28
Vyhláška ministra zahraničních věcí
ze dne 14. dubna 1958
o Smlouvě o přátelství a vzájemné spolupráci mezi Československou republikou a Mongolskou lidovou republikou.
Dne 8. dubna 1957 byla v Ulánbátaru sjednána Smlouva o přátelství a vzájemné spolupráci mezi Československou republikou a Mongolskou lidovou republikou.
Národní shromáždění projevilo se Smlouvou souhlas dne 4. července 1957 a president republiky ji ratifikoval dne 23. července 1957. Ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 1. srpna 1957.
Podle svého článku 4 Smlouva nabyla účinnosti dnem 1. srpna 1957.
České znění Smlouvy se vyhlašuje v Příloze Sbírky zákonů.*)
David v. r.
SMLOUVA
o přátelství a vzájemné spolupráci mezi Československou republikou a mongolskou lidovou republikou
President Československé republiky a presidium Velikého lidového churalu Mongolské lidové republiky,
prodchnuti přáním dále rozvíjet a upevňovat přátelské styky a bratrskou spolupráci mezi Československou republikou a Mongolskou lidovou republikou,
jsouce odhodláni upevnit a rozšířit za tím účelem hospodářské a kulturní svazky mezi oběma zeměmi,
vedeni úsilím učinit vše, co je v jejich silách, pro nastolení přátelských vztahů mezi národy a upevnění míru a bezpečnosti na celém světě,
rozhodnuti respektovat a podporovat zásady, na nichž je založena Charta Organisace spojených národů,
rozhodli se uzavřít tuto smlouvu a jmenovali za tím účelem svými zmocněnci:
president Československé republiky - předsedu vlády Československé republiky Viliama Širokého,
presidium Velikého lidového churalu Mongolské lidové republiky - předsedu rady ministrů Mongolské lidové republiky Jumžagijna Cedenbala.
Tito zmocněnci se po výměně plných mocí, které byly shledány v náležité a dobré formě, dohodli na těchto ustanoveních:
Čl. 1
Vysoké smluvní strany prohlašují, že budou ve svých vztazích přísně dodržovat zásady vzájemného respektování svrchovanosti, nevměšování do vnitřních záležitostí, rovnoprávnosti a vzájemných výhod. Ve všech mezinárodních aktech budou se vždy řídit duchem upřímné spolupráce a v souladu se zásadami Charty Organisace spojených národů budou usilovat o upevnění světového míru a bezpečnosti.
Čl. 2
Vysoké smluvní strany se zavazují, že si budou navzájem všemožně hospodářsky pomáhat při mírové výstavbě svých zemí a že budou dále podporovat a rozvíjet hospodářskou spolupráci, přinášející užitek oběma stranám, na základě zásady nejvyšších výhod.
Čl. 3
Vysoké smluvní strany, vědomy si prospěšnosti a významu vzájemných kulturních styků, učiní všechna opatření k dalšímu rozvoji spolupráce v oblasti vědy, osvěty a národní kultury.
Čl. 4
Tato smlouva bude ratifikována co nejdříve a nabude účinnosti dnem výměny ratifikačních listin. Ratifikační listiny budou vyměněny v Praze.
Tato smlouva zůstane v platnosti po dobu dvaceti let. Platnost smlouvy bude se prodlužovat vždy o dalších deset let, nevypoví-li jedna z Vysokých smluvních stran smlouvu písemně, alespoň dvanáct měsíců před uplynutím doby její platnosti.
Na důkaz toho zmocněnci obou stran tuto smlouvu podepsali a připojili k ní své pečetě.
Sepsáno v Ulánbátaru 8. dubna 1957 ve dvou vyhotoveních, v jazyce českém a mongolském, při čemž obě znění mají stejnou platnost.
Za presidenta Československé republiky
V. Široký v. r.
Za presidium Velikého lidového churalu Mongolské lidové republiky
J. Cedenbal v. r.
*) Na straně 40.