mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě různých skupin odpočivných požitků, které nebyly upraveny úmluvou v Římě ze dne 6. dubna 1922. | Paragrafiq — aktuální znění

195.

Úmluva

mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě různých skupin odpočivných požitků, které nebyly upraveny úmluvou v Římě ze dne 6. dubna 1922.

JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ,

ITALIE, POLSKA, RAKOUSKA, RUMUNSKA

KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ

BYLA SJEDNÁNA TATO ÚMLUVA A PROTOKOL:

(Překlad.)

Úmluva

Spolkový president republiky Rakouské:

p. Dra Viktora Kienböcka,

spolkového ministra financí;

Jeho Veličenstvo král italský:

p. Antonio Chiaramonte Bordonaro,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra

J. V. krále italského ve Vídni;

President republiky Polské:

p. Dra Zbigniewa Smolku,

soudce nejvyššího správního dvoru, přednostu likvidačního oddělení polského vyslanectví ve Vídni;

Jeho Veličenstvo král rumunský:

p. J. Nistora,

státního ministra;

Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců:

p. Ivana Rupnika,

doktora práv a vrchního finančního radu a

p. Milana Cvetniće,

vrchního revidenta státních drah;

President republiky Československé:

p. Dra Bohumila Vlasáka,

vedoucího odborového přednostu ministerstva financí,

kteří, předloživše své plné moci, shledané v dobré a náležité formě, dohodli se takto:

ČÁST I.

Úprava poměrů bývalých státních zaměstnanců a vojenských osob rakouských, nepřevzatých do služeb některé Vysoké Smluvní Strany.

Článek 1.

Činná služba bývalých civilních státních zaměstnanců a vojenských osob rakouských, dne 3. listopadu 1918 ještě nedaných na odpočinek a nepřevzatých do služeb žádné z Vysokých Smluvních Stran, považuje se za ukončenu dnem 3. listopadu 1918 anebo dnem pozdějším, kterého byli dáni na odpočinek státem nebo se souhlasem státu, na jehož vrub podle těchto ustanovení připadají.

Článek 2.

Osoby v článku 1. uvedené obdrží odpočivné požitky počínajíc 1. prosincem 1923 od Vysoké Smluvní Strany, jejímiž státními příslušníky se staly podle mírové smlouvy St. Germainské buď ipso facto nebo opcí nebo reklamací, pokud měly nárok na odpočivné požitky nebo na odbytné podle ustanovení bývalého císařství Rakouského, platných v den 3. listopadu 1918 a důsledkem svých započitatelných služebních let, bez ohledu na svoji služební způsobilost v době skončení činné služby.

Rozhodně jsou vyloučeny osoby,

1. které odmítly službu ve státě, jehož příslušníky se staly, anebo které nesložily slibu (přísahy) úředně od nich požadovaného, anebo

2. které opustily svoji službu, anebo

3. které vlastní vinou nevyhověly všeobecné nebo zvláštní výzvě, aby nastoupily službu, nebo aby podaly přihlášku za tím účelem, anebo

4. jejichž převzetí do služeb bylo v zájmu veřejném odmítnuto.

Výši odpočivných požitků stanoví stát, který břímě příslušného odpočivného požitku přebírá.

Článek 3.

Odpočivné nebo zaopatřovací požitky pozůstalých po osobách zmíněných v článku 1., a pozůstalých, kterým odpočivné nebo zaopatřovací požitky v den 3. listopadu 1918 ještě povoleny nebyly, připadají počínajíc 1. prosincem 1923 na vrub oné Vysoké Smluvní Strany, které by podle předcházejících ustanovení připadlo břímě odpočivných požitků příslušných zaměstnanců, vyjma případ, kdy vdova (sirotek) nabyla státní příslušnosti jiné Smluvní Strany podle mírové smlouvy St. Germainské buď ipso facto nebo opcí nebo reklamací. Tu připadne břímě odpočivných nebo zaopatřovacích požitků Smluvní Straně posléze zmíněné.

Pokud jde o určení výše odpočivných nebo zaopatřovacích požitků, bude platiti ustanovení článku 2. odstavce 3.

Článek 4.

Placení odpočivných požitků osobám bydlícím v cizině může býti učiněno závislým na podmínce, že příslušná strana přeloží své bydliště do státu, jehož státní příslušnosti nabyla. Přislušný stát může však výjimečně a je-li prokázáno, že návrat pensistův do vlasti působí z jiných obzvláště důležitých důvodů nesnáze, povoliti, aby odpočivné požitky byly vypláceny v cizině. Pro placení odpočivných požitků lze stanoviti přesně vytčené podmínky. Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že učiní opatření, aby návrat pensistů do vlasti byl usnadněn.

Článek 5.

Ustanovení článku 1. až 4. budou platiti pro zaměstnance společných správ bývalé monarchie Rakousko-uherské i zemské správy Bosny a Hercegoviny, kteří nebyli převzati do služeb některé Vysoké Smluvní Strany a dne 3. listopadu 1918 ještě nebyli dáni na odpočinek, jakož i pro odpočivné požitky těchto zaměstnanců a jich pozůstalých za podmínky, že tito zaměstnanci (pozůstalí) byli dne 3. listopadu 1918 příslušníky bývalého císařství Rakouského.

Článek 6.

Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že budou platiti odpočivné požitky náležející podle této úmluvy osobám, jichž se tato úmluva týče, na žádost, kterou třeba podati do roka po účinnosti této úmluvy; při placení započtou se zálohy, podpory a jiné platby, od 1. prosince 1923 kteroukoli Smluvní Stranou vyplacené.

Výplaty provedené do dne, kdy mírová smlouva St. Germainská stala se účinnou, považovati jest za vzájemně vyrovnané, i když byly provedeny na základě dohod mezi některými z Vysokých Smluvních Stran.

Pokud by se některé z Vysokých Smluvních Stran nevzdaly náhrady vzájemnými dohodami, které by sjednaly, jest dlužnický stát povinen státu, který platbu provedl, nahraditi platby (zálohy, podpory) provedené snad po účinnosti mírové smlouvy St. Germainské (16. července 1920) jiným státem nežli tím, který podle předcházejících ustanovení jest od 1. prosince 1923 ku placení zavázán. Platbu dlužno snížiti nebo zastaviti na žádost, včasně doručenou, toho státu, na jehož vrub se provádí. Měna, ve které se provede vzájemné vyrovnání a náhrada uvedených plateb, jakož i směnný kurs, budou stanoveny dohodami, které ujednati náleží příslušným státům.

Ustanovení předchozího odstavce nejsou na újmu zvláštním úmluvám o tomto předmětu již sjednaným.

Článek 7.

Vzejdou-li mezi Vysokými Smluvními Stranami spory o státní příslušnost osob, jichž se týče tato úmluva, zavazují se Vysoké Smluvní Strany, že budou běžné platby prozatím poskytovati i nadále, dokud nebude zjištěna státní příslušnost osoby, o kterou jde, s výhradou náhrady státem, jehož státní příslušnosti oprávněná osoba nabude.

Na žádost oprávněné osoby nebo příslušného státu, bude spor předložen do roka rozhodčímu soudu příslušnému pro otázky státního občanství.

Článek 8.

Předchozí ustanovení článku 1. až 7. nedotýkají se vnitřních zákonů a předpisů, pokud jde o poměr mezi každou z Vysokých Smluvních Stran a jejími vlastními příslušníky.

ČÁST II.

Úprava poměrů zaměstnanců dvorských a zaměstnanců bývalé kabinetní kanceláře.

Článek 9.

Pro civilní zaměstnance správ bývalého dvora, jakož i pro zaměstnance bývalé kabinetní kanceláře, kterým byly odpočivné požitky již přiznány nebo jim náležely, jakož i pro jejich pozůstalé, náleží užíti podle jejich smyslu ustanovení úmluvy sjednané v Římě dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, království Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o odpočivných požitcích přiznaných bývalou vládou rakouskou.

Pokud jde o zaměstnance, kteří do 3. listopadu 1918 ještě nebyli dáni na odpočinek a kteří nebyli převzati do služeb některé z Vysokých Smluvních Stran, náleží užíti podle jejich smyslu ustanovení první části této úmluvy.

První a druhý odstavec tohoto článku týká se jen osob, které byly dne 3 listopadu 1918 příslušníky bývalého císařství Rakouského.

Úprava odpočivných a zaopatřovacích požitků bývalých skutečných (pragmatikálních) zaměstnanců správy svěřenských statků bývalého panovnického rodu rakousko-uherského anebo některé z jeho větví vyhrazuje se zvláštním dohodám, jež by súčastněné státy sjednaly.

ČÁST III.

A. Úprava právních poměrů zaměstnanců bývalých c. k. státních drah.

Článek 10.

Pro odpočivné požitky (včetně „provisí“), platy z milosti, odbytné a drahotní přídavky, které dne 3. listopadu 1918 byly již přiznány nebo již náležely, budou podle svého smyslu platiti ustanovení úmluvy sjednané v Římě dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o odpočivných požitcích přiznaných bývalou vládou Rakouskou.

Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že budou na účet příslušného státu prozatím na dále vypláceti odpočivné požitky zaměstnancům a jich pozůstalým v prvním odstavci zmíněným až do dne, kdy příslušný stát převezme definitivně placení těchto odpočivných požitků, což dlužno podle možnosti uspíšiti.

Ustanovení obsažená v odstavci 2. 3. a 4. článku 6. části I budou platiti také pro platby (odpočivné požitky, zálohy, podpory), o nichž se mluví v prvním odstavci tohoto článku.

Článek 11.

Pokud jde o zaměstnance, kteří do 3. listopadu 1918 nebyli ještě dáni na odpočinek a kteří nebyli převzati do služeb některé z Vysokých Smluvních Stran, budou podle svého smyslu platiti ustanovení první části této úmluvy.

Článek 12.

Ustanovení článků 10. a 11. budou rovněž platiti pro zaměstnance (pozůstalé) bývalých zemských drah v Bosně a Hercegovině a bývalé c. a k. vojenské dráhy Banjaluka-Doberlin, pokud tito zaměstnanci byli dne 3. listopadu 1918 příslušníky bývalého císařství Rakouského. Úprava rozdělení fondů těchto drah zůstavuje se dohodě, kterou bude sjednati mezi všemi súčastněnými státy.

B. Rozdělení fondů starobního zaopatření bývalé správy c. k. státních drah.

Článek 13.

Podle přiloženého seznamu, který jest podstatnou součástí této úmluvy, bude rozdělen majetek těchto fondů:

1. pensijního ústavu pro úředníky a podúředníky c. k. rakouských státních drah,

2. provisního ústavu pro sluhy a výpomocné zřízence c. k. rakouských státních drah,

3. pensijního fondu bývalé c. k. priv. Severní dráhy císaře Ferdinanda (oddělení A),

4. pensijního fondu bývalé c. k. priv. Severní dráhy císaře Ferdinanda (oddělení B),

5. pensijního ústavu bývalé c. k. priv. České Severní dráhy (pensijní fond A),

6. pensijního ústavu bývalé c. k. priv. České Severní dráhy (pensijní fond B),

7. pensijního fondu pro úředníky převzaté ze služby priv. Rakousko-Uherské společnosti státních drah do služby c. k. rakouských státních drah,

8. provisního fondu pro podúředníky, sluhy, manipulantky a dělníky převzaté ze služby priv. Rakousko-Uherské společnosti státních drah do služby c. k. rakouských státních drah,

9. pensijního ústavu bývalé c. k. priv. Rakouské Severozápadní dráhy,

10. pensijního ústavu bývalé c. k priv. Jihoseveroněmecké spojovací dráhy.

Článek 14.

Vysoké Smluvní Strany zjistivše, že hodnota fondů uvedených v předchozím článku nestačí k úhradě pensijního břemene, se dohodly, že rozdělí tyto fondy v poměru pensijního břemene, podle této úmluvy na každý stát připadajícího, které však lze stanoviti jen přibližně.

Článek 15.

Za účelem tohoto rozdělení budou nemovitosti všech těchto fondů i s právy a závazky knihovně na nich zajištěnými přiděleny Vysoké Smluvní Straně, na jejímž území jsou.

Pohledávky fondů budou přiděleny Vysoké Smluvní Straně, na jejímž území je bydliště nebo sídlo dlužníkovo.

Pohledávky a dluhy mezi různými fondy k rozdělení určenými a pohledávky a dluhy mezi některým fondem k rozdělení určeným a bývalým c. k. erárem považují se za zrušené.

Článek 16.

Podle tohoto přídělu je podíl království Italského na dělbě fondů úplně uhrazen, podíly ostatních Vysokých Smluvních Stran jsou uhraženy částečně, až na království Srbů, Chorvatů a Slovinců, na jehož území takových nemovitostí není.

Proto budou mezi příslušné státy rozděleny titry in natura, a to každá skupina zvlášť, počítaje v to i titry slosované, ale do 15. října 1923 ještě neproplacené, podle tohoto klíče:

Rakousko ...........................................	2·5%,
Polsko .................................................	13·0%,
Rumunsko ...........................................	4·0%,
Království Srbů, Chorvatů a Slovinců ..	13·0%,
Československo ..................................	67·5%.

Zůstanou-li podle tohoto rozdělovacího klíče ještě titry nedělitelné; rozdělí se tyto nedělitelné hodnoty — pokud jejich vyrovnání se neprovede vzájemnou výměnou — mezi jmenované státy podle skutečného výtěžku prodeje těchto nedělitelných zbytků.

Rozdělení provede komise, která bude svolána do Vídně ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy tato úmluva stane se účinnou; v komisi budou zastoupeny všechny státy mající podíl na rozdělení titrů.

Titry slosované po 15. říjnu 1923 anebo případný výtěžek jejich proplacení v původní měně rozdělí se podle výše uvedeného rozdělovacího klíče. Kupony splatné po 15. říjnu 1923 anebo výtěžek jich proplacení v původní měně, připadnou státu, který obdrží příslušný titr.

Článek 17.

Výtěžek z titrů slosovaných a do 15. října 1923 proplacených, jakož i hotové peníze budou přiděleny republice Rakouské. Rovněž výtěžek z kuponů všech titrů — pokud tyto kupony byly proplaceny do 15. října 1923 — a titry válečných půjček budou přiděleny Rakousku.

Naproti tomu přejímá republika Rakouská závazek, že sama vyrovná půjčku na běžném účtu ve výši 12 milionů korun, která byla uzavřena u Pokladny válečných půjček při upisování válečných půjček, a úplně uvolní titry za tuto půjčku zastavené a dá je bez jakéhokoli zatížení k disposici pro rozdělení.

Článek 18.

Republika Československá postoupí renty papírové, renty stříbrné a renty investiční bývalého císařství Rakouského, jež by jí podle rozdělovacího klíče výše uvedeného příslušely, z poloviny království Srbů, Chorvatů a Slovinců a z poloviny republice Rakouské, výměnou za jiné titry, kterých se oběma těmto státům dostane a které budou voleny společnou dohodou. Za stejných podmínek postoupí republika Polská republice Rakouské renty papírové a renty investiční příslušející Polsku, rovněž výměnou za jiné titry příslušející Rakousku.

Článek 19.

Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že vydají státům, kterým nemovitosti nebo pohledávky jsou přiděleny, všechny příslušné doklady a písemnosti, které mají.

Spolková vláda rakouská dá bezplatné povolení k vývozu titrů, které se mají vydati ostatním Vysokým Smluvním Stranám, a postará se, bude-li nutno, o zrušení rakouského okolkování.

Článek 20.

Fondy, které se mají rozděliti, považují se touto úmluvou za likvidované.

ČÁST IV.

Závěrečná ustanovení.

Článek 21.

Vysoké Smluvní Strany se zavazují, že při převzetí pensijního břemene vydají si navzájem příslušné potřebné spisy a doklady a že po třicet let ode dne, kdy tato úmluva stane se účinnou, uschovají příslušné hlavní knihy a písemnosti.

Kromě toho se dohodly, že při provádění této úmluvy budou si vzájemně pomáhati, že budou si v této věci dopisovati přímo s příslušnými ústředními úřady bez prostřednictví diplomatických zastupitelstev, že dovolí orgánům súčastněnými státy k tomu ustanoveným používání a zkoumání, případně opisování spisů a že si poskytnou nejkratší cestou potřebných vysvětlení.

Článek 22.

Tato úmluva bude co nejdříve ratifikována.

Každý stát zašle svoji ratifikaci vládě rakouské, která o tom zpraví všechny ostatní podpisující státy.

Ratifikace zůstanou uloženy v archivech vlády rakouské.

Tato úmluva stane se účinnou po ratifikaci všemi Vysokými Smluvními Stranami v den složení poslední ratifikace.

Čemuž na svědomí zmocněnci svrchu jmenovaní podepsali tuto úmluvu.

Dáno ve Vídni, dne třicátého listopadu roku tisíc devět set dvacátého třetího v jediném exempláři francouzském, který zůstane uložen v archivech vlády rakouské a jehož ověřené opisy budou vydány všem podpisujícím státům.

Rakousko:

Dr. KIENBÖCK v. r.

Italii:

A. C. BORDONARO v. r.

Polsko:

Dr. ZBIGNIEW SMOLKA v. r.

Rumunsko:

Se zřetelem k protokolu ze dne 30. listopadu 1923 připojenému k návrhu úmluvy mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě různých skupin odpočivných požitků, jakož i k návrhu úmluvy mezi Rakouskem, Italií, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě pensí zemských, obecních a okresních, prohlašuje podepsaný J. Nistor, státní ministr, že podepsal a podpisuje oba tyto texty úmluvy se zdůrazněním, že nebudou moci tvořiti žádné překážky královské vládě rumunské, aby vnitřním zákonodárstvím ustanovila podmínky, jež bude splniti žadatelům, aby mohli uplatňovati uznání práva na pensi, jakož i na výši pense, jež má býti poskytnuta.

Ve Vídni, dne 26. července 1924.

J. NISTOR v. r.

Království Srbů, Chorvatů a Slovinců:

IVAN RUPNIK v. r.

M. CVETNIĆ v. r.

Československo:

Dr. BOHUMIL VLASÁK v. r.

Dodatečná prohlášení Vysokých Smluvních Stran.

1. Vysoké Smluvní Strany prohlašují, že jsou ochotny zkoumati s největší blahovůlí žádosti o placení odpočivných požitků v cizině a že budou přihlížeti ku zvláštním poměrům žadatelů i tehdy, byla-li dřívější žádost odmítnuta.

2. a) Italská delegace prohlašuje, že vláda italská prozkoumá s veškerou blahovůlí otázky nabytí italského státního občanství zaměstnanců v předcházející úmluvě zmíněných, jichž opční přihlášky anebo reklamace nebyly ještě vyřízeny.

b) Vysoké Smluvní Strany prohlašují, že jsou ochotny sjednati dvoustranné dohody o úpravě požitků zaměstnanců, kteří byli propuštěni, ježto nenabyli státního občanství státu, jemuž sloužili po dobu několika let po 3. listopadu 1918.

Rakousko:

Dr. KIENBÖCK v. r.

Italii:

A. C. BORDONARO v. r.

Polsko:

Dr. ZBIGNIEW SMOLKA v. r.

Rumunsko:

J. NISTOR v. r.

Království Srbů, Chorvatů a Slovinců:

IVAN RUPNIK v. r.

M. CVETNIĆ v. r.

Československo:

Dr. BOHUMIL VLASÁK v. r.

Skupina I.

Cenné papíry kromě titrů slosovaných a proplacených do dne 15. října 1923 a kromě válečných půjček.

Číslo	Jméno titru		Počet	Jmenovitá hodnota korun	S kuponem ze dne	Ocenění příp. kurs ze dne 15./X. 1923	Hodnota podle ocenění příp. kursu korun rakouských
				zl. ve zlatě		po 50 zl. ve zlatě
1.	4% rakouská zlatá renta, daněprostá			453.300	1./10. 19	18.000	163,080.000
	Státní dluhopisy.
	Státní dluhopisy.			zl. ve zlatě		po 50 zl. ve zlatě
2.	4% dráhy císařovny Alžběty, ve zlatě, daněprosté			196.800	1./1. 24	50.000	196,800.000
3.	4% dráhy korunního prince Rudolfa, daněprosté			605.200	1./1. 24	3.300	19,971.600
4.	4% dráhy Plzeň—Březno			6.000	1./7. 19	143.000	8,580.000
5.	4% rak. Severozáp. a Jihoseveroněm. spoj. dráhy			3,320.400	1./7. 19	118.000	3.918,072.000
6.	4% haličské dráhy Karla Ludvíka			1,024.800	1./7. 19	1.500	15,372.000
7.	5¼% dráhy císaře Frant. Josefa, ve zl.			5,324.000	1./7. 19	106.000	5.643,440.000
	Zástavní listy.
8.	4% Pešťské uh. obchodní banky, 50leté, ve zl.			222.000	1./2. 24	400	888.000
9.	4½% Haličské akciové hypot. banky, 50leté ve zl.			2.000	1./11. 23	1.000	20.000
10.	4% Rak.-uher. banky, 50leté, ve zl.			330.000	—	100	330.000
11.	4% Hornorak. zemsk. hypot. ústavu, ve zl.			4.000	1./11. 23	90	3.600
12.	4% Všeob. rak. úvěr. pozemk. ústavu, 50leté, ve zl. a kor.			1,269.000	1./4. 24	150	1,903.500
13.	4% České hypot. banky, 57leté			610.000	1./2. 24	175.000	1.067,500.000
14.	4% „ „ „ 42½leté			274.000	1./11. 23	180.000	493,200.000
15.	4% Haličské zemské banky, 57½leté			619.000	31./12. 23	1.000	6,190.000
16.	4% Haličsk. úvěrn. pozemk. spolku, 56leté			20.000	31./12. 23	1.000	200.000
17.	5% okolkov. akcie dráhy cís. Alžb. III. em. (Solnohrady—Tyroly)		2	800	1./1. 24	za titr 6.000	12.000
18.	— výherní listy 4% prem. dluhop. Uh. hypot. banky		26	—	—	700	18.200
19.	— výherní listy 3% prem. dluhop. Všeob. rak. poz. úvěr. úst. em. 1880		83	—	—	650	53.950
20.	— uh. prem. půjčka z r. 1870 ve zl.		1	200	—	200	200
			1	100	—	100	100
21.	4% halič. zemská půjčka z r. 1893			43.900	1./11. 19	200	87.800
22.	4% železn. dluhop. České zemské banky, 78leté			224.200	1./3. 24	155.000	347,510.000
23.	4% železn. oblig. Halič. zemské banky, 57½leté			689.000	1./4. 24	500	3,445.000
24.	4% vídeň. doprav. půjčka (Wiener Verk. Anlg. Anl.) em. I, II a 1900			4,607.800	1./4. 24	110	5,068.580
25.	4% půjčka města Lvova z r. 1896			70.000	1./11. 19	200	140.000
26.	4% komun. oblig. Halič. zemské banky, IV. em.			80.000	1./4. 24	200	160.000
27.	4% komun. dluhop. České zemské banky, 78leté			1,136.000	1./2. 24	175.000	1.988,000.000
	Renty.
28.	4% sjednoc. konv. daněprostá korun. renta květen—listopad			3,010.100	1./11. 19		3,010.100
29.	4% rak. korun. renta březen—září			11,560.900	1./3. 20		11,560.900
30.	4% sjednoc. konv. daněprostá korun. renta leden—červenec			1,554.600	1./7. 19		1,554.600
31.	4% sjednoc. konv. daněprostá korun. renta červen—prosinec			361.200	1./6. 19		361.200
32.	4·2% sjednoc. renta stříbrná			140.000	1./10. 19		140.000
33.	4% uh. daněprostá korun. renta			255 700	1./6. 19		255.700
34.	3½% rak. invest. renta			64.000	1./8. 19		64.000
35.	4·2% sjednoc. papírová renta			703.000	1./2. 20		703.000
	Priority.
36.	4% Sev. dráhy cís. Ferdin., ve zl.			11,015.600	†)	85.000	9.363,260.000
37.	4% dráhy cís. Frant. Josefa, em. 1884 ve zl.			40.000	1./4. 19	95.000	38.000.000
38.	4% Jihoseveroněm. spoj. dráhy, em. 1892 ve zl.			182.800	1./7. 19	135.000	246,780.000
39.	4% Buštěhradské dráhy, em. 1896			544.800	1./4. 24	135.000	735,480.000
40.	3% Duchcovsko-Podmokelské dráhy, em. 1893			170.000	1./1. 24	110.000	187,000.000
	†) Em. 1891 s kupony z 1./4. 1919
	„ 1887	„ „ „ 1./5. 1919
	„ 1888	} „ „ „ 1./6. 1919
	„ 1904	} „ „ „ 1./6. 1919
	„ 1898	„ „ „ 1./8. 1919
	„ 1886	„ „ „ 1./9. 1919
41.	5% spol. Jižní dráhy, ve zlatě			190.000	1./7. 19	130.000	494,000.000
42.	4% dráhy Plzeň—Březno ve zl.			126.900	1./7. 19	140.000	177,660.000
43	4% dráhy Albrecht.			24.000	1./5. 19	1.200	288.000
44	4% dráhy cís. Alžběty, v markách			Mk. 24.000	1./4. 24	—	—
45.	3½% rak. Severozáp. dráhy			2,467.400	†)	85 000	2.097,290.000
46.	4% rak. Severozáp. dráhy			76.000	1./4. 19	95.000	72,200.000
47.	4% Moravsko-slezské ústř. dráhy			1,672.800	1./7. 19	120.000	2.007,360.000
48.	4% Uh.-haličské dráhy, em. 1887 ve zl.			30.000	1./7. 19	50.000	15,000.000
49.	3½% Uh.-halič. dráhy, em. 1870, konv.			1,001.200	1./9. 19	50.000	500,600.000
50.	3½% Uh.-halič. dráhy, em. 1878, konv.			22.000	1./9. 19	50.000	11,000.000
51.	3½% Uh.-halič. dráhy, em. 1903			131.000	1./9. 19	50.000	65,500.000
52.	4% dráhy Vorarlberg ve zl.			66.000	1./3. 24	110	72.600
53.	4% dráhy Bregencského Lesa			2,908.800	1./2. 24	100	2,908.800
54.	4% dráhy Lvov—Černovice—Jassy, em. 1884			180.600	1./5. 19	20.000	36,120.000
55.	4% dráhy Lvov—Černovice—Jassy, em. 1894			614.800	1./7. 19	20.000	122,960.000
56.	4% dráhy Černovice—Nowosielica (Bukov. místní dr.)			175.600	1./7. 19	12.000	21,072.000
57.	3·6% dráhy Lvov—Černovice—Jassy, em. 1884			45.000	1./5. 19	18.000	8,100.000
58.	4% místní dráhy Eisenerz—Vordernberg, ve zl.			1,150.800	1./1. 24	110	1,265.880
59.	4% místní dráhy Absdorf—Štokrava			1,031.600	1./2. 24	85	876.860
60.	4% dráhy Košicko-Bohumín., em. 1889, spol. trať			1,536.000	1./1. 24	125.000	1.920,000.000
61.	4% dráhy Košicko-Bohumín., em. 1889, rak. trať			20.000	1./1. 24	125.000	25,000.000
62.	4% Čes. Záp. dráhy, em. 1895			1,274.400	1./7. 19	140.000	1.784,160.000
63.	4% „ „ „ em. 1885			12.000	1./7. 19	135.000	16,200.000
64.	4% Halič. dráhy Karla Ludvíka, ve zl.			1,385.200	1./7. 19	5.000	69,260.000
65.	4% Moravské pohran. dráhy			1,720.800	1./9. 19	135.000	2.323,080.000
							36.240,190.170
	†) lit. A s kupony z 1./9. 1919
	„ B „ „ z 1./5. 1919

Skupina II.

Nemovitosti.

a) Nemovitosti na území republiky Rakouské.

Vídeň:	I., Hegelgasse 7	} činžovní domy,
	Lothringerstrasse 3
	Brandstätte 4
	Elisabethstrasse a Nibelungengasse (Schillerhof), kancelář,
	Gauermanngasse 2 a 4, úřad,
	IV., Mayerhofgasse 11, činžovní dům,
	IX., Franz Josephbahnstrasse 1 a 3, činžovní dům, byty pro zřízence,
	Universitätsstrasse 10, činžovní dům.

Kremže n. D.: Obytný dům pro úředníky.

Inšpruk: Viaduktgasse 27 a 29, obytný dům pro úředníky.

Villach: Tirolerstrasse 6—12, 4 obytné domy pro úředníky.

Celovec: Jesserniggstrasse 31 a 33, obytné domy pro úředníky.

Knittelfeld: Roseggerstrasse, obytné domy pro úředníky.

Vídeň:	XIII., Hackingerstrasse 39 a 39a	}	Obytné domy pro zřízence pronajaté za zaplacení stavebních výloh obecně prospěšnému stavebnímu a bytovému družstvu ve Vídni XIII. podle umoř. plánu.
	XIX., Eisenbahnstrasse 15 a 15a
	Eisenbahnstrasse 11 a 13
	IV., Gusshausstrasse 19 (včetně pozemku v Eckartsau), činžovní dům.
	VII., Neubaugürtel 14/16 a Stollgase 10/12, tři činžovní domy, z části kanceláře.
	XV., Felberstrasse 14/16	}
	XIV., Nobilegasse 28 (Sturzgasse 19)
	XX., Klosterneuburgerstrasse 115/117		obytné domy pro zřízence.
	Brigittenauerlände 134/136
	Verlängerte Engerth a Leystrasse
	XIII., Hackingerstrasse 55/59, 4 obytné domy pro zřízence pronajaté stavebnímu družstvu.
	XIV., Sturzgasse 17, obytný dům pro zřízence.

St. Pölten: 2 kolonie se 36 obytnými domy pro zřízence, nezastavěné pozemky.

Brunn u Pöchlarn: 3 obytné domy pro zřízence.

Kremže n. Dun.: 3 obytné domy pro zřízence.

Attnang-Puchheim: obytný dům pro zřízence.

Linec: obec Lustenau: 17 obytných domů pro zřízence.

Wels: 2 obytné domy pro zřízence.

Inšpruk: 4 obytné domy pro zřízence, Andreas Hoferstrasse 53/55, Staatsbahnstrasse 2/4, Sonnenburgstrasse 20/22.

4 obytné domy pro zřízence, Staatsbahnstrasse 12/13.

Bischofshofen: 2 obytné domy pro zřízence.

Landeck: Nezastavěné pozemky.

St. Veit a. Glan: Obytný dům pro zřízence, čp. 45.

5 obytných domů pro zřízence, čp. 114/118.

Knittelfeld: 3 obytné domy pro zřízence, Judenburgstrasse 209 a Murvorstadt, Hauptstrasse 132/133.

Ainbach: Statek.

Villach: 16 obytných domů pro zřízence v Meerbothgründen.

Celovec: Obytný dům pro zřízence.

Leitendorf u Lubna: 5 obytných domů pro zřízence.

Zell am See: Pozemek.

Vídeň:	II., Zirkusgasse 47, činžovní dům.
	Nordbahnstrasse 50, správní budova.
	Haberhof, Mühlfeldgasse 15	} kanceláře.
	Mühlfeldgasse 16
	Praterstrasse 68, činžovní dům.
	Grosse Mohrengasse 25, činžovní dům.
	Grosse Pfarrgasse 28—30, činžovní dům.
	Kaiser Josephstrasse 32 a Aloisgasse 5, činžovní dům (z části kancelář).
	Taborstrasse 22	} činžovní dům.
	Novaragasse 31
	Holzhausergasse 1, činžovní dům (z části kancelář).
	XXI., 14 obytných domů pro zřízence, čp. 1473, Immen.-Kuenburg, Gerichts- a Bahnsteggasse.
	I., Schwarzenbergplatz 3, kancelář.
	XI., 11 obytných domů Laarberggasse, Geisselbergstrasse, Penziongasse, Hauffgasse, pronajaté stavebnímu družstvu, 9 parcel.
	II., Taborstrasse 68—70, kancelář.

b) Nemovitosti na území království Italského.

Terst: Obytné domy pro zřízence, Chiarbola inferiore, Školní budova.

Pulj: 2 obytné domy pro zřízence.

c) Nemovitosti na území republiky Polské.

Krakov: Obytný dům pro úředníky, ulica Blich č. 6.

Lvov: Správní budova s adaptací a přístavbou, ulica Krasickich 2—4.

Obytný dům pro úředníky, ulica Sapiehy a Glęboka.

Nová správní budova, ulica Zygmuntowska.

Dependance pro úředníky, ulica Zygmuntowska.

Přemyšl: Obytný dům pro zřízence, ulica Krasiňskiego 13, 13a a 13b.

Nowy Sącz: 2 kolonie se 6 domy jednoduchými a 96 domy dvojitými.

Krakov: Obytný dům pro zřízence, ulica Blich 7—9 a ulica Dwernickiego 2.

Lvov: Obytný dům pro zřízence, ulica Grodecka 131 a spojovací křídlo.

Obytný dům pro zřízence, ulica Grodecka 127.

Tarnopol: Tři obytné domy pro zřízence.

Chodorów: Dva obytné domy pro zřízence.

Stanislawów: Obytný dům pro zřízence.

Obytný dům pro úředníky.

Správní budova.

Dziedzice: Obytný dům pro úředníky, čp. 482.

Zebrzydowice: Obytný dům pro úředníky, čp. 231.

Zabierzów: Obytný dům pro zaměstnance, čp. 159.

Szczakova: Obytný dům dvojitý pro zřízence, čp. 359—360.

Krakov: Dva obytné domy dvojité pro zřízence, čp. 342a a b, a 352a a b.

Obytný dům pro úředníky, čp. 316a	} u Předního nádraží.
3 obytné domy pro zřízence, čp. 362—364

3 obytné domy pro zřízence, čp. 162a, b a c, ulica Bosacka.

Obytný dům pro úředníky, čp. 361 b, ulica Lubicz.

Oswięcim: Pět obytných domů pro zřízence.

Bielsko: Obytný dům dvojitý pro úředníky čp. 306, 307, ulica Franciszka Jozefa.

Tři obytné domy pro zřízence, čp. 308—310, Górne Przedmiescie.

d) Nemovitosti na územi království Rumunského.

Cernăuţi: Tři obytné domy pro úředníky, strada Gării.

Tři obytné domy pro zřízence, strada Clocucica.

Obytný dům pro zřízence, strada Caliceanca.

Obytný dům pro zřízence, u nádraží v Cernăuţi (veřejný sad).

e) Nemovitosti na území republiky Československé.

Praha: Správní budova, Hooverova 6, resp. Hybernská 46.

Dva činžovní domy, Hooverova 2/4, resp. Bolzanova 9.

Plzeň: Správní budova.

Deset obytných domů pro zřízence, V. Lobežská, čp. 676/7.

Rybáře u Karlových Varů: Obytný dům pro zřízence, čp. 348.

Louny: Dvě kolonie, čp. 784—820 a 900—952.

Chomutov: Dva obytné domy pro zřízence, čp. 1307/08.

Záběhlice: Pozemková parcela č. 232, vložky zemsk. desk čís. 1586.

Praha-Bubna: Kolonie.*)

Břeclava: Čtyři obytné domy pro zřízence, čp. 876—879.

Čtyři obytné domy pro zřízence, čp. 1009—1012.

Mor. Ostrava—Přívoz: Tři obytné dvojité domy pro zřízence, čp. 744—749.

Bohumín: Dva obytné dvojité domy pro zřízence, čp. 394—397.

Obytný dům pro úředníky, čp. 171.

Čtyři obytné domy pro zřízence, čp. 172—175.

Přerov: Obytný dům pro úředníky, čp. 1625.

Dva obytné domy pro zřízence, čp. 1604—1605.

Dva obytné domy pro úředníky, čp. 1696—1697.

Šest obytných domů pro zřízence, čp. 1826—1831.

Olomouc: Obytný dům pro úředníky, čp. 263.

Čtyři obytné domy pro zřízence, čp. 152—155.

Hulín: Obytný dům pro zřízence, čp. 494.

Česká Lípa: Obytný dům pro zřízence, čp. 844, s pozemkovou parcelou vložka čís. 1388/2.

Benešov: Pozemky.

Střekov: Obytný dům pro úředníky a zřízence.

Čtyři obytné domy pro úředníky a zřízence.

Liberec: Obytný dům pro úředníky, čp. 611/III.

Pozemky.

Děčín: Čtyři obytné domy pro zřízence.

Trutnov: Dva obytné domy pro zřízence.

Skupina III.

Pohledávky

vyjma pohledávky za c. k. erárem a c. k. státními drahami rakouskými a vyjma pohledávky mezi zúčastněnými fondy navzájem.

Půjčky a pohledávky vůči různým dlužníkům v různých nástupnických státech v úhrnné částce podle stavu ze dne 31. října 1918: 4,671.563·70 bývalých korun rakousko-uherských.

Zápis.

Podepsaní, předloživše své plné moci, podepsali tento zápis, připojený k návrhům úmluv mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě různých skupin odpočivných požitků, které nebyly upraveny úmluvou v Římě ze dne 6. dubna 1922, jakož i k návrhu úmluvy mezi Rakouskem, Italií, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě odpočivných požitků zemských, obecních a okresních.

Zástupce republiky Rakouské, zástupci království Srbů, Chorvatů a Slovinců a zástupce republiky Československé podepsali zmíněné úmluvy.

Zástupci ostatních smluvních států se zavazují, že doporučí svým vládám, aby schválily příslušné úmluvy a že budou pečovati o pozdější podepsání úmluv řádně oprávněnými zmocněnci.

Polský zástupce prohlašuje, že si jeho vláda vyhrazuje ke druhé z obou výše uvedených úmluv později přistoupiti.

Rakousko:

Dr. KIENBÖCK v. r.

Italii:

Dr. RICCARDO OTTAVIANI v. r.

Dr. FAUSTO PIZZICHELLI v. r.

Polsko:

Dr. ZBIGNIEW SMOLKA v. r.

Rumunsko:

C. M. MITILINEU v. r.

Království Srbů, Chorvatů a Slovinců:

IVAN RUPNIK v. r.

MILAN CVETNIĆ v. r.

Československo:

Dr. BOHUMIL VLASÁK v. r.

PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU I PROTOKOL A VĚDOUCE, ŽE NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ S NIMI SOUHLASÍ, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE.

TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI.

NA HRADĚ PRAŽSKÉM, DNE 25. SRPNA LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO ŠESTÉHO.

PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ:

T. G. MASARYK v. r.

L. S.

MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ:

Dr. EDVARD BENEŠ v. r.

Vyhlašuje se s tím, že po rozumu čl. 22 úmluva tato stane se účinnou po ratifikaci všemi smluvními stranami v den složení poslední ratifikace. Účinnost její vyhlášena bude zvláštní vyhláškou ministra zahraničních věcí.

Dr. Beneš v. r.

*) Zatížená hypotekární půjčkou, povolenou Českou spořitelnou v Praze, jejíž výše, zanesená v knihách dne 31. října 1918, jest 645.099 56 korun.