267.
Úmluva a statut
o režimu splavných cest mezinárodního významu, Dodatečný protokol k této úmluvě a Prohlášení, kterým se uznává právo států, jež nemají mořského pobřeží, na vlajku.
JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ.
TOMÁŠ G. MASARYK,
PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ,
VŠEM,
KTEŘÍ TENTO LIST ČÍSTI NEBO ČTOUCE SLYŠETI BUDOU,
POZDRAVENÍ.
JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ,
ALBANIE, BELGIE, BOLIVIE, BRASILIE, BULHARSKA, ŘÍŠE BRITSKÉ (S NOVÝM
ZÉLANDEM A INDIÍ), ČÍNY, DÁNSKA, ESTONSKA, FINSKA, FRANCIE, GUATEMALY,
HAITI, HONDURASU, CHILE, ITALIE, JAPONSKA, KOLUMBIE, KOSTARIKY,
KUBY, LITVY, LOTYŠSKA, LUCEMBURSKA, NIZOZEMÍ, NORSKA, PANAMY,
PARAGUAYE, PERSIE, POLSKA, PORTUGALSKA, RAKOUSKA, RUMUNSKA, ŘECKA,
STÁTU SRBSKO-CHORVATSKO-SLOVINSKÉHO, ŠPANĚLSKA, ŠVÉDSKA,
ŠVÝCARSKA, URUGUAYE A VENEZUELY
BYLA SJEDNÁNA TATO ÚMLUVA A STATUT S DODATEČNÝM PROTOKOLEM
A PROHLÁŠENÍM:
(Překlad.)
Úmluva a statut o režimu splavných cest mezinárodního významu.
ALBANIE, RAKOUSKO, BELGIE, BOLIVIE, BRASILIE, BULHARSKO, CHILE, ČÍNA, KOLUMBIE, KOSTARIKA, KUBA, DÁNSKO, ŘÍŠE BRITSKÁ (s NOVÝM ZÉLANDEM a INDIÍ), ŠPANĚLSKO, ESTONSKO, FINSKO, FRANCIE, ŘECKO, GUATEMALA, HAITI, HONDURAS, ITALIE, JAPONSKO, LOTYŠSKO, LITVA, LUCEMBURSKO, NORSKO, PANAMA, PARAGUAY, NIZOZEMÍ, PERSIE, POLSKO, PORTUGALSKO, RUMUNSKO, STÁT SRBSKO - CHORVATSKO - SLOVINSKÝ, ŠVÉDSKO, ŠVÝCARSKO, ČESKOSLOVENSKO, URUGUAY a VENEZUELA,
přejíce si ve věci mezinárodního režimu pro plavbu na vodách vnitrozemských pokračovati na cestě vývoje zahájeného již více než před stoletím a slavnostně potvrzeného v četných smlouvách,
vedeny úvahou, že jen prostředkem všeobecných úmluv, ke kterým by ostatní mocnosti mohly později přistoupiti, budou moci právě nejlépe uskutečniti intence článku 23 (e) úmluvy o Společnosti národů,
uznávajíce obzvláště, že nové posvěcení zásady o svobodě plavby ve Statutu, vypracovaném jedenačtyřiceti státy z různých dílů světa, zakládá novou a významnou etapu na dráze mezistátní součinnosti, dosaženou bez újmy jich výsostných a mocenských práv,
přijavše pozvání Společnosti národů k účasti na konferenci, shromážděné dne 10. března 1921 v Barceloně, a seznámivše se se závěrečnou aktou této konference,
vedeny snahou, aby již nyní uvedena byla v působnost ustanovení přijatého Statutu o režimu splavných cest mezinárodního významu,
chtějíce uzavříti k tomu cíli úmluvu, jmenovaly Vysoké smluvní strany svými plnomocníky:
Předseda nejvyšší rady albanské,
jejž zastupoval:
p. Fan S. NOLI,
poslanec.
President republiky rakouské,
jejž zastupoval:
p. Jindřich REINHARDT,
ministerský rada.
Jeho Veličenstvo král Belgů,
jejž zastupoval:
p. Xaver NEUJEAN,
člen poslanecké sněmovny, ministr železnic, námořnictva, pošt a telegrafů.
President republiky bolivijské,
jejž zastupoval:
p. Trifon MELEAN,
generální konsul Bolivie ve Španělsku.
President republiky Spojených států brasilských,
jejž zastupoval:
Jeho Veličenstvo král bulharský,
jejž zastupoval:
p. Lubin BOCHKOFF,
civ. inženýr, pomocník přidělený generál. řediteli železnic a přístavů.
President republiky chilské,
jejž zastupoval:
p. Manuel RIVAS VICUÑA,
mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr.
President republiky čínské,
jejž zastupoval:
p. Ouang YONG-PAO,
mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr.
President republiky kolumbijské,
jejž zastupoval:
President republiky kostarické,
jejž zastupoval:
President republiky Kuba,
jejž zastupoval:
Jeho Veličenstvo král dánský a islandský,
jejž zastupoval:
p. Petr Ondřej HOLCK-COLDING,
odb. přednosta v ministerstvu veřejných prací.
Jeho Veličenstvo král Spojeného království Velké Britanie a Irska i britských území zámořských, císař indický,
jejž zastupovali:
sir Hubert LLEWELLYN SMITH, G.C.B.,
vládní hospodářský rada;
a za dominium novozélandské:
sir Hubert LLEWELLYN SMITH, G.C.B.;
za Indii:
sir Louis James KERSHAW, K.C.S.I., C.I.E.,
tajemník finančního a statistického oddělení úřadu pro Indii.
Jeho Veličenstvo král španělský,
jejž zastupoval:
p. Don Emilio ORTUÑO Y BERTE,
člen poslanecké sněmovny, ministr veřejných prací.
President republiky estonské,
jejž zastupoval:
p. Karel Robert PUSTA,
zplnomocněný ministr.
President republiky finské,
jejž zastupoval:
p. Rolf THESLEFF,
mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr.
President republiky francouzské,
jejž zastupoval:
p. Maurice SIBILLE,
poslanec, člen poradního výboru pro francouzské železnice.
Jeho Veličenstvo král Helénů,
jejž zastupoval:
p. G. CARADJA,
zplnomocněný ministr.
President republiky guatemalské,
jejž zastupoval:
p. dr. Norbert GALVEZ,
generální konsul republiky guatemalské v Barceloně.
President republiky Haiti,
jejž zastupoval:
President republiky honduraské,
jejž zastupoval:
Jeho Veličenstvo král italský,
jejž zastupoval:
p. Pavel BIGNAMI,
inženýr, poslanec, bývalý státní podtajemník.
Jeho Veličenstvo císař japonský,
jejž zastupoval:
President republiky lotyšské,
jejž zastupoval:
President republiky litevské,
jejž zastupoval:
p. V. SIDZIKAUSKAS,
chargé d’Affaires v Bernu.
Její královská Výsost velkovévodkyně lucemburská,
již zastupoval:
p. Antonín LEFORT,
chargé d'Affaires v Bernu.
Jeho Veličenstvo král norský,
jejž zastupoval:
p. dr. Fridtjof NANSEN,
universitní profesor v Kristianii.
President republiky panamské,
jejž zastupoval:
p. dr. Evenor HAZERA,
generální konsul Panamy pro Španělsko, bývalý státní podtajemník.
President republiky Paraguay,
jejž zastupoval:
Její Veličenstvo královna nizozemská,
již zastupoval:
Jeho Veličenstvo perský šach,
jejž zastupoval:
President republiky polské,
jejž zastupoval:
p. Josef WIELOWIEYSKI.
President republiky portugalské,
jejž zastupoval:
p. Alfred FREIRE D’ANDRADE,
bývalý ministr zahraničních věcí.
Jeho Veličenstvo král rumunský,
jejž zastupoval:
Jeho Veličenstvo král Srbů-Chorvatů a Slovinců,
jejž zastupoval:
Jeho Veličenstvo král švédský,
jejž zastupoval:
p. Fredrik V. HANSEN,
generální ředitel vodních sil a státních průplavů.
Spolková rada švýcarského příseženstva,
již zastupoval:
President republiky Československé,
jejž zastupoval:
p. ing. Bohuslav MÜLLER,
státní tajemník v ministerstvu veřejných prací, mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr.
President východní republiky Uruguay,
jejž zastupoval:
p. Benjamin FERNANDEZ Y MEDINA,
mimořádný vyslanec a zplnomocněný ministr ve Španělsku.
President Spojených států venezuelských,
jejž zastupoval:
již předloživše si navzájem své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, dohodli se takto:
Článek 1.
Vysoké smluvní strany prohlašují, že přijímají připojený Statut o režimu splavných cest mezinárodního významu, usnesený barcelonskou konferencí dne 19. dubna 1921.
Tento Statut bude pokládán za integrující část této úmluvy. V důsledku toho prohlašují, že berou na sebe povinnosti a závazky vyplývající z řečeného Statutu, v mezích a za podmínek v něm uvedených.
Článek 2.
Tato úmluva nedotýká se nikterak práv a závazků, které vyplývají z ustanovení mírové smlouvy, podepsané dne 28. června 1919 ve Versailles, nebo z ustanovení jiných obdobných smluv, pokud jde o státy tyto smlouvy podepsavší neb z nich prospěch mající.
Článek 3.
Tato úmluva, jejíž znění francouzské i anglické jsou stejně směrodatnými, ponese datum dnešního dne a bude moci býti podepsána až do 1. prosince 1921.
Článek 4.
Tato úmluva bude ratifikována. Ratifikační listiny budou odevzdány generálnímu tajemníkovi Společnosti národů, který oznámí přijetí ostatním členům společnosti, jakož i státům, jež byly připuštěny k podpisu této úmluvy. Ratifikační listiny budou uloženy v archivu tajemnického úřadu.
Aby se vyhovělo předpisům článku 18 úmluvy o Společnosti národů, zaznamená generální tajemník tuto úmluvu ihned po složení první ratifikace.
Článek 5.
Členové Společnosti národů, kteří této úmluvy do 1. prosince nepodepíší, budou moci k ní přistoupiti.
Totéž platí o státech, které nejsou sice členy Společnosti, ale kterým bude z usnesení Rady Společnosti podáno úřední sdělení o této úmluvě.
Přistoupení bude oznámeno generálnímu tajemníkovi Společnosti, který zpraví všechny zúčastněné mocnosti o přistoupení a o datu, kdy toto bylo oznámeno.
Článek 6.
Tato úmluva nenabude působnosti dříve, dokud nebude ratifikována pěti mocnostmi. Dnem nabytí působnosti bude devadesátý den po té, co generální tajemník Společnosti obdrží pátou ratifikační listinu. Později počne tato úmluva působiti, pokud jde o tu kterou stranu, devadesátým dnem po té, co bude přijata její ratifikační listina neb oznámení o jejím přístupu.
Jakmile tato úmluva nabude působnosti, generální tajemník zašle její opis mocnostem, nečlenům Společnosti, které se mírovými smlouvami zavázaly k ní přistoupiti.
Článek 7.
Generální tajemník Společnosti národů povede zvláštní záznam o tom, které strany tuto úmluvu podepsaly neb ratifikovaly, které k ní přistoupily nebo jí vypověděly. Tento záznam bude stále přístupný členům Společnosti a bude co nejčastěji uveřejňován podle pokynů Rady.
Článek 8.
S výhradou ustanovení článku 2 této úmluvy může býti tato úmluva kteroukoli ze stran vypovězena po uplynutí lhůty pěti let ode dne, kdy nabyla vzhledem k této straně působnosti. Výpověď se dává ve formě písemného oznámení, řízeného na generálního tajemníka Společnosti národů. Opis tohoto oznámení, uvědomující veškeré ostatní strany o dni, kterého bylo přijato, bude těmto ihned zaslán generálním tajemníkem. Výpověď počíná účinkovati za rok ode dne, kdy došla generálního tajemníka, a působí jen, pokud jde o mocnost, která ji oznámila. Pokud není ujednán opak, výpověď nebude se dotýkati závazků, vztahujících se na program prací sjednaných před výpovědí.
Článek 9.
Revise této úmluvy může býti požadována kdykoli jednou třetinou Vysokých stran smluvních.
Tomu na svědectví podepsali výše jmenovaní plnomocníci tuto úmluvu.
Dáno v Barceloně dne dvacátého dubna roku tisícího devítistého dvacátého prvního v jediném exempláři, který zůstane uložen v archivu Společnosti národů.
Jižní Afrika:
Albanie:
(L. S.) Fan S. Noli.
Argentina:
Australie:
Rakousko:
(L. S.) Reinhardt.
Belgie:
(L. S.) Xavier Neujean.
Bolivie:
(L. S.) Trifon Melean.
Brasilie:
Bulharsko:
(L. S.) L. Bochkoff.
Canada:
Chile:
(L. S.) Manuel Rivas Vicuña.
Čína:
(L. S.) Ouang Yong-Pao.
Kolumbie:
Kostarika:
Kuba:
Dánsko:
(L. S.) A. Holck-Colding.
Říše Britská:
(L. S.) Hubert Llewellyn Smith.
S výhradou prohlášení, pojatého do protokolu o zasedání ze dne 19. dubna 1921, o britských dominiích nezastoupených na barcelonské konferenci.
Nový Zéland:
(L. S.) H. Llewellyn Smith.
Indie:
(L. S.) Kershaw.
Španělsko:
(L. S.) E. Ortuño.
Estonsko:
(L. S.) C. R. Pusta.
Finsko:
(L. S.) Rolf Thesleff.
Francie:
(L. S.) Maurice Sibille.
Řecko:
(L. S.) G. Caradja.
Guatemala:
(L. S.) N. Galvez S.
Haiti:
Honduras:
Italie:
(L. S.) Paolo Bignami.
Japonsko:
Lotyšsko:
Litva:
(L. S.) V. Sidzikauskas.
Lucemburk:
(L. S.) Lefort.
Nikaragua:
Norsko:
(L. S.) Fridtjof Nansen.
Panama:
(L. S.) Evenor Hazera.
Paraguay:
Nizozemí:
Peru:
Persie:
Polsko:
(L. S.) Josef Wielowieyski.
Portugalsko:
(L. S.) A. Freire d’Andrade.
Rumunsko:
Salvador:
Stát srbsko-chorvatsko-slovinský:
Siam:
Švédsko:
(L. S.) Fredrik Hansen.
Švýcarsko:
Československo:
(L. S.) Ing. Bohuslav Müller.
Uruguay:
(L. S.) B. Fernandez y Medina.
Venezuela:
Statut o režimu splavných cest mezinárodního významu.
Článek 1.
Pro použití tohoto Statutu pokládají se za splavné cesty mezinárodního významu:
1. Veškeré části k moři a od moře přirozeně splavné vodní cesty, která na svém toku k moři a od moře přirozeně splavném odděluje neb protéká různé státy, jakož i každá část některé jiné vodní cesty k moři a od moře přirozeně splavné, která spojuje s mořem nějakou vodní cestu přirozeně splavnou, jež odděluje neb protéká různé státy.
Rozumí se, že:
a) slova „k moři a od moře splavné“ nenevylučují překládání z lodi neb člunu na plavidlo jiné;
b) přirozeně splavnou nazývá se každá přirozená vodní cesta neb část přirozené vodní cesty, na které se již provozuje obvyklá obchodní plavba nebo na které by se podle jejích přirozených podmínek taková plavba provozovati dala; obvyklou obchodní plavbou rozumí se taková plavba, která se dá za daných hospodářských poměrů poříčních států obchodně a běžně provozovati;
c) přítoky jest pokládati za zvláštní vodní cesty;
d) pobočné kanály zřízené za účelem odpomožení nedokonalostem některé vodní cesty, pokud spadají pod hořejší definici, kladou se vodním cestám na roveň;
e) za státy poříční pokládají se všechny státy oddělené nebo protékané touž vodní cestou mezinárodního významu, počítajíc sem její přítoky mezinárodního významu.
2. Vodní cesty neb části vodních cest přirozené neb umělé, které mají býti podřízeny režimu všeobecné úmluvy o splavných cestách dle výslovného ustanovení buď jednostranných aktů států, pod jichž svrchovaností nebo pravomocí jsou tyto vodní cesty nebo jich části, anebo dohod, obsahujících zejména souhlas těchto států.
Článek 2.
Při uplatňování článků 5, 10, 12 a 14 tohoto Statutu tvoří zvláštní kategorii splavných cest mezinárodního významu:
a) splavné cesty, pro které jest zřízena mezinárodní komise, v níž jsou zastoupeny státy nepobřežní;
b) splavné cesty, které by byly později do této kategorie zařazeny, buď jednostrannými akty států, pod jejichž svrchovaností neb pravomocí se nacházejí, buď dohodami obsahujícími zejména souhlas řečených států.
Článek 3.
S výhradou ustanovení článků 5 a 17 povolí každý ze smluvních států svobodné provozování plavby lodím a člunům vlajky kteréhokoli ze smluvních států na částech splavných cest výše označených, které jsou pod jeho svrchovaností neb pravomocí.
Článek 4.
Při provozování plavby svrchu dotčené platí pro nakládání s příslušníky, statky, zbožím a vlajkami všech smluvních států v každém směru zásada naprosté rovnosti. Zejména nečiní se rozdílu mezi příslušníky, statky, zbožím a vlajkami jednotlivých států pobřežních, počítajíc v to pobřežní stát, pod jehož svrchovaností neb pravomocí je dotyčná část splavné cesty. Rovněž se nečiní rozdílu mezi příslušníky, zbožím a vlajkami států pobřežních a nepobřežních. Rozumí se tudíž, že na řečených splavných cestách nebude společnostem ani jednotlivcům dáno nijaké výhradné přednostní právo plavby.
Žádný rozdíl se při řečeném provozu nesmí činiti z důvodu místa původu neb určení anebo směru dopravovaného zboží.
Článek 5.
Na rozdíl od obou článků předcházejících a není-li opačné úmluvy neb závazku:
1. má každý stát pobřežní právo vyhraditi vlastní své vlajce dopravu cestujících a zboží, naloděných v přístavu, který je pod jeho svrchovaností neb pravomocí, a vyloděných v jiném přístavu, který je rovněž pod jeho svrchovaností nebo pravomocí. Stát, který nevyhradí své vlajce dopravu zboží výše zevrubně vytčenou, může nicméně odepříti státu, který je rovněž státem pobřežním a který si ji vyhražuje, poskytnutí výhod rovného nakládání, pokud jde o řečenou dopravu.
Plavební úmluva může na splavných cestách dotčených v článku 2 ponechati pobřežním státům jen právo vyhraditi si místní dopravu cestujících a zboží tuzemského nebo jemu na roveň postaveného. Ve všech případech však, kde již by byla bývala prohlášena rozsáhlejší svoboda plavební v některé dřívější úmluvě plavební, nebude tato svoboda zmenšena.
2. Když přirozeně splavná síť mezinárodního významu, jež neobsahuje cest dotčených v článku 2, neodděluje neb neprotéká leč dva státy, mají tyto státy právo vyhraditi společnou dohodou pro svou vlajku dopravu cestujících a zboží, naloděných v některém přístavu této sítě a vyloděných v jiném přístavu téže sítě, leč by se tato doprava dála mezi dvěma přístavy, které nejsou pod svrchovaností nebo pravomocí téhož státu, za plavby vykonané bez přeloďování na území některého z obou řečených států a s použitím moře neb některé vodní cesty mezinárodního významu, která k oné síti nenáleží.
Článek 6.
Každý ze smluvních států podržuje na splavných cestách neb jejich částech, dotčených v článku 1, a nalézajících se pod jeho svrchovaností neb pravomocí, dosavadní právo vydávati předpisy a činiti opatření nutná pro všeobecnou policii v dotyčném území a ku provádění zákonů a nařízení o clu, veřejném zdravotnictví, ochraně zvířat a rostlin proti nemocem, o vystěhovalectví neb přistěhovalectví a o dovozu neb vývozu zapovězeného zboží; rozumí se, že tato ustanovení a opatření, nevybočující z mezí nutnosti a uplatňovaná podle zásady naprosté rovnosti vůči příslušníkům, majetku a vlajkám kteréhokoli ze smluvních států, počítajíc sem i smluvní stát, který je vydává, nesmějí bez závažného důvodu překážeti svobodnému výkonu plavby.
Článek 7.
Ani na trati, ani při ústí splavných cest mezinárodního významu nesmějí býti vybírány dávky jakéhokoliv druhu, jinaké než ony, které mají povahu úhrady a jsou výhradně určeny k tomu, aby přiměřeným způsobem kryly náklady na udržování splavnosti neb na zdokonalení splavné cesty a přístupů k ní, aneb aby přispívaly na výlohy v zájmu plavby učiněné. Tyto dávky budou stanoveny podle těchto nákladů a výloh a sazebník jejich bude vyvěšen v přístavech. Budou stanoveny tak, aby nečinily nutným, vyjma případy podezření z podvodu neb přestupku, podrobné zkoumání nákladu, a tak, aby co možno usnadňovaly jak podmínkami jich vybírání, tak i sazbami samotnými, mezinárodní dopravu.
Článek 8.
Pokud jde o celní formality, děje se transit lodí a člunů, cestujících a zboží po splavných cestách mezinárodního významu za podmínek stanovených barcelonským Statutem o svobodě transitu. Při transitu bez přeloďování platí vždy tato doplňovací ustanovení:
a) Tvoří-li oba břehy některé splavné cesty mezinárodního významu součást jednoho a téhož státu, omezí se celní formality platné pro transit zboží, po prohlášce (deklaraci) a zběžné prohlídce, na zapečetění, uzamčení visacími zámky neb doprovod celními zřízenci;
b) tvoří-li splavná cesta mezinárodního významu mezi dvěma státy hranici, jsou transitující lodi a čluny, cestující a zboží během cesty vyňati z jakýchkoli celních formalit, leč by se ze závažných důvodů praktického rázu a bez újmy pro plavbu děl výkon celních formalit v některém místě části splavné cesty, tvořící hranici.
Transit lodí neb člunů a cestujících, jakož i transit zboží bez překládání, po splavných cestách mezinárodního významu nesmí dáti podnět k vybírání žádné z dávek, které jsou buď barcelonským Statutem o svobodě transitu zapovězeny, nebo článkem 3 řečeného Statutu povoleny; rozumí se však, že ubytování a strava celních zřízenců k dozoru nezbytně žádoucích může jíti na účet transitujících lodí a člunů.
Článek 9.
S výhradou ustanovení článků 5 a 17 příslušníci, zboží a vlajky všech smluvních států budou se v kterémkoli přístavě na některé splavné cestě mezinárodního významu těšiti ve všem, co patří k používání přístavu, zejména tedy i ve věci přístavních dávek a poplatků, právě takovému nakládání, jaké přísluší příslušníkům, zboží a vlajkám toho pobřežního státu, pod jehož svrchovaností nebo pravomocí přístav jest. Statky, jichž se týká tento odstavec, rozumí se statky, které mají svůj původ, místo vypravení neb určení v kterémkoli ze smluvních států.
Zařízení přístavů ležících na některé splavné cestě mezinárodního významu a výhody v nich plavbě poskytované lze odníti veřejnému užívání jen v rozumných a se svobodným výkonem plavby plně slučitelných mezích.
Při vyměřování celních a jim podobných poplatků, místních potravních a spotřebních daní, jakož i ve věci vedlejších dávek, vybíraných při dovozu a vývozu zboží řečenými přístavy, nebude činěn rozdíl z důvodu vlajky lodi nebo člunu, který dopravu provedl neb vykonati má, ať tato vlajka je vlajkou státu domácího, nebo kteréhokoli jiného ze smluvních států.
Stát, pod jehož svrchovaností nebo pravomocí jest přístav, může výhodu předcházejícího odstavce odníti kterékoli lodi neb člunu, prokáže-li se, že jejich loďař se chová soustavně nepříznivě k příslušníkům tohoto státu neb k společnostem těmito příslušníky kontrolovaným.
Celní poplatky nesmějí býti vyšší, než poplatky vybírané na jiných celních hranicích dotyčného státu ze zboží stejného druhu, téhož původu a téhož určení, leč by výjimečný důvod opravňoval z hospodářských nezbytností k výjimce. Veškeré výhody, které snad by smluvní státy poskytly pro dovoz a vývoz zboží na jiných pozemních neb vodních cestách aneb v jiných přístavech, jest rovněž přiznati dovozu neb vývozu provedenému za stejných podmínek po splavné cestě, která prochází svrchu dotčenými přístavy.
Článek 10.
1. Každý pobřežní stát je povinen jednak se zdržeti jakýchkoli počinů, které by mohly býti na úkor plavbě, neb umenšiti výhody, jichž požívá plavba, jednak učiniti co nejrychleji veškerá vhodná opatření k odstranění náhodných překážek a nebezpečí pro plavbu.
2. Vyžaduje-li tato plavba pravidelného udržování, má každý z pobřežních států vůči ostatním závazek co nejrychleji činiti opatření a prováděti nutné práce na svém území, přihlížeje vždy ke stavu plavby, jakož i k hospodářským poměrům krajů, jimž slouží vodní cesta.
Není-li opačné úmluvy, má každý z pobřežních států právo požadovati, dovolávaje se závažných důvodů, na ostatních pobřežních státech přiměřenou účast na nákladech tohoto udržování.
3. Nemá-li některý ze států pobřežních, počítajíc sem i stát územně dotčený, oprávněného důvodu k odporu, opírajícího se ať o samotné poměry splavnosti na jeho území, ať o jiné zájmy, na př. zachovávání normálního režimu vodního, potřeby zavodňování, využití vodní síly neb nutnost zříditi jiné spojovací cesty výhodnější, nemůže odmítnouti výkon prací nutných pro zlepšení splavnosti, některým jiným státem pobřežním žádaných, nabídne-li tento stát hrazení příslušných nákladů, jakož i převzetí přiměřené části tím zvýšených udržovacích výloh. Nicméně se rozumí, že tyto práce nelze podniknouti, pakli se stát, na jehož území se mají provésti, proti tomu staví z důvodu životních zájmů.
4. Není-li opačné úmluvy, může stát prováděním udržovacích prací povinný zprostiti se tohoto závazku, jestliže za souhlasu všech pobřežních států převezme jeden neb několik z nich provedení těchto prací místo něho; pokud se týče prací zlepšovacích, bude stát k jich provádění povinný zproštěn této povinnosti, zmocní-li stát, který o ně žádá, aby je provedl místo něho; provádění prací jinými státy, než jest stát územně zúčastněný, neb přispívání těchto států na náklady s těmito pracemi spojené bude upraveno tak, aby nebylo pro stát územně zúčastněný na újmu jeho právu dozoru a správy těchto prací, aniž prerogativám jeho svrchovanosti nebo pravomoci nad splavnou cestou.
5. Na splavných cestách uvedených v článku 2 platí ustanovení tohoto článku s výhradou předpisů smluv, úmluv neb navigačních akt, které vymezují pravomoc a odpovědnost mezinárodní komise vzhledem k pracím.
S výhradou zvláštních ustanovení řečených smluv, úmluv neb navigačních akt, které sjednány jsou neb budou:
a) přísluší rozhodování o pracích komisi;
b) za podmínek v článku 22 níže uvedených může býti urovnání každého sporu, který by z těchto rozhodnutí vznikl, vždy požadováno z důvodu nepříslušnosti nebo porušení mezinárodních úmluv, obsahujících pravidla pro vodní cesty. Žádost o urovnání za řečených podmínek může z každého jiného důvodu podati jen stát územně zúčastněný.
Rozhodnutí komise musí hověti pravidlům tohoto článku.
6. Přes ustanovení prvního paragrafu tohoto článku může pobřežní stát, není-li opačné úmluvy, se souhlasem všech ostatních pobřežních států neb všech států zastoupených v mezinárodní komisi, jde-li o splavné cesty dotčené v článku 2, uzavříti úplně neb částečně pro plavbu některou splavnou cestu.
Výjimečně může býti některá splavná cesta mezinárodního významu v článku 2 neuvedená některým z pobřežních států uzavřena, je-li plavba po ní málo vyvinutá a může-li dotyčný stát ospravedlniti takové jednání hospodářským zájmem zřejmě vyšším než je zájem na plavbě. V tomto případě může k uzavření dojíti teprve po uplynutí jednoho roku od předchozího ohlášení a pokud nepodá některý jiný pobřežní stát odvolání za podmínek článku 22. Bude-li nutno, určí se v daném případě podmínky, za nichž může k uzavření dojíti, rozhodnutím.
7. V případech, kde některá splavná cesta mezinárodního významu poskytuje přístup k moři několika rameny ležícími v území téhož státu, ustanovení paragrafů 1, 2 a 3 tohoto článku platí jen o těch hlavních ramenech, o nichž se soudí, že jsou pro úplný přístup k moři nezbytna.
Článek 11.
Není-li jeden neb několik z pobřežních států při splavné cestě mezinárodního významu smluvní stranou v tomto Statutu, nesmějí finanční závazky, převzaté tím kterým ze smluvních států podle článku 10, přesahovati povinnosti, které by jim bylo vzíti na sebe v případě, že všechny pobřežní státy by byly ve Statutu smluvními stranami.
Článek 12.
Není-li opačných ustanovení nějaké dohody neb smlouvy zvláštní, zejména úmluv o opatřeních celních, o policii a ochranných prostředcích zdravotnických, obstarává každý ze států pobřežních správu těch splavných cest, které jsou pod jeho svrchovaností nebo pravomocí. Každý z řečených států pobřežních má zejména právo a povinnost vydávati plavební řády na zmíněné splavné cestě a bdíti nad jejich prováděním; tyto řády buďtež sestaveny a uplatňovány tak, aby byl usnadněn svobodný provoz plavby dle podmínek tohoto Statutu.
Pravidla řízení, zejména ohledně zjištění, stíhání a trestání plavebních přečinů mají směřovati k rozhodnutím co možno nejspěšnějším.
Smluvní státy však uznávají, že jest nejvýš žádoucno, aby se pobřežní státy dorozuměly o správě splavné cesty a zejména o přijetí plavebního řádu, který by byl na celé délce této splavné cesty tak jednotný, jak jen to různost místních poměrů připouští.
Monopolisované veřejné služby pro remorkáž nebo jiné způsoby vleku lze zříditi k účelům usnadnění plavby jen jednomyslnou dohodou států pobřežních, po případě států zastoupených v mezinárodní komisi, jde-li o cesty dotčené v článku 2.
Článek 13.
Smlouvy, úmluvy a dohody, které působí a sjednány byly o splavných cestách smluvními státy dříve, než nabyl tento Statut působnosti, se nezrušují tím, že působnosti nabyl, pokud jde o státy, které podepsaly řečené smlouvy, úmluvy a dohody.
Smluvní státy se však zavazují, že nebudou navzájem uplatňovati těch ustanovení řečených smluv, úmluv neb dohod, které by se příčily pravidlům tohoto Statutu.
Článek 14.
V případech, kde některá ze zvláštních dohod nebo smluv dotčených ve článku 12 by byla svěřila nebo by svěřovala jisté úkoly mezinárodní komisi, v níž jsou zástupci států jiných než států pobřežních, musí se tato komise říditi výlučně zájmy plavby, s výhradou ustanovení článku 10, a bude pokládána za jeden z organismů, o nichž je řeč ve článku 24 úmluvy o Společnosti národů; bude si tudíž vyměňovati veškeré vhodné informace s orgány Společnosti přímo a bude Společnosti zasílati výroční zprávu.
Obor působnosti komisí, dotčený v předcházejícím odstavci, vymezí plavební akta té které splavné cesty a bude obsahovati aspoň tyto úkony:
a) komise bude oprávněna vypracovati plavební řády, které podle jejího mínění musí nutně býti vypracovány jí samou, a jí musí býti veškeré jiné plavební řády sdělovány;
b) bude pobřežním státům označovati práce vhodné pro udržování vodních děl a pro udržování splavnosti;
c) bude dostávati od všech pobřežních států úřední sdělení o všech plánech, jak splavnou cestu zlepšiti;
d) bude oprávněna tam, kde plavební akta nemá podrobných předpisů o vybírání dávek, schvalovati jejich vybírání podle ustanovení článku 7 tohoto Statutu.
Článek 15.
Tento Statut nestanoví práv a povinností válčících a neutrálních států v době války; nicméně zůstane v platnosti i v čase války v míře s těmito právy a povinnostmi slučitelné.
Článek 16.
Tento Statut neukládá žádnému ze smluvních států závazku, který by se příčil jeho právům a povinnostem jako člena Společnosti národů.
Článek 17.
Pokud není opačné dohody, v níž stát územně zúčastněný jest nebo bude stranou, nevztahuje se tento Statut na plavbu lodí a plavidel válečných, policejních, dozíracích, aniž vůbec všech těch plavidel, která vykonávají z nějakého důvodu veřejnou moc.
Článek 18.
Každý ze smluvních států se zavazuje, že nepřizná ani dohohou ani jinak některému státu, který není smluvní stranou, takového nakládání ve věci plavby na splavné vodní cestě mezinárodního významu, které, kdyby šlo o stát smluvní, by se příčilo ustanovením tohoto Statutu.
Článek 19.
Výjimečně a po dobu co nejvíce omezenou jest možno se odchýliti od ustanovení předcházejících článků zvláštními neb všeobecnými opatřeními, jež kterýkoli ze smluvních států by byl nucen učiniti v případě vážných událostí dotýkajících se bezpečnosti státu neb životních zájmů země, při čemž se rozumí, že zásadu svobody plavby a obzvláště spojení mezi pobřežními zeměmi a mořem jest zachovati v míře co největší.
Článek 20.
Tento Statut neodnímá nikterak již platných rozsáhlejších výhod poskytnutých svobodnému provozu plavby na kterékoli splavné cestě mezinárodního významu za podmínek slučitelných se zásadou rovnosti předepsanou tímto Statutem, pokud jde o příslušníky, statky a vlajky veškerých smluvních států. Rovněž neobsahuje zákazu povolovati podobné větší výhody v budoucnosti.
Článek 21.
Podle článku 23 (e) úmluvy o Společnosti národů bude každý smluvní stát, který se bude moci platně dovolávati těžkých hospodářských poměrů, vyplývajících ze zpustošení způsobených na jeho území průběhem války 1914—1918, proti použití některého z ustanovení tohoto Statutu na celém svém území nebo jeho části, pokládán za dočasně osvobozena od závazků plynoucích z použití řečeného ustanovení, při čemž se má za to, že zásadu svobody plavby jest zachovati v míře co největší.
Článek 22.
Bez újmy ustanovení článku 10, odstavec 5., a není-li přímé dohody mezi státy, budou veškeré spory, jež snad mezi nimi vzniknou o výkladu neb použití tohoto Statutu, vzneseny na Stálý mezinárodní soudní dvůr, leč by se podle zvláštní úmluvy neb všeobecné klausule o arbitráži přikročilo k vyřízení sporu arbitráží neb jakýmkoli jiným způsobem.
Odvolání se podává tak, jak ustanovuje článek 40 Statutu pro Stálý mezinárodní soudní dvůr.
Aby však tyto spory řešeny byly pokud možno cestou přátelskou, zavazují se smluvní státy předložiti je za účelem poradního vyjádření orgánu, jenž bude ve věcech komunikací a transitu ustanoven Společností národů jako poradní a technický orgán pro členy Společnosti, dříve, než se obrátí na jakoukoli instanci soudní a s výhradou práv a příslušnosti Rady a Shromáždění. V naléhavém případě může předběžné vyjádření doporučiti veškerá prozatímní opatření k tomu cíli, aby svobodné plavbě navráceny byly všechny výhody, jimž se těšila před činem neb událostí zavdavšími podnět ke sporu.
Článek 23.
Splavné cestě se nepřikládá význam mezinárodní jediné z důvodu, že protéká neb rozhraničuje pásma neb enklávy jen nepatrné rozlohy a řídce obydlené v poměru k územím, kterými protéká a které tvoří části oddělené neb sídliště náležející jinému státu než tomu, jemuž s touto výjimkou náleží řečená řeka v celém svém splavném toku.
Článek 24.
Tento Statut nelze uplatňovati pro splavnou cestu mezinárodního významu, která má jen dva pobřežní státy a odděluje po značné délce stát smluvní od státu nesmluvního, jehož vláda není v době podpisu tohoto Statutu oním smluvním státem uznána, potud, pokud mezi nimi nebude sjednána dohoda ustanovující pro dotyčnou vodní cestu správní a celní režim, který smluvnímu státu poskytne náležité záruky.
Článek 25.
Rozumí se, že tento Statut nesmí býti vykládán tak, že by v čemkoli upravoval vzájemná práva a povinnosti území „inter se“, která jsou částí neb jsou pod ochranou jediného svrchovaného státu, ať tato území sama o sobě jsou členy Společnosti národů, či nikoliv.
Dodatečný protokol k úmluvě o režimu splavných cest mezinárodního významu.
1. Státy podepsavší tuto úmluvu o režimu vodních cest mezinárodního významu, podepsanou dne 20. dubna 1921 v Barceloně, jejichž zástupci náležitě pověření připojili své podpisy k tomuto Protokolu, prohlašují, že mimo svobodu dopravy, uznanou jimi podle úmluvy o vodních cestách pokládaných za cesty mezinárodního významu, poskytují ještě s výhradou vzájemnosti bez újmy jich výsostných práv a pro dobu míru na
a) všech splavných cestách,
b) všech cestách přirozeně splavných,
které, jsouce pod jejich svrchovaností neb pravomocí a nejsouce pokládány za cesty mezinárodního významu, jsou přístupny obvyklé obchodní plavbě k moři a od moře, jakož i v přístavech ležících na těchto vodních cestách, naprostou rovnost v nakládání s vlajkami všech signatárních států tohoto Protokolu, pokud jde o dovozní a vývozní dopravy bez překládání.
Signatární státy musí při podpisu ohlásiti, zda přijímají závazky v rozsahu uvedeném výše pod písmenem a) či pouze v užším rozsahu vymezeném pod písmenem b).
Rozumí se, že státy, které přijaly paragraf a), jsou vázány vůči státům, jež přijaly paragraf b), jen za podmínek, které se z tohoto paragrafu podávají.
Rovněž se rozumí, že státy, které mají na splavných cestách značný počet přístavů, které až posud zůstaly uzavřeny mezinárodnímu obchodu, mohou při podpisu tohoto Protokolu vyloučiti z jeho použití jednu neb několik ze splavných cest svrchu uvedených.
Signatárním státům bude volno prohlásiti, že jejich přijetí tohoto Protokolu nevztahuje se na celek neb část osad, zámořských držav neb protektorátů, které jsou pod jejich svrchovaností nebo pravomocí. Tyto státy budou tudíž moci přistoupiti k Protokolu odděleně jménem některé osady, zámořské državy neb protektorátu, které takto ve svém prohlášení vyloučily. Rovněž budou moci odděleně Protokol vypověděti ve smyslu jeho ustanovení jménem některé z osad, zámořských držav neb protektorátů, které jsou pod jejich svrchovaností nebo pravomocí.
Tento Protokol bude ratifikován. Každá mocnost zašle svou ratifikaci generálnímu tajemníkovi Společnosti národů, který se postará, aby o ní uvědomeny byly všechny ostatní signatární mocnosti. Ratifikace zůstanou uloženy v archivu sekretariátu Společnosti národů.
Tento protokol zůstane otevřen pro podpis neb přístup států, které podepsaly svrchu zmíněnou úmluvu neb k ní přistoupily.
Nabude působnosti, jakmile generální tajemník Společnosti národů obdrží ratifikaci od dvou států; ovšem jen, bude-li již v té době působiti řečená úmluva.
Lze jej kdykoli vypověděti po uplynutí lhůty dvou let ode dne, kdy ratifikace státu, který jej vypovídá, bude přijata generálním tajemníkem Společnosti národů. Výpověď počne účinkovati až za rok po té, co bude přijata generálním tajemníkem Společnosti národů. Vypovězení úmluvy o režimu splavných cest mezinárodního významu bude pokládáno i za výpověď tohoto Protokolu.
Dáno v Barceloně dne dvacátého dubna roku tisícího devítistého dvacátého prvního v jediném exempláři, jehož texty francouzský a anglický jsou stejnou měrou rozhodující.
Jižní Afrika:
Albanie:
(L. S.) Fan S. Noli.
Argentina:
Australie:
Rakousko:
Belgie:
(L. S.) Xaver Neujean.
Přijímaje odstavec a).
Bolivie:
Brasilie:
Bulharsko:
Kanada:
Chile:
(L. S.) Manuel Rivas Vicuña.
Čína:
Kolumbie:
Kostarika:
Kuba:
Dánsko:
(L. S.) A. Holck-Colding.
Přijímaje odstavec a).
Říše Britská:
(L. S.) H. Llewellyn Smith.
Toliko za Spojené království. Přijímaje odstavec a).
Nový Zéland:
(L. S.) H. Llewellyn Smith.
Za Nový Zéland. Přijímaje odstavec a).
Španělsko:
(L. S.) E. Ortuño.
Přijímaje odstavec a).
Estonsko:
Finsko:
(L. S.) Rolf Thesleff.
Přijímaje odstavec b).
Francie:
Řecko:
(L. S.) G. Caradja.
Guatemala:
Haiti:
Honduras:
Indie:
(L. S.) Theo Russell.*)
Toliko za Indii přijímaje odstavec a).
Italie:
Japonsko:
Lotyšsko:
Lucemburk:
Nikaragua:
Norsko:
(L. S.) Fridtjof Nansen.
Panama:
Paraguay:
Nizozemí:
Peru:
Persie:
Polsko:
Portugalsko:
(L. S.) A. Freire d’Andrade.
Rumunsko:
Salvador:
Stát srbsko-chorvatsko-slovinský:
Siam:
Švédsko:
(L. S.) Fredrik Hansen.
Přijímaje odstavec a).
Švýcarsko:
Československo:
(L. S.) Ing. Bohuslav Müller.
Přijímaje odstavec b).
Uruguay:
Venezuela:
Prohlášení, kterým se uznává právo států, jež nemají mořského pobřeží, na vlajku.
Podepsaní, jsouce náležitě k tomu pověřeni, prohlašují, že státy, které zastupují, uznávají vlajku lodí kteréhokoli státu, který nemá mořského pobřeží, jsou-li zapsány v jediném určitém místě, jež leží na jeho území; toto místo bude pro tyto lodi přístavem zápisným.
Dáno v Barceloně dne dvacátého dubna roku tisícího devítistého dvacátého prvního v jediném exempláři, jehož texty francouzský a anglický jsou stejnou měrou rozhodující.
Uruguay:
(L. S.) B. Fernandez y Medina.
Řecko:
(L. S.) P. Scassi.
Švýcarsko:
(L. S.) Motta
Panama:
(L. S.) Evenor Hazera.
Bolivie:
(L. S.) Trifon Melean.
Lotyšsko:
(L. S.) Germain Albat.
Guatemala:
(L. S.) N. Galvez S.
Polsko:
(L. S.) Josef Wielowieyski.
Bulharsko:
(L. S.) Lubin Bochkoff.
Rakousko:
(L. S.) Reinhardt.
Švédsko:
(L. S.) Fredrik Hansen.
Belgie:
(L. S.) Xaver Neujean.
Francie:
(L. S.) Maurice Sibille.
Čína:
(L. S.) Ouang Yong-Pao.
Nizozemí:
(L. S.) Van Panhuys.
Španělsko:
(L. S.) E. Ortuño.
Litva:
(L. S.) V. Sidzikauskas.
Persie:
(L. S.) Hussein Khan Alaï.
Dánsko:
(L. S.) A. Holck-Colding.
Chile:
(L. S.) Manuel Rivas Vicuña.
Italie:
(L. S.) Paolo Bignami.
Portugalsko:
(L. S.) A. Freire d’Andrade.
Království Srbů, Chorvatů a Slovinců:
(L. S.) A. Tresič Pavičič.
Republika Československá:
(L. S.) Ing. Bohuslav Müller.
Norsko:
(L. S.) Fridtjof Nansen.
Říše Britská:*)
(L. S.) H. Llewellyn Smith.
Nový Zéland:
(L. S.) H. Llewellyn Smith.
Indie:
(L. S.) Kershaw.
Estonsko:
(L. S.) C. R. Pusta.
Albanie:
(L. S.) Fan S. Noli.
Japonsko:
(L. S.) M. Matsuda.
SHLÉDNUVŠE A PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU A STATUT, JAKOŽ I DODATEČNÝ PROTOKOL A PROHLÁŠENÍ A VĚDOUCE, ŽE NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ S NIMI SOUHLASÍ, PROHLAŠUJEME JE ZA SCHVÁLENY, PŘIJATY, POTVRZENY A UTVRZENY A MOCÍ LISTU TOHOTO, PODEPSANÉHO NAŠÍ RUKOU VLASTNÍ, JE SCHVALUJEME, PŘIJÍMÁME, POTVRZUJEME A UTVRZUJEME, SLIBUJÍCE SLOVEM SVÝM, JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, ŽE JE PEVNĚ A NEPORUŠITELNĚ ZACHOVÁME A NEDOPUSTÍME, ABY PROTI NIM JEDNÁNO BYLO Z JAKÉKOLI PŘÍČINY A JAKÝMKOLI VYMYŠLENÝM ZPŮSOBEM.
TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST VYHOTOVITI KÁZALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI.
JENŽ JEST DÁN NA HRADĚ PRAŽSKÉM DNE 31. ČERVENCE LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO ČTVRTÉHO.
L. S.
PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ:
T. G. MASARYK v. r.
MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ:
Dr. EDVARD BENEŠ v. r.
Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny uloženy byly dne 8. září 1924; úmluva a statut, jakož i dodatečný protokol nabývají podle článku 6 úmluvy pro republiku Československou mezinárodní účinnosti dnem 7. prosince 1924.
Prohlášení nabylo mezinárodní účinnosti dnem složení ratifikačních listin.
Úmluvou a statutem jsou vázány tyto státy: Albanie, Rakousko, Bulharsko, Kolumbie (přistoupila s výhradou ratifikace), Dánsko, říše Britská, Finsko, Indie, Italie, Norsko, Nový Zéland, Rumunsko, Siam.
Dodatečný protokol ratifikovaly, resp. k němu přistoupily tyto státy: Albanie, Rakousko, Dánsko, říše Britská, Finsko, Indie, Norsko, Nový Zéland, Rumunsko, Siam.
Prohlášení ratifikovaly, resp. k němu přistoupily: Albanie, Rakousko, Bulharsko, Kanada, Dánsko, říše Britská, Finsko, Indie, Japonsko, Lotyšsko, Nový Zéland, Norsko, Rumunsko, Siam, Unie jihoafrická.
Dr. Beneš v. r.
*) P. Theo Russell, zplnomocněný ministr Jeho britského Veličenstva v Bernu, byl řádně pověřen podepsati Dodatečný protokol jménem Indie.
*) S výhradou prohlášení pojatého do protokolu schůze ze dne 19. dubna 1921 o britských dominiích, jež nebyla zastoupena na barcelonské konferenci.