364.
Vyhláška ministra zahraničních věcí Československé republiky
ze dne 6. října 1921
o přístupu Československé republiky k mezinárodní úmluvě o ochraně živnostenského vlastnictví, uzavřené dne 20. března 1883 v Paříži.
Na základě článku 20. smlouvy mezi Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými a Československem, podepsané dne 10. září 1919 v Saint-Germain-en Laye, schválené Národním shromážděním dne 7. listopadu 1919 a ratifikované presidentem republiky dne 10. listopadu 1919, přistoupila Československá republika notou ministerstva zahraničních věcí ze dne 20. června 1919, doplněnou notou ze dne 8. srpna 1919, k mezinárodní úmluvě o ochraně živnostenského vlastnictví, uzavřené dne 20. března 1883 v Paříži mezi Belgií, Brasilií, Španělskem, Francií, Quatemalou, Italií, Nizozemskem, Portugalskem, Salvadorem, Srbskem a Švýcarskem; úmluva byla revidována 14. prosince 1900 v Bruselu a 2. června 1911 ve Washingtonu; touto revisí nahrazena byla původní úmluva ze dne 20. března 1883.
Úmluva byla vyhlášena v rakouském říšském zákoníku z roku 1913 pod č. 64. pod I. a ve Sbírce zákonů uherských jako zákonný článek VIII. z roku 1913.
Přístup Československé republiky potvrzen byl notou Švýcarské Federální Rady ze dne 5. září 1919 a nabyl mezinárodní působnosti dnem 5. října 1919.
Vyhlašuje se s tím, že po revisi washingtonské ze dne 2. června 1911 vázala úmluva tyto státy:
Německo, Rakousko-Uhersko, Belgii, Brasilii, Kubu, Dánsko a ostrovy Farörské, Dominiko, Španěly, Spojené státy americké, Francii s Alžírskem a koloniemi, Velkou Britanii, Italii, Japonsko, Mexiko, Norsko, Nizozemsko a Nizozemskou Indii, Portugaly s Azory a Madeirou, Švédsko, Švýcarsko, Tunis, Australii, Ceylon, Nový Zéland, Trinidad a Tobago, Maroko (francouzská država), Surinam a Curacao.
Přistoupily dále:
Polsko (10./11. 1919), Rumunsko (6./10. 1920), Jugoslavie (26./2. 1921).
Dr. Beneš v. r.