o Smlouvě mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních

1. Potvrzení o osobních poměrech, jakož i o poměrech rodinných, výdělkových a majetkových, potřebná k osvobození od poplatků a jiných nákladů řízení, vydá příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území má žadatel bydliště nebo pobyt.

2. Nemá-li navrhovatel na území žádné ze smluvních stran bydliště ani pobyt, postačí potvrzení vydané nebo ověřené diplomatickým zastupitelstvím nebo konzulárním úřadem jeho státu.

3. Orgán, který má rozhodnout o žádosti za osvobození od poplatků a jiných nákladů řízení, může si vyžádat další údaje.

1. Občan jedné smluvní strany, který chce požádat o osvobození od poplatků a jiných nákladů řízení, jakož i o bezplatnou právní pomoc u příslušného orgánu druhé smluvní strany, může tuto žádost podat ústně u justičního úřadu příslušného podle jeho bydliště nebo pobytu. Tento úřad sepíše o tom zápis a zašle jej spolu s listinami uvedenými v článku 19 odst. 1 této Smlouvy justičnímu úřadu druhé smluvní strany.

2. Současně se žádostí o osvobození od poplatků nebo jiných nákladů řízení lze zaslat návrh na zahájení řízení o žalobě nebo jiného řízení, jakož i další písemnosti předložené navrhovatelem.

1. Forma uzavření manželství se spravuje právním řádem smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá.

2. Manželství lze také uzavřít před diplomatickým nebo konzulárním zástupcem, jsou-li oba snoubenci občany smluvní strany, které patří diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad. Forma uzavření manželství se v tomto případě spravuje právním řádem smluvní strany, které patří diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad.

3. Způsobilost uzavřít manželství (základní podmínky pro uzavření manželství) se spravuje pro každého ze snoubenců právním řádem smluvní strany, jejímž je občanem.

1. Osobní a majetkové poměry manželů se spravují právním řádem smluvní strany, jejímiž jsou občany.

2. Je-li jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý manžel občanem druhé smluvní strany, spravují se jejich osobní a majetkové poměry právním řádem té smluvní strany, na jejímž území mají manželé společné bydliště.

3. Jestliže v případě uvedeném v odstavci 2 jeden z manželů bydlí na území jedné smluvní strany a druhý manžel na území druhé smluvní strany, spravují se jejich osobní a majetkové poměry právním řádem té smluvní strany, na jejímž území měli manželé poslední společné bydliště.

1. Mají-li oba manželé státní občanství jedné smluvní strany a bydlí-li v době podání návrhu na rozvod na území druhé smluvní strany, spravuje se rozvod manželství právním řádem smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou. Příslušné jsou soudy obou smluvních stran. V případě však, že jeden z manželů bydlí v době podání návrhu na rozvod na území jedné smluvní strany a druhý manžel na území druhé smluvní strany, jsou příslušné soudy té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou.

2. Je-li v době podání návrhu na rozvod jeden manžel občanem jedné smluvní strany a druhý manžel občanem druhé smluvní strany a bydlí-li buď na území téže smluvní strany nebo jeden na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, jsou pro rozvod příslušné soudy obou smluvních stran. Soudy použijí právního řádu svého státu.

1. Určení, že tu není manželství (zjištění neplatnosti), nebo vyslovení neplatnosti (zrušení) manželství pro porušení formy uzavření se spravuje právním řádem platným v místě, kde bylo manželství uzavřeno, avšak v případě uzavření manželství podle článku 22 odst. 2 právním řádem smluvní strany, které patří diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad.

2. Určení, že tu není manželství (zjištění neplatnosti), nebo neplatnost (zrušení) manželství pro nedostatek způsobilosti uzavřít manželství (porušení základních podmínek pro uzavření manželství) se vysloví na základě právního řádu, kterého se mělo použít podle článku 22 odst. 3.

3. Pro určení příslušnosti se použije obdobně ustanovení článku 24.

1. K rozhodnutí věcí týkajících se právních poměrů uvedených v článku 26 a 27 jsou příslušné soudy smluvní strany, jejímž občanem je dítě.

2. Jestliže navrhovatel i odpůrce mají bydliště na území stejné smluvní strany, jsou příslušné i soudy této smluvní strany, avšak při zachování ustanovení článku 26 nebo 27.

1. Pro prohlášení osoby za nezvěstnou nebo mrtvou a pro řízení o důkazu smrti jsou příslušné justiční úřady smluvní strany, jejímž občanem byla tato osoba v době, kdy podle posledních zpráv byla ještě na živu.

2. Přesto justiční úřady smluvní strany na žádost osob, které bydlí na jejím území, jsou příslušné prohlásit za nezvěstného nebo mrtvého anebo provést řízení o důkazu smrti občana druhé smluvní strany, jestliže podle právního řádu platného pro justiční úřad, na nějž se obracejí, mají tyto osoby právo takovou žádost podat.

3. Ve věcech uvedených v odstavci 1 a 2 použijí justiční úřady smluvních stran právního řádu svého státu.

1. Ve věcech poručenství a opatrovnictví nad občany smluvních stran jsou příslušné, pokud v této Smlouvě není stanoveno něco jiného, úřady smluvní strany, jejímž občanem je osoba, které má být zřízeno poručenství nebo opatrovnictví.

2. Zřízení nebo zánik poručenství nebo opatrovnictví se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, které má být zřízeno poručenství nebo opatrovnictví.

3. Právní poměry mezi poručníkem nebo opatrovníkem a chráněncem se spravují právním řádem smluvní strany, jíž patří úřad, který zřídil poručenství nebo opatrovnictví.

4. Povinnost přijmout poručenství nebo opatrovnictví se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, která se má stát poručníkem nebo opatrovníkem.

1. Mají-li být učiněna poručenská nebo opatrovnická opatření na ochranu zájmů občana jedné smluvní strany, jehož bydliště, pobyt nebo majetek je na území druhé smluvní strany, zpraví úřad této smluvní strany bez odkladu úřad příslušný podle článku 30 odst. 1.

2. V neodkladných případech může úřad druhé smluvní strany učinit opatření sám podle svého právního řádu, musí však ihned zpravit úřad příslušný podle článku 30 odst. 1. Taková opatření zůstanou v platnosti až do jiného rozhodnutí tohoto úřadu.

1. Úřad příslušný podle článku 30 odst. 1 může přenést poručenství nebo opatrovnictví na úřad druhé smluvní strany, jestliže chráněnec má na území této smluvní strany bydliště, pobyt nebo majetek. Přenesení poručenství nebo opatrovnictví se stane účinným, když dožádaný úřad poručenství nebo opatrovnictví převezme a dožadující úřad o tom zpraví.

2. Úřad, který převzal podle odstavce 1 poručenství nebo opatrovnictví, vede je podle právního řádu svého státu. Užije však, pokud jde o způsobilost k právům a k povinnostem nebo o způsobilost k právním úkonům, práva smluvní strany, jejímž občanem je chráněnec. K rozhodnutím, která se týkají osobního stavu, není oprávněn.

1. Osvojení, jakož i jeho skončení, zjištění neplatnosti nebo zrušení se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel v době osvojení, skončení, zjištění neplatnosti nebo zrušení osvojení.

2. Je-li dítě občanem druhé smluvní strany, je nutné k osvojení i přivolení této smluvní strany. Jestliže je to nutné podle právního řádu této smluvní strany, je třeba vyžádat i souhlas osvojence, jeho zákonného zástupce nebo poručenských orgánů.

3. Je-li dítě osvojováno manžely, z nichž jeden je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, spravuje se osvojení, skončení, zjištění neplatnosti nebo zrušení osvojení právním řádem obou smluvních stran.

4. Ve věcech osvojení, jakož i skončení, zjištění neplatnosti nebo zrušení osvojení je příslušný úřad smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel v době osvojení, skončení, zjištění neplatnosti nebo zrušení osvojení. V případě uvedeném v odstavci 3 je příslušný úřad té smluvní strany, v jehož obvodu manželé mají nebo měli své společné bydliště nebo pobyt.

1. Úřady jedné smluvní strany zašlou na žádost úřadů druhé smluvní strany prostřednictvím svých ústředních orgánů výpisy z matrik, školní vysvědčení a pracovní doklady občanů dožadující smluvní strany.

2. V žádosti se označí potřebné údaje. Písemnosti se sepíší v jazyku dožádané smluvní strany a zašlou se bezplatně.

1. Občané jedné smluvní strany jsou co do způsobilosti zřídit nebo zrušit závěť o majetku, který je na území druhé smluvní strany, nebo o právech, která se tam mají uplatnit, jakož i co do způsobilosti nabývat dědictvím nebo odkazem takového majetku nebo takových práv, postaveni na roveň občanům druhé smluvní strany. Majetek a práva přecházejí na ně za podmínek stanovených pro vlastní občany žijící na území této smluvní strany.

2. Osvědčení o právních poměrech dědických, zejména potvrzení o nabytí dědictví nebo osvědčení vykonavatele závěti, která byla vydána příslušným orgánem jedné smluvní strany, mají tutéž důkazní moc na území druhé smluvní strany.

1. Dědění movitostí se spravuje právním řádem té smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.

2. Dědění nemovitostí se spravuje právním řádem té smluvní strany, na jejímž území jsou nemovitosti.

1. Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i právní účinky vad vůle, spravují se právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době zřízení nebo zrušení závěti. Tento právní řád je také rozhodný pro určení, které druhy pořízení pro případ smrti jsou přípustné.

2. Forma zřízení a zrušení závěti se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době zřízení nebo zrušení závěti; stačí však, byla-li zachována forma právního řádu smluvní strany, na jejímž území byly tyto úkony učiněny.

1. Zahájení, jakož i další řízení o projednání movitého dědictví přísluší bez újmy ustanovení odstavce 4 justičním úřadům smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.

2. Zahájení, jakož i další řízení o projednání nemovitého dědictví přísluší justičním úřadům smluvní strany, na jejímž území nemovitosti jsou.

3. Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně i pro určení pravomoci v dědických sporech.

4. Je-li celé movité dědictví po občanu jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany a souhlasí-li s tím všichni dědici a odkazovníci, přechází na návrh kteréhokoliv z nich nebo jiné osoby, jež má právo k dědictví, pravomoc k projednání na justiční úřady této druhé smluvní strany.

1. Zemře-li na území jedné smluvní strany občan druhé smluvní strany, uvědomí příslušný úřad bez odkladu diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad této druhé smluvní strany o úmrtí a zároveň sdělí vše, co je mu známo o dědicích a odkazovnících, o jejich bydlišti a pobytu, o dědictví a ceně dědictví, jakož i o tom, zda tu je závěť. Totéž platí, doví-li se příslušný úřad jedné smluvní strany o tom, že občan druhé smluvní strany, který zemřel na území třetího státu, zanechal majetek na území jeho státu.

2. Jestliže se diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad doví o úmrtí za podmínek odstavce 1 dříve než příslušný úřad státu jeho sídla, oznámí mu to, aby učinil opatření nutná k zajištění dědictví.

1. Ve všech dědických věcech, které se vyskytnou na území jedné smluvní strany, je diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad druhé smluvní strany oprávněn, aniž k tomu potřebuje zvláštní plné moci, zastupovat před jakýmikoliv úřady vlastní občany, pokud nejsou přítomni a neustanoví-li si zmocněnce.

2. Zemře-li občan jedné smluvní strany při cestě na území druhé smluvní strany a neměl-li tam bydliště ani pobyt, budou věci, které měl u sebe, odevzdány bez dalšího řízení diplomatickému zastupitelství nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany při zachování právních předpisů o vývozu věcí nebo převodu peněžitých částek.

1. Úřady každé smluvní strany učiní podle svého právního řádu opatření, která jsou nutná k zajištění nebo ke správě dědictví, které na jejich území zanechal občan druhé smluvní strany.

2. O opatřeních, která byla učiněna podle odstavce 1, uvědomí úřady každé smluvní strany bez odkladu diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad druhé smluvní strany; diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad mohou při výkonu těchto opatření spolupůsobit. Opatření, která byla učiněna podle odstavce 1, mohou být na návrh diplomatického zastupitelství nebo konzulárního úřadu změněna nebo zrušena a ta opatření, která mají být učiněna, mohou být odložena.

3. Úřad smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel a který je příslušný podle článku 39 odst. 1, může navrhnout, aby byla zrušena opatření učiněná podle odstavce 1.

a) státní notářství vyzvalo, je-li tak stanoveno v právním řádu smluvní strany, kde dědictví je, věřitele zůstavitele, aby do šesti měsíců přihlásili své pohledávky;

b) veškeré dědické poplatky a všechny přihlášené pohledávky byly zaplaceny nebo zajištěny;

c) příslušné úřady daly souhlas, jehož je případně třeba, k vývozu dědických věcí; zaslání peněžitých částek se provádí podle platných právních předpisů devizových.

1. Pravomocná rozhodnutí nemajetkové povahy justičních úřadů a poručenských a opatrovnických orgánů jedné smluvní strany mají právní účinky na území druhé smluvní strany bez dalšího řízení, jestliže justiční úřad ani poručenský, ani opatrovnický orgán této druhé smluvní strany nevynesl dřívější pravomocné rozhodnutí v téže věci, ani jestliže nemá výlučnou pravomoc na základě této Smlouvy.

2. Ustanovení odstavce 1 se použije i na rozhodnutí vynesená před nabytím účinnosti této Smlouvy.

a) pravomocných rozhodnutí o majetkových nárocích ve věcech občanského a rodinného práva, která byla vydána na území druhé smluvní strany po nabytí účinnosti této Smlouvy;

b) pravomocných soudních rozhodnutí vydaných na území druhé smluvní strany po nabytí účinnosti této Smlouvy ve věcech trestních, týkajících se povinnosti nahradit poškozenému škodu, která mu byla způsobena.

1. K povolení exekuce je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má být exekuce vykonána.

2. Návrh na povolení exekuce je třeba podat u soudu, který rozhodl ve věci v prvé stolici. Tento návrh je třeba postoupit soudu, který je příslušný k povolení exekuce. Návrh může být podán i přímo u tohoto soudu.

3. K návrhu se připojí překlad do jazyka dožádané smluvní strany, ověřený podle článku 10 odst. 2.

1. K návrhu na povolení exekuce se připojí:

2. Spolu s návrhem na povolení exekuce může být učiněn i návrh na výkon exekuce.

1. Řízení o povolení exekuce a exekuce se provádějí podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území dochází k výkonu exekuce.

2. O jakýchkoliv námitkách proti exekuci rozhodne soud, který exekuci povolil.

a) jestliže osoba, jež byla v rozhodnutí uznána povinnou, se nezúčastnila řízení, protože jí nebo jejímu zmocněnci nebylo včas, alespoň jednou a zákonným způsobem doručeno předvolání anebo stalo-li se předvolání jen veřejnou vyhláškou;

b) jestliže je soudní rozhodnutí v rozporu s pravomocným dřívějším rozhodnutím vydaným mezi týmiž stranami, o témže nároku a z téhož důvodu soudem smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo exekuce vykonána. Toto ustanovení neplatí, jestliže podle právního řádu platného pro soud, který rozhoduje o žádosti, dřívější rozhodnutí může být změněno nebo nahrazeno jiným rozhodnutím vzhledem k tomu, že se změnily okolnosti, na jejichž základě bylo dřívější rozhodnutí vydáno.

1. Byl-li účastník, osvobozený od povinnosti složit žalobní jistotu ve smyslu článku 17, odsouzen pravomocným rozhodnutím na území jedné smluvní strany k náhradě nákladů soudního řízení druhého účastníka, povolí příslušný soud na území druhé smluvní strany na návrh bezplatně exekuci k vymožení těchto nákladů.

2. Náklady soudního řízení se rozumějí i náklady vzniklé vystavením potvrzení, jakož i náklady překladu a ověření listin uvedených v článku 53.

1. Soud, který povoluje exekuci, se omezí jen na zkoumání okolnosti, zda rozhodnutí je pravomocné.

2. K žádosti o povolení exekuce se připojí ověřený opis části rozhodnutí obsahující výrok o nákladech, a dále potvrzení, že rozhodnutí je pravomocné, jakož i ověřený překlad těchto listin.

1. Pokud jde o vymáhání nákladů soudního řízení zálohovaných státem, soud smluvní strany, na jejímž území vznikla platební povinnost, požádá příslušný soud druhé smluvní strany, aby vymohl tyto náklady. Tento soud provede exekuci a vybranou částku dá k dispozici diplomatickému zastupitelství nebo konzulárnímu úřadu druhé smluvní strany.

2. K žádosti se připojí ověřený opis rozhodnutí, jímž se stanoví výše nákladů soudního řízení, potvrzení, že rozhodnutí je pravomocné, a ověřený překlad těchto listin.