163.
Obchodní a plavební smlouva
mezi republikou Československou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců.
JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ.
JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
A
KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ
BYLA SJEDNÁNA TATO SMLOUVA SE ZÁVĚREČNÝM ZÁPISEM:
Obchodní a plavební smlouva
mezi republikou Československou a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců.
President republiky Československé s jedné strany a Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců s druhé strany, v souhlasném přání prohloubiti obchodní styky stejně jako i spolupráci hospodářskou mezi oběma státy a dáti takto pevný podklad přátelským svazkům, jež je pojí, rozhodli se uzavříti obchodní a plavební smlouvu a jmenovali k tomu účelu svými plnomocníky:
President republiky Československé:
Dra Julia Friedmanna,
přednostu národohospodářské sekce ministerstva zahraničních věcí,
Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců:
Dra Milana Todoroviće,
universitního profesora,
kteříž, předloživše si navzájem své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, shodli se na tomto:
Článek 1.
S příslušníky jedné smluvní strany se bude na území druhé v každém ohledu a zejména, pokud jde o nastupování a provozování obchodu, živností a plavby, naprosto stejně zacházeti jako s příslušníky státu požívajícího nejvyšších výhod.
Příslušníci jedné smluvní strany mohou stejně jako příslušníci státu požívajícího nejvyšších výhod, volně vstupovati na území druhé smluvní strany, tam se zdržovati i usídliti, jakož i v každé době toto území svobodně opustiti, budou-li dbáti platných zákonů a nařízení. Při tom nebudou podrobeni žádným jiným neb obtížnějším všeobecným nebo místním omezením nebo poplatkům kteréhokoliv druhu než-li těm, jimž jsou aneb budou podrobeni příslušníci státu požívajícího nejvyšších výhod. Nebudou podrobeni z důvodu pobytu v území druhé strany žádné veřejné dávce.
Příslušníci jedné smluvní strany budou požívati na území druhé strany právní ochrany jako vlastní příslušníci a budou míti volný přístup k soudům a správním úřadům. Budou míti na území druhé smluvní strany úplnou volnost držeti, najímati nebo uvésti se v držení movitého i nemovitého majetku a nabývati vlastnictví koupí, darováním, posloupností, posledním pořízením nebo jakýmkoli jiným způsobem a nakládati s ním za podmínek, stanovených pro příslušníky kteréhokoli státu třetího v zákonech a nařízeních té smluvní strany, v jejímž území jest majetek.
Článek 2.
Akciové a jiné společnosti obchodní všeho druhu, zahrnuje v to společnosti průmyslové, peněžní, dopravní, plavební a pojišťovací, které mají své sídlo na území jedné smluvní strany a které podle zákonů této strany jsou tam po právu ustaveny, budou také na území druhé strany uznány za právně existující. Budou oprávněny uplatňovati i na území této druhé strany, zachovávajíce její zákony a nařízení, před soudy a správními úřady všechna svá práva a obzvláště vystupovati před soudy a vésti tam spory jako strana žalující nebo žalovaná.
Připuštění společností shora vyjmenovaných, které jsou na území jedné smluvní strany po právu ustaveny a které hodlají po nabytí působnosti této smlouvy rozšířiti svoji činnost na území druhé smluvní strany a k tomu účelu by potřebovaly zvláštního svolení, bude se říditi podle zákonů a nařízení, v dotyčném státě platných. Se společnostmi již připuštěnými bude se zacházeti podle zásady nejvyšších výhod.
Článek 3.
Obchodníci, továrníci a jiní živnostníci, kteří jsou příslušníky jedné smluvní strany a prokáží živnostenskou legitimací, vydanou příslušnými úřady své země, že jsou tam oprávněni provozovati obchod nebo živnost a že tam platí zákonité daně a dávky, budou míti právo, na území druhé smluvní strany — podrobíce se zákonům a nařízením tam platným — buď osobně nebo cestujícími, kteří jsou v jejich službách, nakupovati zboží u obchodníků neb osob, které zboží vyrábějí; rovněž budou moci přijímati zakázky i podle vzorků od obchodníků v jejich obchodních místnostech, neb u osob, v jejichž podniku se užívá nabídnutého zboží.
Tyto osoby jsou oprávněny míti s sebou vzorky nebo modely, ne však zboží.
Živnostenské legitimace budou souhlasiti se vzorem, stanoveným v mezinárodní úmluvě o zjednodušení celních formalit, sjednané v Ženevě 3. listopadu 1923. Tyto legitimace jsou osvobozeny od konsulárních nebo jiných vis.
Ustanovení tohoto článku neplatí pro kočovné živnosti a pro podomní obchod; rovněž neplatí pro vyhledávání zakázek u osob, které se nezabývají ani obchodem, ani řemeslem, ani průmyslem. Smluvní strany v tomto ohledu ponechávají si plnou volnost svého zákonodárství.
Článek 4.
Příslušníkům jedné smluvní strany nebudou na území druhé strany ukládána břemena nebo daně, dávky neb příspěvky jakéhokoliv druhu, jiné nebo vyšší než ty, které jsou nebo budou ukládány vlastním příslušníkům.
Totéž platí o společnostech, o nichž se mluví v článku 2 této smlouvy.
Článek 5.
Příslušníci jedné smluvní strany budou prosti na území druhé smluvní strany jakékoliv povinnosti k osobní službě vojenské ve vojsku pozemním, námořním nebo leteckém, stejně jako v jiných institucích vojenských nebo vojensky organisovaných a určených k udržování veřejného pořádku a vnitřní bezpečnosti státu. Budou osvobozeni ode všech dávek nahražujících tuto službu. Budou však přidrženi k tomu, aby se podrobili jiným plněním než osobní službě vojenské (jako na př. ubytování vojska, poskytnutí přípřeže atd.) v rozsahu a podle zákonů a nařízení používaných pro vlastní příslušníky.
Článek 6.
Smluvní strany projevují ochotu, že ve zvláštní dohodě upraví otázku zaměstnávání dělníků a zaměstnanců, příslušníků jedné smluvní strany, na území druhé smluvní strany, jakož i že upraví otázku jejich sociálního pojištění.
Článek 7.
Smluvní strany nebudou překážeti žádnými zvláštními opatřeními vzájemnému obchodnímu styku, zejména ne zákazy dovozu a vývozu.
Smluvní strany si však vyhrazují právo zakázati neb omeziti dovoz a vývoz, pokud tyto zákazy neb omezení budou platiti současně vůči všem jiným zemím aneb vůči zemím, u nichž jsou stejné předpoklady, a to v těchto případech:
1. z důvodů veřejné bezpečnosti;
2. z důvodů mravnostních nebo humanitních;
3. jde-li o obchod se zbraněmi, střelivem a válečným materiálem nebo za výjimečných okolností se všemi ostatními válečnými potřebami;
4. jde-li o ochranu veřejného zdraví neb ochranu zvířat a rostlin před chorobami, hmyzem a škodlivými příživníky;
5. k ochraně národního majetku uměleckého, historického nebo archeologického;
6. jde-li o zákazy neb omezení, platné pro zlato, stříbro, mince, papírové peníze a cenné papíry;
7. jde-li o zákazy neb omezení, mající za účel rozšířiti na cizí zboží režim, který platí nebo bude platiti ve vlastní zemi pro výrobu, obchod, dopravu a spotřebu domácích výrobků téhož druhu;
8. s ohledem na produkty, které jsou nebo budou předmětem státních monopolů nebo monopolů státem kontrolovaných.
Článek 8.
Zboží, produkty přírodní neb výrobky jedné strany smluvní nebudou podrobeny při svém dovozu do celního území druhé strany jiným neb vyšším clům neb dávkám — čítaje v to veškeré příplatky a přirážky — než oněm, jež jsou neb budou vybírány ze zboží, produktů přírodních neb výrobků stejného druhu kterékoli třetí země.
Zboží, produkty přírodní nebo výrobky jedné strany smluvní nebudou podrobeny při jejich vývozu do celního území druhé strany jiným nebo vyšším clům neb dávkám — čítaje v to veškeré příplatky a přirážky — než oněm, jež jsou neb budou vybírány ze zboží, produktů přírodních neb výrobků stejného druhu při vývozu do kterékoli třetí země.
Mimo to zavazuje se každá smluvní strana, že nebude v žádném jiném ohledu zacházeti se zbožím druhé strany, ať jde o dovoz či vývoz, způsobem jiným nebo méně příznivým, než jakým zachází se zbožím dováženým z kteréhokoli třetího státu nebo do kteréhokoli státu vyváženým, zejména pokud jde o celní předpisy a jejich provádění, způsob přezkoušení a rozboru zboží, podmínky placení celních poplatků a jiných dávek, roztřídění i výklad tarifů.
Článek 9.
Ode všech dovozních i vývozních dávek budou při dovozu nebo vývozu vzájemně osvobozeny:
1. upotřebené předměty a spotřebitelné předměty za cesty potřebné, jež slouží cestujícím k vlastní potřebě a jež tito s sebou vezou, pokud tyto věci nejsou předmětem obchodu;
2. vzorky, též na kartonech, jichž pro jiný účel nelze použíti, avšak s výjimkou předmětů monopolu;
3. upotřebené známkované obaly, nádoby, ochranné pokrývky a pod., jde-li o vracející se obaly vývozních zásilek a vrátí-li se během stanovené lhůty.
Článek 10.
Pod podmínkou, že vstupují do celního území jednoho z obou smluvních států jakožto dopravní prostředky za účelem dopravy osob a zboží přes hranici a že opět vystoupí, ať s nákladem nebo bez něho, budou požívati osvobození ode všech dovozních a vývozních dávek:
1. parní, motorové a dřevěné lodi, jakož i vlečné lodi, včetně obvyklého inventáře a příslušenství na nich se nalézajícího, domácích lékárniček, jakož i náhradních součástek a nářadí, jež jsou spolu dováženy na uvedených plavidlech za účelem opravy v případě poškození;
2. lokomotivy, s tendrem nebo bez něho, jakož i železniční vagony včetně obvyklého příslušenství v nich se nalézajícího;
3. vzducholodi se všemi předměty potřebnými pro jízdu, jakož i s náhradními součástkami a nářadím k opravě v případě poškození.
Ode všech dovozních a vývozních dávek jsou dále osvobozeny: pohonné látky nalézající se na parních nebo motorových lodích, lokomotivách a vzducholodích v množství potřebném pro dobu jízdy v celním území jednoho z obou smluvních států, jakož i šatstvo, prádlo, poživatiny a monopolní předměty — tyto však jen v množství přípustném podle monopolních předpisů dovozního státu —, jež dopravní personál s sebou veze pro vlastní potřebu či spotřebu.
Předměty a materiál nalézající se na plavidlech a vzducholodích musí býti zapsány v inventáři vozidla. Pokud by nebyly v inventáři zapsány, musí býti sepsány ve zvláštním seznamu.
Inventář i zvláštní seznam musí býti celním úřadům a orgánům na požádání předložen.
Článek 11.
S výhradou podmínek předepsaných pro záznamní styk budou propouštěny beze cla:
1. upotřebené koše, dřevěné sudy a pytle, jež se dovážejí k plnění a v naplněném stavu opět vyvážejí; totéž platí pro upotřebené ochranné pokrývky, jež se dovážejí se zbožím nebo bez něho, aby sloužily při dovozu, pokud se týče vývozu zboží jako ochranný prostředek;
2. předměty, jež jsou určeny ke správce;
3. předměty určené k vyzkoušení a k pokusům;
4. zboží, dovážené do území druhého smluvního státu na výstavy a soutěže, dále na trhy, veletrhy nebo na nejistý prodej;
5. nábytkové vozy s příslušenstvím, naložené nebo prázdné, i když převezmou kdekoli jiný náklad pro zpáteční cestu, pod podmínkou, že jich jinak nebude během přechodného pobytu na území druhého smluvního státu použito k tuzemské dopravě.
Článek 12.
Vnitřní dávky a poplatky, vybírané na účet kohokoliv, které zatěžují nebo budou zatěžovati výrobu, přípravu, obrat nebo spotřebu zboží na území jedné smluvní strany, nesmějí pod žádnou záminkou postihnouti zboží druhé strany více ani tísnivěji než domácí zboží stejného druhu nebo zboží stejného druhu pocházející ze státu požívajícího nejvyšších výhod.
Článek 13.
Smluvní strany se zavazují, že bude jedna druhé vzájemně přiznávati volnost průvozu na svém území železnicemi, vodními cestami, přirozenými nebo umělými a všemi jinými cestami a silnicemi otevřenými pro mezinárodní průvoz, ať jde o zboží v přímém průvozu nebo o zboží, které se má během průvozu překládati nebo ukládati do skladišť.
Volnost průvozu zahrnuje průvoz osob, zavazadel, zboží, osobních i nákladních vagonů, lodí, člunů a jiných dopravních prostředků.
Výjimky z volnosti průvozu, pokud platí pro všechny státy se stejnými poměry, mohou býti učiněny na dobu co nejkratší a nejnutnější pouze v těchto případech:
1. z důvodu státní bezpečnosti a veřejného pořádku;
2. z ohledů zdravotně-policejních a vzhledem k ochraně zvířat nebo užitečných rostlin před chorobami, hmyzem a škodlivými příživníky.
Průvoz bude osvobozen od všech celních a vnitřních dávek a nebude se mu směti překážeti jakýmkoli nepotřebným zdržováním neb omezováním. Přece však je každá smluvní strana oprávněna vybírati statistický poplatek, jakož i vybírati úhradu za všechna vydání způsobená celním dozorem a manipulací při průvozu, překládání a ukládání do skladišť. Rovněž tak může zboží podléhati placení daně z obratu, jestliže se stalo během průvozu předmětem jakékoli obchodní transakce.
Pokud se týče průvozu, přiznávají si smluvní strany vzájemně, že bude jedna s druhou zacházeti podle zásady nejvyšších výhod. Podle toho budou všechny výhody, osvobození nebo ulehčení — zahrnujíc v to i přepravní tarify —, jež by jedna smluvní strana přiznala kterémukoli třetímu státu, rozšířeny ihned a bezpodmínečně také na průvozní zboží druhé smluvní strany.
Článek 14.
Československé zboží, přírodní produkty nebo výrobky, které se dovážejí do království Srbů, Chorvatů a Slovinců přes území jiných států, a srbsko-chorvatsko-slovinské zboží, přírodní produkty nebo výrobky, které se dovážejí do republiky Československé přes území druhých států, jakož i zboží, přírodní produkty nebo výrobky jiných států, které se dovážejí do území jedné smluvní strany přes území druhé smluvní strany — nebudou podléhati při svém dovozu jiným nebo vyšším clům neb dávkám, než-li by podléhaly při přímém dovozu ze země původu neb při dovozu přes území kteréhokoliv jiného státu.
Toto platí jak pro přímý tak pro nepřímý dovoz, t. j. i pro případ, bylo-li zboží během průvozu uskladněno, překládáno nebo přebalováno.
Článek 15.
Při přepravě cestujících a jejich zavazadel, prováděné za stejných podmínek, nebude se na železnicích smluvních stran činiti rozdíl mezi příslušníky jedné a druhé smluvní strany, pokud jde o odbavování, přepravu, přepravní ceny, jakož i veřejné dávky, připadající na přepravu.
Článek 16.
Se zbožím odeslaným z království Srbů, Chorvatů a Slovinců do jedné železniční stanice v republice Československé nebo přes republiku Československou nebude se za stejných podmínek postupovati na československých železnicích nepříznivěji, pokud se týče přepravních cen, způsobu přepravy, jakož i pokud se týče daní a dávek, které s tím souvisí, než se zásilkami československého zboží stejného druhu, které se dopravují mezi československými železničními stanicemi v témže směru i na téže trati.
Totéž bude platiti na železnicích království Srbů, Chorvatů a Slovinců pro zboží, které je odesláno z republiky Československé do některé železniční stanice v království Srbů, Chorvatů a Slovinců anebo se prováží přes území království Srbů, Chorvatů a Slovinců.
Článek 17.
Smluvní strany se zavazují, že si přiznají navzájem tytéž dopravní sazby, které platí nebo budou platiti na jejich železnicích v témže směru a na téže trati pro zboží téhož druhu, které je odesláno z některého aneb do některého třetího státu.
Článek 18.
Předchozí ustanovení neplatí pro snížení sazeb, přiznaná z důvodů dobročinnosti nebo v zájmu veřejného vyučování, ani pro snížení, poskytnutá v případě veřejné pohromy, ani pro snížení, přiznaná veřejným zaměstnancům, cestujícím za soukromými záležitostmi, ani pro služební přepravy správy železniční nebo státní správy civilní a vojenské.
Článek 19.
Smluvní strany se zavazují, že budou ve svých vzájemných stycích v oboru železničních tarifů postupovati podle zásady nejvyšších výhod. Shodují se dále v tom, že budou prováděti vzájemně blahovolnou tarifní politiku, zvláště za účelem podpory mezinárodní železniční dopravy, na níž jsou jejich země zúčastněny.
Článek 20.
Smluvní strany se zavazují, že usnadní zřízení a provádění přímé dopravy po železnicích mezi svými územími, jakož i dopravy mezi územím jedné smluvní strany a některého třetího státu přes území druhé smluvní strany. Za tím účelem dojde mezi správami zúčastněných železnic k potřebným dohodám. Mimo to budou příslušné úřady obou smluvních stran povinny zajistiti vhodné přípoje osobních vlaků a oběh přímých vozů. Budou usilovati o to, aby provádění celních a pasových formalit bylo zjednodušeno a urychleno a budou pečovati o zajištění rychlé a pravidelné přepravy zboží.
Článek 21.
S námořními loďmi království Srbů, Chorvatů a Slovinců, jejich náklady, jejich veliteli a posádkou v republice Československé, a s námořními loďmi československými, jejich náklady, jejich veliteli a posádkou v království Srbů, Chorvatů a Slovinců bude se zacházeti v každém ohledu stejně jako s námořními loďmi domácími, jejich náklady, jejich veliteli a posádkou nebo s námořními loďmi, jejich náklady, veliteli a posádkou státu požívajícího nejvyšších výhod.
Článek 22.
Námořní lodi jedné smluvní strany, které vjíždějí do přístavu druhé smluvní strany, aby doplnily náklad určený do ciziny, nebo aby vylodily část svého nákladu, který přichází z ciziny, při čemž jest povoleno i přímé překládání, mohou podržeti, zachovávajíce platné zákony a nařízení, onu část nákladu, která jest určena do některého jiného přístavu této smluvní strany nebo některého jiného státu a mohou ji opět vyvézti, aniž by platily za tuto část svého nákladu nějakých poplatků kromě poplatků za dozor, které nesmějí býti vyšší než sazby platné pro domácí lodi nebo pro lodi některého třetího státu.
Za týchž podmínek mohou se plaviti z jednoho do druhého přístavu téže smluvní strany, aby tam vylodily cestující přicházející z ciziny, nebo aby tam nalodily cestující, kteří cestují do ciziny.
Článek 23.
S loďmi, plavebními společnostmi nebo vystěhovaleckými podniky jedné smluvní strany bude se zacházeti v přístavech a na území druhé smluvní strany ve všem, co se týče dopravy vystěhovalců, kteří přicházejí z jejího území, nebo jím projeli a naloďují se v jejich přístavech, jako s loďmi, plavebními společnostmi a vystěhovaleckými podniky státu, požívajícího nejvyšších výhod.
Tím však nejsou nikterak dotčena ustanovení zákonů a nařízení o podmínkách, kterým je podrobeno buďto oprávnění k přepravě vystěhovalců nebo zřizování jednatelství těmito plavebními společnostmi nebo vystěhovatelskými podniky.
Článek 24.
Národnost námořních lodí bude uznávána vzájemně na podkladě průkazů a lodních listin, vydaných příslušnými úřady, podle zákonů a nařízení každé smluvní strany.
Rovněž tak se budou uznávati vzájemně i cejchovní listy námořních lodí, vydané příslušnými úřady každé smluvní strany.
Článek 25.
Pro vzájemný styk poštovní platí ustanovení mezinárodních poštovních smluv a úmluv, pokud není styk tento pro jisté druhy zásilek upraven zvláštní dohodou mezi poštovními správami obou smluvních stran. Poštovní správy smluvních stran poskytnou vzájemné výměně poštovních zásilek všelikého druhu veškeré úlevy, jež nejsou v odporu s jejich zákony a nařízeními, aby mohly po každé stránce a zejména co do pravidelnosti a rychlosti dopravy úplně dostáti povinnostem, převzatým mezinárodními poštovními konvencemi nebo zvláštními vzájemnými poštovními dohodami.
Poštovní zásilky veškerého druhu, jež pocházejí z území jedné smluvní strany a mají býti doručeny v území druhé smluvní strany, budou, pokud jsou podrobeny celnímu řízení, vycleny co možná nejrychleji a bez zbytečných obtíží, aby se zamezil každý neodůvodněný průtah v jejich doručení.
Mimořádné otázky vzájemného poštovního styku, jež by vyžadovaly úpravy zvláštní nebo spolupůsobení také jiných správních oborů, budou obapolně řešeny s největší blahovůlí.
Článek 26.
Každá smluvní strana se zavazuje, že učiní veškerá nutná opatření, aby účinně zabezpečila zboží, produkty přírodní nebo výrobky, pocházející z druhého smluvního státu, proti nekalé soutěži v obchodě a zejména, že potlačí a zamezí zabavením nebo jinými vhodnými trestními opatřeními v souhlasu s vlastním zákonodárstvím, dovoz, uložení a vývoz, jakož i výrobu, oběh, prodej a uvedení do prodeje uvnitř země všeho zboží, opatřeného přímo nebo na jeho vnitřním nebo vnějším obalu známkami, jmény, nápisy nebo jakýmikoliv označeními, obsahujícími přímo nebo nepřímo nesprávná označení původu, druhu, podstaty nebo zvláštních vlastností tohoto zboží.
Článek 27.
Smluvní strany se shodují v tom, že ve svých vzájemných stycích budou používati ustanovení mezinárodní úmluvy o zjednodušení celních formalit, uzavřené v Ženevě 3. listopadu 1923.
Článek 28.
Smluvní strany se shodly, že při vzájemné ochraně literárního a uměleckého vlastnictví (autorské právo) se budou říditi ustanoveními revidované bernské dohody z 13. listopadu 1908.
Článek 29.
Spory, jež by vznikly mezi smluvními stranami o aplikaci nebo výkladu ustanovení této smlouvy i jejich dodatků, příloh a závěrečného protokolu, budou předloženy rozhodčímu soudu, pokud je nelze vyříditi cestou diplomatickou. Podrobnosti o sestavení rozhodčího soudu a jeho řízení budou sjednány v jednotlivých případech.
Článek 30.
Tato smlouva bude ratifikována a ratifikace budou vyměněny v Bělehradě co nejdříve. Nabude působnosti patnáctého dne po výměně ratifikačních listin a bude platiti po dobu tří let. Po uplynutí této doby se prodlužuje mlčky a zůstane v účinnosti ještě šest měsíců po výpovědi.
Smlouva tato jest sepsána ve dvou stejně znějících původních exemplářích v jazyku československém a srbochorvatském.
Čemuž na svědomí plnomocníci obou stran tuto smlouvu podepsali a přitiskli své pečeti.
Dáno v Praze, dne 14. listopadu 1928.
Za republiku Československou:
Dr. JUL. FRIEDMANN v. r. L. S.
Za království Srbů, Chorvatů a Slovinců:
Prof. M. TODOROVIĆ v. r. L. S.
Závěrečný protokol.
Přistupujíce k podpisu obchodní a plavební smlouvy, sjednané dnešního dne, podepsaní plnomocníci učinili tyto výhrady a prohlášení, jež budou tvořiti nedílnou část vlastní smlouvy:
K čl. 1.
Touto smlouvou nejsou dotčena ustanovení smlouvy o úpravě vzájemných právních styků, sjednané v Bělehradě dne 17. března 1923.
Ustanovení tohoto článku neomezuje v ničem práva každé smluvní strany odepříti příslušníkům druhé strany povolení k pobytu v zemi anebo je v případech platnými zákony a nařízeními připuštěných ze svého území vyhostiti.
Pokud jde o usazování a nastupování obchodu, živností a plavby, bude každá smluvní strana s příslušníky druhé strany postupovati s největší blahovůlí.
S příslušníky jedné smluvní strany, kteří měli v den vstupu v účinnost této smlouvy oprávnění na území druhé smluvní strany se usaditi nebo provozovati obchod, živnost nebo plavbu nebo kteří tam byli zaměstnáni jako dělníci nebo zaměstnanci, se bude zacházeti, pokud jde o výkon dotyčné jejich činnosti, jako s vlastními příslušníky.
Smluvní strany vyslovují ochotu, že budou s největší blahovůlí rozhodovati o žádostech jednotlivých podniků, ať patří jednotlivcům nebo společnostem, kterým se již dostalo práva působnosti na jejich území, ve věci zaměstnávání dělníků a zaměstnanců, kteří jsou příslušníky druhé smluvní strany.
K čl. 3.
Vybírá-li jedna smluvní strana od obchodních cestujících druhé strany zvláštní daně nebo dávky, může druhá strana učiniti obdobná opatření, aby se sjednala vzájemnost.
Se vzorky a modely podléhajícími clu, jichž dovoz není zakázán, bude nakládáno po rozumu ustanovení čl. 10 úmluvy o zjednodušení celních formalit, podepsané v Ženevě 3. listopadu 1923.
Pro vzorky, jež s sebou přinášejí osoby opatřené živnostenskou legitimací, zůstávají v platnosti fytopathologické předpisy o dovozu.
K čl. 4.
Příslušníci jedné smluvní strany, zaměstnaní jako dělníci nebo zaměstnanci na území druhé strany, budou, pokud jde o zdanění, postaveni na roveň vlastním příslušníkům.
Zaměstnavatelé, kteří by takové dělníky nebo zaměstnance zaměstnávali, nebudou z tohoto důvodu více zdaněni, než kdyby zaměstnávali vlastní příslušníky.
K čl. 6.
Až do doby, než bude tato dohoda sjednána a než nabude účinnosti, budou smluvní strany postupovati s největší blahovůlí.
K čl. 7.
Uznala-li by jedna smluvní strana z naléhavých důvodů hospodářských za nutné zachovati nebo zavésti pro některé zboží zákazy neb omezení dovozu nebo vývozu, sdělí druhé smluvní straně, pokud se tak již nestalo, seznam takového zboží a dohodne se s ní o kontingentech, v jichž mezích budou tyto případné zákazy zrušeny. Rozumí se, že každé zrušení zákazu neb omezení, poskytnuté jednou smluvní stranou, byť i dočasně, pro jakékoliv zboží kterékoli třetí země, jež by jinak zůstalo podrobeno povolovacímu řízení, bude okamžitě a bezpodmínečně platiti i pro zboží stejného druhu druhé smluvní strany.
Poplatky a jiné podmínky, předepsané pro udílení uvedených povolení, nebudou v žádném případě méně příznivé než poplatky a podmínky, platné pro kteroukoliv jinou zemi.
K čl. 8.
I.
Zásada nejvyšších výhod neplatí:
1. pro zvláštní výhody, které jedna smluvní strana poskytla nebo poskytne některému sousednímu státu k ulehčení pohraničního styku,
2. pro zvláštní výhody, které jedna smluvní strana poskytla nebo poskytne některému třetímu státu na základě smlouvy o celní unii.
II.
Za zboží jedné ze smluvních stran budou považovány též takové výrobky, jež tam byly získány zpracováním cizozemských surovin nebo přepracováním cizozemských látek (materiálu) v zušlechťovacím styku.
U zboží, jež má býti při dovozu do území druhé smluvní strany podrobeno smluvnímu nakládání, musí býti původ zboží prokázán.
Oba smluvní státy nebudou zpravidla požadovati osvědčení původu. Každý smluvní stát si vyhražuje, že bude požadovati tato osvědčení, jestliže jest původ zboží směrodatným pro použití příznivějších celních sazeb, nebo z jiných důležitých důvodů.
Platnost osvědčení původu, vydaných pro výrobky získané v zušlechťovacím styku, nemůže býti brána v pochybnost z důvodu, že toto zboží se vyváží ve vázaném oběhu (v záznamním řízení).
Osvědčení původu budou vydávati příslušné obchodní komory nebo celní úřady, jakož i jiné úřady nebo ústavy vývozního státu, jež k tomu budou určeny dohodou příslušných ústředních úřadů.
Osvědčení původu mohou býti vydána buď v jazyce dovozního státu nebo v jazyce státu vývozního, při čemž si celní úřady dovozního státu ponechávají právo požadovati překlad, jakmile by měly o obsahu dokumentu pochybnosti.
Každá smluvní strana si vyhražuje, že bude požadovati v případech, kdy by to bylo žádoucí, aby byla osvědčení původu vidována jejími diplomatickými nebo konsulárními úřady. Toto visum se uděluje bezplatně.
K čl. 9.
K bodu 3. Jako známkování přicházejí v úvahu převážně značky pořízené stranou samou, jako na př. začáteční písmena, ochranné známky a pod.
K čl. 10.
K bodu 1. Za lodní inventář se považují i jeřáby, a to i tehdy, jestliže se s plavidel dočasně sejmou, aby se jich použilo na břehu.
K čl. 11.
K bodu 1.—5. V záznamním řízení může býti totožnost zjištěna též popisem, odpočítáním nebo podle soukromých značek, pokud se příslušný zjišťovací způsob jeví spolehlivým.
Celní poplatky se zajišťují těmito způsoby:
u předmětů uvedených v bodech 1 až 3 kromě složením hotovosti též cennými papíry nebo bankovní zárukou;
u předmětů uvedených v bodu 4 pouze složením hotovosti;
u nábytkových vozů (bod 5) kromě složením hotovosti, cennými papíry nebo bankovní zárukou též generelním nebo specielním ručením některé tuzemské špediterské firmy.
K bodu 1. Osvobození jiných obalů se řídí autonomními ustanoveními obou smluvních států, avšak za předpokladu vzájemnosti.
Cejchovní značky obalů, jež jsou dováženy v záznamním styku, budou vzájemně uznávány.
Ochrannými pokrývkami uvedenými v bodě 1 se rozumějí jen takové, jež netvoří inventář železnice.
K bodu 2. Jest shoda v tom, že přídatky v cizině přibylé se vyclívají.
K bodu 5. Lhůta ku zpětnému vývozu může býti stanovena až šesti měsíci.
K čl. 8.—11.
Smluvní strany si navzájem oznámí úřady, jež jsou oprávněny a povinny na žádost stran dávati jim závazné vysvětlivky k jednotlivým celně-tarifním položkám a vysloviti se závazně o tarifování určitě označeného zboží.
K čl. 12.
Mezi vnitřní daně patří i daň z obratu.
K čl. 19.
Smluvní strany se shodují, že doložce článku 19 jest rozuměti takto: V případě, že by jedna ze smluvních stran přiznala třetímu státu v obchodní nebo tarifní úmluvě příznivější zacházení než podle doložky o paritě ve smyslu článků 15. a 16., bude druhá smluvní strana míti plné právo žádati, aby jí bylo přiznáno totéž zacházení.
Zásada stejného zacházení jako s domácími námořními loďmi i jejich náklady nebude se vztahovati:
1. na výhody, jež se dávají domácímu rybářství,
2. na pobřežní plavbu.
K čl. 21.—24.
Ustanovení čl. 21.—24. se vztahují jen na námořní plavbu.
Pro říční plavbu budou platiti ustanovení mezinárodních dunajských smluv.
Smluvní strany prohlašují, že jsou ochotny autonomně odstraňovati překážky, jež by ztěžovaly říční plavbu. Za tím účelem budou smluvní strany sdělovati jedna druhé překážky, jež časem se objeví.
Ustanovení těchto článků nedotýkají se v ničem zvláštních podmínek platných pro dovoz vína.
Dáno v Praze, dne 14. listopadu 1928.
Dr. Jul. FRIEDMANN v. r.
Prof. M. TODOROVIĆ v. r.
PROZKOUMAVŠE TUTO SMLOUVU SE ZÁVĚREČNÝM ZÁPISEM A VĚDOUCE, ŽE NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ S NIMI SOUHLASÍ, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE.
TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI.
NA HRADĚ PRAŽSKÉM DNE 27. ZÁŘÍ LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO DEVÁTÉHO.
L. S.
PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ:
T. G. MASARYK v. r.
MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ:
Dr. EDVARD BENEŠ v. r.
Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly vyměněny v Bělehradě dne 11. listopadu 1929 a že smlouva se závěrečným protokolem nabývá podle článku 30. smlouvy mezinárodní působnosti dnem 26. listopadu 1929.
Dr. Beneš v. r.