3.
Dekret presidenta republiky
ze dne 23. dubna 1945,
kterým se mění a doplňují některá ustanovení vojenského trestního zákona a branného zákona.
K návrhu vlády a po dohodě se Slovenskou národní radou ustanovuji:
§ 1.
Ustanovení § 194 vojenského trestního zákona doplňuje se dalším odstavcem tohoto znění:
„(2) Kromě toho v době války propadne zběh trestu smrti zastřelením, uznal-li hlavní velitel pro vzmáhající se zběhnutí za nutné pohroziti tímto trestem i bez vyhlášení stanného práva a uprchl-li zběh přes tuto jemu známou pohrůžku od jakéhokoliv vojenského útvaru v úmyslu, aby se tím vyhnul službě v poli. To platí i tehdy, kdyby jinak zběh nemohl býti odsouzen k trestu smrti, poněvadž se sám dobrovolně dostavil anebo přihlásil (§ 195 a).“
Ustanovení § 294 vojenského trestního zákona se doplňuje dalším odstavcem tohoto znění:
„(2) V době války trestá se však zločin tento trestem smrti zastřelením, uznal-li hlavní velitel pro vzmáhající se sebepoškození za nutné i bez vyhlášení stanného práva pohroziti tímto trestem a dopustil-li se pachatel tohoto zločinu přes tuto jemu známou pohrůžku.“
Ustanovení § 295 vojenského trestního zákona se doplňuje dalším odstavcem tohoto znění:
„(2) V době války trestá se zločin tento žalářem od pěti do deseti let, trestem smrti zastřelením však, uznal-li hlavní velitel pro vzmáhající se sebepoškození za nutné i bez vyhlášení stanného práva pohroziti tímto trestem a dopustil-li se pachatel tohoto zločinu přes tuto jemu známou pohrůžku.“
§ 2.
Trest na svobodě, stanovený § 50 branného zákona Československé republiky ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n., za neuposlechnutí povolávacího rozkazu k činné službě za mobilisace, zvyšuje se na tuhé vězení do pěti let.
§ 3.
Účinnost tohoto dekretu nastává dnem jeho vyhlášení.
§ 4.
Provedením tohoto dekretu pověřuje se ministr národní obrany.
Dr. Eduard Beneš v. r.
Zd. Fierlinger v. r.
Gen. L. Svoboda v. r.