211.
Smlouva
mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Britanie a Irska o vzájemném vydávání zločinců.
JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ.
JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
A
SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITANIE A IRSKA
BYLA SJEDNÁNA TATO SMLOUVA
A PROTOKOL:
Smlouva
ze dne 11. listopadu 1924 mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Britanie a Irska o vzájemném vydávání zločinců.
President republiky Československé a Jeho Veličenstvo Král Spojeného království Velké Britanie a Irska i Britských Dominií Zámořských, Císař Indický, rozhodnuvše se souhlasně, že uzavrou smlouvu o vydávání zločinců, jmenovali k tomu cíli zplnomocněnci:
President republiky Československé:
Dra Emila Spiru,
odborového přednostu ministerstva spravedlnosti;
A Jeho Veličenstvo Král Spojeného království Velké Britanie a Irska i Britských Dominií Zámořských, Císař Indický:
Sir William-a George Tyrrell-a,
K. C. M. G., K. C. V. O., C. B., zástupce státního podtajemníka pro věci zahraniční;
již, předloživše si navzájem své příslušné plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, shodli se na těchto článcích:
Článek 1.
Vysoké smluvní strany zavazují se vydati si navzájem za jistých okolností a podmínek stanovených v této smlouvě osoby, které, jsouce obviněny neb odsouzeny pro některý ze zločinů nebo přečinů vypočtených v článku 2, spáchaný na území podléhajícím pravomoci jedné strany, budou dopadeny na území strany druhé.
Článek 2.
Vydání se navzájem zaručuje pro tyto zločiny nebo přečiny, lze-li je stíhati a trestati podle zákonů platných na té části území Vysokých smluvních stran, kde osoba, za jejíž vydání bylo žádáno, byla dopadena:
1. Pro vraždu (v to zahrnujíc vraždu úkladnou, otcovraždu, vraždu dítěte, otrávení) neb pokus vraždy;
2. Zabití;
3. Podání prostředků či užití nástroje ku vyhnání plodu;
4. Násilné smilstvo;
5. Soulož s děvčetem mladším 14 let neb její pokus;
6. Neoprávněné omezení svobody;
7. Únos dítěte, v to zahrnujíc opuštění, odložení nebo bezprávné zadržování jeho;
8. Únos ženské osoby;
9. Kuplířství;
10. Dvojženství;
11. Úmyslné zranění nebo úmyslné těžké poškození na těle;
12. Vydírání dopisem neb jinak s úmyslem vynutiti peníze neb jiné cenné věci;
13. Křivou přísahu nebo svádění k ní;
14. Žhářství;
15. Vloupání se do obydlí v noci (burglary) anebo jinaké vloupání se ve dne (housebreaking), obé s úmyslem spáchati zločin; loupež s násilím a krádež nebo zpronevěru;
16. Pro zpronevěru schovatele, bankéře, agenta (komisionáře), správce, tak zv. trustee (poručníka, opatrovníka, likvidátora), řiditele, člena nebo společníka některé společnosti neb společenstva, jakož i pro jinou zpronevěru a pro podvodné užití cizího majetku ve vlastním prospěchu;
17. Nabytí peněz, cenné záruky nebo zboží lstivým předstíráním; převedení na se peněz, cenné záruky nebo jiného majetku u vědomí, že byly ukradeny nebo bezprávně získány;
18. (a.) Padělání nebo pozměnění kovových peněz nebo uvádění padělaných nebo pozměněných kovových peněz do oběhu;
(b.) Vědomé a bezprávné zhotovení nějakého nářadí nebo stroje, jenž jest přizpůsoben a má sloužiti k padělání kovových peněz jednoho z obou států;
19. Padělání papírových peněz, veřejných nebo soukromých listin, cenných papírů, veřejných pečetí, kolků, poštovních známek, nebo uvádění v oběh nebo použití takových padělků;
20. Zločiny nebo přečiny proti zákonu o úpadku;
21. Jakýkoliv čin spáchaný s úmyslem ohroziti bezpečnost osob cestujících nebo se nalézajících na dráze;
22. Úmyslné poškození věcí;
23. Obchodování otroky.
Vydání bude rovněž povoliti pro námořní lupičství a jiné zločiny neb přečiny, spáchané kdekoli na moři, které podle zákonů Vysokých smluvních stran jsou zločiny neb přečiny podléhajícími vydání.
Vydání jest také povoliti pro spoluvinu na některém z výše uvedených zločinů nebo přečinů, ačli spoluvina je trestnou podle zákonů obou smluvních stran.
Podle uvážení dožádaného státu lze rovněž povoliti vydání pro kterýkoliv jiný zločin nebo přečin, ohledně kterého podle zákona obou smluvních stran povolení může býti dáno.
Článek 3.
Jest vyhrazeno každé z obou stran, vydá-li či nic své vlastní příslušníky straně druhé.
Článek 4.
Vydání nebude povoleno, byla-li osoba vyžadovaná v dožádaném státě již souzena a osvobozena nebo odsouzena, anebo koná-li se tam proti ní dosud trestní řízení pro týž zločin nebo přečin, pro který vydání bylo žádáno.
Koná-li se proti vyžadované osobě ve státě dožádaném trestní řízení, nebo je-li tam v trestu pro jiný trestný čin, bude vydání odloženo do té doby, až bude trestní řízení skončeno, nebo, skončilo-li její odsouzením, až bude plně vykonán přisouzený jí trest.
Článek 5.
Vydání nebude povoleno, jestliže po spáchání zločinu neb přečinu nebo po zahájení trestního stíhání nebo po odsouzení pro takový zločin neb přečin trestnost nebo výkon trestu jsou promlčeny podle zákonů jednoho z obou států.
Článek 6.
Uprchlý zločinec nebude vydán, je-li zločin nebo přečin, pro který za jeho vydání jest žádáno, politického rázu, nebo dokáže-li, že žádost o jeho vydání byla podána s úmyslem, aby byl souzen nebo potrestán pro zločin nebo přečin politického rázu.
Dožádanému státu nebo jeho soudům náleží rozhodnouti, zda jde o zločin nebo přečin politického rázu či nikoli.
Článek 7.
Vydaná osoba nemůže v žádném případě býti vzata do vazby nebo souzena ve státě, kterému byla vydána, pro jiný zločin nebo přečin, nebo z důvodů jiných, než pro které vydání se stalo, leč by byla propuštěna na svobodu a měla příležitost vrátiti se do státu, jenž ji vydal.
Toto ustanovení nevztahuje se na zločiny nebo přečiny spáchané po vydání.
Článek 8.
Žádost o vydání bude podati příslušnými diplomatickými zástupci Vysokých smluvních stran.
Žádost o vydání obviněné osoby musí býti opatřena zatykačem nebo jinou mu na roveň postavenou soudní listinou, vydanými příslušným úřadem státu dožadujícího za vydání, a takovými průkazy, jež by podle zákonů místa, kde obviněný byl dopaden, ospravedlňovaly její zatčení, kdyby zločin neb přečin tam byl spáchán.
Žádá-li se o vydání osoby již odsouzené, musí žádost býti doložena odsuzujícím rozsudkem vydaným proti ní příslušným soudem státu dožadujícího.
Byl-li vydán rozsudek proti osobě nepřítomné, nebude s osobou, proti níž byl vydán, nakládáno jako s osobou odsouzenou, nýbrž jako s osobou obviněnou.
Přílohy nebo doklady žádosti za vydání sepsány budou jazykem státním (oficielním) státu dožadujícího.
Článek 9.
Je-li žádost o vydání v souhlase s předchozími ustanoveními, zařídí příslušné úřady dožádaného státu zatčení uprchlíka.
Článek 10.
Uprchlý zločinec může býti zatčen také dříve, než podána byla žádost o jeho vydání, podle zatykače nebo jiné soudní listiny mu na roveň postavené, vydaných příslušným soudním úřadem jednoho z obou států na základě oznámení nebo žaloby a takových průkazů nebo po takovém řízení, jež by ospravedlňovaly vydání zatykače nebo jiné soudní listiny jemu na roveň postavené, kdyby zločin nebo přečin byl spáchán neb osoba byla odsouzena v oné části území obou smluvních stran, ve které příslušný soudní úřad vykonává pravomoc.
O dni zatčení bude neprodleně uvědomiti diplomatického zástupce druhého státu.
Pokud tomu nejsou na odpor zákony státu, kde stíhaná osoba byla zatčena, bude lze propustiti ji na svobodu, nebude-li ve lhůtě čtyřiceti dnů od její zatčení diplomatickým zástupcem druhého státu podána žádost o její vydání podle ustanovení této smlouvy.
Totéž platiti bude ohledně osob obviněných neb odsouzených pro některý ze zločinů nebo přečinů vytčených v této smlouvě a spáchaných na širém moři na lodi jednoho z obou států, jež přijede do přístavu státu druhého.
Článek 11.
Vydání nastane jen tehdy, bude-li shledáno, že průkazy podle zákonů dožádaného státu jsou s to, aby ospravedlnily v případě, že by byl zločin neb přečin spáchán na území tohoto státu, odevzdání zatčené osoby soudu, nebo aby dokázaly, že tato osoba jest totožnou s osobou, jež byla odsouzena soudy státu požadujícího, a že zločin nebo přečin, pro který byla odsouzena, jest z těch, pro které mohlo býti podle této smlouvy povoleno vydání státem dožádaným.
Článek 12.
Zatykače, výpovědi a všechny jiné soudní listiny, jakož i opisy jejich bude pokládati za průkazné doklady žádosti o vydání, budou-li podepsány anebo potvrzeny příslušným úřadem a ověřeny v Československé republice razítkem ministerstva spravedlnosti, ve Spojeném království pečetí státního tajemníka.
Článek 13.
Je-li osoba, o jejíž vydání bylo žádáno jednou z Vysokých smluvních stran podle této smlouvy, rovněž požadována jedním nebo několika jinými státy pro jiné zločiny nebo přečiny, spáchané na území jejich soudní pravomoci, bude vydána státu, jehož žádost za vydání došla nejdříve, ačli tento nevzdá se tohoto nároku.
Ustanovením tohoto článku nejsou nikterak dotčeny smlouvy, jež některá z Vysokých smluvních stran sjednala dříve s jinými státy.
Článek 14.
Nebyly-li dostatečné průkazy pro vydání předloženy do dvou měsíců ode dne zatčení uprchlíkova neb v době další, kterou dožádaný stát neb jeho příslušný soud určí, bude uprchlík propuštěn na svobodu, pokud tomu nejsou na odpor zákony státu, kde stíhaná osoba byla vzata do vazby.
Článek 15.
Veškeré zabavené předměty, jež byly v držení osoby, jež má býti vydána, v době jejího zatčení, a jakékoliv věci, jež mohou sloužiti jako důkaz zločinu neb přečinu, budou předány pokud možno zároveň s vydanou osobou.
Stát, jemuž vydání bylo povoleno, vrátí však ony předměty, jež byly mu předány k účelům dočasným, žádal-li o to stát vydání povolivší.
Tato ustanovení platiti budou toliko, pokud zákony dotyčného státu to připouštějí, a nejsou jimi nikterak dotčena práva třetích osob.
Článek 16.
Každá z Vysokých smluvních stran hradí výlohy způsobené na jejím území zatčením osob, jež svolila podle této smlouvy vydati, jich vězněním a doprovodem k vlastní hranici. Náklady za opatření překladů listin zaslaných, jimiž měla býti doložena žádost za vydání (čl. 8 a 12), hraditi bude stát žádavší za vydání.
Článek 17.
Ustanovení této smlouvy platiti budou, pokud to zákony připouštějí, pro všechny Dominie Jeho Britského Veličenstva, vyjma níže jmenované Dominie s vlastní svobodnou vládou, t. j. Dominii Kanadskou, Stát (Commonwealth) Australský (zahrnujíc v té příčině Papuu a Norfolk Island), Dominii Novo-Zélandskou, Unii Jihoafrickou, Svobodný Stát Irský a Newfoundland — a vyjma Indii. Vyhrazuje se však, že řečená ustanovení budou platiti pro kteroukoli z výše jmenovaných Dominií nebo Indii, ohledně nichž bude k tomu účelu jménem vlády této Dominie neb Indie zástupcem Jeho Britského Veličenstva u vlády republiky Československé učiněno sdělení. Vyhrazeno jest dále, že každá ze Smluvních stran bude moci odděleně zrušiti působnost této smlouvy pro kteroukoli z výše jmenovaných Dominií nebo pro Indii, vypoví-li ji na dobu ne delší jednoho roku a ne kratší šesti měsíců.
Článek 18.
Žádost o vydání uprchlého zločince, jenž vyhledal útočiště v některé z Dominií s vlastní svobodnou vládou, Kolonií nebo Držav Jeho Britského Veličenstva, na něž se tato smlouva vztahuje, bude podati generálnímu guvernérovi, guvernérovi nebo hlavnímu úřadu této Dominie s vlastní svobodnou vládou, Kolonie nebo Državy předním konsulárním úředníkem republiky Československé v této Dominii s vlastní svobodnou vládou, Kolonii nebo Državě.
Takováto žádost, řídíc se vždy pokud možno a pokud to zákon Dominie s vlastní svobodnou vládou, Kolonie nebo Državy dovolí, ustanovením této smlouvy, bude vyřízena řečeným generálním guvernérem, guvernérem neb hlavním úřadem, jenž buď vydání povolí, anebo předá věc vládě Jeho Britského Veličenstva.
Žádosti o vydání uprchlého zločince, jež budou podány některou Dominií s vlastní svobodnou vládou, Kolonií nebo Državou Jeho Britského Veličenstva, budou pokud možno se říditi pravidly uvedenými v předchozích článcích této smlouvy.
Článek 19.
Strany souhlasí, že se ustanovení obou předchozích článků vztahují stejně, jako by byly državami Jeho Britského Veličenstva na tyto Britské Protektoráty: Protektorát Bechuanaland, Protektorát Gambia, Protektorát Kenya, Protektorát Nigeria, Severní Rhodesia, Severní Území Zlatého Pobřeží, Nyasaland, Protektorát Sierra Leone, Protektorát Šalamounské Ostrovy, Protektorát Somaliland, Swaziland, Protektorát Uganda a Zanzibar.
Uzná-li se po podepsání této smlouvy za prospěšno rozšířiti její ustanovení na některé jiné výše zmíněné Britské protektoráty nebo na některý Velkou Britanií chráněný stát nebo na kterékoli území, nad nímž Jeho Britské Veličenstvo přijalo mandát od Společnosti Národů, bude pokládáno, že se ustanovení obou předchozích článků vztahují na tyto protektoráty nebo státy nebo mandátová území ode dne, který bude stanoven notami, jež budou vyměněny, a kterými takové rozšíření bude provedeno.
Strany souhlasí dále, že ustanovení této smlouvy, jež platí pro Britské státní příslušníky, platiti budou rovněž pro domorodce kteréhokoli Britského protektorátu nebo chráněného státu nebo území mandátového, na něž se ustanovení obou předchozích článků vztahují nebo později vztahovati budou.
Článek 20.
Tato smlouva, jejíž znění v jazyku československém a anglickém je stejně autentické, nabude účinnosti čtyřicet dní po výměně ratifikačních listin. Může býti vypověděna každou z Vysokých smluvních stran na dobu ne delší jednoho roku a ne kratší šesti měsíců.
Bude ratifikována a ratifikace budou vyměněny v Londýně co nejdříve.
Čemuž na svědomí zplnomocněnci smlouvu podepsali a připojili své pečetě.
Dáno v Londýně dne jedenáctého listopadu roku 1924.
(L. S.) Dr. EMIL SPIRA v. r.
(L. S.) W. TYRRELL v. r.
Protokol.
Ježto bylo uznáno za nutné doplniti čl. 12. smlouvy o vydávání zločinců, podepsané dne 11. listopadu 1924 mezi Presidentem Československé republiky a Jeho Veličenstvem králem Spojeného království Velké Britanie a Irska a britských Dominií zámořských, Císařem Indickým, podepsaní zplnomocněnci dohodli se, že tento článek má býti takto doplněn:
„Zatykače, výpovědi a všechny jiné soudní listiny, jakož i opisy jejich bude pokládati za průkazné doklady žádostí o vydání, budou-li podepsány anebo potvrzeny příslušným úřadem a ověřeny v Československé republice razítkem ministra spravedlnosti nebo jiného státního ministra a ve Spojeném Království pečetí státního tajemníka.“
Tento protokol bude míti tutéž platnost a trvání jako smlouva o vydávání zločinců z 11. listopadu 1924, k níž se vztahuje. Bude s touto smlouvou současně ratifikován a bude považován za její integrální součást.
Čemuž na svědomí zplnomocněnci protokol podepsali a připojili své pečetě.
Dáno dvojmo v Londýně, dne 4. června 1926.
JAN MASARYK.
A. CHAMBERLAIN.
PROZKOUMAVŠE TUTO SMLOUVU A PROTOKOL, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE.
TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI.
V TOPOLČIANKÁCH, DNE 26. SRPNA LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHODVACÁTÉHO ŠESTÉHO.
PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ:
T. G. MASARYK v. r.
MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ:
Dr. EDVARD BENEŠ v. r.
Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly vyměněny dne 5. listopadu 1926 a že Smlouva a Protokol nabývá podle článku 20. mezinárodní účinnosti čtyřicet dní po výměně ratifikačních listin.
Švehla v. r.