231
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 13. července 1995 byla v Praze podepsána Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Litevské republiky o mezinárodní silniční dopravě.
Dohoda na základě svého článku 14 odst. 1 vstoupila v platnost dnem 4. října 1995.
České znění Dohody se vyhlašuje současně. Do anglického znění Dohody, jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu dopravy.
DOHODA
mezi vládou České republiky a vládou Litevské republiky
o mezinárodní silniční dopravě
Vláda České republiky a vláda Litevské republiky (dále jen „smluvní strany“),
přejíce si podporovat vzájemně výhodný rozvoj obchodních a hospodářských vztahů a usnadnit a regulovat mezinárodní silniční dopravu osob a nákladů mezi oběma státy a tranzitem přes ně,
se dohodly takto:
Článek 1
(1) Ustanovení této dohody se vztahují na mezinárodní osobní a nákladní silniční dopravu mezi Českou republikou a Litevskou republikou a tranzitem přes jejich území prováděnou dopravci států obou smluvních stran, kteří jsou k tomu oprávněni podle vnitrostátních právních předpisů příslušného státu.
(2) Příslušným orgánem smluvní strany pro účely této dohody je
- v České republice Ministerstvo dopravy,
- v Litevské republice Ministerstvo dopravy.
Osobní doprava
Článek 2
(1) Osobní dopravou podle této dohody se rozumí doprava osob a jejich zavazadel autobusy na cizí nebo vlastní účet. Zahrnuje též prázdné jízdy autobusů související s touto dopravou.
(2) Pojem „autobus“ znamená silniční motorové vozidlo určené pro dopravu osob, které má kromě místa pro řidiče více než osm míst k sezení.
Článek 3
(1) Pojem „pravidelná autobusová linka“ znamená dopravu prováděnou po předem schválené trase, podle předem schváleného jízdního řádu a tarifu jízdného, přičemž cestující nastupují a vystupují v místech odjezdu a příjezdu, jakož i na schválených nácestných zastávkách.
(2) Každá pravidelná autobusová linka mezi státy smluvních stran, jakož i tranzitem přes jejich území, musí být povolena příslušnými orgány smluvních stran na základě jejich vzájemné dohody.
(3) Žádost o povolení podá dopravce příslušnému orgánu smluvní strany ve státě, kde má své sídlo nebo bydliště a kde jsou registrována jeho vozidla.
(4) Žádost podle odstavce 3 musí obsahovat tyto údaje:
a) jméno dopravce, jeho sídlo nebo bydliště, případně i místo podnikání s úplnou adresou,
b) druh dopravy,
c) požadovanou dobu platnosti povolení,
d) dobu provozu a počet jízd (např. denně, týdenně),
e) jízdní řád,
f) trasu linky (všechny zastávky pro nástup a výstup cestujících, hraniční přechody),
g) délku trasy pro jízdu tam a zpět,
h) dobu řízení a odpočinku řidičů,
i) počet míst k sezení v autobusu,
j) jízdné a tarifní podmínky.
(5) Příslušný orgán smluvní strany uvedený v odstavci 3 předá žádost se všemi předepsanými údaji a se svým stanoviskem příslušnému orgánu druhé smluvní strany, který rozhodne o udělení povolení pro část pravidelné autobusové linky na území svého státu podle jeho příslušných vnitrostátních právních předpisů.
(6) Udělené povolení je platné na dobu nejvýše pěti let a jeho platnost může být na žádost dopravce prodloužena.
Článek 4
(1) Pro účely této dohody kyvadlová doprava znamená dopravu, při níž jsou předem vytvořené skupiny cestujících přepravovány několika jízdami tam a zpět z téže výchozí oblasti na území státu jedné smluvní strany do téže cílové oblasti na území státu druhé smluvní strany. Tatáž skupina cestujících, která byla přepravena do cílové oblasti, musí být později přepravena zpět do výchozí oblasti. Výchozí a cílovou oblastí se rozumí místo nástupu cesty a místo cíle cesty, jakož i místa ležící v silniční vzdálenosti do 50 km. Kyvadlová doprava zahrnuje kromě vlastní přepravy ubytování skupiny cestujících v cílové oblasti. První jízda zpět a poslední tam musí být prázdná.
(2) Každá kyvadlová doprava musí být povolena příslušným orgánem druhé smluvní strany. Žádost o povolení předkládá dopravce příslušnému orgánu smluvní strany ve státě, kde má své sídlo nebo bydliště a kde jsou registrována jeho vozidla, a to nejpozději 30 dnů před požadovaným dnem zahájení kyvadlové dopravy.
(3) Žádost o povolení podle odstavce 2 musí obsahovat jméno dopravce, jeho sídlo nebo bydliště, případně i místo podnikáni s úplnou adresou, počet jízd, datum každé z nich a jejich trasu, státní poznávací značky všech autobusů, které mají být použity pro předmětnou kyvadlovou dopravu, a potvrzení týkající se místa ubytování a doby pobytu.
(4) Příslušné orgány smluvních stran si vymění dohodnutý počet povolení pro kyvadlovou dopravu zmíněnou v odstavci 2 tohoto článku.
(5) Smíšená komise ustavená podle čl. 13 této dohody se dohodne na podrobnostech povolovacího řízení, formulářích, kontrolních dokladech atd.
Článek 5
(1) Příležitostná osobní doprava znamená jinou dopravu, než jsou dopravy uvedené v čl. 3 a 4 této dohody.
(2) Pro příležitostnou osobní dopravu mezi státy smluvních stran nebo tranzitem přes jejich území není třeba povolení, jde-li o případy:
a) dopravy, při níž je stejný autobus použit k přepravě stejné skupiny cestujících po celou jízdu, aby je přivezl zpět do místa odjezdu (cesty se zavřenými dveřmi),
b) dopravy, při níž je skupina cestujících přivezena dopravcem jedné smluvní strany na území státu druhé smluvní strany a autobus opustí toto území prázdný.
(3) Pro příležitostnou osobní dopravu, která neodpovídá ustanovením odstavce 2, je třeba povolení příslušného orgánu druhé smluvní strany. Žádost o povolení předkládá dopravce příslušnému orgánu smluvní strany ve státě, kde má své sídlo nebo bydliště a kde jsou registrována jeho vozidla, a to nejpozději 30 dnů před požadovaným dnem zahájení příležitostné dopravy.
(4) Žádost podle odstavce 3 musí obsahovat jméno dopravce, jeho sídlo nebo bydliště, případně i místo podnikání s úplnou adresou, druh dopravy, počet jízd, datum každé z nich a jejich trasu a státní poznávací značky všech autobusů, které mají být použity pro příležitostnou dopravu.
(5) Příslušné orgány smluvních stran si vymění dohodnutý počet povolení pro příležitostnou dopravu uvedenou v odstavci 3.
(6) Smíšená komise zřízená podle čl. 13 této dohody se dohodne na kontrolních dokladech pro příležitostnou osobní dopravu.
Nákladní doprava
Článek 6
(1) Dopravce jedné smluvní strany musí mít povolení příslušného orgánu druhé smluvní strany, které jej opravňuje provádět mezinárodní nákladní silniční přepravu na území a z území státu druhé smluvní strany nebo tranzitem přes toto území, s výjimkou případů uvedených v čl. 7.
(2) Povolení smí být použito pouze dopravcem, jemuž bylo vydáno. Platí pro přepravu prováděnou motorovým vozidlem bez přívěsu nebo soupravou vozidel (návěsovou nebo přívěsovou), bez ohledu na stát registrace taženého návěsu nebo přívěsu.
(3) Povolení dovoluje jednu jízdu tam a zpět na území a z území státu druhé smluvní strany (okružní jízda), včetně přepravy zpětného nákladu, nebo jednu tranzitní jízdu tam a jednu tranzitní jízdu zpět přes toto území.
(4) Pro přepravu nákladu mezi státem druhé smluvní strany a třetím státem, a to jak směrem do třetího státu, tak i z třetího státu, se vyžaduje zvláštní povolení.
(5) Pro přepravu nákladu mezi dvěma místy na území státu druhé smluvní strany se vyžaduje zvláštní povolení.
Článek 7
Povolení uvedená v čl. 6 odst. 1 a 4 této dohody se nevyžadují pro:
a) přepravu nákladů motorovými vozidly, jejichž dovolená celková hmotnost, včetně přívěsů, nepřesahuje 6 tun nebo jejichž užitečná hmotnost, včetně přívěsů, nepřesahuje 3,5 tuny,
b) stěhování domácností prováděné podniky majícími pro tyto účely zvláštní personál a dopravní prostředky,
c) přepravu předmětů a zařízení pro divadelní, filmová, cirkusová nebo hudební představení nebo sportovní akce, výstavy nebo veletrhy, nebo pro rozhlasová, televizní nebo filmová natáčení, pokud jsou tyto předměty a zařízení dováženy či vyváženy dočasně,
d) pohřební přepravu,
e) přepravu nákladů na a z letišť při odklonu leteckých služeb,
f) přepravu pošty,
g) přepravu havarovaných nebo porouchaných vozidel,
h) přepravu humanitárních zásilek potřebných v nouzových situacích, zejména při živelních pohromách,
i) přepravu navazující na kombinovanou dopravu, při níž bude silniční síť použita v rozsahu dohodnutém Smíšenou komisí zřízenou podle čl. 13.
Článek 8
(1) Povolení podle čl. 6 odst. 1 a 4 této dohody se přidělují takto:
a) česká povolení vydává litevským dopravcům pro vozidla registrovaná v Litevské republice Ministerstvo dopravy Litevské republiky;
b) litevská povolení vydává českým dopravcům pro vozidla registrovaná v České republice Ministerstvo dopravy České republiky.
(2) Smíšená komise ustavená podle čl. 13, popřípadě příslušné orgány obou smluvních stran se dohodnou na ročním kontingentu a druzích povolení s ohledem na vývoj vzájemných hospodářských vztahů a potřeby zahraničního obchodu a příslušné orgány si vzájemně vymění dohodnuté počty povolení.
Článek 9
(1) Pokud jde o hmotnosti a rozměry vozidel, zavazují se obě smluvní strany, že nebudou uplatňovat vůči vozidlům registrovaným ve státě druhé smluvní strany přísnější podmínky, než jsou podmínky platné pro vozidla registrovaná ve vlastním státě.
(2) Jestliže hmotnost nebo rozměry vozidla nebo jízdní soupravy provádějící přepravu překračují dovolený limit ve státě druhé smluvní strany, je nutno obdržet před zahájením přepravy zvláštní povolení od orgánu této smluvní strany.
(3) Dopravce jedné smluvní strany, který hodlá přepravovat nebezpečné věci po území státu druhé smluvní strany, si musí vyžádat před provedením přepravy zvláštní povolení orgánu této smluvní strany, pokud je takové zvláštní povolení vyžadováno podle vnitrostátních právních předpisů posledně jmenované smluvní strany.
(4) Smluvní strany si navzájem oznámí orgány uvedené v odstavcích 2 a 3.
Všeobecná ustanovení
Článek 10
(1) Touto dohodou nejsou dotčena práva a povinnosti každé ze smluvních stran vyplývající pro ni z jiných dohod.
(2) Kromě ustanovení této dohody jsou dopravci obou států a osádky jejich vozidel povinni dodržovat na území druhého státu vnitrostátní právní předpisy platné v tomto státě.
(3) Povolení a jiné potřebné doklady vyžadované podle této dohody musí být ve vozidle, k němuž se vztahují, a musí být předloženy na požádání kterémukoli orgánu smluvní strany, který je oprávněn je požadovat.
Článek 11
(1) Vozidla, která jsou registrována ve státě jedné smluvní strany a provádějí mezinárodní nákladní silniční dopravu na území státu druhé smluvní strany na povolení v rámci dohodnutého kontingentu podle čl. 8 Dohody nebo přepravy uvedené v čl. 7 Dohody, jsou recipročně osvobozena od všech daní a správních poplatků, s výjimkou případů uvedených v odstavci 2.
(2) Osvobození uvedená v odstavci 1 se nevztahují na:
a) daně zahrnuté do ceny pohonných hmot,
b) poplatky vztahující se ve stejném rozsahu na vozidla registrovaná ve státech obou smluvních stran za použití některých úseků nebo kategorií silnic, mostů, tunelů nebo trajektů, nebo
c) správní poplatky související s přepravami podle čl. 9,
d) daň zahrnutou do ceny opravy vozidla, pokud je oprava prováděna ve státě druhé smluvní strany.
(3) Osvobození uvedená v odstavci 1 se nevztahují rovněž na mezinárodní nákladní silniční dopravu prováděnou na povolení vydaná nad dohodnutý kontingent podle čl. 8 Dohody.
(4) Pohonné hmoty obsažené v běžných, ve vozidlech výrobcem pevně zabudovaných palivových nádržích se osvobozují od cla, daní, dávek a poplatků vybíraných při dovozu.
(5) Náhradní díly dovezené dočasně do druhého státu, které jsou určeny k opravě již dovezeného vozidla, jsou osvobozeny od cla, daní a poplatků vybíraných při dovozu. Vyměněné díly musí být vyvezeny zpět nebo zničeny pod dozorem příslušných celních orgánů druhého státu.
Článek 12
(1) V případě závažného nebo opakovaného porušení ustanovení této dohody, jakož i jiných právních předpisů platných v druhém státě dopravcem nebo osádkou jeho vozidla může příslušný orgán smluvní strany, v jejímž státě je vozidlo registrováno, na žádost příslušného orgánu smluvní strany, na území jejíhož státu k porušení došlo,
a) udělit dopravci výstrahu, nebo
b) pozastavit dočasně, částečně nebo úplně oprávnění dopravce provádět přepravy na území státu druhé smluvní strany.
(2) Příslušný orgán, který učinil jedno z opatření zmíněných v odstavci 1, o tom musí informovat příslušný orgán druhé smluvní strany.
(3) Ustanovení tohoto článku nevylučují sankce, které mohou být uloženy soudy nebo příslušnými orgány státu, na jehož území došlo k porušení vnitrostátních právních předpisů.
Článek 13
(1) Příslušné orgány obou smluvních stran zřídí Smíšenou komisi. Smíšená komise bude, kromě úkolů uvedených výslovně v předcházejícím textu této dohody, dohlížet na správné provádění ustanovení Dohody a navrhovat smluvním stranám opatření ke zlepšení a usnadnění silniční dopravy mezi státy obou smluvních stran prováděné podle této dohody.
(2) Tato komise se sejde na žádost příslušného orgánu jedné ze smluvních stran a tato zasedání se budou konat střídavě na území států smluvních stran.
(3) Jakýkoli problém týkající se výkladu nebo provádění této dohody se projedná na zasedání shora zmíněné Smíšené komise. Pokud Smíšená komise nenalezne v konkrétním případě řešení, bude problém řešen jednáním obou smluvních stran.
Článek 14
(1) Tato dohoda podléhá schválení podle vnitrostátních právních předpisů států smluvních stran a vstoupí v platnost třicátý den po výměně diplomatických nót, kterými se smluvní strany o tomto schválení informovaly. Dnem výměny těchto nót se rozumí datum pozdější nóty.
(2) Tato dohoda se uzavírá na dobu neurčitou. Každá smluvní strana může vypovědět platnost této dohody zasláním písemného oznámení druhé smluvní straně. V tomto případě skončí platnost této dohody šest měsíců po datu doručení oznámení druhé smluvní straně.
Dáno v Praze dne 13. července 1995 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém, litevském a anglickém, přičemž všechna znění jsou stejně autentická. V případě sporu ve výkladu bude rozhodující anglický text.
Za vládu České republiky:
PhDr. Jan Stráský v. r.
ministr dopravy
Za vládu Litevské republiky:
Jonas Biržiškis v. r.
ministr dopravy