ze dne 20. března 1883 na ochranu živnostenského vlastnictví, revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtoně dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925.

22.

Pařížská unijní úmluva

ze dne 20. března 1883 na ochranu živnostenského vlastnictví, revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtoně dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925.

JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ.

JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ,

NĚMECKA, RAKOUSKA, BELGIE, BRASILIE, KUBY, DÁNSKA, DOMINIKY,

ŠPANĚLSKA, ESTONSKA, SPOJENÝCH STÁTŮ AMERICKÝCH,

FINSKA, FRANCIE, VELKÉ BRITANIE A SEVERNÍHO IRSKA, KANADY,

SOUSTÁTÍ AUSTRALSKÉHO, SVOBODNÉHO STÁTU IRSKÉHO, MAĎARSKA,

ITALIE, JAPONSKA, MAROKA, MEXIKA, NORSKA, NIZOZEMÍ,

POLSKA, SVOBODNÉHO MĚSTA GDANSKA, PORTUGALSKA, KRÁLOVSTVÍ

SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ, ŠVÉDSKA, ŠVÝCARSKA, SYRIE

A VELKÉHO LIBANONU, TUNISU A TURECKA

BYLA SJEDNÁNA TATO ÚMLUVA:

(Překlad.)

Pařížská unijní úmluva

ze dne 20. března 1883 na ochranu živnostenského vlastnictví, revidovaná v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtoně dne 2. června 1911 a v Haagu dne 6. listopadu 1925.

PRESIDENT ŘÍŠE NĚMECKÉ, PRESIDENT REPUBLIKY RAKOUSKÉ, JEHO VELIČENSTVO KRÁL BELGŮ, PRESIDENT SPOJENÝCH STÁTŮ BRASILSKÝCH, PRESIDENT REPUBLIKY KUBY, JEHO VELIČENSTVO KRÁL DÁNSKÝ, PRESIDENT REPUBLIKY DOMINIKÁNSKÉ, JEHO VELIČENSTVO KRÁL ŠPANĚLSKÝ, PRESIDENT REPUBLIKY ESTONSKÉ, PRESIDENT SPOJENÝCH STÁTŮ AMERICKÝCH, PRESIDENT REPUBLIKY FINSKÉ, PRESIDENT REPUBLIKY FRANCOUZSKÉ, JEHO VELIČENSTVO KRÁL SPOJENÉHO KRÁLOVSTVÍ VELKÉ BRITANIE A IRSKA A BRITSKÝCH ÚZEMÍ ZÁMOŘSKÝCH, CÍSAŘ INDICKÝ, JEHO NEJJASNĚJŠÍ VÝSOST ŘÍŠSKÝ SPRÁVCE MAĎARSKÝ, JEHO VELIČENSTVO KRÁL ITALSKÝ, JEHO VELIČENSTVO CÍSAŘ JAPONSKÝ, JEHO VELIČENSTVO SULTAN MAROCKÝ, PRESIDENT SPOJENÝCH STÁTŮ MEXICKÝCH, JEHO VELIČENSTVO KRÁL NORSKÝ, JEJÍ VELIČENSTVO KRÁLOVNA NIZOZEMSKÁ, PRESIDENT REPUBLIKY POLSKÉ JMÉNEM POLSKA A SVOBODNÉHO MĚSTA GDANSKA, PRESIDENT REPUBLIKY PORTUGALSKÉ, JEHO VELIČENSTVO KRÁL SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ, JEHO VELIČENSTVO KRÁL ŠVÉDSKÝ, SPOLKOVÁ RADA SPOLKOVÉHO STÁTU ŠVÝCARSKÉHO, STÁTY SYRSKÝ A VELKOLIBANONSKÝ, PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, JEHO VÝSOST BEY TUNISSKÝ, PRESIDENT REPUBLIKY TURECKÉ,

pokládajíce za užitečné v jistém směru pozměniti a doplniti mezinárodní úmluvu z 20. března 1883 o zřízení mezinárodní unie na ochranu živnostenského vlastnictví, revidovanou v Bruselu 14. prosince 1900 a ve Washingtoně 2. června 1911, jmenovali svými plnomocníky:

President Říše Německé:

pana W. F. von Vietinghoff,

legačního radu vyslanectví německého v Haagu;

pana von Specht,

tajného vrchního vládního radu, předsedu patentního úřadu;

pana Klauera,

ministerského radu ministerstva spravedlnosti;

pana profesora Dra Alberta Osterrietha,

justičního radu;

President Republiky Rakouské:

pana Dra Karla Duschaneka,

ministerského radu, místopředsedu rakouského patentního úřadu;

pana Dra Hanse Fortwänglera,

ministerského radu zmíněného úřadu;

Jeho Veličenstvo Král Belgů:

pana Octava Mavaut,

generálního ředitele průmyslu v ministerstvu průmyslu, práce a sociální péče;

pana Alberta Capitaine,

advokáta apelačního soudu lutyšského, bývalého předsedu advokátského sboru, belgického delegáta na konferenci washingtonské;

pana Louis André,

advokáta apelačního soudu bruselského;

pana Thomase Brauna,

advokáta apelačního soudu bruselského;

pana Daniela Coppieters,

advokáta apelačního soudu bruselského;

President Spojených Států Brasilských:

pana Dra Julia Augusta Barboza Carneiro,

člena hospodářského komitétu Společnosti národů;

pana prof. Dra Carlose Americo Barbosa de Oliveira,

profesora školy polytechnické, ředitele vyšší průmyslové školy Wenceslau Braz;

President Republiky Kuby:

pana Dra Raphaëla Martinez Ortize,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Kuby v Paříži;

pana Dra Raphaëla de la Torre,

chargé d’affaires Kuby v Haagu;

Jeho Veličenstvo Král Dánský:

pana Dra N. J. Ehrenreicha Hansena,

místopřednostu oddělení v ministerstvu průmyslu, obchodu a plavby;

President Republiky Dominikánské:

pana C. G. de Haseth Cz.,

konsula republiky Dominikánské v Haagu;

Jeho Veličenstvo Král Španělský:

J. E. pana Santiago Mendez de Vigo,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra J. V. krále španělského v Haagu,

pana Fernando Cabello y Lapiedra,

přednostu španělského úřadu pro živnostenské a obchodní vlastnictví;

pana José Garcia-Monge y de Vera,

tajemníka španělského úřadu pro živnostenské a obchodní vlastnictví;

President Republiky Estonské:

pana O. Aarmanna,

inženýra, ředitele patentního úřadu;

President Spojených Států Amerických:

pana Thomase E. Robertsona,

patentního komisaře, člena advokatury nejvyššího soudu S. S. A.;

pana Wallace R. Lane,

bývalého předsedu American and Chicago Patent Law Associations, člena advokatury nejvyššího soudu S. S. A. a nejvyššího soudu v Illinois;

pana Jo. Baily Browna

z Pittsburghu, člena advokatury nejvyššího soudu S. S. A. a nejvyššího soudu Pensylvanie;

President Republiky Finské:

pana Yrjö Saastamoinen,

chargé d’affaires finského v Haagu;

President Republiky Francouzské:

J. E. pana Chassain de Marcilly,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Francie v Haagu;

pana Marcela Plaisanta,

poslance, advokáta apelačního soudu pařížského;

pana Charles Drouets,

ředitele živnostenského vlastnictví v ministerstvu obchodu;

pana Georges Maillarda,

advokáta apelačního soudu pařížského, vice-presidenta technického výboru živnostenského vlastnictví;

Jeho Veličenstvo Král Spojeného Království Velké Britanie a Irska a Britských Území Zámořských, Císař Indický:

pro Velkou Britanii a Severní Irsko:

Sir Huberta Llewellyn Smitha,

G. C. B., Chief Economic Adviser to His Britannic Majesty’s Government;

pana Alfreda James Martina,

O. B. E., Assistant Comptroller of the Patent Office and Industrial Property Department of the Board of Trade;

Sir Arthura Balfoura,

K. B. E., One of His Majesty’s Justices of the Peace;

Chairman of the Committee on Trade and Industry;

pro Dominium Kanadské:

pana Frederick Herberta Palmera,

M. C., Canadian Government Trade Commissioner.

pro Commonwealth Australský:

pana podplukovníka Charles Vincent Watsona,

D. S. O., V. D., Commissioner of Patents and Registrar of Trade Marks and Designs;

pro Svobodný Stát Irský:

hraběte Gerald O'Kelly de Gallagh,

zástupce Svobodného státu irského;

Jeho Nejjasnější Výsost Říšský Správce Maďarský:

pana Elemér de Pompéry,

předsedu patentního dvoru;

Jeho Veličenstvo Král Italský:

pana Domenico Barone,

státního radu;

pana Gustavo de Sanctis,

ředitele úřadu pro průmyslové vlastnictví;

pana inženýra Letterio Laboccetta;

pana Gino Olivetti,

poslance, generálního tajemníka svazu italského průmyslu;

pana profesora Mario Ghirona,

docenta práva živnostenského university římské;

Jeho Veličenstvo Císař Japonský:

pana Saichiro Sakikawa,

předsedu patentního úřadu;

pana Nobumi Ito;

Jeho Veličenstvo Sultán Marocký:

J. E. pana Chassain de Marcilly,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Francie v Haagu;

President Spojených Států Mexických:

pana Julia Poulata,

obchodního attaché mexického vyslanectví v Paříži;

Jeho Veličenstvo Král Norský:

pana Birger Gabriela Wyllera,

generálního ředitele úřadu pro živnostenské vlastnictví Norska;

Její Veličenstvo Královna Nizozemská:

pana Dra J. Alingh Prinse,

předsedu patentní rady, ředitele úřadu pro živnostenské vlastnictví;

pana Dra H. Bijlevelda,

bývalého ministra, člena poslanecké sněmovny, bývalého předsedu patentní rady, bývalého ředitele úřadu pro živnostenské vlastnictví;

pana Dra J. W. Dijckmeestera,

člena patentní rady;

President Republiky Polské:

pro Polsko:

J. E. pana Dra Stanislas Koźmińskiho,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Polska v Haagu;

pana Dra Frédérica Zolla,

profesora university krakovské;

pro Svobodné Město Gdansko:

J. E. pana Dra Stanislas Koźmińskiho,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Polska v Haagu;

President Republiky Portugalské:

J. E. pana A. C. de Sousa Santos Bandeira,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Portugalska v Haagu;

Jeho Veličenstvo Král Srbů, Chorvatů a Slovinců:

pana Dra Yanko Choumane,

předsedu úřadu pro ochranu živnostenského vlastnictví u ministerstva obchodu a průmyslu;

pana Mihailo Preditche,

tajemníka tohoto úřadu;

Jeho Veličenstvo Král Švédský:

pana generálního ředitele E. O. J. Björklunda,

přednostu úřadu patentního a registračního;

pana K. H. R. Hjerténa,

radu apelačního soudu götského;

pana A. E. Hasselrota,

bývalého ředitele zmíněného úřadu, poradce ve věcech živnostenského vlastnictví;

Spolková Rada Spolkového Státu Švýcarského:

J. E. pana Arthura de Pury,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Švýcarska v Haagu;

pana Walthera Krafta,

ředitele spolkového úřadu pro duševní vlastnictví;

President Republiky Francouzské:

pro Státy Syrský a Velkolibanonský:

J. E. pana Chassain de Marcilly,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Francie v Haagu;

President Republiky Československé:

J. E. pana P. Baráčka,

inženýra, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Československa v Haagu;

pana Dra Karla Hermanna-Otavského,

profesora university pražské;

pana Bohuslava Pavlouska,

inženýra, místopředsedu patentního úřadu pražského;

Jeho Výsost Bey Tunisský:

J. E. pana Chassain de Marcilly,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra Francie v Haagu;

President Republiky Turecké:

Mehmed Essada Beye,

chargé d’affaires Turecka v Haagu.

Tito vyměnivše si své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, shodli se na následujících článcích:

Článek 1.

Smluvní země tvoří unii na ochranu živnostenského vlastnictví.

Ochrana živnostenského vlastnictví týká se patentů na vynálezy, užitných vzorů, živnostenských vzorků a modelů, továrních či obchodních známek, obchodního jména, údajů o provenienci zboží nebo označení jeho původu, jakož i potlačování nekalé soutěže.

Živnostenské vlastnictví se rozumí v nejširším významu slova a vztahuje se nejen na průmysl či obchod ve vlastním smyslu slova, nýbrž také na obor průmyslových odvětví zemědělských (víno, obilí, tabákové listy, ovoce, dobytek atd.) a těžařských (nerosty, minerální vody atd.).

Mezi patenty na vynálezy jsou zahrnuty různé druhy živnostenských patentů, které jsou připuštěny zákonodárstvím smluvních zemí, jako např. patenty na zavedení, patenty na zdokonalení, přídavkové patenty a přídavková potvrzení.

Článek 2.

Příslušníci každé smluvní země budou, pokud jde o ochranu živnostenského vlastnictví, požívati ve všech ostatních zemích unie těch výhod, které příslušné zákony poskytují či napříště poskytnou vlastním státním příslušníkům bez újmy práv, zvlášť stanovených touto smlouvou. Budou tudíž požívati téže ochrany jako tito státní příslušníci a téže právní pomoci proti všelikému zasahování do jejich práv, ovšem s výhradou, že splní podmínky a formality, uložené vlastním státním příslušníkům.

Avšak od příslušníků unie nesmí se nikterak vyžadovati, aby měli bydliště nebo závod v zemi, kde se o ochranu žádá, mají-li požívati některého práva živnostenského vlastnictví.

Výslovně jsou vyhraženy zákonné předpisy každé smluvní země o soudním a správním řízení a o příslušnosti, jakož i o volbě bydliště či o ustanovení zástupce, pokud by to vyžadovaly zákony o živnostenském vlastnictví.

Článek 3.

Příslušníkům smluvních zemí jsou na roveň postaveni ti příslušníci zemí nepatřících k unii, kteří mají v některé unijní zemi bydliště nebo skutečné a opravdové závody živnostenské neb obchodní.

Článek 4.

Článek 4 b.

Patenty, přihlášené v jednotlivých smluvních zemích příslušníky unie, nebudou závislé na patentech, jichž bylo dosaženo pro týž vynález v jiných zemích, ať unijních, ať neunijních.

Tomuto ustanovení je třeba rozuměti beze všeho obmezení, jmenovitě v tom smyslu, že patenty přihlášené v prioritní lhůtě jsou samostatné jak v příčině důvodů neplatnosti a zániku, tak i v příčině zákonem stanoveného trvání.

Toto ustanovení se vztahuje na všechny patenty, které jsou v platnosti v době, kdy nabylo účinnosti.

Při přístupu nových zemí bude platiti totéž pro patenty, které jsou v platnosti na obojí straně v době přístupu.

Článek 5.

Doveze-li majitel patentu do země, kde byl patent udělen, předměty, vyrobené v některé zemi unie, nepřivodí to ztrátu patentu.

Avšak každá smluvní země smí učiniti potřebná zákonná opatření, aby zabránila zneužívání, které by mohlo vzejíti z výkonu výlučného práva, uděleného patentem, na př. jeho neužíváním.

Těmito opatřeními smí však býti stanovena ztráta patentu jen tehdy, když by povolení nucených licencí nepostačilo k zamezení takového zneužití.

V žádném případě však nesmí býti použito těchto opatření proti patentu před uplynutím nejméně tří let ode dne, kdy byl patent udělen, a prokáže-li majitel patentu řádné omluvné důvody.

Ochrana živnostenských vzorků a modelů nemůže nijak zaniknouti proto, že byly dovezeny předměty shodné s těmi, které jsou chráněny.

Pro přiznání práva nebude vyžadováno, aby na výrobku byla nějaká značka nebo poznámka o zápisu.

Je-li v některé zemi užívání zapsané známky povinné, smí býti zápis zrušen jen po přiměřené lhůtě, a jenom tehdy, když účastník neospravedlní, proč známky neužíval.

Článek 5 b.

K zaplacení poplatků, stanovených pro zachování práv živnostenského vlastnictví, musí býti povoleno alespoň tříměsíční poshovění, a to tak, že bude zaplacen příplatek, jestliže jej národní zákonodárství ukládá.

Pokud jde o patenty na vynálezy, zavazují se kromě toho smluvní země, že buď prodlouží poshovění alespoň na šest měsíců nebo připustí obnovu patentu, který zanikl tím, že poplatky nebyly zaplaceny; tato opatření jsou podrobena podmínkám, které stanoví vnitrostátní zákonodárství.

Článek 5 c.

V žádné smluvní zemi nebude se pokládati za zásah do práv majitele patentu:

Článek 6.

Každá tovární nebo obchodní známka řádně zapsaná v zemi původu bude tak, jak jest, připuštěna k přihlášení a bude chráněna v ostatních zemích unie.

Nicméně smějí býti odmítnuty nebo prohlášeny za neplatné:

Článek 6 b.

Smluvní země se zavazují, že odmítnou nebo zruší — buď z úřední povinnosti, jestliže to zákonodárství země dovoluje, nebo na žádost účastníkovu — zápis tovární či obchodní známky, která jest reprodukcí nebo zaměnitelným napodobením jiné známky, o které podle úsudku příslušného úřadu země zápisu je tam všeobecně známo, že je již známkou příslušníka jiné smluvní země a že se jí užívá pro zboží téhož nebo podobného druhu.

Lhůta nejméně tříletá musí být poskytnuta pro žádost o výmaz takových známek. Lhůta počne běžeti od dne zápisu známky.

Pro žádost o výmaz známek zapsaných obmyslně nebude stanovena lhůta.

Článek 6 c.

Smluvní země ujednávají, že odmítnou nebo zruší zápis a že vhodným opatřením zakáží, aby bez povolení příslušných míst bylo buď jako továrních nebo obchodních známek nebo jako částí těchto známek užíváno znaků, praporů a jiných odznaků státní svrchovanosti smluvních zemí, jakož i úředních zkušebních, záručních a puncovních značek u nich zavedených, jakož i všeho, co jest s heraldického hlediska jejich napodobením.

Používati úředních zkušebních, záručních a puncovních značek jest zakázáno jen tehdy, jestliže známky, které je obsahují, jsou určeny k tomu, aby jich bylo používáno na zboží téhož nebo podobného druhu.

K provedení těchto ustanovení smluvní země ujednávají, že si navzájem oznámí prostřednictvím Mezinárodního úřadu v Bernu seznam odznaků státní svrchovanosti, úředních zkušebních, záručních a puncovních značek, které — jak si přejí či budou přáti — mají býti zcela nebo s určitým omezením dány pod ochranu tohoto článku; dále že se navzájem zpraví o všech pozdějších změnách, které nastanou v řečeném seznamu. Každá smluvní země dá v příhodné době obecenstvu k disposici seznamy, které jí byly oznámeny.

Každá země smí ve lhůtě dvanácti měsíců po obdržení seznamu zaslati příslušné zemi prostřednictvím Mezinárodního úřadu v Bernu své eventuelní námitky.

Pokud jde o státní odznaky všeobecně známé, bude předpisů obsažených v odstavci 1. použito jen na známky, které byly zapsány do rejstříku po podepsání této smlouvy.

Pokud jde o státní odznaky, které by nebyly všeobecně známy a o úřední a puncovní značky, bude lze použíti těchto předpisů jen na známky, které byly zapsány až po dvou měsících od obdržení oznámení uvedeného v odstavci 3.

V případě obmyslnosti smějí země dát vymazat i známky, které byly zapsány před podepsáním této smlouvy a obsahují státní odznaky, značky a puncovní značky.

Příslušníci každé země, jimž bylo dovoleno užívati státních odznaků, značek a puncovních značek jejich země, smějí jich užívat, i kdyby se podobaly odznakům a značkám jiné země.

Smluvní země se zavazují, že zakáží, aby bez dovolení bylo v obchodě užíváno státních znaků ostatních smluvních zemí, je-li takové užívání s to způsobiti omyl o původu zboží.

Předchozí ustanovení nepřekážejí zemím v tom, aby podle článku 6. odstavce 2, čís. 3, mohly odmítnouti nebo prohlásiti za neplatné známky, které nedovoleně obsahují znaky, prapory, vyznamenání a jiné odznaky státní nebo úřední a puncovní značky zavedené v některé unijní zemi.

Článek 7.

Povaha výrobku, na který má býti tovární nebo obchodní známka připojena, nemůže v žádném případě překážeti zápisu známky.

Článek 7 b.

Smluvní země se zavazují připustiti k přihlášení a chrániti známky náležející sdružením, jejichž existence neodporuje zákonu země původu, a to i tehdy, když tato sdružení nemají živnostenského nebo obchodního závodu.

Každá země má však na vůli ustanoviti, za kterých zvláštních podmínek smí býti sdružení připuštěno k ochraně svých známek.

Článek 8.

Obchodní jméno bude chráněno ve všech zemích unie, aniž by tu bylo třeba přihlášky nebo zápisu, při čemž nerozhoduje, zdali jest částí tovární neb obchodní známky čili nic.

Článek 9.

Každý výrobek, který nese nedovoleně tovární neb obchodní známku nebo obchodní jméno, bude zabaven při dovozu do těch unijních zemí, ve kterých tato známka či toto obchodní jméno mají právo na zákonnou ochranu.

Zabavení bude vykonáno jak v zemi, kde se připojení proti právu stalo, tak i v zemi, kam výrobek byl dovezen.

K zabavení dojde podle vnitřního zákonodárství každé země, buď na návrh státního zastupitelstva nebo kteréhokoliv jiného příslušného úřadu, nebo na žádost súčastněné strany, ať je to osoba fysická nebo právnická.

Úřady nebudou povinny provésti zabavení v případě průvozu.

Jestliže zákonodárství některé země nedovoluje zabavení při dovozu, bude zabavení nahraženo zákazem dovozu nebo zabavením ve vnitrozemí.

Jestliže zákonodárství některé země nedovoluje zabavení při dovozu, ani zákaz dovozu ani zabavení ve vnitrozemí, budou tato opatření až do příslušné změny zákonodárství nahražena žalobami a prostředky, které zákon této země propůjčuje v stejném případě vlastním státním příslušníkům.

Článek 10.

Ustanovení předchozího článku budou se vztahovati na každý výrobek, který nese falešně jako označení původu jméno určitého místa, nebo určité země, jestliže toto označení bude připojeno k obchodnímu jménu smyšlenému neb vypůjčenému v podvodném úmyslu.

Ve všech případech bude za súčastněnou stranu uznán, ať je to osoba fysická nebo právnická, každý výrobce, továrník neb obchodník, který je účastněn na těžbě nebo výrobě tohoto výrobku nebo v obchodování s ním a má závod buď v místě falešně označeném jako místo původu nebo v krajině, kde toto místo leží, nebo v zemi falešně označené.

Článek 10b.

Smluvní země jsou povinny zajistiti příslušníkům unie účinnou ochranu proti nekalé soutěži.

Nekalou soutěží je kažká soutěžitelská činnost, která odporuje poctivým zvyklostem v živnosti či obchodě.

Zejména musí býti zakázány:

Článek 10c.

Smluvní země se zavazují, že zajistí příslušníkům ostatních zemí unie vhodné zákonné prostředky, aby byly účinně potlačeny veškeré činy, uvedené v článcích 9., 10. a 10 b.

Zavazují se dále, že učiní opatření, aby svazům a sdružením, která zastupují příslušný průmysl a obchod a jejichž existence se nepříčí zákonům jejich země, bylo — pokud jde o potlačení činů označených v článcích 9., 10. a 10 b — dovoleno zakročovati u soudů nebo u správních úřadů, a to v takové míře, v jaké to zákon země, kde se žádá o ochranu, dovoluje svazům a sdružením této země.

Článek 11.

Smluvní země udělí podle svého vnitřního zákonodárství patentovatelným vynálezům, užitným vzorům, živnostenským vzorkům a modelům, jakož i továrním či obchodním známkám dočasnou ochranu, pokud jde o výrobky, které budou vystaveny na mezinárodních výstavách úředních nebo úředně uznaných a pořádaných v některé z uvedených zemí.

Touto dočasnou ochranou nebudou prodlouženy lhůty článku 4. Bude-li později žádáno o prioritní právo, smí každá země ustanovit, aby lhůta počala běžeti ode dne, kdy výrobek byl vnesen do výstavy.

Každá země smí vyžadovati jakožto průkaz o totožnosti vystaveného předmětu a o datu jeho vnesení doklady, které uzná za nutné.

Článek 12.

Každá smluvní země se zavazuje, že zřídí zvláštní úřad pro živnostenské vlastnictví a ústřední přihláškový úřad, aby obecenstvu mohly býti oznamovány patenty na vynálezy, užitné vzory, živnostenské vzory nebo modely a tovární nebo obchodní známky.

Tento úřad bude vydávati úřední periodický list.

Článek 13.

Mezinárodní úřad zřízený v Bernu pod názvem „Mezinárodní úřad na ochranu živnostenského vlastnictví“ je podřízen vysoké autoritě vlády Švýcarského spolkového státu, která upravuje jeho organisaci a bdí nad jeho činností.

Oficielním jazykem mezinárodního úřadu je francouzština.

Mezinárodní úřad soustřeďuje všeliké zprávy týkající se ochrany živnostenského vlastnictví, sbírá je a uveřejňuje. Koná obecně prospěšná studia, zajímající unii a rediguje podle spisů, které jsou mu dány k disposici jednotlivými úřady, periodický list ve francouzském jazyce o otázkách, které se týkají předmětu unie.

Čísla tohoto časopisu, jakož i veškeré spisy vydávané mezinárodním úřadem jsou rozdíleny úřadům unijních zemí podle počtu níže uvedených příspěvkových jednotek. Za další exempláře a spisy, o něž by vedle toho žádaly buď zmíněné úřady nebo společnosti či jednotlivci, bude se platiti zvlášť.

Mezinárodní úřad má v každé době býti k disposici unijním zemím, aby jim dodával zvláštní zprávy o otázkách mezinárodní správy živnostenského vlastnictví, kterých by mohly potřebovat. Ředitel mezinárodního úřadu sepíše každého roku zprávu o činnosti tohoto úřadu a zašle ji všem zemím unie.

Výdaje mezinárodního úřadu budou společně hraženy smluvními zeměmi. Až do nového nařízení nesmějí ročně přesahovati sumu stodvaceti tisíc švýcarských franků. Tuto sumu bude lze podle potřeby zvětšiti jednohlasným rozhodnutím některé z konferencí stanovených v článku 14.

Aby byl určen podíl každé země na této celkové sumě nákladů, jsou smluvní země, jakož i ty země, které později k unii přistoupí, rozděleny do šesti tříd, z nichž každá přispívá v poměru určitého počtu jednotek, a to:

Tyto koeficienty se znásobí počtem zemí v každé třídě a součet takto získaných součinů udává počet jednotek, kterým celkový výdaj musí býti dělen. Podíl udává částku výdajové jednotky.

Každá smluvní země určí při svém přístupu třídu, do které si přeje býti zařaděna.

Vláda Švýcarského spolkového státu bdí nad výdaji mezinárodního úřadu, dává potřebné zálohy a sestavuje roční účet, který bude zaslán všem ostatním vládám.

Článek 14.

Tato úmluva bude podrobena občasným revisím, aby v ní byly učiněny opravy k zdokonalení systému unie.

K tomu cíli budou se konati postupně v jednotlivých smluvních zemích konference delegátů těchto zemí.

Správa té země, kde má zasedati konference, připraví práce této konference s pomocí mezinárodního úřadu.

Ředitel mezinárodního úřadu má býti přítomen při konferenčních zasedáních a súčastniti se jednání bez hlasovacího práva.

Článek 15.

Je dohoda o tom, že smluvní země si navzájem vyhražují právo sjednati odděleně mezi sebou zvláštní dohody na ochranu živnostenského vlastnictví, pokud takové dohody neodporují ustanovením této úmluvy.

Článek 16.

Země, které se nesúčastnily této úmluvy, budou moci přistoupiti k ní, jestliže o to požádají.

O tomto přístupu bude diplomatickou cestou zpravena vláda Švýcarského spolkového státu, která pak zpraví všechny ostatní vlády.

Přistupující země přistoupí s plným právním účinkem ke všem ustanovením a bude připuštěna ke všem výhodám, které jsou sjednány v této úmluvě; přístup nabude účinnosti za měsíc potom, kdy vláda Švýcarského spolkového státu zaslala ostatním zemím unie oznámení, neudala-li přistupující země datum pozdější.

Článek 16 b.

Smluvní země mají právo přistoupiti kdykoliv k této úmluvě za své osady, državy, odvislá území a protektoráty nebo území spravovaná podle mandátu Společnosti národů, nebo za některá z nich.

Za tím účelem mohou buď učiniti všeobecné prohlášení, podle něhož jsou zahrnuty do přístupu veškeré jejich kolonie, državy, odvislá území, protektoráty a území uvedená v odstavci 1., nebo mohou výslovně jmenovati ty, které jsou v něm zahrnuty, nebo mohou uvésti jen ty, které jsou z něho vyloučeny.

Toto prohlášení bude oznámeno písemně vládě Švýcarského spolkového státu, která o něm zpraví všechny ostatní vlády.

Smluvní země budou moci za týchž podmínek vypověděti úmluvu za své osady, državy, odvislá území, protektoráty nebo území uvedená v odstavci 1. nebo za některá z nich.

Článek 17.

Aby byly provedeny vzájemné závazky obsažené v této úmluvě, vyžaduje se, pokud toho je třeba, aby byly splněny formality a ustanovení předepsané ústavními zákony těch smluvních zemí, které jsou povinny je provésti; zavazují se učiniti tak v době co nejkratší.

Článek 17 b.

Úmluva bude platit na neurčitou dobu až do uplynutí jednoho roku ode dne, kdy bude dána výpověď.

Tato výpověď bude poslána vládě Švýcarského spolkového státu a nabude účinnosti jen pro tu zemi, která ji dala; pro ostatní smluvní země zůstane smlouva v platnosti.

Článek 18.

Tato úmluva bude ratifikována a ratifikace budou uloženy v Haagu nejpozději dne 1. května 1928. V zemích, které ji ratifikovaly, nabude účinnosti za měsíc po tomto datu. Kdyby však byla ratifikována dříve nejméně šesti zeměmi, nabyla by účinnosti v těchto zemích za měsíc poté, kdy by jim bylo vládou Švýcarského spolkového státu oznámeno uložení šesté ratifikace, a pro země, které by ji ratifikovaly později, za měsíc po oznámení každé z těchto ratifikací.

Tato úmluva nahradí ve vztazích mezi státy, které ji budou ratifikovati, pařížskou unijní úmluvu z r. 1883, revidovanou ve Washingtoně dne 2. června 1911, a závěrečný protokol, které však zůstanou v účinnosti ve vztazích mezi zeměmi, které neratifikovaly tuto úmluvu.

Článek 19.

Tato úmluva bude podepsána v jediném exempláři, který bude uložen v archivu nizozemské vlády. Ověřený opis bude zaslán touto vládou všem vládám smluvních zemí.

Tomu na svědomí příslušní plnomocníci podepsali tuto úmluvu.

Dáno v Haagu v jediném exempláři, dne 6. listopadu 1925.

ZA NĚMECKO:

VIETINGHOFF.

v. SPECHT.

KLAUER.

ALBERT OSTERRIETH.

ZA AUSTRALII:

C. V. WATSON.

ZA RAKOUSKO:

Dr. CARL DUSCHANEK.

Dr. HANS FORTWÄNGLER.

ZA BELGII:

CAPITAINE.

LOUIS ANDRÉ.

THOMAS BRAUN.

D. COPPIETERS.

ZA SPOJENÉ STÁTY BRASILSKÉ:

J. A. BARBOZA CARNEIRO.

CARLOS AMERICO BARBOSA DE OLIVEIRA.

ZA KANADU:

FREDERICK H. PALMER.

ZA KUBU:

R. DE LA TORRE.

ZA DÁNSKO:

N. J. EHRENREICH HANSEN.

ZA SVOBODNÉ MĚSTO GDANSKO:

ST. KOŹMIŃSKI.

ZA REPUBLIKU DOMINIKÁNSKOU:

C. G. DE HASETH Cz.

ZA ŠPANĚLSKO:

SANTIAGO MENDEZ DE VIGO.

FERNANDO CABELLO LAPIEDRA.

JOSÉ GARCIA MONGE.

ZA ESTONSKO:

O. AARMANN.

ZA SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ:

THOMAS E. ROBERTSON.

WALLACE R. LANE.

JO. BAILY BROWN.

ZA FINSKO:

YRJÖ SAASTAMOINEN.

ZA FRANCII:

CH. DE MARCILLY.

MARCEL PLAISANT.

CH. DROUETS.

GEORGES MAILLARD.

ZA VELKOU BRITANII A SEVERNÍ IRSKO:

H. LLEWELLYN SMITH.

A. J. MARTIN.

A. BALFOUR.

ZA MAĎARSKO:

ELEMÉR DE POMPÉRY.

ZA SVOBODNÝ STÁT IRSKÝ:

G. O'KELLY DE GALLAGH.

ZA ITALII:

DOMENICO BARONE.

LETTERIO LABOCCETTA.

MARIO GHIRON.

ZA JAPONSKO:

S. SAKIKAWA.

N. ITO.

ZA MAROKO:

CH. DE MARCILLY.

ZA SPOJENÉ STÁTY MEXICKÉ:

JULIO POULAT.

ZA NORSKO:

B. WYLLER.

ZA NIZOZEMÍ:

J. ALINGH PRINS.

BIJLEVELD.

DIJCKMEESTER.

ZA POLSKO:

ST. KOŹMIŃSKI.

FRÉDÉRIC ZOLL.

ZA PORTUGALSKO:

BANDEIRA.

ZA KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ:

Dr. YANKO CHOUMANE.

MIHAILO PRÉDITCH.

ZA ŠVÉDSKO:

E. O. J. BJÖRKLUND.

H. HJERTÉN.

AXEL HASSELROT.

ZA ŠVÝCARSKO:

A. DE PURY.

W. KRAFT.

ZA SYRII A VELKÝ LIBANON:

CH. DE MARCILLY.

ZA ČESKOSLOVENSKO:

BARÁČEK.

Prof. Dr. KAREL HERMANN-OTAVSKÝ.

Ing. BOHUSLAV PAVLOUSEK.

ZA TUNIS:

CH. DE MARCILLY.

ZA TURECKO:

SCHVALUJI PŘÍSTUP REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ K PAŘÍŽSKÉ UNIJNÍ ÚMLUVĚ ZE DNE 20. BŘEZNA 1883 NA OCHRANU ŽIVNOSTENSKÉHO VLASTNICTVÍ, REVIDOVANÉ V BRUSELU DNE 14. PROSINCE 1900, VE WASHINGTONĚ DNE 2. ČERVNA 1911 A V HAAGU DNE 6. LISTOPADU 1925.

NA HRADĚ PRAŽSKÉM DNE 23. PROSINCE LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO TŘICÁTÉHO DRUHÉHO.

PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ:

T. G. MASARYK v. r.

L. S.

PŘEDSEDA VLÁDY

ZA MINISTRA ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ:

MALYPETR v. r.

Vyhlašuje se s tím, že o přístupu republiky Československé k této Úmluvě, s níž Národní shromáždění republiky Československé vyslovilo souhlas, byla zpravena dne 30. ledna 1933 vláda Švýcarského spolkového státu, která jej oznámila ostatním zemím Úmluvou vázaným dne 3. února 1933, takže Úmluva podle článku 16. nabývá pro republiku Československou mezinárodní působnosti dnem 3. března 1933.

Úmluvou jsou vázány dále tyto státy:

Australie s územím Papuánským a Novou Guineí, Belgie, Brasilie, Francie s Alžírem, francouzským Marokem a koloniemi, Italie s koloniemi Libií a Eritreou a italskou državou Egejských ostrovů, Jihoslavie, Kanada, Maďarsko, Mexiko, Německo, Nizozemí s Nizozemskou Indií, Surinamem a Curaçao, Nový Zéland, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Spojené Státy Americké, Syrie a Libanon, Španělsko se španělským Marokem, Švýcary, Tunis, Trinidad a Tobago, Turecko, Velká Britanie se Severním Irskem a Západní Samoa.

Malypetr v. r.

za ministra Dr. Beneše.