23.
Úmluva
mezi Československou republikou a Německou říší o úlevách pohraničního styku mezi územím, které versailleskou smlouvou připadlo Československé republice, a územím Německé říše.
JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ.
JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
A
ŘÍŠE NĚMECKÉ
BYLA SJEDNÁNA TATO ÚMLUVA:
Úmluva
mezi Československou republikou a Německou říší o úlevách pohraničního styku mezi územím, které versailleskou smlouvou připadlo Československé republice, a územím Německé říše.
Československá republika se strany jedné a Německá říše se strany druhé vedeny jsouce přáním, aby pohraniční styk mezi územím, které versailleskou smlouvou připadlo k Československé republice, a územím Německé říše byl co možno usnadněn, ustanovily k cíli sjednání příslušné úmluvy plnomocníky, a to:
Československá republika
odborového přednostu inženýra
Václava Roubíka,
Německá říše
vyslance Dra. Paula Eckardta.
Plnomocníci přezkoumavše své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě dohodli se na tomto:
ODDÍL I.
Celní cesty a jiné hraniční přechody.
Článek 1.
1. Obě smluvní strany dovolují až na další, kromě železničního přechodu Chuchelná-Křenovice, přechody se stálou celní a pasovou kontrolou na silnicích níže označených, které vedou přes hranici mezi územím přiznaným versailleskou smlouvou Československé republice a územím Německé říše:
1. Šuleřovice-Annaberg,
2. Háť-Rudyšvald,
3. Šuleřovice-Rakowiec-Rudyšvald,
4. Háť-Dedowitschhof,
5. Pišť-Ovsiště,
6. Chuchelná-Křenovice,
7. Sudice-Šamařovice,
8. Třeboň-Ketř,
9. Sudice-Stibořice,
10. Nebožtice-Stibořice.
Pokud není ještě zařízení k tomu potřebných, jest je opatřiti co možná nejdříve. Doplnění neb změna předchozího seznamu vyhrazuje se dohodě československého zemského finančního úřadu s německým provinciálním celním úřadem.
2. Pokud celní cesty označené v předchozím odstavci jsou zároveň pohraničními cestami, t. j. cestami, jejichž střední čára tvoří hranici, platí zboží dopravované po těchto silnicích za zboží jsoucí ve vlastním státě.
Článek 2.
Otevření hraničních přechodů bez stálé celní a pasové kontroly za šetření ustanovení platných pro pohraniční styk mimo celní cesty, provede se dohodou úřadů uvedených ve článku 1, odstavec 1.
ODDÍL II.
Pohraniční úlevy.
Článek 3.
Stanovení všeobecných pasových úlev v pohraničním styku mezi územími uvedenými ve článku 1 vyhrazeno jest dohodě vyšších úřadů správních obou stran.
Článek 4.
Průvozní styk na silnici Nebožtice-Stibořice-Sudice-Šamařovice jest pro obyvatele obcí Nebožtic, Rohova, Rozumic, Stibořic a Sudic s výhradou ustanovení článků 5, 7 a 11 volný a osvobozen od dávek a poplatků všeho druhu.
Totéž platí pro průvozní styk na silnici Nebožtice-Stibořice-Sudice-Třeboň-Ketř pro obyvatele obcí Nebožtic, Stibořic a Třeboně a na cestě z Hátě přes Rudyšvald do Rakowiece mezi hraničními kameny číslo 11 a číslo 15 pro obyvatele Hátě a Šuleřovic.
Článek 5.
1. Průvozní styk zmíněný ve článku 4 může se díti pěšky, koňmo, na kole neb povozem, nikoliv však silostrojem.
Tento styk podléhá kontrole celních úřadů obou stran. Odbavování u celních úřadů děje se v úředních hodinách. Toto odbavování provádí se zdarma a bez vybírání poplatků, avšak obě smluvní strany si vyhrazují po uplynutí 10 let od doby, kdy tato úmluva vstoupí v platnost, vybírati toho času případně zavedené statistické poplatky.
2. O způsobu vykonávání celní kontroly, jakož i stran stejnoměrné úpravy úředních hodin dohodnou se dle potřeby úřady označené v článku 1, odstavec 1.
3. Aby se usnadnila návštěva trhů v Ketři, Opavě a Ratiboři, vydají úřady označené v odstavci 1. článku 1, dohodnouce se navzájem, prováděcí nařízení, jimiž by byl umožněn průvozní styk v určitých časových obdobích též mimo úřední hodiny, avšak jen v době denní a pokud možno soustředěně ve stanovenou hodinu za bezplatného celního doprovodu.
Článek 6.
1. Po cestě vedoucí z Třeboně do Stibořic dovoluje se navštěvovati obyvatelům Třeboně trh v Opavě a obyvatelům Stibořic trh v Ketři. Bližší úprava stane se dohodou úřadů označených v článku 1, odstavec 1. na základě ustanovení obsažených v článku 5.
2. Bude-li cesta spojující Třeboň se Stibořicemi prohlášena podle článku 1, odstavec 1. za cestu celní, dovoluje se po ní obyvatelům Nebožtic, Stibořic a Třeboně průvozní styk, jak ho upravuje článek 4.
Článek 7.
Chtějí-li osoby bydlící na území jedné ze smluvních stran použíti výhod přiznaných jim dle článků 4—6, musí se kdykoliv na požádání vykázati pohraničním dozorčím orgánům obou stran platným, úřadem druhého státu vidovaným pasem nebo pohraniční přepustkou a podrobiti se celní kontrole.
Článek 8.
Smí se používati s československé strany cesty ležící mezi hranečníky číslo 155 až číslo 159 na německém území jihovýchodně Rozumického háje a s německé strany cesty ležící mezi hranečníky číslo 33 až číslo 36 na československém území jihozápadně Ovsiště: držiteli přilehlých pozemků, jakož i příslušníky jejich rodin a jich dělníky, pěšky, koňmo, na kole neb povozem za podmínek platných pro pohraniční styk mimo celní cesty.
Článek 9.
Dělníkům, kteří se z území označeného v článku 1 odebírají pravidelně na práci do druhého území anebo tímto do území státu třetího, poskytnou se zvláštní pasové úlevy pro přechod hranice, o jejichž podrobnostech se dohodnou vyšší správní úřady obou stran.
Článek 10.
1. Správa Chuchelnského lesního revíru smí z lesního oddílu, ležícího jihozápadně Ovsiště, odloučeného vedením hranice od katastrálního obvodu Ovsiště a přiděleného Československé republice, vyvážeti normální těžbu dříví z Československé republiky bez vývozních poplatků také mimo celní cesty. Vybírání statistických poplatků není tím dotčeno. Nejvýš přípustné množství dříví v roce, které smí býti vyváženo, ustanoví na základě údajů shora jmenované správy zemská lesní inspekce v Opavě.
2. Vývoz jest hlásiti u celního úřadu v Háti. Stran kontroly učiní příslušné opatření úřady uvedené v článku 1, odstavec 1.
Článek 11.
1. Ustanovení v této úmluvě obsažená netýkají se válečných potřeb ani věcí, které jsou předmětem státních monopolů.
2. Dopravní omezení, jakož i zákazy dovozu, vývozu a průvozu, vydané podle zákonů platných v době, o kterou jde, nebo podle mezinárodních úmluv z důvodů veřejné bezpečnosti k zamezení škod na zdraví lidí, zvířat a rostlin neb z jiných policejních ohledů, nejsou touto úmluvou dotčeny.
3. Opatření zamýšlená jednou stranou podle odstavce 2. jest bez průtahu oznámiti vyššímu správnímu úřadu strany druhé, jakož i úřadu této strany uvedenému v článku 1, odstavec 1.
ODDÍL III.
Všeobecná a závěrečná ustanovení.
Článek 12.
Potřebná prováděcí ustanovení budou vydána oběma smluvními stranami podle potřeby v dohodě. Totéž platí pro ustanovení a opatření, kterých jest třeba, aby bylo zabráněno zneužívání smluvených výhod.
Článek 13.
1. V době podepsání této úmluvy jest československým finančním zemským úřadem míněným v článku 1, odstavec 1. finanční ředitelství v Opavě, německým provinciálním celním úřadem oddělení pro cla a spotřební daně zemského finančního úřadu pro Horní Slezsko v Nise; vyššími správními úřady míněnými ve článcích 3, 9 a 11 jsou president zemské správy politické v Opavě a vládní president v Opolí.
2. Změny shora uvedených úřadů oznámí sobě smluvní strany navzájem.
Článek 14.
1. Tato úmluva, která byla podepsána v československém a německém prvopise, budiž ratifikována a ratifikační listiny buďtež co nejdříve v Berlíně vyměněny.
2. Úmluva nabude platnosti za měsíc od výměny ratifikačních listin.
Čemuž na svědomí podepsali zmocněnci tuto úmluvu a připojili své pečeti.
Dáno v Opavě, dne 4. března 1924.
Ing. VÁCLAV ROUBÍK v. r.
L. S.
Dr. PAUL ECKARDT v. r.
L. S.
PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JI.
TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI.
NA HRADĚ PRAŽSKÉM DNE 15. LISTOPADU LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO ČTVRTÉHO.
PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ:
T. G. MASARYK v. r.
L. S.
MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ:
Dr. EDVARD BENEŠ v. r.
Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly vyměněny dne 11. června 1925 a že úmluva tato nabývá podle čl. 14. působnosti dnem 11. července 1925.
Dr. Beneš v. r.