zřízenci v jich obvodu. Ředitelé jsou zodpovědni za řádné vykonávání služby.
Článek 17.
Přednosta zdravotního jednatelství v El Ariš má tatáž práva a tytéž povinnosti, jež předcházející článek svěřuje ředitelům.
Článek 18.
Rozkazům ředitelů zdravotních stanic a karantenních táborů podléhají všichni úředníci lékařské a správní služby ústavů, které tito ředitelé řídí.
Článek 19.
Úkolem generálního zdravotního inspektora jest dohlížeti na veškeré úřady, které podléhají zdravotní, námořní a karantenní radě.
Článek 20.
Delegát zdravotní, námořní a karantenní rady v Džeddahu má za úkol poskytovati radě zprávy o zdravotním stavu v Hedžasu, jmenovitě po dobu poutí.
Článek 21.
Disciplinární komise, složená z předsedy, z generálního inspektora služby zdravotní, námořní a karantenní a ze tří delegátů volených radou, jest povolána, aby vyšetřovala stížnosti vznesené proti zřízencům zdravotní, námořní a karantenní služby.
Vypracuje v každém případě zprávu, kterou předloží k posouzení valnému shromáždění rady. Delegáti obnovují se každoročně. Jsou znovu volitelni.
Rozhodnutí rady předkládá její předseda ministerstvu vnitra ke schválení.
Disciplinární komise může, aniž se rady dotázala: 1. uděliti důtku; 2. zastaviti plat nejvýše na tři měsíce;
Článek 22.
Disciplinární tresty jsou:
1. Důtka;
2. zastavení platu nejméně na osm dní a nejvýše na tři měsíce;
3. přeložení bez náhrady stěhovacích výloh;
4. propuštění.
Tyto tresty se ukládají nehledíc k případnému stíhání pro zločin neb činy trestné dle práva obecného.
Článek 23.
Poplatky zdravotní a karantenní vybírány jsou zřízenci náležejícími k zdravotní, námořní a karantenní službě.
Tito se přizpůsobí, pokud jde o účetnictví a vedení knih, všeobecným předpisům ministerstva financí.
Účetní úředníci zasílají své účty a vybrané poplatky předsednictvu rady.
Vedoucí účetní úředník, přednosta ústřední účtárny, kvituje jim tyto částky na visum předsedy rady.
Článek 24.
Zdravotní námořní a karantenní rada vládne sama svými peněžními prostředky.
Správa příjmů a výdajů svěřena jest komisi složené z předsedy, generálního inspektora zdravotní, námořní a karantenní služby a ze tří delegátů mocností volených radou. Má název „Finanční komise“. Tři delegáti mocností obnovují se každoročně. Jsou znovu volitelni.
Tato komise určuje s výhradou schválení rady platy zaměstnanců všech stupňů, rozhoduje o výdajích stálých a o výdajích nepředvídaných. Každého čtvrt roku podává radě ve zvláštním sezení podrobnou zprávu o svém hospodaření. Do tří měsíců po uplynutí rozpočtového roku sestaví rada na návrh komise konečnou rozvahu, kterou předloží prostřednictvím svého předsedy ministerstvu vnitra.
Rada sestavuje rozpočet svých příjmů a vydání. Tento rozpočet bude jako rozpočet doplňkový schválen v ministerské radě současně s obecným rozpočtem státním. Kdyby úhrnná číslice vydání přesahovala číslici příjmů, bude schodek hrazen z obecných prostředků státních. Rada však bude musiti ihned uvažovati o prostředcích, jak uvésti příjmy a výdaje v rovnováhu. Její návrhy budou prostřednictvím předsedy předloženy ministrovi vnitra. Přebytek příjmů, je-li jaký, zůstane v pokladně zdravotní, námořní a karantenní rady; bude rozhodnutím zdravotní rady, které musí býti potvrzeno ministerskou radou, určen výhradně ke zřízení reservního fondu, z něhož by se kryly nepředvídané potřeby.
Článek 25.
Předseda jest povinen naříditi tajné hlasování, kdykoliv o to požádají tři členové. Tajné hlasování jest obligatorní pokaždé, kdykoli jde o volbu delegátů mocností do disciplinární nebo finanční komise a když jde o jmenování, propuštění, změnu neb povýšení personálu.
Článek 26.
Guvernéři, policejní prefekti a mudirové jsou zodpovědni, pokud se jich týče, za provádění zdravotních předpisů. Jsou stejně jako všechny civilní a vojenské úřady povinni poskytnouti svou pomoc k rychlému provedení opatření učiněných v zájmu veřejného zdraví, jakmile jsou za to zákonitým způsobem úředníky zdravotní, námořní a karantenní služby požádáni.
Článek 27.
Všechny starší výnosy a předpisy pozbývají platnosti, pokud odporují předcházejícím ustanovením.
Článek 28.
Našemu ministerstvu vnitra se ukládá, aby provedlo tento výnos, který nabude platnosti teprve dnem 1. listopadu 1893.
Dáno v paláci Ramlehském, dne 19. června 1893.
ABBAS HILMI.
Z rozkazu khedivova:
předseda ministerské rady, ministr vnitra:
RIAZ.
Khedivský dekret ze dne 25. prosince 1894.
My, khediv egyptský, na návrh našeho ministra financí a podle souhlasného mínění ministerské rady, berouce zřetel, pokud se týká článku 7., na souhlasné mínění pánů komisařů, ředitelů pokladny státního dluhu, se souhlasem mocností nařizujeme:
Článek 1.
Počínaje finančním rokem 1894 bude z nynějšího výnosu majákových poplatků ročně brána částka 400.000 liber egyptských, jíž bude použito jak jest v dalších článcích uvedeno.
Článek 2.
Částky vybrané v roce 1894 bude použito 1. ke krytí případného schodku finančního roku 1894 karantenní rady v případě, že tento schodek nebude moci býti úplně uhrazen z prostředků reservního fondu této rady, jak o tom bude řeč v článku dalším; 2. k úhradě mimořádných výloh vzniklých zařízením zdravotních ústavů v El-Toru, Suezu a u Pramenů Mojžíšových.
Článek 3.
Nynějšího reservního fondu karantenní rady bude použito ke krytí schodku finančního roku 1894, při čemž nesmí tento fond klesnouti pod částku 10.000 egyptských liber.
Nebude-li schodek takto úplně kryt, bude, pokud jde o zbytek, uhrazen z prostředků daných v článku 1.
Článek 4.
Z částky 80.000 liber egyptských, plynoucí z finančních let 1895 a 1896, budou vzaty: 1. částka rovnající se oné částce, která byla z týchž příjmů vyplacena v roce 1894 na krytí schodku zmíněného roku 1894, tak aby se jí zvýšil na 40.000 lib. eg. úhrn částek určených na mimořádné práce uvedené v článku 1. pro El-Tor, Suez a Prameny Mojžíšovy; 2. částky potřebné ku krytí schodku v rozpočtu karantenní rady za finanční roky 1895 a 1896.
To, co po odpočtení hořejších částek zbude, bude věnováno na stavbu nových majáků v Rudém moři.
Článek 5.
Počínajíc finančním rokem 1897, bude se této roční částky 40.000 lib. eg. používati na krytí případných schodků karantenní rady. Výše částky k tomu potřebné bude definitivně stanovena na základě finančních výsledků rady ve finančních letech 1894 a 1895.
Přebytku použije se ke snížení majákových poplatků; rozumí se, že tyto poplatky budou sníženy v moři Rudém i v moři Středozemním ve stejném poměru.
Článek 6.
Vláda jest vzhledem na výše uvedené platy a věnování zbavena počínaje rokem 1894 jakéhokoliv závazku v příčině ať řádných ať mimořádných výdajů karantenní rady.
Rozumí se však, že výdaje, které až potud vláda egyptská nesla, zůstanou i nadále k její tíži.
Článek 7.
Počínaje rokem 1894 bude po vyúčtování přebytků s pokladnou státního dluhu zvětšen podíl na těchto přebytcích, který připadá vládě, o roční částku 20.000 lib. eg.
Článek 8.
Mezi vládou egyptskou a vládami Německa, Belgie, Velké Britanie a Italie bylo umluveno, že částka na snížení majákových poplatků podle článku 5. tohoto dekretu určená bude odečtena od částky 40.000 lib. eg., kterou mají na zřeteli listy přiložené k obchodním úmluvám, k nimž došlo mezi Egyptem a řečenými vládami.
Článek 9.
Našemu ministru financí se ukládá, aby provedl tento dekret.
Dáno v paláci Kubbehu, dne 25. prosince 1894.
ABBAS HILMI.
Za khediva:
předseda ministerské rady:
N. NUBAR.
Ministr financí:
AHMER MAZLOUM.
Ministr zahraničních věcí:
BOUTROS GHALI.
Ministerský výnos ze dne 19. června 1893 o činnosti zdravotní, námořní a karantenní správy.
Ministr vnitra na základě dekretu ze dne 19. června 1893 nařizuje:
TITUL I.
O zdravotní, námořní a karantenní radě.
Článek 1.
Předseda jest zavázán svolati zdravotní, námořní a karantenní radu první úterek každého měsíce k řádné schůzi.
Rovněž má ji svolati, žádají-li o to tři členové.
Konečně má shromážditi radu k mimořádné schůzi, vyžadují-li okolnosti, aby některé důležité opatření ihned bylo učiněno.
Článek 2.
Pozvánka má obsahovati otázky, které jsou na denním pořádku. Kromě naléhavého případu mohou konečná usnesení býti učiněna toliko o otázkách uvedených v pozvánce.
Článek 3.
Tajemník vede protokoly o schůzích.
Tyto protokoly musí býti předloženy k podpisu všem členům, kteří byli přítomni schůzi.
Tyto protokoly budou v celém obsahu opsány do rejstříku, který i s originálními protokoly buď uschován v archivu.
Každému členu rady bude k jeho žádosti vydán zatímní opis protokolu.
Článek 4.
Stálá komise, sestávající z předsedy, generálního inspektora zdravotní, námořní a karantenní služby a dvou zástupců mocností volených radou, jest povolána učiniti naléhavá opatření.
Delegát súčastněné národnosti budiž pokaždé přibrán a má právo hlasovací.
Předseda hlasuje jen při rovnosti hlasů.
Rozhodnutí budou ihned písemně oznámena všem členům rady.
Tato komise bude obnovována každé tři měsíce.
Článek 5.
Předseda nebo v jeho nepřítomnosti generální inspektor zpravotní, námořní a karantenní rady řídí jednání rady. Avšak hlasuje toliko při rovnosti hlasů.
Předsedovi přísluší nejvyšší řízení služby. Jest povolán k tomu, aby dával vykonávati usnesení rady.
Sekretariát.
Článek 6.
Sekretariát pod řízením předsedovým soustřeďuje v době dopisování jak s ministerstvem vnitra, tak i s jednotlivými činiteli zdravotní, námořní a karantenní správy.
Jemu jsou přiděleny statistika a archiv. Jemu budou přiděleni pomocníci a tlumočníci v počtu dostatečném pro vyřizování prací.
Článek 7.
Tajemník rady, který jest přednostou sekretariátu, jest přítomen zasedáním rady a vede protokol.
Jemu jest podřízen pomocný a služební personál sekretariátu.
Řídí jeho práce a dohlédá k nim pod vrchním dozorem předsedovým.
Dohlédá na archiv a jest za něj zodpověden.
Účtárna.
Článek 8.
Přednosta centrální účtárny jest „účetním správcem“.
Svůj úřad smí nastoupiti teprve tenkráte, až složí kauci, jejíž výši ustanoví zdravotní, námořní a karantenní rada.
Za řízení finančního výboru dohlédá k činnosti přednostů, jimž náleží vybírání zdravotních a karantenních poplatků.
Sestavuje rozpočty a účty, které jest předkládati ministerstvu vnitra, když se financní výbor na nich usnesl a rada je schválila.
O generálním zdravotním inspektoru.
Článek 9.
Generálnímu zdravotnímu inspektoru přísluší dohled ke všem služebním odvětvím podřízeným radě. Vykonává tento dohled za podmínek uvedených v článku 19. dekretu ze dne 19. června 1893.
Vykonává alespoň jednou ročně přehlídku každého zdravotního úřadu, každé zdravotní agencie neb hlídky.
Předseda kromě toho nařizuje k návrhu rady a podle potřeby služby přehlídky, které má vykonati generální inspektor.
V případě zaneprázdnění generálního inspektora ustanoví předseda v dohodě s radou úředníka, který jej má zastupovati.
Kdykoli generální inspektor přehlíží některý úřad, agencii, zdravotní hlídku, zdravotní stanici nebo karantenní tábor, má podati předsedovi rady zvláštní zprávu o tom, co shledal.
V čase mezi svými objížďkami účastní se generální inspektor pod vrchní správou předsedovou řízení všeobecné služby. Zastupuje předsedu, když by předseda nebyl přítomen nebo byl zaneprázdněn.
TITUL II.
Služba v přístavech, karantenních stanicích a zdravotních stanicích.
Článek 10.
Zdravotní, námořní a karantenní policie podél egyptského pobřeží Středozemního a Rudého moře, jakož i na zemských hranicích pouště jest svěřena ředitelům zdravotních úřadů, správcům zdravotních ústavů nebo karantenních táborů, přednostům zdravotních agencií nebo zdravotních hlídek a zaměstnancům jim podřízeným.
Článek 11.
Ředitelé zdravotních úřadů řídí službu jak úřadu, kterému jsou představeni, tak zdravotních hlídek jemu podřízených a odpovídají za ni.
Mají dohlédati k přesnému provádění zdravotních, námořně policejních a karantenních předpisů. Mají se chovati podle instrukcí, které dostali od předsednictva rady a dávati všem zřízencům svého úřadu i orgánům zdravotních hlídek s ním spojených potřebné příkazy a návody.
Jejich úkolem jest přijmouti a odbaviti lodi a prováděti karantenní opatření; v případech řády ustanovených konají lékařskou prohlídku a vyšetření přestupků karantenních.
Ředitelé sami korespondují ve správních záležitostech s předsednictvem, kterému zasílají veškeré zdravotní zprávy, které sebrali při vykonávání svého úřadu.
Článek 12.
Ředitelé zdravotních úřadů dělí se vzhledem k služnému na dvě třídy:
Úřady první třídy, jež jsou čtyři:
Alexandrie;
Port-Said;
pánev Suezská a tábor u Pramenů Mojžíšových;
Tor.
Úřady druhé třídy, jež jsou tři:
Damietta;
Suakim;
Kosseir.
Článek 13.
Předsedové zdravotních agencií mají vzhledem k agenciím týž obor působnosti, jako ředitelé, pokud se týče jejich úřadů.
Článek 14.
V El Ariš jest toliko jedna zdravotní agencie.
Článek 15.
Přednostům zdravotní hlídky jsou podřízeni zřízenci hlídky, od nich spravované. Sami pak jsou podřízeni řediteli některého zdravotního úřadu.
Jim jest svěřeno prováděti zdravotní a karantenní opatření v řádech předepsaná.
Nesmí vydávati žádného zdravotního pasu a mají právo vidovati toliko pasy lodí, které jsou volně připuštěny do přístavů.
Lodi, které přistanou v jejich stanovišti se zdravotně závadným pasem nebo za nepravidelných poměrů, přimějí, aby se odebraly do přístavů, kde jest zdravotní úřad.
Sami nesmějí vykonávati zdravotních šetření, nýbrž jest jim obrátiti se k tomu účelu na ředitele představeného úřadu.
Kromě případů nezbytně naléhavých jsou v písemném styku ve všech věcech správních toliko s tímto ředitelem. V naléhavých zdravotních a karantenních záležitostech, jako na příklad v příčině opatření, která mají býti učiněna u připluvší lodi, anebo v příčině záznamu, který má býti učiněn v pase odjíždějící lodi, dopisují si přímo s předsednictvem rady, avšak mají o tomto dopisu bez prodlení podati zprávu řediteli, kterému jsou podřízeni.
O ztroskotání lodi, o kterém se dovědí, musí nejkratším způsobem podati zprávu předsednictvu rady.
Článek 16.
Zdravotních hlídek jest šest, a to:
Hlídky v Port-Neuf, Abukiru, Brullosu a Rosette, které jsou podřízeny úřadu v Alexandrii;
hlídky v Kantara, ve vnitřním přístavu v Ismaili, které jsou podřízeny úřadu v Port-Saidu.
Rada může podle služebních potřeb a peněz, které jsou k disposici, zříditi nové zdravotní hlídky.
Článek 17.
Stálá nebo prozatímní služba ve zdravotních stanicích a karantenních táborech jest svěřena ředitelům, kterým jsou podřízeni zdravotní úředníci, strážci, nosiči a služební personál.
Článek 18.
Ředitelé mají o to pečovati, aby se osoby do zdravotní stanice nebo do tábora dopravené podrobily karanténě. Společně s lékaři dohlédají k isolaci rozličných druhů karantenovaných osob a zabraňují každému jejich styku. Po uplynutí lhůty dovolují lodím volný přístup do přístavu neb jej zrušují podle platných předpisů, dávají prováděti desinfekci zboží a svršků a nařizují karanténu pro personál při těchto úkonech zaměstnaný.
Článek 19.
Dohlédají stále k výkonu předepsaných opatření a ke zdravotnímu stavu osob v karanténě a personálu ústavu.
Článek 20.
Odpovídají za postup služby a podávají denně zprávu předsednictvu zdravotní, námořní a karantenní rady.
Článek 21.
Lékaři, přidělení zdravotním stanicím a karantenním táborům, jsou podřízeni ředitelům těchto ústavů. Oněm jest podřízen lékárník a ošetřovatelé nemocných.
Dohlédají ke zdravotnímu stavu karantenovaných osob a personálu a spravují nemocnici zdravotní stanice a tábora.
Volný styk s pobřežím může býti povolen osobám v karanténě teprve po prohlídce a příznivé zprávě lékařské.
Článek 22.
V každém zdravotním úřadu, každé zdravotní stanici nebo karantenním ležení jest ředitel zároveň „účetním správcem“.
Za své osobní zodpovědnosti ustanoví úředníka, který jest pověřen vybíráním zdravotních a karantenních poplatků.
Přednostové zdravotních agencií nebo hlídek jsou rovněž účetními správci a mají osobně obstarávati vybírání poplatků.
Úředníci vybíráním poplatků pověření mají zachovávati předpisy finančním ministerstvem vydané o požadovaných zárukách, vedení spisů, platebních lhůtách a vůbec o všem tom, co se týče finanční stránky jejich služby.
Článek 23.
Výdaje zdravotní, námořní a karantenní služby budou zapravovány z vlastních prostředků rady nebo v dohodě s finančním ministerstvem z pokladen jím určených.
V Kahýře, dne 19. června 1893.
RIAZ.
Protokol o podpisu.
Podepsaní plnomocníci se sešli dnešního dne, aby podepsali Mezinárodní zdravotní úmluvu.
Plnomocníci říše Německé, poukazujíce na článek 25. činí výslovné výhrady co do možnosti přiznané úmluvou různým vládám naříditi pozorování v případě hlízového moru.
Plnomocníci brazilští prohlašují, že jsou zmocněni podepsati úmluvu ad referendum s výhradami, jež jsou uvedeny v protokolu poslední plenární schůze.
Plnomocníci Chile prohlašují, že se připojují k výhradám učiněným plnomocníky Brazilie a Portugalska.
Plnomocníci Číny činí jménem své vlády výslovné výhrady co do závazku obsaženého v odstavci 2. článku 8., aby ohlašování nemocí, jmenovaných v úmluvě, bylo povinným.
Plnomocníci egyptští opětují jménem své vlády výslovné výhrady, které vyslovili co do přítomnosti delegáta zastupujícího na konferenci Sudan. Prohlašují mimo to, že touto přítomností nemohou býti v ničem dotčena suverenní práva Egypta.
Plnomocníci Španělska prohlašují, že činí jménem své vlády tutéž výhradu jako učinili ohledně článku 12. plnomocníci Spojených Států Amerických.
Plnomocníci Spojených Států Amerických prohlašují formálně, že dnešní jejich podpis na Mezinárodní zdravotní úmluvě nesmí býti vykládán v tom smyslu, že Spojené Státy Americké uznávají režim nebo jednotku vládnoucí signatární nebo přistoupivší mocnosti, nebyl-li tento režim nebo tato jednotka uznána Spojenými Státy jako vláda této mocnosti. Prohlašují kromě toho, že účast Spojených Států Amerických na dnešní Mezinárodní zdravotní úmluvě nezavazuje v ničem Spojené Státy vůči signatární nebo přistoupivší mocnosti, zastupované režimem nebo jednotkou, kterou Spojené Státy neuznávají jakožto vládu této mocnosti až do dne, kdy bude zastoupena vládou uznanou Spojenými Státy.
Plnomocníci Spojených Států Amerických prohlašují mimo to, že jejich vláda si vyhrazuje právo rozhodovati, zda vzhledem k opatřením, jež jest učiniti, cizí obvod má býti považován za zamořený, a určovati opatření, jichž bude nutno používati za zvláštních okolností při příjezdu do jejích přístavů.
Ježto rozsáhlé dílo, vykonané Mezinárodní zdravotní konferencí a četná nová ustanovení v něm obsažená nemohla býti telegraficky předložena Jejímu Veličenstvu královně králů a Jeho císařské a královské Výsosti princi Tafari Makonnenovi, dědici a vládci císařství, zástupce císařství ethiopského prohlašuje, že nemůže podepsati úmluvu, dokud neobdrží potřebné instrukce.
Plnomocníci britští prohlašují, že jejich podpis nezavazuje žádnou z částí Říše Britské, zastoupenou odděleně ve Svazu Národů, jež by nepodepsala samostatně úmluvu, nebo jež by k ní nepřistoupila.
Mimo to prohlašují, že si vyhrazují právo nevztahovati ustanovení 2. odstavce článku 8. na všechny protektoráty, osady, državy nebo země pod britským mandátem, jež by byly súčastněny na úmluvě a které pro praktické důvody nemohly by plně vyhověti těmto předpisům ohledně povinného hlášení nemocí jmenovaných v řečeném článku.
Zástupce Kanady vyhrazuje pro svoji vládu právo rozhodovati, zda vzhledem k opatřením, jež jest učiniti, má býti cizí obvod pokládán za zamořený, a určovati opatření, jež budou prováděna za zvláštních okolností při příjezdu do kanadských přístavů. Zástupce Kanady prohlašuje, že jeho vláda jest s touto výhradou ochotna vzíti v úvahu závazky článku 12. úmluvy a míti na zřeteli oficielní zprávy, jež by dostávala ohledně nemocí v cizích zemích.
Zástupce Indie prohlašuje, že jest zmocněn podepsati Mezinárodní zdravotní úmluvu s výhradou, že Indie není nyní z praktických důvodů s to převzíti závazek článku 8., týkající se povinného ohlašování nemocí jmenovaných v řečeném článku s výjimkou velkých měst, nebo v případě epidemie.
Plnomocníci britští prohlašují a žádají, aby bylo konstatováno, že výhrady plnomocníků perských ohledně článku 90. nemohou v ničem změniti nynější stav až do sjednání dohody mezi vládou perskou a britskou.
Plnomocníci republiky Finské prohlašují, že jejich vláda si vyhrazuje v odporu k ustanovením článku 30. podrobiti po případě pozorování osoby immunisované proti choleře, ježto immunisace proti choleře neskýtá dostatečné záruky.
Ježto mimo to provoz na finských hranicích směrem východním koná se výhradně pouze dvěma těsně sousedícími železnicemi a na západě pouze jednou železnicí, což nedovoluje pomýšleti na částečné uzavření hranic, Finsko si vyhrazuje, aby se vyhnulo úplnému uzavření hranic v případě epidemie, zavésti po případě pozorování bez ohledu k ustanovení článku 58.
Plnomocníci japonští prohlašují, že jejich vláda si vyhrazuje možnost: 1. zasílati hlášení a zprávy, které mají býti dle úmluvy předkládány Mezinárodnímu úřadu pro veřejné zdravotnictví, prostřednictvím orientální kanceláře v Singapuru; 2. činiti opatření, která pokládají zdravotní úřady za vhodná, pokud se týče nositelů zárodků cholerových.
Plnomocníci litevští prohlašují, že přistupují sice k úmluvě, ale že činí výslovné výhrady co do jejího uvedení v účinnost mezi Litvou a Polskem, dokud nebudou obnoveny normální styky mezi oběma zeměmi.
Plnomocníci nizozemští prohlašují jménem své vlády, že tato si vyhrazuje, pokud se týče nizozemské Indie, uplatňovati opatření stanovená článkem 10., odstavec 2., též na to, co přichází z obvodů zamořených krysím morem.
Prohlašují mimo to, že jejich vláda si vyhrazuje, pokud se týče nizozemské Indie, vykládati 2. bod článku 27. v tom smyslu, že hubení krys předepsané tímto článkem může býti vykonáváno na lodích vezoucích náklad z obvodu postiženého krysím morem, soudí-li zdravotní úřad, že tento náklad může obsahovati krysy a že jest složen na lodi tak, aby zabráněno bylo pátrání předepsanému v posledním odstavci článku 24.
Plnomocníci perští prohlašují, že nic neodůvodňuje zachování zvláštního ustanovení týkajícího se Perského zálivu. Fakt, že úmluva obsahuje článek 90., tvořící V. oddíl II. hlavy, jim zabraňuje, aby podepsali úmluvu, aniž by učinili výhrady co nejvýslovnější. Plnomocníci perští prohlašují mimo to, že status quo nemůže nikterak vázati jejich vládu. Vyhražují dále pro svoji vládu právo nevykonávati ustanovení článku 8. o povinném hlášení nemocí jmenovaných ve zmíněném článku.
Plnomocník portugalský prohlašuje, že jest zmocněn svojí vládou podepsati úmluvu ad referendum s výhradami zapsanými v protokolu poslední plenární schůze.
Plnomocník turecký prohlašuje, že se Turecko žádnou smlouvou nezřeklo svého zastoupení v námořní, zdravotní a karantenní radě egyptské. Mimo to, maje na zřeteli znění smlouvy o úžinách, podepsané v Lausanne, a zvláštní postavení úžin bosporské a dardanelské, vyhražuje zdravotní správě turecké právo umístiti zdravotní stráž na palubu každé obchodní lodi, projíždějící úžinami bez lékaře a přicházející ze zamořeného přístavu, za tím účelem, aby se loď nedotkla přístavu tureckého. Rozumí se ovšem, že zpoždění a vydání, jež by mohla způsobiti tato stráž, budou co nejmenší.
Plnomocníci Svazu Sovětských Socialistických republik, připomínajíce prohlášení, jež učinili dne 26. května v sezení prvé komise ohledně článku 7. návrhu úmluvy, prohlašují, že nečiní námitek proti ustanovení opravňujícímu Mezinárodní úřad pro veřejné zdravotnictví uzavírati dohody s ostatními zdravotními institucemi; ale jsou toho náhledu, že toto oprávnění vyplývá z dohody uzavřené v Římě roku 1907, jež stanoví působnost úřadu. Soudí proto, že výše uvedené ustanovení, které pouze potvrzuje toto oprávnění, mělo býti uvedeno jen v protokolu a nemělo tvořiti zvláštní článek samotné úmluvy.
Plnomocníci Svazu Sovětských Socialistických republik připomínají, že za jednání o článku 12. úmluvy hlasovali proti ustanovení, které ve výjimečných případech dává vládám právo prodloužiti provádění zdravotních opatřeni přes prohlášení dotčeného státu, že již není nebezpečí nemoci.
Mají za to, že toto ustanovení mohlo by se dotýkati jedné ze základních zásad úmluv předešlých a býti příčinou nedorozumění, jež by mohla vzniknouti z jeho provádění.
V důsledku toho prohlašují, že ve smyslu úmluvy toto ustanovení může býti vzato v úvahu jen v případech výjimečných, když vláda, jíž podléhá zamořený obvod, neplní závazky stanovené úmluvou pro tento případ.
Plnomocníci Sovětských Socialistických republik připomínají výhrady, jež učinili již v druhém výboru ohledně činnosti a kompetence námořní, zdravotní a karantenní rady egyptské. Pokládají za nutné zdůrazniti hlavně, že zvláště články 70. a 164. propůjčují této radě právo stanoviti různé předpisy policie zdravotní, námořní a karantenní s podmínkou, že tyto předpisy, aby staly se vykonatelnými, musí býti přijaty různými mocnostmi zastoupenými v radě. Ježto Svaz Sovětských Socialistických republik není dosud zastoupen v námořní, zdravotní a karantenní radě egyptské, delegace Svazu pokládá za nutné vyhraditi své vládě právo, aby buď přijala nebo nepřijala nařízení, vypracovaná touto radou.
Podepsaní berou na vědomí výše uvedené výhrady a prohlašují, že jejich země si vyhražují právo použíti výhod z nich plynoucích vůči zemím, jichž jménem byly učiněny.
ČEMUŽ NA SVĚDOMÍ Plnomocníci podepsali tento protokol.
DÁNO v Paříži dvacátéhoprvého června tisícdevětsetdvacetšest.
Za Afganistan:
ISLAMBEK KHOUDOIAR KHAN.
Za Albanii:
Dr. OSMAN.
Za Říši Německou:
FRANOUX.
HAMEL.
Za republiku Argentinskou:
F. A. de TOLEDO.
Za Rakousko:
Dr. ALFRED GRÜNBERGER.
Za Belgii:
VELGHE.
Za Brasilii:
CARLOS CHAGAS.
GILBERTO MOURA COSTA.
Za Bulharsko:
B. MORFOFF.
TOCHKO PETROFF.
Za Chili:
ARMANDO QUEZADA.
Za Čínu:
S. K. YAO.
SCIE TON FA.
Za Kolumbii:
MIGUEL JIMÉNEZ LOPEZ.
Za Kubu:
R. HERNANDEZ PORTELA.
Za Dánsko:
TH. MADSEN.
Za Gdánsko:
CHODZKO.
STADE.
Za republiku Dominikánskou:
BETANCES.
Za Egypt:
FAKHRY.
Dr. M. EL GUINDY.
Za Equator:
J. ILLINGOURTH.
Za Španělsko:
MARQUIS DE FAURA.
Dr. F. MURILLO.
Za Spojené Státy Americké:
H. S. CUMMING.
W. W. KING.
Za Ethiopii:
LAGARDE, vévoda D’ENTOTTO.
Za Finsko:
ENCKELL.
Za Francii:
CAMILLE BARRЀRE.
HARISMENDY.
NAVAILLES.
Dr. A. CALMETTE.
LÉON BERNARD.
Za Alžír:
Dr. RAYNAUD.
Za Západní Afriku:
Dr. PAUL GOUZIEN.
Za Východní Afriku:
THIROUX.
Za Indočínu:
Dr. L’HERMINIER.
Dr. N. BERNARD.
Za státy Syrské, Velkého Libanu, Alauity a Džebel-Druz:
HARISMENDY.
Za všechny ostatní osady, protektoráty, državy a území pod mandátem Francouzským:
AUDIBERT.
Za Říši Britskou:
G. S. BUCHANAN.
JOHN MURRAY.
Za Kanadu:
J. A. AMYOT.
Za Australii:
W. C. SAWERS.
Za Nový Zéland:
SYDNEY PRICE JAMES.
Za Indii:
D. T. CHADWICK.
Za Severoafrickou Unii:
PHILIP STOCK.
Za Řecko:
AL. C. CARAPANOS.
D. MATARANGAS.
Za Quatemalu:
FRANCISCO A. FIGUEROA.
Za Haiti:
GEORGES AUDAIN.
Za Hedžas:
Dr. MAHMOUD HAMOUDÉ.
Za Honduras:
RUBÉN AUDINO AGUILAR.
Za Maďarsko:
Dr. CH. GROSCH.
Za Italii:
ALBERT LUTRARIO.
GIOVANNI VITTORIO REPETTI.
ODOARDO HUETTER.
G. ROCCO.
GUISEPPE DRUETTI.
Za Japonsko:
H. MATSUSHIMA.
MITSUZO TSURUMI.
Za republiku Liberii:
R. LEHMANN.
N. OOMS.
Za Litvu:
Dr. PR. VAICIUSKA.
Za Lucembursko:
Dr. PRAUM.
Za Maroko:
HARISMENDY.
Dr. RAYNAUD.
Za Mexiko:
R. CABRERA.
Za Monako:
F. ROUSSEL.
Dr. MARSAN.
Za Norsko:
SIGURD BENTZON.
Za Paraguay:
R. V. CABALLERO.
Za Nizozemí:
DOUDE VAN TROOSTWYK.
N. M. JOSEPHUS JITTA.
DE VOGEL.
VAN DER PLAS.
Za Peru:
P. MIMBELA.
Za Persii:
ad referendum:
Dr. ALI KHAN PARTOW AAZAM.
MANSOUR CHARIF.
Za Polsko:
CHODZKO.
Za Portugalsko:
RICARDO JORGE.
Za Rumunsko:
Dr. J. CANTACUZÈNE.
Za San Marino:
Dr. GUELPA.
Za Království Srbů, Chorvatů a Slovinců:
M. SPALAIKOVITCH.
Za Salvador:
CARLOS R. LARDÉ-ARTHES.
Za Sudan:
OLIVER FRANCIS HAYNES ATKEY.
Za Švýcarsko:
DUNANT.
CARRIÈRE.
Za Československo:
Dr. LADISLAV PROCHÁZKA.
Za Tunis:
NAVAILLES.
Za Turecko:
A. FÉTHY.
Za Svaz Sovětských Socialistických republik:
J. DAVTIAN.
J. MAMULIA.
L. BRONSTEIN.
O. MEBOURNOUTOFF.
N. FREYBERG.
AL. SYSSINE.
V. EGORIEFF.
Za Uruguay:
A. HEROSA.
Za Venezuelu:
ad referendum:
JOSÉ IG. CARDENAS.
PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU S PODPISOVÝM PROTOKOLEM, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE.
TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K TOMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI.
NA HRADĚ PRAŽSKÉM, DNE 26. LEDNA LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO OSMÉHO.
L. S.
PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ:
T. G. MASARYK v. r.
MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ:
Dr. EDVARD BENEŠ v. r.
Vyhlašuje se s tím, že československé ratifikační listiny byly uloženy v Paříži dne 28. března 1928 a že podle článku 170. smlouva nabyla pro republiku Československou mezinárodní účinnosti dnem 31. května 1928.
Mimo Československo ratifikovaly tuto smlouvu: Francie, Belgie, Španělsko, Velká Britanie, Sudan, Monako, Maroko, Spojené Státy Severoamerické a Tunis.
Dr. Beneš v. r.
*) Ustanovení přítomné úmluvy, týkající se krys, vztahují se případně i na ostatní hlodavce a všechna zvířata, jež jsou známa jako přenašeči moru.
*) „Ohnisko“ existuje, když objevení se nového případu mimo okolí prvních případů ukáže, že se nepodařilo omeziti rozšíření nemoci na místa, kde se původně objevila.
*) Ve všech případech, kde tato úmluva nařizuje dohled, může se zdravotní úřad výjimečně uchýliti ku pozorování u osob, které neskýtají dostatečné záruky po stránce zdravotní.
Osobám, podléhajícím pozorování neb dohledu, jest se podrobiti všem klinickým a bakteriologickým zkouškám, jež zdravotní úřad uzná za nutné.
Osobám, podléhajícím pozorování neb dohledu, jest se podrobiti všem klinickým a bakteriologickým zkouškám, jež zdravotní úřad uzná za nutné.
*) Výrazu „územní vody“ má býti rozuměno ve smyslu přísně právnickém; nevztahuje se na průplavy suezský, panamský a kielský.