251.
Úmluva
týkající se utvoření Mezinárodní jednoty pro uveřejňování celních tarifů.
(Překlad.)
Úmluva
týkající se utvoření Mezinárodní jednoty pro uveřejňování celních tarifů
mezi
REPUBLIKOU ARGENTINSKOU, RAKOUSKO-UHERSKEM, BELGIÍ, BOLIVIÍ, CHILE, NEODVISLÝM STÁTEM KONŽSKÝM, REPUBLIKOU KOSTA-RICA, DÁNSKEM A JEHO OSADAMI, ŠPANĚLSKEM A JEHO OSADAMI, SPOJENÝMI STÁTY AMERICKÝMI, FRANCIÍ A JEJÍMI OSADAMI, VELKOU BRITANIÍ A RŮZNÝMI ANGLICKÝMI OSADAMI, BRITSKOU INDIÍ, KANADOU, OSADAMI: ZÁPADNÍ AUSTRALIE, MYS DOBRÉ NADĚJE, NATAL, NOVÝ JIŽNÍ WALES, NOVÝ ZÉLAND, QUEENSLAND, TASMANIE, NOVÁ ZEMĚ A VIKTORIE, ŘECKEM, GUATEMALOU, REPUBLIKOU HAITI, ITALIÍ A JEJÍMI OSADAMI, MEXIKEM, NICARAGUOU, REPUBLIKOU PARAGUAY, NIZOZEMSKEM A JEHO OSADAMI, PERU, PORTUGALSKEM A JEHO OSADAMI, RUMUNSKEM, RUSKEM, SALVADOREM, KRÁLOVSTVÍM SIAMSKÝM, ŠVÝCARSKEM, TURECKEM, URUGUAYÍ A VENEZUELOU.
Podepsaní, náležitě zmocnění, shodli se s výhradou schválení na této úmluvě:
Čl. 1.
Země shora vypočtené a všechny země, jež později k této dohodě přistoupí, tvoří sdružení pod názvem: Mezinárodní jednota pro uveřejňování celních tarifů.
Čl. 2.
Účelem Jednoty jest uveřejňovati a oznamovati společným nákladem co nejrychleji a co nejpřesněji celní tarify různých států zeměkoule, jakož i změny, jež v těchto tarifech budou později provedeny.
Čl. 3.
K tomu cíli zřídí se v Bruselu Mezinárodní kancelář pověřená překládáním a uveřejňováním těchto tarifů, jakož i zákonodárných nebo správních ustanovení, jimiž budou v tarifech provedeny změny.
Čl. 4.
Toto uveřejňování bude se díti ve sbírce pojmenované: Bulletin international des douanes (organe de lʼUnion internationale pour la publication des tarifs douaniers).
K tomu cíli budou zvoleny nejužívanější jazyky obchodní.
Čl. 5.
Personál Mezinárodní kanceláře bude jmenován péčí belgického ministerstva zahraničních věcí, jež bude poskytovati nutné peněžní zálohy a bude bdíti nad pravidelným chodem ústavu.
Čl. 6.
V korespondenci adresované Mezinárodní kanceláří členským vládám bude se užívati jazyka francouzského.
Čl. 7.
Členským vládám bude Mezinárodní kanceláří každoročně rozeslána výroční zpráva o činnosti a o finanční správě Jednoty.
Čl. 8.
Roční rozpočet výdajů Mezinárodní kanceláře jest stanoven maximální částkou 125.000 franků.
Kromě toho bude v prvním roce dána belgickému ministrovi zahraničních věcí k disposici částka 50.000 franků na zařizovací výlohy kanceláře.
Státy a osady, které by později použily možnosti přístupu podle článku 14., zaplatí svůj podíl na této částce 50.000 franků na základě klíče stanoveného článkem 9.
Státy a osady, které by vystoupily z Jednoty po uplynutí prvního sedmiletého období, pozbudou svého spoluvlastnického práva na společné podstatě.
V případě likvidace bude společná podstata rozdělena mezi státy a osady Jednoty na základě klíče stanoveného článkem 9.
Čl. 9.
Aby podíl, jímž jednotlivé smluvní státy přispívají, byl spravedlivě zjištěn, jsou státy rozděleny podle rozsahu obchodu v každém z nich na šest tříd, z nichž každá se účastní v poměru určitého počtu jednotek, a to:
První třída: Země, jichž obchod pravidelně dosahuje více než 4 miliard franků — 55 jednotek.
Druhá třída: Země, jichž obchod pravidelně dosahuje 2 až 4 miliard — 40 jednotek.
Třetí třída: Země, jichž obchod pravidelně dosahuje 500 milionů až 2 miliard franků — 25 jednotek.
Čtvrtá třída: Země, jichž obchod dosahuje pravidelně 100 až 500 milionů franků — 20 jednotek.
Pátá třída: Země, jichž obchod dosahuje pravidelně 50 až 100 milionů franků — 15 jednotek.
Šestá třída: Země, jichž obchod je pravidelně menší než 50 milionů — 5 jednotek.
Čl. 10.
Pro země, jichž jazyku nebude používáno Mezinárodní kanceláří, budou shora uvedené číslice zmenšeny o dvě pětiny. Budou tedy sníženy:
| pro | 1. | třídu | na | 33 | jednotek |
| „ | 2. | „ | „ | 24 | „ |
| „ | 3. | „ | „ | 15 | „ |
| „ | 4. | „ | „ | 12 | „ |
| „ | 5. | „ | „ | 9 | „ |
| „ | 6. | „ | „ | 3 | „ |
Čl. 11.
Úhrn ročních výdajů, dělený součtem jednotek přiřčených jednotlivým smluvním státům podle předcházejících ustanovení, dá výdajovou jednotku. Postačí pak násobiti ji počtem jednotek přikázaných každému z těchto států, aby byla zjištěna výše jeho příspěvku na náklady Mezinárodní kanceláře.
Čl. 12.
Aby ústav byl s to co nejpřesněji redigovati Bulletin international des douanes, smluvní strany mu zašlou přímo a bez odkladu dva exempláře:
A. svého celního zákona a svého celního tarifu, pečlivě doplněné;
B. všech ustanovení, jimiž tarify budou později měněny;
C. oběžníků a instrukcí, jež řečené vlády zašlou svým celním úřadům, pokud jde o užívání tarifů nebo klasifikaci zboží, a jež mohou býti uveřejněny;
D. svých obchodních smluv, mezinárodních úmluv a vnitřních zákonů, jež mají přímý vztah k platným celním tarifům.
Čl. 13.
Prováděcí řád, mající tutéž závaznou moc jako tato úmluva, určí způsob uveřejňování Bulletinu Jednoty a vše, co se vztahuje k rozpočtu Mezinárodní kanceláře a k vnitřní organisaci služby.
Čl. 14.
Státům a osadám, které se neúčastnily této úmluvy, bude dovoleno přistoupiti později.
Přístup bude oznámen písemně belgické vládě, jež o něm vyrozumí všechny ostatní smluvní vlády. Přistoupení bude v sobě zahrnovati souhlas se všemi doložkami a připuštění ke všem výhodám touto úmluvou sjednaným.
Čl. 15.
S prováděním této úmluvy započne se 1. dubna 1891 a úmluva zůstane v platnosti sedm let.
Nebude-li tato úmluva vypověděna dvanáct měsíců před uplynutím prvních sedmi let, potrvá Jednota dalších sedm let a tak dále, vždy po sedmi letech.
Výpověď bude zaslána belgické vládě. Bude míti účinek jen vůči zemi, jež ji dala, kdežto pro ostatní země Jednoty úmluva zůstane závaznou.
Vlády mohou kdykoliv společnou dohodou provésti v této úmluvě zlepšení, jež by byla považována za užitečná nebo nutná.
Čemuž na svědomí podepsaní tuto smlouvu podepsali a přiložili k ní svoji pečeť.
Dáno v Bruselu dne 5. července tisíc osm set devadesát.
Za republiku Argentinskou:
Carlos Calvo y Capdevila,
Za Rakousko-Uhersko:
Eperjesy.
Za Belgii:
Lambermont.
Léon Biebuyck.
Kebers.
Za Bolivii:
Joaquin Caso.
Za Chile:
N. Peña Vicuña.
Za Neodvislý Stát Konžský:
Edm. van Eetvelde.
Za republiku Costa-Rica:
Manuel M. de Peralta.
Za Dánsko a jeho osady:
Schack de Brockdorff.
Za Španělsko a jeho osady:
J.—G. de Aguëra.
Za Spojené Státy Americké:
Edwin H. Terrell.
Za Francii a její osady:
A. Bourée.
Za Velkou Britanii a různé anglické osady:
Martin Gosselin.
A.—E. Bateman.
Za Britskou Indii:
Martin Gosselin.
A.—E. Bateman.
Za Dominion Kanadské:
Charles Tupper.
Za Západní Australii:
.................
Za Mys Dobré Naděje:
Martin Gosselin.
A.—E. Bateman.
Za Natal:
Martin Gosselin.
A.—E. Bateman.
Za Nový Jižní Wales:
Saül Samuel.
Za Nový Zéland:
Francis Dillon Bell.
Za Queensland:
.................
Za Tasmanii:
Martin Gosselin.
A.—E. Bateman.
Za Novou Zemi:
Martin Gosselin.
A.—E. Bateman.
Za Viktorii:
Graham Berry.
Za Řecko:
P. Mulle.
Za Guatemalu:
Alexis Capouillet.
Za republiku Haiti:
G. de Deken.
Za Italii a její osady:
J. de Renzis.
Za Mexiko:
Edm. Van den Wyngaert.
Za Nikaraguu:
..................
Za Paraguay:
Henri Oostendorp.
Za Nizozemsko a jeho osady:
Henri Testa.
L.—E. Uyttenhooven.
Za Peru:
Joaquin Lemoine.
Za Portugalsko a jeho osady:
Henrique de Macédo Pereira Continho.
Augusto César Ferreira de Mesquita.
Za Rumunsko:
J. Vacaresco.
Za Rusko:
G. Kamensky.
Za Salvador:
Emile Eloy.
Za království Siamské:
Frederick Verney.
Za Švýcarsko:
E. Paccaud.
Za Turecko:
Et. Carathéodory.
Za Uruguay:
F. Susviela Guarch.
Za Venezuelu:
Luis Lopez Mendez.
Prováděcí řád
k úmluvě, kterou se zřizuje Mezinárodní kancelář pro uveřejňování celních tarifů.
Čl. 1.
Bulletin International des douanes bude vydáván v pěti řečech, t. j. německy, anglicky, francouzsky, španělsky a italsky.
Čl. 2.
Každý stát, který je členem Jednoty, může dáti přeložiti a uveřejniti svým nákladem celý Bulletin nebo jeho část v řeči, kterou shledává užitečnou, ačli to není jedna z řečí používaných Mezinárodní kanceláří.
Každý ze států Jednoty bude míti rovněž právo dáti otisknouti jednoduché výňatky z tarifů nebo výjimečně i části Bulletinu buď v místním úředním orgánu nebo ve svých dokladech parlamentních.
Rozumí se dále, že každý stát může, stejně jako dříve, volně uveřejňovati v řeči původní nebo v překladu všechny celní tarify, ačli uveřejněný text není přímo dílem Mezinárodní kanceláře.
Čl. 3.
Mezinárodní kancelář se zavazuje vynaložiti největší péči na překlad celních zákonů a oficielních publikací tyto zákony vykládajících, ale rozumí se, že súčastněné vlády nepřejímají zodpovědnosti za přesnost těchto překladů a že v případě sporu budou se říditi jedině textem původním.
Upozornění v tomto smyslu bude vytištěno jako poznámka tučným písmem dole na první stránce každého vydání.
Čl. 4.
Formát Bulletinu bude stanoven kanceláří.
Čl. 5.
Každá vláda oznámí, ve které z řečí přijatých mezinárodní kanceláří přeje si odebírati exempláře Bulletinu, jež budou odpovídati jejímu podílu na nákladech instituce.
Každá vláda může odebrati určitý počet exemplářů v jedné řeči a zbytek v řečech jiných.
Čl. 6.
Mezinárodní kancelář může poskytnouti předplacení pouze vládám zemí, jež jsou členy Jednoty.
Čl. 7.
Částka odpovídající poměrnému příspěvku každého státu vrací se mu v předplatném Bulletinu Jednoty, při čemž každé předplatné počítá se za 15 franků.
Čl. 8.
Výdaje jsou počítány přibližně takto:
| A. | Platy úředníků a zaměstnanců Mezinárodní kanceláře se započtením 15% přídavku | 75.000 frs |
| B. | Výlohy spojené s tiskem a s rozesíláním Bulletinu Jednoty | 30.000 frs |
| C. | Nájemné a udržování místnosti přidělené Mezinárodní kanceláři, otop, osvětlení, nábytek, kancelářské výlohy | 20.000 frs |
| Úhrnem | 125.000 frs. |
Čl. 9.
Belgický ministr zahraničních věcí se pověřuje, aby učinil nutná opatření pro organisaci a činnost Mezinárodní kanceláře, zůstávaje v mezích daných úmluvou a tímto řádem.
Čl. 10.
Šéf Mezinárodní kanceláře se s podmínkou schválení belgickým ministrem zahraničních věcí zmocňuje, aby přednesl na běžné období částky, jichž nebylo použito v období minulém. Z těchto částek se případně utvoří reservní fond, určený k úhradě nepředvídaných výdajů. Řečená reserva nesmí v žádném případě překročiti 25.000 franků. Z přebytku může případně býti sníženo předplatné Bulletinu, aniž by vzrostl počet exemplářů zaručený smluvními státy; tento přebytek může sloužiti též k úhradě nákladů způsobených přibráním nějaké další řeči pro překlady k těm, jež jsou vypočteny v článku 1.
Toto poslední opatření může se uskutečniti toliko s jednomyslným souhlasem států a kolonií, jež jsou členy Jednoty.
Dáno v Bruselu dne 5. července 1890 jako dodatek ke smlouvě z téhož dne.
Za republiku Argentinskou:
Carlos Calvo y Capdevila.
Za Rakousko-Uhersko:
Eperjesy.
Za Belgii:
Lambermont.
Léon Biebuyck.
Kebers.
Za Bolivii:
Joaquin Caso.
Za Chile:
N. Peña Vicuña.
Za Neodvislý Stát Konžský:
Edm. van Eetvelde.
Za republiku Costa-Rica:
Manuel M. de Peralta.
Za Dánsko a jeho osady:
Schack de Brockdorff.
Za Španělsko a jeho osady:
J.—G. de Aguëra.
Za Spojené Státy Americké:
Edwin H. Terrell.
Za Francii a její osady:
A. Bourée.
Za Velkou Britanii a různé anglické osady:
Martin Gosselin.
A.—E. Bateman.
Za Britskou Indii:
Martin Gosselin.
A.—E. Bateman.
Za Dominion Kanadské:
Charles Tupper.
Za Západní Australii:
.....................
Za Mys Dobré Naděje:
Martin Gosselin.
A.—E. Bateman.
Za Natal:
Martin Gosselin.
A.—E. Bateman.
Za Nový Jižní Wales:
Saül Samuel.
Za Nový Zéland:
Francis Dillon Bell.
Za Queensland:
.................
Za Tasmanii:
Martin Gosselin.
A.—E. Bateman.
Za Novou Zemi:
Martin Gosselin.
A.—E. Bateman.
Za Viktorii:
Graham Berry.
Za Řecko:
P. Mulle.
Za Guatemalu:
Alexis Capouillet.
Za republiku Haiti:
G. de Deken.
Za Italii a její osady:
J. de Renzis.
Za Mexiko:
Edm. Van den Wyngaert.
Za Nikaraguu:
.................
Za Paraguay:
Henri Oostendorp.
Za Nizozemsko a jeho osady:
Henri Testa.
L.—E. Uyttenhooven.
Za Peru:
Joaquin Lemoine.
Za Portugalsko a jeho osady:
Henrique de Macédo Pereira Continho.
Augusto César Ferreira de Mesquita.
Za Rumunsko:
J. Vacaresco.
Za Rusko:
G. Kamensky.
Za Salvador:
Emile Eloy.
Za království Siamské:
Frederick Verney.
Za Švýcarsko:
E. Paccaud.
Za Turecko:
Et. Carathéodory.
Za Uruguay:
F. Susviela Guarch.
Za Venezuelu:
Luis Lopez Mendez.
Závěrečný protokol.
Podepsaní delegáti, shromáždění dnes k tomu cíli, aby přikročili k podpisu úmluvy a řádu, týkajících se zřízení Mezinárodní jednoty pro uveřejňování celních tarifů, vyměnili si tato prohlášení:
1. Pokud jde o roztřídění zemí Jednoty s hlediska podílu, jímž přispívají na náklady Mezinárodní kanceláře (články 9., 10. a 11. úmluvy):
delegáti prohlašují, že po celou dobu trvání úmluvy členské země budou zařazeny do následujících tříd a súčastní se v poměru k počtu jednotek níže uvedených:
| První třída: | |
| Jednotek: | |
| Anglie a její osady níže zvlášť nejmenované | 55 |
| Belgie | 55 |
| Spojené Státy Americké | 55 |
| Francie a její osady | 55 |
| Nizozemsko a jeho osady | 33 |
| Rusko | 33 |
| Druhá třída: | |
| Rakousko-Uhersko | 24 |
| Španělsko a jeho osady | 40 |
| Britská Indie | 40 |
| Italie a její osady | 40 |
| Třetí třída: | |
| Argentina (republika) | 25 |
| Brazilie | 15 |
| Kanada | 25 |
| Dánsko a jeho osady | 15 |
| Nový Jižní Wales | 25 |
| Portugalsko a jeho osady | 15 |
| Švýcarsko | 25 |
| Turecko | 15 |
| Viktoria | 25 |
| Čtvrtá třída: | |
| Mys Dobré Naděje | 20 |
| Chile | 20 |
| Kolumbie | 20 |
| Egypt | 12 |
| Ecuador | 20 |
| Řecko | 12 |
| Japonsko | 12 |
| Mexiko | 20 |
| Nový Zéland | 20 |
| Persie | 12 |
| Queensland | 20 |
| Rumunsko | 12 |
| Uruguay | 20 |
| Venezuela | 20 |
| Pátá třída: | |
| Bolivie | 15 |
| Costa-Rica | 15 |
| Guatemala | 15 |
| Haiti | 15 |
| Natal | 15 |
| Peru | 15 |
| Srbsko | 9 |
| Siam | 9 |
| Jižní Afrika (republika) | 9 |
| Šestá třída: | |
| Západní Australie | 5 |
| Dominikánská republika | 5 |
| Neodvislý Stát Konžský | 3 |
| Honduras (republika) | 5 |
| Nicaragua | 5 |
| Paraguay | 5 |
| Salvador | 5 |
| Tasmanie | 5 |
| Nová Země | 5 |
Pokud jde o číslice příspěvků, které byly obsaženy v repartičním seznamu výloh, stanoveném 26. února 1890, jsou tyto uvedeny níže za účelem informačním, jelikož příspěvek každého státu může býti určen způsobem naprosto přesným teprve tehdy, až veškeré přístupy stanou se definitivními. Avšak rozumí se, že v žádném případě tyto číslice nemohou býti zvýšeny za trvání úmluvy.
| První třída: | ||
| Příspěvek | Protihodnota v předplaceních | |
| Anglie a její osady níže zvlášť nejmenované | fr 6.833 | 456 |
| Belgie | „ 6.833 | 456 |
| Spojené Státy Americké | „ 6.833 | 456 |
| Francie a její osady | „ 6.833 | 456 |
| Nizozemsko a jeho osady | „ 4.100 | 274 |
| Rusko | „ 4.100 | 274 |
| Druhá třída: | ||
| Rakousko-Uhersko | fr 2.982 | 199 |
| Španělsko a jeho osady | „ 4.970 | 332 |
| Britská Indie | „ 4.970 | 332 |
| Itálie a její osady | „ 4.970 | 332 |
| Třetí třída: | ||
| Argentina (republika) | fr 3.106 | 207 |
| Brazilie | „ 1.863 | 124 |
| Kanada | „ 3.106 | 207 |
| Dánsko a jeho osady | „ 1.863 | 124 |
| Nový Jižní Wales | „ 3.106 | 207 |
| Portugalsko a jeho osady | „ 1.863 | 124 |
| Švýcarsko | „ 3.106 | 207 |
| Turecko | „ 1.863 | 124 |
| Viktorie | „ 3.106 | 207 |
| Čtvrtá třída: | ||
| Mys Dobré Naděje | fr 2.485 | 166 |
| Chile | „ 2.485 | 166 |
| Kolumbie | „ 2.485 | 166 |
| Egypt | „ 1.491 | 100 |
| Ecuador | „ 2.485 | 166 |
| Řecko | „ 1.491 | 100 |
| Japonsko | „ 1.491 | 100 |
| Mexiko | „ 2.485 | 166 |
| Nový Zéland | „ 2.485 | 166 |
| Persie | „ 1.491 | 100 |
| Queensland | „ 2.485 | 166 |
| Rumunsko | „ 1.491 | 100 |
| Uruguay | „ 2.485 | 166 |
| Venezuela | „ 2.485 | 166 |
| Pátá třída: | ||
| Bolivie | fr 1.863 | 124 |
| Costa-Rica | „ 1.863 | 124 |
| Guatemala | „ 1.863 | 124 |
| Haiti | „ 1.863 | 124 |
| Natal | fr 1,863 | 124 |
| Peru | „ 1.863 | 124 |
| Srbsko | „ 1.118 | 75 |
| Siam | „ 1.118 | 75 |
| Jižní Afrika (republika) | „ 1.118 | 75 |
| Šestá třída: | ||
| Západní Australie | fr 621 | 42 |
| Dominikánská republika | „ 621 | 42 |
| Neodvislý Stát Konžský | „ 372 | 25 |
| Honduras (republika) | „ 621 | 42 |
| Nicaragua | „ 621 | 42 |
| Paraguay | „ 621 | 42 |
| Salvador | „ 621 | 42 |
| Tasmanie | „ 621 | 42 |
| Nová Země | „ 621 | 42 |
2. Pokud jde o placení příspěvků připadajících na smluvní strany:
delegáti prohlašují, že bude provedeno v Bruselu v prvním čtvrtletí každého roku ve měně mající zákonný oběh v Belgii.
3. Pokud jde o uvedení v platnost úmluvy, stanovené na 1. dubna 1891:
delegáti prohlašují, že mu bude pokud možno předcházeti notifikace o definitivním přístupu se strany súčastněných vlád; že však nicméně tato formalita není nezbytnou a že v seznamu členů budou ponechány signatární státy této úmluvy, které by dne 1. dubna 1891 neprojevily formálně, že zamýšlejí vystoupiti.
Čemuž na svědomí příslušní delegáti podepsali tento protokol.
Dáno v Bruselu dne 5. července tisíc osm set devadesát.
Za republiku Argentinskou:
Carlos Calvo y Capdevila.
Za Rakousko-Uhersko:
Eperjesy.
Za Belgii:
Lambermont.
Léon Biebuyck.
Kebers.
Za Bolivii:
Joaquin Caso.
Za Chile:
N. Peña Vicuña.
Za Neodvislý Stát Konžský:
Edm. van Eetvelde.
Za republiku Costa-Rica:
Manuel M. de Peralta.
Za Dánsko a jeho osady:
Schack de Brockdorff.
Za Španělsko a jeho osady:
J.—G. de Aguëra.
Za Spojené Státy Americké:
Edwin H. Terrell.
Za Francii a její osady:
A. Bourée.
Za Velkou Britanii a různé anglické osady:
Martin Gosselin.
A.—E. Bateman.
Za Britskou Indii:
Martin Gosselin.
A.—E. Bateman.
Za Dominion Kanadské:
Charles Tupper.
Za Západní Australii:
.....................
Za Mys Dobré Naděje:
Martin Gosselin.
A.—E. Bateman.
Za Natal:
Martin Gosselin.
A.—E. Bateman.
Za Nový Jižní Wales:
Saül Samuel.
Za Nový Zéland:
Francis Dillon Bell.
Za Queensland:
.................
Za Tasmanii:
Martin Gosselin.
A.—E. Bateman.
Za Novou Zemi:
Martin Gosselin.
A.—E. Bateman.
Za Viktorii:
Graham Berry.
Za Řecko:
P. Mulle.
Za Guatemalu:
Alexis Capouillet.
Za republiku Haiti:
G. de Deken.
Za Italii a její osady:
J. de Renzis.
Za Mexiko:
Edm. Van den Wyngaert.
Za Nikaraguu:
.................
Za Paraguay:
Henri Oostendorp.
Za Nizozemsko a jeho osady:
Henri Testa.
L.—E. Uyttenhooven.
Za Peru:
Joaquin Lemoine.
Za Portugalsko a jeho osady:
Henrique de Macédo Pereira Continho.
Augusto César Ferreira de Mesquita.
Za Rumunsko:
J. Vacaresco.
Za Rusko:
G. Kamensky.
Za Salvador:
Emile Eloy.
Za království Siamské:
Frederick Verney.
Za Švýcarsko:
E. Paccaud.
Za Turecko:
Et. Carathéodory.
Za Uruguay:
F. Susviela Guarch.
Za Venezuelu:
Luis Lopez Mendez.
Vyhlašuje se s tím, že přístup republiky Československé k této úmluvě byl dodatečně schválen rozhodnutím presidenta republiky ze dne 30. září 1924.
Členem Mezinárodní jednoty pro uveřejňování celních tarifů je republika Československá od 1. dubna 1920.
Hořejší mezinárodní úmluva zavazovala dne 1. července 1924 mimo Československou republiku:
a) signatární státy a země, jež úmluvu ratifikovaly: Argentinu, Belgii, Belgické Kongo, Bolivii, Costa-Ricu, Dánsko s koloniemi, Francii s koloniemi, Guatemalu, Haiti, Chile, Indii, Italii s koloniemi, Kanadu, Mexiko, Nikaraguu, Nizozemsko s koloniemi, Nový Foundland, Nový Zéland, Paraguay, Peru, Portugalsko, Rumunsko, Rusko, Řecko, Siam, Spojené Státy Americké, Španělsko s koloniemi, Švýcarsko, Uruguay, Velkou Britanii s koloniemi zvláště nejmenovanými a Venezuelu;
b) jiné státy a země, jež nově přistoupily: Australii, Brazilii, Bulharsko, Čínu, Dominikánskou republiku, Egypt, Ecuador, Finsko, Honduras, Japonsko, Kolumbii, Kubu, Lotyšsko, Německo, Norsko, Panamu, Persii, Polsko, království Srbů, Chorvatů a Slovinců a Švédsko.
Dr. Beneš v. r.