o provedení úmluvy mezi republikou Československou a královstvím Maďarským o vydání deposit a způsobu úhrady závazků z cenných papírů a jich kuponů.

(1) Podle úmluvy s vládou království Maďarského ze dne 13. července 1923 o vydání deposit a způsobu úhrady závazků z cenných papírů a jich kuponů (vyhlášené dne 1. listopadu 1924, č. 225 Sb. z. a n., nadále prostě „úmluva“), která nabyla mezinárodní působnosti dnem 30. října 1924, mohou býti dovezena z Maďarska do Československa (čl. I., bod 1., úmluvy) deposita uložená v den, kdy za jejich vydání bude na příslušném místě žádost podána, na území království Maďarského v úschově u

(2) Nerozhoduje, jsou-li předměty tyto uloženy na území maďarském podle smlouvy o úschově, t. j. podle vůle obou smluvních stran, či byly-li z jiného důvodu přeneseny z území státu československého na území státu maďarského (čl. I., bod 9., úmluvy).

(3) Deposity rozumějí se cenné papíry, vkladní knížky, podílní knížky, podílní listy, pojistky a jiné listiny (zejména listiny právní), cizí valuty, mincované i nemincované (zpracované i nezpracované) drahé kovy (na př. zlaté a stříbrné mince, šperky, zlaté a stříbrné náčiní a pod.), perly a drahokamy (čl. I., bod 1., úmluvy).

(4) Vklady na knížky a hotovosti uložené v rakousko-uherských nekolkovaných korunách na t. zv. depositních účtech nejsou deposity ve smyslu svrchu uvedené úmluvy.

(5) Titry předválečného nezajištěného dluhu uherského (renty) mohou býti dovezeny pouze s maďarským nostrifikačním označením, poněvadž čl. VI. depositní úmluvy, pokud připouští dovoz rent bez maďarského nostrifikačního označení, byl již předstižen rozhodnutím Reparační komise o vyřizování protestů proti maďarskému územnímu označení.

(6) Podle tohoto rozhodnutí byly maďarské renty, pokud podmínkám tohoto rozhodnutí vyhovovaly, již z maďarského územního bloku propuštěny.

(1) Za dovoz deposit mohou žádati zpravidla (viz § 5, předposlední odstavec) jen osoby, které již dne 26. července 1921 (v den účinnosti mírové smlouvy Trianonské) byly vlastníky deposit, za jichž dovoz žádají, a to:

(2) O depositech sirotčích pokladen platí úmluva zvláštní (čl. I., bod 2., odst. 2., úmluvy).

(3) Dovoz deposit soukromých osob je dobrovolný, jen na zvláštní žádost oprávněného přípustný (čl. I., bod 1. a 3., a čl. VIII. úmluvy).

(1) Lhůta k žádostem za vydání a dovoz deposit není v úmluvě přesně obmezena. Královský maďarský ministr financí může však 4 měsíce po účinnosti úmluvy, t. j. nejdříve od 1. března 1925 stanoviti propadnou lhůtu 60 dnů pro žádosti další (čl. I., bod 3., odst. 2., úmluvy).

(2) Proto jest záhodno podati žádost co nejdříve, nejpozději do 4 měsíců ode dne účinnosti úmluvy.

(3) Bude-li zmíněná propadná lhůta stanovena, což bude uveřejněno zvláštní vyhláškou, mohou osoby, které nabyly československého státního příslušenství úředním povolením nebo opcí, podati žádost v další lhůtě tříměsíční počínajíc dnem, kdy dosáhly úředního povolení, nebo dnem, kdy opční prohlášení bude přijato (čl. I., bod 3., odst. 2., úmluvy); odkazům, darům a nadacím běží tato 60tidenní lhůta teprve ode dne, kdy bude závazně zjištěno, že příslušné hodnoty připadají republice Československé (čl. I., bod 6., odst. 2., úmluvy).

(1) Žádost podati jest dvojmo (doklady ovšem jednoduše) buď přímo u maďarského depositního místa, u něhož jest depositum v úschově (§ 1 vyhlášky), nebo u československého finančního úřadu pro vyměřování přímých daní I. stolice (t. j. u berní správy, na Slovensku a Podkarpatské Rusi u finančního ředitelství) příslušného podle bydliště (sídla) žadatelova (čl. I., bod 3., úmluvy).

(2) Žádost může vlastník podati buď sám nebo zmocněncem.

(3) Československé peněžní ústavy se zmocňují, aby od žadatelů oprávněných k dovozu svých deposit z Maďarska žádosti přijímaly a řádně doložené je předkládaly buď tuzemským berním správám (finančním ředitelstvím) svého sídla nebo je zasílaly samy do Maďarska příslušným schovacím místům. Deposita podle těchto žádostí uvolněná mohou sem dovézti také pro své zákazníky.

(4) Úřady státní a jiné veřejné úřady, správy odkazů, darů, stipendií, jakož i municipia a obce jak na Slovensku a Podkarpatské Rusi, tak v ostatním území republiky Československé nechť podají žádosti řádně doložené a svědčící maďarskému místu depositnímu prostřednictvím poštovního úřadu šekového v Praze nebo filiálky Zemské banky v Bratislavě.

(1) V žádosti nutno uvésti:

(2) Doklady žádosti:

(3) Správy darů, odkazů, stipendií, municipií a obcí musí přiložiti potvrzení zemského politického úřadu (na Slovensku ministra s plnou mocí pro správu Slovenska), že jde o deposita, která podle čl. 249. mírové smlouvy Trianonské připadla republice Československé.

(4) Byly-li deponované hodnoty od 26. července 1921 v nepřetržité úschově u některého z depositářů vyjmenovaných v § 1 této vyhlášky, netřeba nijakého dalšího průkazu vlastnictví (čl. I., bod 1., odst. 2., úmluvy).

(5) Maďarský depositář má však právo podati důkaz o tom, že takto předpokládaného vlastnictví tu nebylo.

(6) V případě, že tomu tak (odst. 4.) nebylo, nutno jest na důkaz vlastnictví přiložiti:

(7) Při kumulativních (hromadných) depositech, t. j. takových, při nichž způsob uložení (seznam, oddělené obálky atd.) nasvědčuje této jejich vlastnosti, může sice deponent (na př. peněžní ústav) podati za své zákazníky příslušnou žádost o vydání, musí však rozhodně přiložiti seznam těchto svých zákazníků a hodnot každému z nich náležejících (konsignaci) a musí o všech požadovaných hodnotách a o každém jednotlivém vlastníku dokázati, že jsou splněny podmínky uvedené v článku I. úmluvy, tak jakoby vlastník sám žádost podával (čl. III., odst. 2., úmluvy).

(8) Musí tudíž peněžní ústav vyžádati si od vlastníků deposit veškeré doklady uvedené v §§ 5 a 6 této vyhlášky a k seznamu je přiložiti právě tak jako o svých papírech vlastních.

(9) Nebyl-li žadatel sám vlastníkem deposita již dne 26. července 1921 (tedy nabyl-li deposita po tomto dni na př. koupí nebo dědictvím), musí v žádosti uvésti údaje v tomto paragrafu (odst. 1., ad 1.—5.) naznačené o vlastníku deposita ze dne 26. července 1921 a předložiti o něm průkazy v odst. 2., a) a b), tohoto paragrafu uvedené právě tak, jakoby vlastník deposita ze dne 26. července 1921 sám za vydání jeho žádal. V tom případě není potřebí údajů ani dokladů o osobě žadatelově kromě udání jména a adresy; zemřel-li vlastník deposita ze dne 26. července 1921, nutno udati a prokázati jeho státní příslušnost a poslední bydliště.

(10) Žádosti (srov. § 4, odst. 1.) jsou bez kolku (čl. I., bod 5., úmluvy). Podati lze je v jazyku státním (oficielním) nebo v jazyku kterékoliv národní menšiny v republice Československé.

(1) Hodnoty, které podle úmluvy budou vydány, nebudou postiženy v Maďarsku ani dávkou z majetku ani jinou dávkou (čl. I., bod 5., úmluvy).

(2) Rozhodným dnem pro maďarskou dávku z majetku (výkup majetku) jest den 20. prosince 1920.

(3) Hodnoty, kterých příslušník československý nabyl do 20. prosince 1920, jsou již proto, že patřily v tento rozhodný den cizinci, podle maďarských předpisů od dávky osvobozeny.

(4) Nabyl-li československý příslušník po 20. prosinci 1920 od některé osoby, která je v Maďarsku podrobena dani zvané „výkup majetku“ (Vagyonváltság), titrů státního dluhu uherského vydaných před 28. červencem 1914 (titry předválečného dluhu), za které svého času nebyla zapravena maďarská daň zvaná „výkup majetku“, musí tato daň býti zapravena před skutečným vydáním (srov. ovšem § 1, poslední odstavec, vyhlášky a čl. I., bod 5., odst. 2., úmluvy).

(5) U jiných hodnot, kterých československý příslušník nabyl po 20. prosinci 1920 od některého příslušníka maďarského, musí ten, kdo žádá o vydání, v žádosti uvésti jejich bývalého majitele (jméno a bydliště); této povinnosti není, byly-li hodnoty ve zmíněný den v otevřeném depositu u některého schovacího místa uvedeného v § 1 této vyhlášky, anebo byly-li koupeny na burse nebo získány od některé z osob označených v § 2 této vyhlášky (čl. I., bod 5., odst. 3., úmluvy).

(6) Způsob nabytí, jde-li o hodnoty získané po 20. prosinci 1920, musí však býti v žádosti vždy udán a doklady, které žadatel o tom má, povinen jest k žádosti přiložiti (čl. I., bod 5., poslední odstavec, úmluvy).

(1) Úmluvou nejsou nikterak dotčena soukromá práva, na př. právo zástavní nebo jiné, ani právo správní, které by se deposit dotýkalo (čl. I., bod 8., úmluvy).

(2) Je-li tedy na př. depositum zástavou za pohledávku, ať soukromou (lombard), ať veřejnou (kauce za dávky veřejné), nemůže býti uvolněno bez souhlasu depositního místa.

(3) Rovněž nemůže, nesouhlasí-li depositář, býti vydáno depositum žadateli, je-li depositář podle soukromého nebo správního práva povinen vydati je osobě jiné.

(1) Nebyla-li žádost zaslána přímo depositnímu místu v Maďarsku, nýbrž podána u tuzemské berní správy (finančního ředitelství), zapíše tento úřad žádost do zvláštního záznamu a zašle oba její stejnopisy, je-li řádně sepsána a doložena, i s doklady nejdéle do 14 dnů královskému maďarskému finančnímu ředitelství příslušnému podle depositního místa (v Budapešti královskému maďarskému inspektoru daní [čl. I., bod 3., úmluvy], jemuž zaslati jest žádost také tehdy, je-li pochybno, které finanční ředitelství jest k rozhodnutí místně příslušné).

(2) Žádosti neúplné nebo nedoložené vrátí úřad žadateli s patřičným poučením.

(3) O tom, jsou-li dány podmínky uvolnění, rozhodují jedině a výhradně příslušné úřady maďarské (finanční ředitelství, v Budapešti královský maďarský inspektor daní, o depositech odkazů, darů, stipendií a nadací, municipií a obcí, jakož i o případech pochybných královský maďarský ministr financí po případě se souhlasem příslušného ministra); finanční úřad československý se touto otázkou vůbec nezabývá (čl. III., odst. 1., úmluvy).

(4) Do zamítavého rozhodnutí, pokud nebylo vydáno královským maďarským ministerstvem financí, nýbrž úřadem jemu podřízeným, lze podati prostřednictvím československého ministerstva financí v Praze stížnost dohlédací u královského maďarského ministerstva financí v Budapešti (čl. III., odst. 1., úmluvy).

(5) Výměr uvolňující depositum, který vydá příslušný úřad maďarský, jest zároveň povolením k vývozu deposita z Maďarska.

(6) Skutečnou dopravu obstarají si jednotlivci buď sami nebo, jak již naznačeno, prostřednictvím některého peněžního ústavu (§ 4 této vyhlášky).

(7) Poštovní úřad šekový v Praze a filiálka Zemské banky v Bratislavě dovezou deposita státních úřadů, jakož i deposita správy darů, odkazů, stipendií a nadací i deposita municipií a obcí (§ 4 této vyhlášky).

(1) Podle vyhlášky ze dne 5. května 1923, č. 93 Sb. z. a n., netřeba zpravidla dovezených cenných papírů dodatečně označovati.

(2) Jen obsahuje-li papír splatnosti (kupony) dospělé do 10. května 1923, nemohou tyto splatnosti býti v tuzemsku vypláceny, nejsou-li řádně označeny nebo provázeny t. zv. affidavit (§ 15, odst. 4. a 5., vl. nař. ze dne 12. března 1919, č. 126 Sb. z. a n.).

(3) Dodatečné označení provede se podle § 10 vl. nař. ze dne 12. března 1919, č. 126 Sb. z. a n., za podmínek tam stanovených.

(4) Dodatečné označení povolí berní správa (finanční ředitelství) bydliště žadatelova; provede je berní úřad v sídle okresního finančního ředitelství (finančního ředitelství) příslušného podle bydliště žadatelova, v Praze finanční zemská pokladna.

(5) Peněžní ústavy (zvláště zemské, akciové banky i jich filiálky), které dovezly značný počet neoznačených cenných papírů s nevyplacenými dosud splatnostmi dospělými do 10. května 1923, mohou u zemského finančního úřadu žádati, aby k nim vyslal úředníka, který rozhodne o přípustnosti označení podle dokladů (§ 10 vl. nař. č. 126 Sb. z. a n.), jež ovšem nutno mu předložiti, a označení provede u ústavu samého (srov. § 12 cit. nař.).

(1) Žádati lze též za uvolnění deposit, při nichž nejsou splněny podmínky úmluvy (úmluvy čl. I., bod 1., odst. 2. a 3. od konce).

(2) Žádosti tyto řádně sepsané, odůvodněné a doložené podati jest rovněž buď přímo u maďarského depositního místa nebo u tuzemské berní správy (finančního ředitelství) bydliště žadatelova.

(3) O žádostech těchto rozhodují maďarské úřady nezávisle.

(1) O žádostech maďarských příslušníků za uvolnění a vývoz deposit uložených v tuzemsku podle čl. II. úmluvy rozhodují berní správy (na Slovensku a Podkarpatské Rusi finanční ředitelství), v jichž obvodu jest sídlo místa depositního (bydliště depositářovo), s platností konečnou.

(2) Do jejich rozhodnutí není další opravný prostředek přípustný. Podati lze pouze jako mimořádný prostředek opravný dohlédací stížnost u ministerstva financí (čl. III., odst. 1., úmluvy). Žádosti podati jest dvojmo.

(3) Tuzemští depositáři, jimž byla žádost za uvolnění zaslána z Maďarska přímo, předloží došlé žádosti (v obou stejnopisech i s doklady) své berní správě (finančnímu ředitelství) nejdéle do 14 dnů k rozhodnutí a oznámí jí zároveň případné své námitky proti uvolnění s příslušnými doklady (čl. II., bod 3., úmluvy).

(4) Žádosti, které došly nikoli od tuzemských míst depositních, nýbrž od maďarských úřadů (čl. II., bod 3., úmluvy), buďtež dříve, než o nich bude rozhodnuto, zaslány k vyjádření tuzemskému místu depositnímu, které, má-li proti vydání deposita námitky, nechť je úřadu oznámí a doloží.

(5) Depositní místa jsou povinna oznámiti berní správě (finančnímu ředitelství) na vyzvání veškeré skutečnosti potřebné k zjištění správnosti údajů žadatelových.

(6) Berní správy (finanční ředitelství) zapisují žádosti do zvláštního záznamu. Prozkoumají předložené doklady o státní příslušnosti, bydlišti a vlastnictví deponentově [úmluvy čl. II., bod 1., lit. a), b)] a žádosti nedoložené nebo nedostatečně doložené vrátí podateli (v obou stejnopisech i s doklady) k doplnění. Žádosti, kde nejsou splněny podmínky čl. II. úmluvy, zamítnou zpravidla rozhodnutím, které musí býti řádně odůvodněno (čl. III., odst. 1., úmluvy); v tom případě vrátí podateli jen jeden stejnopis žádosti s čistopisem rozhodnutí a s doklady, kdežto druhý stejnopis žádosti s konceptem rozhodnutí uschovají. Zamítnouti lze však žádost jen, je-li nepochybně zjištěno, že podmínky úmluvy nejsou splněny. V případech pochybných nechť předloží berní správa (finanční ředitelství) spis se zprávou o věci a s návrhem přímo ministerstvu financí k rozhodnutí (srov. ale také posl. odst. §u 13).

(7) Sezná-li však berní správa (finanční ředitelství), že podmínky uvolnění dle článku II. úmluvy jsou splněny, opatří jeden ze stejnopisů žádosti (seznamu) doložkou: „Podle čl. II., bod 1., úmluvy mezi republikou Československou a královstvím Maďarským ze dne 13. července 1923 o vydání deposit a způsobu úhrady závazků z cenných papírů a jich kuponů (č. 225 Sb. z. a n. z r. 1924) povoluje se uvolniti a vyvézti z území Československé republiky hodnoty v žádosti (v seznamu) uvedené.

(8) Druhý stejnopis žádosti s poznámkou, že bylo žádosti vyhověno, budiž uschován.

(9) Žádosti správ odkazů, darů, stipendií a nadací, jakož i municipií a obcí, buďtež před rozhodnutím předloženy na Slovensku ministru s plnou mocí pro správu Slovenska, na Podkarpatské Rusi a v ostatních územích zemské (civilní) správě politické k vyjádření o tom, jsou-li podmínky úmluvy splněny. V pochybnostech nechť se zemské správy politické obrátí na ministerstvo vnitra.

(10) O vyřízení žádostí došlých od úřadů maďarských přímo buďtež zpraveny jak maďarský úřad, tak i tuzemské místo depositní.

(11) Povolovací výměr tuzemské berní správy (finančního ředitelství) nahrazuje jakékoliv potřebné povolení vývozní (čl. II., bod 8., úmluvy).

(1) Hodnoty, které podle úmluvy budou vyvezeny, nelze ve státu, odkud se vyváží, postihnouti ani dávkou z majetku ani jinou dávkou, která by uvolnění a vývoz ztěžovala (čl. II., bod 5., odst. 1., úmluvy).

(2) Byla-li z hodnot těchto dávka předepsána, budiž odepsána z moci úřední.

(3) Při hodnotách, jichž nabyl maďarský státní příslušník po 1. březnu 1919 od osoby, která v tuzemsku podléhá dávce z majetku (srov. čl. II., bod 5., odst. 3., úmluvy), vyšetří berní správa (finanční ředitelství), byla-li hodnota tato přihlášena k soupisu a přiznána k dávce z majetku.

(4) Nestalo-li se tak, zahájí proti této osobě řízení trestní podle platných předpisů o soupisu a o dávce z majetku.

(5) Váznou-li na depositech, která mají býti uvolněna, práva zástavní nebo jiná, ať soukromá, ať veřejná, nesmí býti depositum bez souhlasu depositního místa uvolněno, i když podmínky úmluvy jsou splněny (čl. II., bod 8., úmluvy).

(6) Má-li tudíž depositář v té příčině námitky, oznámí je berní správa (finanční ředitelství) žadateli s podotčením, že o žádosti rozhodne, jakmile bude jí oznámeno, že depositář s uvolněním deposita souhlasí.

(7) Zvláštním podáním lze žádati ovšem také za vydání deposit v Československu uložených, na něž se depositní úmluva nevztahuje.

(8) Takové žádosti řádně sepsané a odůvodněné podati lze u československého místa depositního anebo u maďarského finančního ředitelství podle bydliště žadatelova (v Budapešti u král. maďarského inspektora daní), která je zašlou berní správě (finančnímu ředitelství), příslušné podle místa depositního.

(9) Berní správy (finanční ředitelství) předloží žádosti tyto s návrhem vyřízení přímo ministerstvu financí k rozhodnutí.