kterou se uveřejňují úmluvy mezi nástupnickými státy a Společnou pokladnou zahraničních věřitelů o úpravě služby některých státních předválečných dluhů rakouských a uherských.

163.

Vyhláška ministra financí

ze dne 1. července 1927,

kterou se uveřejňují úmluvy mezi nástupnickými státy a Společnou pokladnou zahraničních věřitelů o úpravě služby některých státních předválečných dluhů rakouských a uherských.

(Překlad.)

Inšprucký protokol.

Dne 25. června 1923 shromáždila se v Inšpruku, v Rakousku, z podnětu podvýboru pro rozdělení dluhu rakousko-uherského, jenž byl k tomu náležitě zmocněn Reparační komisí (rozhodnutí z 19./6. 1923), konference, které se zúčastnili: s jedné strany delegáti států sukcessních a států cessionářských bývalého Rakousko-Uherska, s druhé strany zástupci majitelů státních dluhopisů rakouských a uherských, za tím účelem, aby se přikročilo k trvalé úpravě otázek, které vyvolává služba některých kategorií dluhů rakouských a uherských.

Vlády výše zmíněné zastupovali:

Pp.

za Rakousko:

Dr. Walter Güttel,

ministerský rada,

za Maďarsko:

Dr. Kálmán Zsigmondy,

ministerský rada,

za Italii:

Commendatore F. Pizzichelli,

ministerský rada,

za království Srbů, Chorvatů a Slovinců:

Dr. Dragoljub G. Novakovič,

generální ředitel Národní banky,

za Polsko:

Dr. J. Mrozowski,

delegát Polska v Reparační komisi,

za Československo:

Dr. Karel Brabenec,

ministerský rada,

za Rumunsko:

A. Zeuceanu,

likvidátor Rakousko-uherské banky.

Sdružení a výbory zastupovali:

Pp.

za Francii:

Barde,

ředitel Národního sdružení francouzských majitelů cenných papírů,

za Italii:

Alberti,

z bankovního sdružení italského,

za Holandsko:

Dr. A. F. van Hall,

předseda výboru majitelů státních papírů rakouských a uherských, a

Dr. H. A. van Nierop,

člen řečeného výboru,

za Švýcarsko:

R. A. Koechlin,

předseda výboru pro sukcessní státy bývalé monarchie Rakousko-uherské, švýcarského sdružení bankéřů, a

S. Clerc.

Po kontradiktorním prozkoumání opatření, která by bylo učiniti, navrhl podvýbor ku přijetí přítomnými členy následující text, který již nesmí býti měněn a který opatřili svým podpisem; rozumí se, že konečné rozhodnutí jejich mandantů nebo členů, týkající se schválení nebo neschválení návrhu úmluvy, bude oznámeno Reparační komisi nejpozději dne 15. listopadu 1923.

Pan delegát Rumunska opakoval prohlášení učiněné na konferenci vídeňské dne 21. března t. r. jménem Rumunska a oznámené potom Reparační komisi.

Zástupci ostatních států zvláště uvedli, že jejich příslušné vlády vyhrazují si úplnou volnost co do schválení nebo neschválení.

Čl. 1.

Aby zahraniční majitelé titrů níže vypočítaných byli representováni u států, bude ustaven výše zmíněnými sdruženími organism pojmenovaný:

Společná pokladna zahraničních majitelů státních předválečných dluhopisů rakouských a uherských,

která bude pověřena tím, aby pro účet a ve jménu majitelů přijímala platy konané státy sukcessními a státy cessionářskými za účelem úrokové a umořovací služby řečených titrů a aby po případě opatřila obnovení obíhajících titrů.

Čl. 2.

Titry, jichž službu pokladna zajistí, budou:

Čl. 3.

Pokladna bude míti své společenské sídlo v Paříži; bude míti možnost změniti své sídlo a svou státní příslušnost.

Čl. 4.

Pokladna bude řízena správní radou, které přináleží:

Čl. 5.

Správní rada pokladny bude konati každého roku v červnu a v prosinci dvě řádná zasedání. Bude moci býti shromážděna, vyžádají-li toho okolnosti, k zasedáním mimořádným svoláním svého předsedy nebo na žádost buďsi delegovaného komisaře, buďsi dvou sdružení.

Rada bude uveřejňovati roční zprávu o operacích, které pokladna provedla v uplynulém správním roce.

Čl. 6.

Rozpočet vydání bude sestaven správní radou pokladny.

Až do splacení prvé čtvrtletní splátky zajistí státy funkční náklady pokladny zálohami, které budou vráceny nebo připsány k dobru do dvou let a které by mohly dosíci výše 600.000 fr., splatných polovinou při zahájení činnosti pokladny, polovinou za šest měsíců potom.

Tyto zálohy byly by takto rozděleny:

Čl. 7.

Správní rada pokladny ustanoví generálního sekretáře, který obdrží své instrukce a který bude zodpovědný vůči ní za správnou činnost pokladny. Generální sekretář a jeho náměstek zúčastní se všech zasedání správní rady.

Personál pokladny bude určen generálním sekretářem.

Čl. 8.

Titry nyní obíhající budou v zásadě podrženy.

Pokladna bude způsobilá vydati nové kuponové archy, na kterých stane se zmínka o změnách přivoděných v podmínkách služby. Pokladna nebude moci provésti nijakého placení na staré kupony.

Čl. 9.

Čistý podíl dluhovaný každým státem na službu půjček pojmenovaných „4% zlatá renta rakouská a 4% zlatá renta uherská“ bude určen Reparační komisí v rozhodnutí, které se stane později.

Z důvodů hospodářských a finančních poměrů, které tíží všechny zúčastněné státy, jest omezeno břímě, které je zatěžuje vůči majitelům titrů nacházejících se na území států nesukcessních a necessionářských, na 32% (třicetdvě procenta) úrokové částky stipulované ve zlatě, zahrnujíc v to provisi.

Státy budou prováděti v sídle pokladny liberující placení sum takto vypočtených ve čtvrtletních splátkách pozadu splatných, na běžnou službu kuponů, z nichž prvá bude splatna dne 1. dubna 1925. Nebude-li provedeno toto placení efektivně ve zlatě, stane se v librách sterlinků nebo v dolarech Spojených států podle volby, která bude oznámena každému státu nejméně dva měsíce před splatností.

Splacení zadrželých kuponů, které odpovídají období, pokud jde o rentu rakouskou, mezi 1. dubnem 1920 a 31. prosincem 1924 a pokud jde o rentu uherskou, období mezi 1. červencem 1921 a 31. prosincem 1924, bude vypočteno na témž základě 32% a provedeno bezúročně rovněž čtvrtletními platy, které se rozvrhnou na dobu 12 let, jež bude běžeti od 1. ledna 1926 do 1. října 1937.

Platy z titulu běžné služby a z titulu zadrželých úroků budou prováděny dle
tohoto přehledu:

Pokud jde o půjčky dále uvedené, při kterých Reparační komise rovněž určí čisté podíly, totiž:

4½% rakouské pokladniční poukázky z r. 1914 (znějící na koruny, marky, holandské zlaté, franky a libry sterlinků),

4½% uherská renta z r. 1913 (znějící na koruny, franky, marky a libry sterlinků),

4½% uherská umořitelná renta z r. 1914 (znějící na koruny, franky, marky a libry sterlinků),

budou státy dluhovati majitelům titrů nacházejících se na území států nesukcessních a států necessionářských 27% (dvacetsedm procent) zlaté parity stipulované částky, zahrnujíc v to provisi. Výhoda tohoto ustanovení bude přináležeti pouze majitelům zastoupeným v radě pokladny co do titrů okolkovaných podle rozhodnutí Reparační komise s výhradou smluvních ustanovení týkajících se umoření rakouských pokladničních poukázek.

Placení sum dluhovaných za úroky a umoření půjček vypočtených v předcházejícím odstavci bude se konati podle modalit výše vytčených pro zlaté renty.

Pokud jde o zadrželosti, budou dluhovány:

Příloha:

Poznámka o modalitách placení:

I. Zlaté renty.

II. Titry znějící na více měn.

I. Zlaté renty.

Procentní poměr 32%, zahrnující provisi, bude vypočten ze zlaté hodnoty dolaru nebo libry sterlinků, jichž parita co do příslušné zlaté čistosti a zrna bude čítána podle zákonných ustanovení platných dne 1. ledna 1914.

II. Titry znějící na více měn.

Procentní poměr 27%, zahrnující provisi, bude vypočten z parity jedné ze měn, na které titr zní, podle volby pokladny, její protihodnotou ve zlatě v den splatnosti.

Příklad:

Je-li zvolena libra sterlinků a jestliže tato měna ztrácí dva body v poměru ke zlaté libře, bude vypočten procentní poměr 27% z ⁹⁸/₁₀₀ (devadesátosm setin) zlaté libry.

Poznámka: Pokud jde o rakouské pokladniční poukázky, zůstávají v platnosti smluvní ustanovení, týkající se splacení umořených titrů v souvislosti s kolkem.

Čl. 10.

Nesplní-li některý ze států nějakého ustanovení této úmluvy, nabudou věřitelé individuelně nebo sdružení věřitelů jejich jménem v poměru k tomuto státu znovu v plném rozsahu práv, která jim příslušejí z mírových smluv a z emisních smluv půjček výše naznačených.

Čl. 11.

Pokladna vyšetří pro každou kategorii titrů, jejíž službu má zajistiti, součet annuitních částek dluhovaných státy sukcessními a státy cessionářskými. Pokladna určí podle ustanovení příslušných emisních smluv a podle poměrů mezi celkovou výší inkasovaných sum a výší dluhovaných annuit sumu, která bude určena pro službu úrokovou a po případě pro službu umořovací každé půjčkové kategorie.

V případě, že by úhrn platů vykonaných v běžném správním roce byl nižší než úhrnná výše annuit dluhovaných státy, rozvrhne pokladna sumy takto inkasované mezi různé kategorie půjček podle jejich vzájemného poměru.

Rozumí se, že stát, který splnil plat jej zatěžující, jest od té doby definitivně zproštěn svého závazku.

Čl. 12.

Státy sukcessní a státy cessionářské budou míti možnost vykoupiti v souhlase se zástupci věřitelů částku svých annuit pod podmínkou, že řádně platily po dobu tří za sebou jdoucích správních roků všechny annuity, které jim byly uloženy. Tento výkup bude moci býti proveden buď hotovými nebo odevzdáním rentových titrů vykupujícího státu. Sumy, které budou inkasovány pokladnou z titulu tohoto výkupu, budou moci býti určeny buďsi ku splacení na základě veřejné nabídky, buďsi k nákupu na burse, buďsi konečně k částečnému splacení kapitálu titrů této kategorie, které budou v oběhu.

Po uplynutí lhůty patnácti let řádné a nepřetržité služby počínajíc od 1. ledna 1925 bude míti každý stát možnost koupiti pro svůj vlastní účet na trhu titry spravované pokladnou ve výši rovnající se co do kapitálu jeho příspěvkovému podílu. Kupující stát bude v tomto případě povinen odevzdati nakoupené titry pokladně k ověření této operace, aby dosáhl své konečné liberace.

Čl. 13.

Státy sukcessní a státy cessionářské budou míti možnost odevzdati pokladně v dohodě s ní titry svého národního dluhu na kapitalisovanou částku nesplatných annuit, které dluhují.

Tyto titry nebudou moci v žádném případě býti předmětem budoucích omezení práv vyplývajících z opatření fiskálních nebo jiných. Titry budou zapsány na jméno správní rady pokladny a uloženy u některé banky, která bude zvolena společnou dohodou mezi správní radou a vládou dotčeného sukcessního nebo cessionářského státu. V případě zastavení platů na kupony těchto titrů nabudou věřitelé ihned znovu svých práv na annuity upravené touto úmluvou.

Čl. 14.

Podmínky zahájení výplaty kuponů, jakož i kontrola umořených titrů a kuponů proplacených ústavy, které budou pokladnou pověřeny finanční službou titrů, budou předmětem zvláštní úpravy, jež bude připravena pokladnou.

Čl. 15.

Každému státu jest vyhrazeno právo odvolati jím již danou ratifikaci této úmluvy v případě, že většina států by se rozhodla, že jí nebude ratifikovati.

Čl. 16.

Ustanovení této úmluvy vztahují se na všechny majitele, jichž titry byly okolkovány mimo území států sukcessních a států cessionářských, a jsou vyloučena všechna zvláštní práva jakékoliv skupiny majitelů, která by vyplynula z úprav separátních.

Čl. 17.

Provedení závazků ujednaných v této úmluvě jest podmíněno, pokud toho třeba, tím, že bude vyhověno formalitám a předpisům stanoveným ústavními zákony těch vlád, které budou musiti zaříditi jejich splnění, což se zavazují vykonati ve lhůtě co možná nejkratší.

Čl. 18.

Dojde-li ke sporu mezi Společnou pokladnou a jedním nebo více státy sukcessními nebo státy cessionářskými o použití této úmluvy, bude tento spor předložen rozhodčímu sboru složenému ze dvou rozhodčích, z nichž po jednom určí každá strana; při různosti mínění zvolí tito rozhodčí vrchního rozhodčího, aby rozhodl mezi nimi.

Nález rozhodčího sboru bude závazným pro obě strany.

Čl. 19.

Tato úmluva zůstane v platnosti až do úplného splacení titrů bývalého státního dluhu rakouského a uherského, které jsou předmětem těchto ujednání.

Nebude možno tuto úmluvu vypověděti nebo změniti před tímto termínem, leč na základě rozhodnutí signatárních vlád a sdružení.

TOMU NA SVĚDOMÍ členové konference podepsali tento protokol.

V INŠPRUKU, dne dvacátého devátého června 1923.

Podvýbor:

G. Bouniols v. r.

Dr. Ploj v. r.

Dr. G. Dolzani v. r.

Delegáti států:

za Rakousko:

Dr. Güttel v. r.,

za Maďarsko:

Dr. K. Zsigmondy v. r.,

za království Srbů, Chorvatů a Slovinců:

Dr. Drag. G. Novakovič v. r.,

za Italii:

Dr. Fausto Pizzichelli v. r.,

za Polsko:

J. Mrozowski v. r.,

za Československo:

Dr. Karel Brabenec v. r.

Zástupci sdružení:

za Francii:

Barde v. r.,

za Italii:

Alberti v. r.,

za Holandsko:

A. F. van Hall v. r.

a H. A. van Nierop v. r.,

za Švýcarsko:

Koechlin v. r.

II.

(Překlad.)

Pražská dohoda.

Dne 6. listopadu 1925 shromáždila se v Praze, v Československu, z podnětu Reparační komise — rozhodnutí ze dne 1. května 1925 — konference, které se zúčastnili s jedné strany delegáti sukcessních a cessionářských států bývalého Rakouska a Uherska, s druhé strany delegáti „Společné pokladny majitelů státních dluhopisů rakouských a uherských, vydaných před válkou“, za tím účelem, aby byly stanoveny některé modality provádění Inšpruckého protokolu ze dne 29. června 1923.

Reparační komisi zastupovali:

Pp.

Gaston Bouniols,

určený zároveň za předsedu konference, a

Dr. G. Dolzani.

Vlády výše zmíněné zastupovali:

Pp.

za Rakousko:

Dr. Walter Güttel,

ministerský rada.

za Maďarsko:

Dr. Kálmán Zsigmondy,

ministerský rada,

za Italii,

Commendatore E. Ciarrocca,

ředitel v ministerstvu financí,

za Polsko:

J. Mrozowski,

delegát Polska v Reparační komisi,

za Rumunsko:

A. Zeuceanu,

delegát Rumunska v Reparační komisi,

za království Srbů, Chorvatů a Slovinců:

Dr. M. Ploj,

náměstek delegáta království Srbů, Chorvatů a Slovinců v Reparační komisi,

za Československo:

Dr. Karel Brabenec,

ministerský rada,

Společnou pokladnu:

pp. Paul Gauthier, předseda, A. F. van Hall a Léon Keusters, místopředsedové, J. Clerc, Sir Bernard Greenwell, R. A. Koechlin, H. A. van Nierop, F. van Roy, L. W. Stewart, F. Urbig, Dr. K. Weigelt, členové správní rady, M. Fenoglio, zastupující správního radu M. Bianchini, M. Barde, generální sekretář.

P. C. Rodenbach z Reparační komise zastával funkci sekretáře konference.

Po kontradiktorním prozkoumání opatření, která by bylo učiniti, stanovili a přijali přítomní členové následující text, jejž opatřili svými podpisy, vyjímajíc p. delegáta Rumunska, který přečetl dvě prohlášení, jichž opisy jsou připojeny k této dohodě. Tento text však závisí na následující rozvazovací výmince: Každému ze zastoupených států jest vyhrazena možnost odvolati souhlas daný jeho zástupcem, a to ve formě dopisu nebo telegramu, řízeného na Reparační komisi, před 15. prosincem t. r. Po uplynutí této lhůty bude jeho souhlas pokládán za definitivní. Aby se však tato dohoda stala vykonatelnou, musí býti opatřena schválením Reparační komise.

Čl. 1.

Společná pokladna béře na vědomí sdělení, které jí bylo učiněno zástupci Reparační komise, o výši jmenovité hodnoty titrů zmíněných v čl. 2., č. 2, Inšpruckého protokolu, jichž službu má zajistiti a které připadají k tíži státům níže označeným:

Dluh rakouský:

Dluh uherský:

Předcházející cifry bude možno po případě změniti:

1. Na vyzvání Reparační komise v tom případě, že by si opatřila jiné statistické základy;

2. na žádost předloženou souhlasně dvěma nebo více zúčastněnými státy, aby byly opraveny jejich kontingenty, aniž se tím ovšem změní úhrn.

Čl. 2.

Ježto nemohl býti posud splněn závazek, vyplývající pro sukcessní a cessionářské státy z čl. 9. Inšpruckého protokolu, aby totiž 1. dubna 1925 se započalo s placením smluvených čtvrtletních splátek, stanoví se data a částky, jak následuje: Dne 2. ledna 1926 zaplatí každý ze států 20% čtvrtletní splátky dospívající dne 1. ledna 1926 ze zlatých rent rakouské a uherské. Doplněk — totiž 80% — této čtvrtletní splátky, jakož i čtvrtletní splátka ze 4½% pokladničních poukázek a ze dvou 4½% uherských rent z r. 1913 a 1914, bude splacen za 30 dní po tom, co každý stát obdrží oznámení Reparační komise o čistém podílu jej zatěžujícím. Pro výpočet výše zmíněných 20%, nedojde-li k řečenému oznámení, použije se odhadů čistých podílů uvedených výše v čl. 1.

Počínajíc 1. dubnem 1926 budou státy platiti běžné čtvrtletní splátky ve dny stanovené článkem 9. Inšpruckého protokolu, při čemž tři zadrželé čtvrtletní splátky (1. duben, 1. červenec a 1. říjen 1925) rozvrhnou se na šest stejných platů, které se přičtou k běžné čtvrtletní splátce počínajíc 1. dubnem 1926.

Na konci roku 1926 sdělí Společná pokladna státům počet titrů jí sepsaných, aby mohla býti vypočtena výše čtvrtletních splátek nutných počínajíc od tohoto data až do dne, kdy následkem uplynutí preklusivních lhůt pro věřitele bude moci Společná pokladna definitivně určiti požadovanou částku a uzavříti účty.

Čl. 3.

Na základě čl. 2. Inšpruckého protokolu ustanovily smluvní strany následující podmínky pro zajištění služby obligací původně vydaných Privilegovanou rakousko-uherskou společností státních drah (STEG):

Pokud se týče úroků:

A. — 3% půjčky (stará síť a doplňovací síť).

Platy z titulu zadrželostí a běžné služby budou prováděny státy ve zlatých francích na základě 27% (dvacetsedm procent), čítajíc v to provisi.

Částka připadající na zadrželé úroky podle stavu v den podpisu této dohody bude splácena Společné pokladně dlužnickými státy po jedné desetině 15. ledna každého roku, počínajíc od roku 1926 včetně až do roku 1935 včetně.

Dne 15. ledna 1935 přikročí se ku přezkoumání omezení ujednaného v tomto článku pro službu běžného kuponu takovým způsobem, že by v případě citelného zlepšení finančních poměrů států procento výše zmíněné mohlo býti zvýšeno a uvedeno v soulad s tímto zlepšením.

Běžná služba kuponů počne od první splatnosti v roce 1926 stanovené smlouvami, totiž od 1. března 1926.

B. — 4% půjčka z roku 1900.

Platy z titulu zadrželostí a běžné služby budou prováděny státy ve francouzských francích.

Ustanovení obsažená výše pod lit. A a týkající se dat placení jak zadrželostí tak běžné služby vztahují se rovněž na titry řečené 4% půjčky z roku 1900, při čemž se podotýká, že první splatnost běžné služby jest 1. února 1926.

Pokud se týče umořování:

Následující ustanovení vztahuje se na oba výše pod A i B zmíněné případy:

Slosování vykonaná rakouskou správou pro splatnosti spadající do období mezi 1. červencem 1919 a 31. prosincem 1925 budou anulována. Počet titrů odpovídající onomu počtu, jenž měl býti umořen mezi těmito dvěma daty, bude umořen v období jdoucím od 1. ledna 1926 do 31. prosince 1935 jednou desetinou ročně zároveň s pravidelným umořováním, jak jest upraveno v plánu ze dne 4. července 1893 Společností stanoveném. Státy budou míti možnost splniti svůj umořovací závazek odevzdáním titrů nejpozději jeden měsíc před datem stanoveným pro každý tah. V případě, že by počet takto odevzdaných titrů byl nižší než počet stanovený jak pro umořování pravidelné tak pro umořování zadrželá, stane se tento rozdíl předmětem slosování, které provede Společná pokladna. Titry takto vylosované budou splaceny, spadají-li do rubriky A, ve zlatých francích na základě 27%, a spadají-li do rubriky B, ve francouzských francích jmenovitou hodnotou.

Čl. 4.

Na základě čl. 2., č. 3, Inšpruckého protokolu umlouvají podepsaní, že dají zajistiti Společnou pokladnou službu zajištěné uherské renty z r. 1910, jmenovité hodnoty 250 milionů korun, znějící na čtyři měny.

V souhlasu s čl. 9., odst. 6, řečeného protokolu a s částí II. přílohy k tomuto článku převezmou státy, které byly prohlášeny za dlužníky z této půjčky, ke své tíži zadrželosti i běžnou úrokovou službu řečené půjčky z titrů náležejících ke Společné pokladně v poměru 27% zlaté parity stipulované částky, čítajíc v to provisi, ve lhůtách a za podmínek stanovených Inšpruckým protokolem a touto dohodou.

Před 1. červencem 1926 provedou státy anulaci titrů jimi vzatých z oběhu, načež podíl, zatěžující je podle rozhodnutí Reparační komise, bude snížen o částku, kterou tyto titry představují, a jejich závazek omezí se na podíl zbývající po provedení této operace.

Čl. 5.

Články 9. a 12. Inšpruckého protokolu doplňují se takto:

1. Titry umořitelných půjček nebudou až do konce roku 1930 umořovány slosováním 27% své jmenovité hodnoty, budou však nakupovány sukcessními a cessionářskými státy a předkládány koncem každého pololetí Společné pokladně k anulaci.

2. Každý sukcessní nebo cessionářský stát předloží koncem každého pololetí Společné pokladně počet titrů odpovídající podílu na smluvním umořování, který mu byl přidělen Reparační komisí, při čemž ovšem v tom případě, že státy předloží Společné pokladně menší počet titrů než částku je zatěžující, ponesou nepředložené titry i nadále úrok k tíži států.

Pokud zvláště jde o 4½% rakouské pokladniční poukázky z r. 1914, bude každý sukcessní nebo cessionářský stát povinen předložiti počet titrů jím koupených v každé z obou níže zmíněných kategorií, jehož výše odpovídá poměru, ve kterém jest tato kategorie přihlášená u Společné pokladny k celkové sumě titrů u řečené pokladny přihlášených. Titry opatřené německým kolkem budou pro nákupy považovány za jednu kategorii a všechny ostatní titry za kategorii druhou.

Poznámka: Tomuto ustanovení nemá však býti rozuměno tak, jako by obsahovalo schválení nebo odmítnutí tvrzení hájeného Společnou pokladnou o mezinárodní povaze úhrnu 4½% rakouské půjčky z r. 1914 (Schatzanweisungen). Ustanovení to zůstane v platnosti, pokud bude toho třeba, po odpovědi států na toto tvrzení.

3. Titry koupené sukcessními nebo cessionářskými státy, které budou odevzdány Společné pokladně, budou předmětem zvláštního zúčtování, za účelem zjištění podle počtu takto odevzdaných titrů, o jakou částku má býti snížena nebo zvýšena čtvrtletní splátka, dluhovaná jednotlivým státem a následující po odevzdání titrů, aby bylo umožněno zajistiti službu titrů zůstávajících v oběhu.

4. Ke konci roku 1930 bude sestaven přehled celkové operace a objeví-li se potom, že některý stát nakoupil menší počet titrů než podíl, který mu byl přidělen, bude na nevykoupené titry vzat zřetel v plánu budoucích umořování.

5. Výminka lhůty 15 let pro nákup titrů se strany států, stanovená ve čl. 12., odst. 2., Inšpruckého protokolu nevztahuje se na 4½% rakouské pokladniční poukázky z r. 1914 ani na 4½% uherskou umořitelnou rentu z r. 1914.

Čl. 6.

Majitelé titrů, jichž služba jest zajištěna Společnou pokladnou, kteří by musili uplatňovati práva týkající se titrů ztracených nebo odcizených, jsou postaveni pod ochranu toho zákonodárství, jemuž podléhá řečená pokladna. Tato úprava vztahuje se rovněž na případy pozbytí držby nastalé v období spadajícím mezi počátek účinnosti mírových smluv St. Germainské a Trianonské a 20. prosinec 1924, den oficielního ustavení Společné pokladny.

Totéž zákonodářství platí rovněž co do promlčení buď kapitálu, buď úroků.

Jestliže by některý stát přistoupivší k této dohodě potřeboval zákonného zmocnění, aby zajistil účinnost tohoto článku, zavazuje se dotčený stát, že vyhlásí tento zákon co možno nejdříve.

ČEMUŽ NA SVĚDOMÍ členové konference podepsali tuto dohodu, která byla vyhotovena ve dvou exemplářích, z nichž jeden jest uložen u ministerstva zahraničních věcí republiky Československé, které jest pověřeno vydáváním jeho autentických opisů, a druhý u Reparační komise.

V Praze dne čtrnáctého listopadu 1925.

Za Reparační komisi:

G. Bouniols v. r.

Dr. G. Dolzani v. r.

Delegáti států:

za Rakousko:

Dr. Güttel v. r.

za Maďarsko:

Zsigmondy v. r.

za Italii:

E. Ciarrocca v. r.

za Polsko:

J. Mrozowski v. r.

za království Srbů, Chorvatů a Slovinců:

Dr. Ploj v. r.

za Československo:

Dr. Brabenec v. r.

Společná pokladna:

předseda:

Paul Gauthier v. r.

místopředsedové:

A. F. van Hall v. r.

Léon Keusters v. r.

členové správní rady:

J. Clerc v. r.

Bernard Greenwell v. r.

L. W. Stewart v. r.

R. A. Koechlin v. r.

van Nierop v. r.

van Roy v. r.

F. Urbig v. r.

Dr. Weigelt v. r.

M. Fenoglio v. r.

generální sekretář:

Barde v. r.

(Překlad.)

Dodatečný protokol.

Příloha k Inšpruckému protokolu a k Pražské dohodě.

V Paříži dne patnáctého března 1926.

Za reparační komisi:

G. Bouniols v. r.

Dr. G. Dolzani v. r.

Delegáti států:

Za Rakousko:

Schmid v. r.

za Maďarsko:

G. de Barkóczi v. r.

za Italii:

Corsi v. r.

za Polsko:

J. Mrozowski v. r.

za Rumunsko:

A. Zeuceanu v. r.

za království Srbů, Chorvatů a Slovinců:

Dr. Ploj v. r.

za Československo:

Krno v. r.

Společná pokladna:

předseda:

Paul Gauthier v. r.

člen správní rady:

F. van Roy v. r.

generální sekretář:

Barde v. r.

Vyhlašuje se s tím, že tyto úmluvy byly schváleny vládou Československé republiky, a to:

Inšprucký protokol usnesením ze dne 16. října 1923,

Pražská dohoda usnesením ze dne 15. prosince 1925,

Dodatečný protokol s přílohou usnesením ze dne 10. června 1927.

Úmluvy tyto nabyly účinnosti:

Inšprucký protokol dne 18. listopadu 1924, rozhodnutím Reparační komise téhož data, č. 3010,

Pražská dohoda a Dodatečný protokol dne 19. března 1926, rozhodnutím stálého ředitelského výboru Reparační komise téhož data, č. 474.

Společná pokladna ustavila se dne 20. prosince 1924.

Dr. Engliš v. r.