218
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 2. října 1973 byla v Haagu přijata Úmluva o mezinárodní správě pozůstalostí.
Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v Haagu dne 4. dubna 1975.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident Československé socialistické republiky ji ratifikoval. Ratifikační listina byla uložena u vlády Nizozemského království, depozitáře Úmluvy, dne 20. října 1976.
Při podpisu a ratifikaci Úmluvy bylo učiněno následující prohlášení:
„Československá socialistická republika prohlašuje podle článku 31 Úmluvy o mezinárodní správě pozůstalostí, uzavřené v Haagu dne 2. října 1973, že k účelům a za podmínek článku 3, jestliže zemřelý byl jejím státním příslušníkem, musí být použity československé právní předpisy pro ustanovení držitele průkazu a vymezení jeho pravomocí.
Současně Československá socialistická republika oznamuje ve spojitosti s článkem 43 Úmluvy, který poskytuje státům právo prohlásit, že Úmluva je v platnosti pro území, jež z hlediska mezinárodního zastupují, že podle jejího názoru udržování některých zemí v nějakém stavu závislosti je v protikladu s obsahem a cíli Deklarace OSN ze dne 14. prosince 1960 o nezávislosti dané koloniálním zemím a národům, která prohlásila nutnost rychlé a bezpodmínečné likvidace všech forem a podob kolonialismu.“.
Dne 1. března 1993 Česká republika oznámila vládě Nizozemského království, že Česká republika jako nástupnický stát České a Slovenské Federativní Republiky se považuje vázanou Úmluvou o mezinárodní správě pozůstalostí ze dne 2. října 1973 včetně prohlášení s účinností od 1. ledna 1993. Prohlášení k článku 43 Česká republika odvolala svým oznámením vládě Nizozemského království dne 6. června 1995.
Úmluva na základě svého článku 44 vstoupila v platnost dnem 1. července 1993 a tímto dnem podle téhož článku vstoupila v platnost i pro Českou republiku.1)
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
XXI ÚMLUVA O MEZINÁRODNÍ SPRÁVĚ POZŮSTALOSTÍ
Signatářské státy této úmluvy,
ve snaze zavést společné uspořádání k umožnění mezinárodní správy pozůstalostí,
rozhodly se k tomu účelu uzavřít úmluvu a dohodly se na následujících ustanoveních:
HLAVA I
Mezinárodní průkaz
Článek 1
Smluvní státy zřizují mezinárodní průkaz, který ustanovuje osobu nebo osoby oprávněné ke správě movitého majetku po zemřelé osobě a který vymezuje její nebo jejich pravomoci.
Tento průkaz pořízený ve smluvním státě určeném v čl. 2 podle vzoru přiloženého k této úmluvě bude uznáván ve smluvních státech.
Každý smluvní stát může podmínit toto uznání řízením nebo zveřejněním, jak je uvedeno v čl. 10.
HLAVA II
Pořízení průkazu
Článek 2
Průkaz se pořizuje příslušným úřadem ve státě, v němž měl zemřelý trvalé bydliště.
Článek 3
Při ustanovení držitele průkazu a vymezení jeho pravomocí se příslušný úřad řídí svým vnitřním právním řádem, kromě následujících případů, kdy použije vnitřní právní řád státu, jehož byl zemřelý státním příslušníkem,
1. jestliže oba - jak stát jeho trvalého bydliště, tak stát jeho státní příslušnosti - učinily prohlášení podle čl. 31,
2. jestliže stát, jehož byl státním příslušníkem, ale nikoli stát jeho trvalého bydliště, učinil prohlášení podle čl. 31, a jestliže zemřelý bydlil ve státě, jehož úřad vydává průkaz, po dobu kratší než pět let bezprostředně před svou smrtí.
Článek 4
Každý smluvní stát může prohlásit, že při ustanovení držitele průkazu a vymezení jeho pravomocí se bude řídit, bez ohledu na čl. 3, buď svým vnitřním právním řádem, nebo právním řádem státu, jehož byl zemřelý státním příslušníkem, podle svého výběru.
Článek 5
Před vydáním průkazu může se příslušný úřad, v případě že se řídí vnitřním právním řádem státu, jehož byl zemřelý státním příslušníkem, dotázat u úřadu tohoto státu, který byl k tomuto účelu ustanoven, zda je obsah průkazu v souladu s jeho právním řádem, a považuje-li to za vhodné, určit lhůtu pro odpověď. Nedojde-li odpověď v této lhůtě, pořídí průkaz podle vlastního výkladu použitého právního řádu.
Článek 6
Každý smluvní stát ustanoví soudní nebo správní úřad příslušný pro pořizování průkazu.
Smluvní stát může prohlásit, že průkaz pořízený na jeho území bude pokládán jako „pořízený příslušným úřadem“, bude-li pořízen jednou z osob patřících k profesionální korporaci tímto státem ustanovené, jestliže bude ověřen příslušným úřadem.
Článek 7
Vydávající úřad, jakmile učiní opatření ke zveřejnění, aby informoval zainteresované, zejména pozůstalého manžela, a zařídí v případě potřeby vyšetřování, vydá bez průtahů průkaz.
Článek 8
Příslušný úřad informuje na jejich žádost každou zainteresovanou osobu nebo úřad o vydání průkazu a o jeho obsahu, popřípadě o jeho zrušení, změně nebo o pozastavení jeho účinků. O zrušení nebo změně průkazu nebo pozastavení jeho účinků vydávajícím úřadem musí být uvědoměna každá osoba nebo úřad, které byly předtím písemně informovány o jeho vydání.
HLAVA III
Uznání průkazu, ochranná nebo naléhavá opatření
Článek 9
S výhradou ustanovení čl. 10 může být v jiných smluvních státech, než v kterých byl průkaz vydán, požadováno pouze předložení průkazu pro osvědčení o ustanovení a o pravomocech osoby nebo osob oprávněných ke správě pozůstalostí. Nesmí být požadována žádná legalizace nebo obdobné formality.
Článek 10
Každý smluvní stát může podmínit uznání průkazu buď rozhodnutím nějakého úřadu postupujícího na základě rychlého řízení, nebo prostým zveřejněním.
Toto řízení bude moci zahrnout odpor nebo odvolání, pokud by se zakládaly na čl. 13, 14, 15, 16 a 17.
Článek 11
Je-li vyžadováno řízení nebo zveřejnění uvedené v čl. 10, může držitel průkazu na základě jeho prostého předložení učinit nebo požadovat vydání ochranných nebo naléhavých opatření v mezích průkazu, a to ode dne, kdy průkaz vstoupil v platnost, popřípadě během celého uznávacího řízení, až do vydání odlišného rozhodnutí.
Ustanovení právního řádu dožádaného státu týkající se prozatímního uznání budou moci být užita, jen když toto uznání je předmětem rychlého řízení.
Avšak držitel průkazu nebude moci učinit nebo požadovat opatření uvedené v prvním odstavci po uplynutí 60 dnů ode dne, kdy průkaz vstoupil v platnost, jestliže do té doby nedal podnět k řízení o uznání průkazu nebo neučinil potřebná opatření k jeho zveřejnění.
Článek 12
Platnost ochranných nebo naléhavých opatření učiněných podle čl. 11 není dotčena uplynutím lhůty uvedené v tomtéž článku ani rozhodnutím o odmítnutí uznání. Nicméně každý, kdo má na tom zájem, může požadovat zrušení nebo potvrzení těchto opatření podle právního řádu dožádaného státu.
Článek 13
Uznání může být odmítnuto v těchto případech,
1. zjistí-li se, že průkaz není věrohodný nebo není v souladu se vzorem připojeným k této úmluvě,
2. není-li z obsahu průkazu zřejmé, že byl vydán úřadem mezinárodně příslušným ve smyslu této úmluvy.
Článek 14
Uznání průkazu může být mimoto také odmítnuto, jestliže z hlediska dožádaného státu
1. zemřelý měl v tomto státu trvalé bydliště, nebo
2. zemřelý byl státním příslušníkem tohoto státu, a proto podle čl. 3 a 4 mělo být použito vnitřního právního řádu dožádaného státu pro ustanovení držitele průkazu a vymezení jeho pravomocí. Avšak v takovém případě uznání nemůže být odmítnuto, pokud obsah průkazu není v rozporu s vnitřním právním řádem dožádaného státu.
Článek 15
Uznání může být rovněž odmítnuto, jestliže průkaz je neslučitelný s meritorním rozhodnutím vydaným nebo uznaným v dožádaném státě.
Článek 16
V případě, že byl předložen k uznání průkaz zmíněný v čl. 1, avšak když podle téhož článku byl již předtím uznán jiný průkaz v dožádaném státu, pak dožádaný úřad může, pokud tyto dva průkazy jsou neslučitelné, buď odvolat uznání prvního a uznat druhý, nebo odmítnout uznání druhého.
Článek 17
Konečně může být uznání průkazu odmítnuto, jestliže je zjevně neslučitelné s veřejným pořádkem dožádaného státu.
Článek 18
Odmítnutí uznání může být omezeno na některé z pravomocí vyznačených v průkazu.
Článek 19
Uznání nemůže být odmítnuto ani částečně ani zcela z žádného jiného důvodu, než je uvedeno v čl. 13, 14, 15, 16 a 17. Totéž platí pro případy odvolání nebo zrušení uznání.
Článek 20
Existence předchozí místní správy pozůstalosti v dožádaném státu nezbavuje úřad tohoto státu povinnosti uznat průkaz podle této úmluvy. V tom případě je držitel průkazu výlučně vybaven pravomocemi označenými v tomto dokumentu; pro pravomoci, které nejsou uvedeny v průkazu, může dožádaný stát zachovat místní správu pozůstalosti.
HLAVA IV
Využití a účinky průkazu
Článek 21
Dožádaný stát může podřídit výkon pravomocí držitele průkazu dohledu a kontrole místních úřadů.
Kromě toho může podmínit převzetí pozůstalostního majetku nacházejícího se na jeho území zaplacením dluhů.
Použití tohoto článku se nemůže dotknout ustanovení a rozsahu pravomocí držitele průkazu.
Článek 22
Každá osoba, která zaplatí nebo vydá majetek držiteli průkazu vystaveného, a je-li to třeba, uznaného, bude zproštěna odpovědnosti, ledaže by se zjistilo, že jednala ve zlém úmyslu.
Článek 23
O každé osobě, která získala pozůstalostní majetek od držitele průkazu vystaveného, a je-li to třeba, uznaného podle této úmluvy, se předpokládá, že jej získala od osoby mající pravomoc s ním nakládat, pokud se neprokáže, že jednala ve zlém úmyslu.
HLAVA V
Zrušení, změna, pozastavení účinnosti průkazu
Článek 24
Dojde-li v průběhu řízení o uznání k vznesení meritorních námitek proti ustanovení nebo pravomocím držitele průkazu, mohou úřady dožádaného státu pozastavit prozatímní účinky průkazu a odložit rozhodnutí, popřípadě stanovit lhůtu, do kdy musí být podána ve věci samé žaloba u soudu, který má k tomu pravomoc.
Článek 25
Jesliže se ustanovení nebo pravomoci držitele průkazu stanou předmětem sporu před soudy státu, v němž byl průkaz vydán, mohou úřady každého jiného smluvního státu pozastavit účinnost průkazu až do skončení sporu.
Jestliže spor ve věci samé byl vznesen před soudy dožádaného státu nebo jiného smluvního státu, mohou rovněž úřady dožádaného státu pozastavit účinnost průkazu až do skončení sporu.
Článek 26
Je-li průkaz zrušen nebo jsou-li jeho účinky pozastaveny ve státě, v němž byl vydán, úřady všech smluvních států musí zařídit toto zrušení nebo toto pozastavení na území svého státu na žádost každého, kdo má na tom zájem, nebo jestliže o tom byly informovány podle čl. 8.
Dojde-li ve státě, jehož úřad průkaz vydal, ke změně některého ustanovení průkazu, pak tento úřad musí dosavadní průkaz zrušit a pořídit nový, takto změněný.
Článek 27
Zrušení průkazu, jeho změna nebo pozastavení jeho účinnosti podle čl. 24, 25 a 26 se nedotkne ujednání uzavřených jeho držitelem na území jednoho smluvního státu ještě před rozhodnutím úřadu tohoto státu, které způsobí zrušení, změnu nebo pozastavení.
Článek 28
Platnost právních jednání s držitelem průkazu nemůže být napadena pouze z toho důvodu, že průkaz byl zrušen nebo změněn nebo že jeho účinky byly pozastaveny, ledaže by bylo zjištěno, že druhá strana jednala ve zlém úmyslu.
Článek 29
HLAVA VI
Nemovitosti
Článek 30
Jestliže právní řád, podle něhož byl vystaven průkaz, dává jeho držiteli pravomoci týkající se nemovitostí ležících v cizině, musí vydávající úřad uvést existenci těchto pravomocí v průkazu.
Druhé smluvní státy mohou uznat tyto pravomoci zcela nebo částečně.
Ty smluvní státy, které využily možnosti podle předchozího odstavce, musí vyznačit, do jaké míry budou uznávat takové pravomoci.
HLAVA VII
Všeobecná ustanovení
Článek 31
K účelům a za podmínek čl. 3 každý smluvní stát může prohlásit, že musí být použit jeho vnitřní právní řád pro ustanovení držitele průkazu a vymezení jeho pravomocí, jestliže zemřelý byl jeho státním příslušníkem.
Článek 32
Pro účely této úmluvy se rozumí „stálým bydlištěm“ nebo „státní příslušností“ zemřelého ta, kterou měl v době své smrti.
Článek 33
Předtištěné texty ve vzorovém formuláři připojeném k této úmluvě mohou být sepsány v jazyku nebo v jednom z oficiálních jazyků vydávajícího úřadu a musí být v každém případě sepsány buď v jazyku francouzském, nebo anglickém.
Doplněné údaje odpovídající předtištěným textům se dopíší buď v jazyku nebo v jednom z oficiálních jazyků vydávajícího úřadu, nebo v jazyku francouzském či anglickém.
Držitel průkazu, který se dožaduje jeho uznání, musí pořídit překlad nepředtištěných údajů v průkazu, ledaže by mu dožádaný úřad tento požadavek prominul.
Článek 34
Pokud jde o smluvní stát, který má ve věcech správy pozůstalostí dva nebo více právních systémů použitelných vůči různým kategoriím osob, bude každý odkaz na zákon tohoto státu vykládán jako směřující na právní systém stanovený právním řádem tohoto státu.
Článek 35
Každý smluvní stát, který má dvě nebo více územních jednotek, v nichž se užívají různé právní systémy, pokud jde o správu pozůstalostí, bude moci prohlásit, že tato úmluva se vztahuje na všechny územní jednotky nebo jenom na jednu či více z nich, a bude moci kdykoli změnit toto prohlášení tím, že učiní nové prohlášení.
Tato prohlášení označí výslovně územní jednotky, vůči nimž se Úmluvy užije.
Druhé smluvní státy budou moci odmítnout uznání průkazu, jestliže podle data, kdy uznání je vyžadováno, Úmluva nebyla použitelná pro územní jednotku, v níž byl průkaz vydán.
Článek 36
Je-li smluvní stát složen ze dvou nebo více územních jednotek, v nichž jsou v platnosti různé právní řády, pokud jde o správu pozůstalostí, pak
1. každý odkaz na úřady, na právní řád nebo na procesní řízení státu, který vydal průkaz, bude pokládán za vztahující se na úřad, právní řád nebo procesní řízení té územní jednotky, v níž měl zemřelý své trvalé bydliště,
2. každý odkaz na úřady, na právní řád nebo na procesní řízení dožádaného státu bude pokládán za vztahující se na úřady, právní řád nebo na procesní řízení té územní jednotky, v níž byl průkaz předložen,
3. každý odkaz učiněný při použití odstavců 1 a 2 tohoto článku na právní řád nebo na procesní řízení státu, který vydal průkaz, nebo dožádaného státu bude pokládán za obsahující právní pravidla a platné principy smluvního státu, jež je možno uplatňovat v územní jednotce, o níž jde,
4. každý odkaz na právní řád podle státní příslušnosti zemřelého bude pokládán jako vztahující se na zákon určený pravidly platnými ve státu, jehož byl zemřelý státním příslušníkem, nebo kdyby taková pravidla neexistovala, jako vztahující se na zákon té územní jednotky, s níž měl zemřelý nejužší svazky.
Článek 37
Každý smluvní stát oznámí Ministerstvu zahraničních věcí Nizozemska současně s uložením své ratifikační listiny, jakož i listin o přijetí, schválení nebo přihlášení se,
1. označení úřadů podle čl. 5 a podle čl. 6 odst. 1,
2. vyznačení způsobů, jimiž budou získávány informace podle čl. 8,
3. zda si přeje či nepřeje podmínit uznání průkazu procesním řízením nebo zveřejněním, a v případě, že vyžaduje procesní řízení, označí úřad, před nímž má být řízení konáno.
Každý smluvní stát zmíněný v čl. 35 sdělí současně Ministerstvu zahraničních věcí Nizozemska údaje podle odstavce 2 tohoto článku. Každý smluvní stát dále týmž způsobem oznámí každou změnu svých shora zmíněných určení a označení.
Článek 38
Každý smluvní stát, který požaduje používání jedné nebo více možností podle čl. 4, čl. 6 odst. 2, čl. 30 odst. 2 a 3 a čl. 31, sdělí to Ministerstvu zahraničních věcí Nizozemska buď současně s uložením listin o ratifikaci, přijetí, schválení či přistoupení, nebo později.
Označení podle čl. 6 odst. 2 a oznámení uvedené v čl. 30 odst. 3 budou učiněna ve formě notifikace.
Každý smluvní stát rovněž stejným způsobem bude oznamovat všechny změny shora uvedených prohlášení, označení či vyznačení.
Článek 39
Ustanovení této úmluvy jsou nadřazena ustanovením všech dvoustranných smluv, jichž smluvní státy jsou nebo se stanou členy a které obsahují ustanovení o týchž věcech, ledaže by bylo mezi členy těchto smluv ustanoveno jinak.
Tato úmluva nebrání užívání jiných mnohostranných úmluv, jichž je nebo se stane jeden nebo více smluvních států členy a které obsahují ustanovení o týchž věcech.
Článek 40
Tato úmluva se použije i tehdy, když ke smrti zůstavitele došlo před tím, než vstoupila v platnost.
HLAVA VIII
Závěrečná ustanovení
Článek 41
Tato úmluva je otevřena k podpisu států, které byly členy Haagské konference mezinárodního práva soukromého v době jejího Dvanáctého zasedání.
Úmluva bude ratifikována, přijata nebo schválena a listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení budou uloženy na Ministerstvu zahraničních věcí Nizozemska.
Článek 42
Každý stát, který se stal členem Konference až po jejím Dvanáctém zasedání nebo který je členem Organizace spojených národů nebo některé obdobné instituce této organizace nebo členem Statutu Mezinárodního soudního dvora, bude moci přistoupit k této úmluvě po jejím vstupu v platnost podle čl. 44. Listina o přístupu bude uložena na Ministerstvu zahraničních věcí Nizozemska.
Přistoupení bude účinné pouze ve vztazích mezi přistupujícím státem a mezi smluvními státy, které do 12 měsíců po obdržení notifikace podle bodu 3 čl. 46 nevznesou proti jeho přistoupení výhradu. Takovou výhradu může vznést rovněž každý členský stát při ratifikaci, přijetí nebo schválení Úmluvy po přistoupení. Každá taková výhrada musí být notifikována Ministerstvu zahraničních věcí Nizozemska.
Článek 43
Každý stát bude moci při podpisu, ratifikaci, přijetí, schválení či přistoupení prohlásit, že se tato úmluva vztahuje na všechna území, která z hlediska mezinárodních vztahů zastupuje, nebo na jedno nebo více z nich. Toto prohlášení nabude účinnosti, jakmile Úmluva nabude platnosti pro tento stát.
Později bude muset rozšíření tohoto druhu být notifikováno Ministerstvu zahraničních věcí Nizozemska.
Rozšíření bude účinné ve vztazích mezi smluvními státy, které proti němu nevznesly výhrady do 12 měsíců po obdržení notifikace uvedené v čl. 46 bodu 4, a na území či územích, jejichž mezinárodní vztahy jsou zajišťovány příslušným státem a které nebo která byly předmětem notifikace.
Taková výhrada může být rovněž vznesena každým členským státem při ratifikaci, přijetí či schválení, k nimž dojde po rozšíření platnosti. Tyto výhrady budou notifikovány Ministerstvu zahraničních věcí Nizozemska.
Článek 44
Tato úmluva vstoupí v platnost první den třetího kalendářního měsíce po uložení třetí listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení podle čl. 41 odst. 2.
Potom Úmluva vstoupí v platnost
- pro každý signatářský stát, který Úmluvu ratifikuje, přijme či schválí později, první den třetího kalendářního měsíce po uložení listiny o ratifikaci, přijetí či schválení,
- pro každý stát, který k Úmluvě přistupuje, první den třetího kalendářního měsíce po uplynutí lhůty uvedené v čl. 42,
- pro území, na něž byla Úmluva rozšířena podle čl. 43, první den třetího kalendářního měsíce po uplynutí lhůty uvedené v tomto článku.
Článek 45
Tato úmluva bude v platnosti pět let ode dne vstupu v účinnost podle čl. 44 odst. 1 též pro státy, které ji budou ratifikovat nebo ji přijmou, schválí, či k ní přistoupí později.
Úmluva bude mlčky obnovena vždy o pět let, nebude-li vypovězena.
Výpověď bude oznámena nótou nejméně šest měsíců před uplynutím pětiletého období Ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí. Výpověď se může omezit na některá území, na něž se Úmluva vztahuje.
Výpověď bude účinná jen pro stát, který ji notifikoval. Pro ostatní smluvní státy zůstane Úmluva v platnosti.
Článek 46
Ministerstvo zahraničních věcí Nizozemí oznámí členským státům Konference, jakož i státům, které v souladu s ustanoveními čl. 42 přistoupí k Úmluvě:
1. podpisy, ratifikace, přijetí a schválení uvedené v článku 41;
2. datum, jímž tato úmluva vstoupí v platnost podle ustanovení čl. 44;
3. přístupy podle čl. 42 a datum, jímž nabudou účinnosti;
4. rozšíření podle čl. 43 a datum, jímž nabudou účinnosti;
7. výpovědi podle čl. 45.
Na důkaz čehož níže podepsaní, náležitě zmocněni, podepsali tuto úmluvu.
Dáno v Haagu dne 2. října 1973 ve francouzském a anglickém jazyce, přičemž oba texty mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu vlády Nizozemska a jehož ověřený opis bude předán diplomatickou cestou každému státu, který je členem Haagské Konference mezinárodního práva soukromého od jejího Dvanáctého zasedání.
Příloha k Úmluvě
Annex to the Convention
Mezinárodní průkaz
SEZNAM
1) Za rozhodný den, stanovený v článku 44 odst. 1 Úmluvy o mezinárodní správě pozůstalostí ze dne 2. října 1973, je považováno datum 26. dubna 1993, kdy vláda Nizozemského království, depozitář Úmluvy, obdržela nótu Slovenské republiky o sukcesi do této úmluvy.