21
VYHLÁŠKA
ministra zahraničních věcí
ze dne 2. prosince 1982
o Smlouvě o přátelství a spolupráci mezi Československou socialistickou republikou a Afghánskou demokratickou republikou
Dne 24. června 1981 byla v Praze podepsána Smlouva o přátelství a spolupráci mezi Československou socialistickou republikou a Afghánskou demokratickou republikou.
Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Kábulu dne 8. listopadu 1982.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 10 dnem 8. listopadu 1982.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
Ministr:
Ing. Chňoupek v. r.
SMLOUVA
o přátelství a spolupráci mezi Československou socialistickou republikou a Afghánskou demokratickou republikou
Československá socialistická republika a Afghánská demokratická republika, přihlížejíce ke vztahům přátelství, solidarity a bratrské spolupráce mezi Československou socialistickou republikou a Afghánskou demokratickou republikou, které se opírají o tradiční přátelství lidu obou zemí a shodnost jejich ušlechtilých cílů v boji za vybudování pokrokové a spravedlivé společnosti,
jsouce přesvědčeny, že další upevňování přátelství a prohlubování všestranné spolupráce odpovídá zájmům lidu obou zemí a slouží upevnění míru a bezpečnosti ve světě,
uvědomujíce si, že jednota všech revolučních sil a spolupráce socialistických a rozvojových zemí jsou důležitými činiteli upevňování nezávislosti osvobozených zemí,
prohlašujíce pevnou vůli i nadále aktivně přispívat věci míru a bezpečnosti v Asii, Evropě a na celém světě, boji proti imperialismu, kolonialismu, neokolonialismu, rasismu, expanzionismu, hegemonismu a jakékoli formě nadvlády a útisku, přispívat k semknutosti všech sil bojujících za národní nezávislost, demokracii a sociální pokrok ve světě,
potvrzujíce svou oddanost cílům a zásadám Charty Organizace spojených národů, jejichž důslednou realizaci považují za jeden z významných prostředků upevnění míru ve světě,
přikládajíce velký význam dalšímu rozvoji a upevňování smluvně právního základu svých vzájemných vztahů,
dohodly se takto:
Článek 1
Vysoké smluvní strany budou prohlubovat vztahy trvalého přátelství a bratrské solidarity. Budou cílevědomě rozvíjet všestrannou spolupráci mezi oběma státy a poskytovat si vzájemnou pomoc a podporu, vycházejíce přitom ze vzájemného respektování státní svrchovanosti a nezávislosti, rovnoprávnosti a nevměšování do vnitřních záležitostí.
Článek 2
Vysoké smluvní strany budou využívat všech možností k rozšíření a zintenzivnění vzájemně výhodné dvoustranné i vícestranné hospodářské a vědeckotechnické spolupráce na dlouhodobém základě a tím přispívat ke zvyšování blahobytu lidu obou států.
Článek 3
Vysoké smluvní strany budou i nadále rozvíjet a prohlubovat spolupráci mezi oběma státy v oblasti vědy a kultury, školství, zdravotnictví, hromadných sdělovacích prostředků, sportu, jakož i v jiných oblastech.
Článek 4
Vysoké smluvní strany budou napomáhat spolupráci mezi orgány státní moci a mezi společenskými organizacemi pracujících za účelem prohloubení jejich účasti na životě společnosti a v zájmu lepšího poznávání a trvalého sbližování lidu obou zemí.
Článek 5
Vysoké smluvní strany vyjadřují své pevné odhodlání dále prohlubovat přátelství a všestrannou spolupráci se zeměmi socialistického společenství, jakož i akční jednotu a solidaritu zemí socialistického společenství, národně osvobozeneckého hnutí a všech pokrokových a demokratických sil na celém světě.
Článek 6
Vysoké smluvní strany budou i nadále usilovat o důsledné uskutečňování zásad mírového soužití států s rozdílným společenským zřízením, o rozšíření a prohloubení procesu uvolňování napětí v mezinárodních vztazích a budou aktivně přispívat k definitivnímu vyloučení agrese a války ze života národů. I nadále povedou rozhodný boj proti intrikám a útokům nepřátel míru, proti imperialismu, expanzionismu a hegemonismu, za zastavení závodů ve zbrojení, za všeobecné a úplné odzbrojení.
Budou podporovat boj nezúčastněných zemí, národů Asie, Afriky a Latinské Ameriky za definitivní odstranění kolonialismu, neokolonialismu a rasismu ve všech jeho podobách a projevech, jejich boj proti imperialismu, za upevnění nezávislosti a svrchovanosti, za právo volně disponovat vlastními přírodními zdroji a za nastolení rovnoprávných mezinárodních hospodářských vztahů bez diktátu a vykořisťování.
Článek 7
Vysoké smluvní strany budou i nadále usilovat o zajištění bezpečnosti v Evropě a Asii, o udržení a upevnění míru a bezpečnosti ve světě. Přitom za jeden z nejdůležitějších předpokladů zajištění míru a bezpečnosti pokládají respektování všeobecně přijatých zásad neporušitelnosti hranic a územní celistvosti.
Článek 8
Vysoké smluvní strany se budou navzájem informovat a radit o všech významných mezinárodních otázkách včetně otázek svých vzájemných vztahů, sledujíce zájmy obou smluvních stran i zájmy všech pokrokových a demokratických sil ve světě.
Článek 9
Tato smlouva se nedotýká práv a závazků obou stran vyplývajících z platných dvoustranných a mnohostranných dohod, jimiž jsou vázány, a není namířena proti žádné třetí zemi.
Článek 10
Tato smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost výměnou ratifikačních listin, která se uskuteční co nejdříve v Kábulu.
Článek 11
Tato smlouva se uzavírá na dobu 25 let a bude se automaticky prodlužovat vždy o dalších deset let, nebude-li jednou z vysokých smluvních stran dvanáct měsíců před uplynutím období platnosti vypovězena.
Dáno v Praze dne 24. června 1981 ve dvou vyhotoveních v jazyku českém a dari, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Za Československou socialistickou republiku:
Gustáv Husák v. r.
Za Afghánskou demokratickou republiku:
Babrak Karmal v. r.