Tento předpis již není účinný. Pozbyl účinnosti dne 01.01.1988. Níže naleznete jeho znění v době platnosti. Text slouží pro historické a archivní účely.
Zdroj: Sbírka zákonů ČRAktuální znění07.04.1962 – 01.01.1988zrušeno 01.01.1988
37/1962 Sb.

o úhradě nákladů na udržování a obnovu kulturních památek

Aktuální znění
37
VYHLÁŠKA
Predsedníctva Slovenské národní rady
ze dne 24. března 1962
o úhrade nákladov na udržovanie a obnovu kultúrnych pamiatok
Předsednictvo Slovenské národní rady podle § 8 odst. 4 zákona č. 7/1958 Sb. SNR, o kulturních památkách (dále jen „zákon“) ustanovuje:

Část první

Péče o kulturní památky a náhradní úkon
§ 1
(1) Vlastník kulturní památky je povinen pečovat o její zachování a údržbu a provádět na ní potřebné úpravy anebo obnovu (dála jen „udržování památky“) podle ustanovení § 8 odst. 1 a 2 zákona vlastním nákladem. Stejnou povinnost jako vlastník památky má každý, kdo ji má u sebe; u památek, které jsou národním majetkem, plní tuto povinnost organizace, která má památku ve správě anebo které byla odevzdána do trvalého užívání (§ 103 odst. 2 obč. zák.).
(2) Jestliže povinná osoba anebo organizace povinnosti uvedené v odstavci 1 neplní, může okresní národní výbor rozhodnout, že provede opatření, která jsou nutná pro zachování památky na náklad této osoby (organizace). Na náklad osoby (organizace), která má památku u sebe, mohou být tato opatření provedena jen tehdy, je-li tato osoba (organizace) na základě právního poměru k vlastníkovi povinna hradit náklady spojené s udržováním památky.
(3) Výši náhrady za provedené práce stanoví okresní národní výbor výměrem, který vydá ihned po provedení opatření na zachování památky; jde-li o nemovitou památku, která není národním majetkem, zařídí okamžitě, aby pohledávka na náhradu vůči vlastníkovi byla zajištěna zástavním právem na nemovité památce. Náhrada požadovaná za provedené práce se sníží o příspěvek, který bude případně dodatečně poskytnut.

Část druhá

Příspěvek
§ 2
(1) Nemůže-li povinná osoba (organizace) uhradit náklad na nutnou úpravu památky z vlastních prostředků ani z půjčky, kterou jí poskytne Státní spořitelna, anebo nemá-li z takové úpravy užitek, anebo jestliže z ní má užitek, ale jen nepatrný v poměru k nákladu, může jí okresní národní výbor poskytnout na její žádost příspěvek na úhradu nákladu, a to do výše 9/10 nákladu; v mimořádných případech, zejména při nutné konzervaci anebo restaurování maleb, fresek, sgrafit, plastik a bohatě členěné štukové výzdoby, je možno uhradit tímto příspěvkem celý náklad.
(2) Žádost o příspěvek se podává okresnímu národnímu výboru, v jehož obvodu památka je. Žadatel je povinen předložit rozpočet nákladů na úpravu, a jde-li o nemovitou památku, uvést též její roční čistý výnos za poslední tři roky a břemena váznoucí na nemovitosti.
(3) O poskytnutí příspěvku a jeho výši rozhoduje okresní národní výbor na základě
a) podkladů potřebných pro posouzení výše nákladů,
b) výsledků šetření provedeného v tom směru, zda/a jaký užitek provedení úprav žadateli přinese,
c) stanoviska Slovenského ústavu památkové péče a ochrany přírody, jde-li o národní kulturní památku anebo o nemovitou památku, která leží v památkové rezervaci, v ostatních případech příslušného krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody,
d) posouzení majetkových a výdělkových poměrů žadatele a jeho možností získat úvěr ve Státní spořitelně.
(4) Uzná-li okresní národní výbor, že žádost o poskytnutí příspěvku je odůvodněná, určí výši příspěvku a podmínky, za nichž se poskytne; zejména si vymíní, že lze při převodu vlastnictví památky mezi živými požadovat, aby byl příspěvek, případně jeho část vrácen. Může si též vyhradit, že památka bude pojištěna a v jaké výši. Pojistné náklady nese povinná osoba (organizace).
§ 3
Příspěvek se vyplácí přímo organizaci, která provádí úpravu památky, a to na podkladě faktur potvrzených okresním národním výborem. Ten, kdo dostane příspěvek, je povinen předkládat tomuto národnímu výboru faktury a doklady o rozsahu provedených prací.

Část třetí

Závěrečná ustanovení
§ 4
(1) Na úpravy památek, které jsou v soukromém vlastnictví, se může poskytovat příspěvek podle části druhé pouze výjimečně, a to jen tehdy, jde-li o památky, které neposkytují žádný výnos anebo jen nepatrný a jejichž prodejní cena by byla nepatrná vzhledem k tomu, že jde o věci památkově chráněné s omezenou možností hospodářského využití (např. staré větrné mlýny, hradby, staré nepoužívané sýpky, hamry, hospodářské objekty, lidové architektury, jako stodoly, komory, pivnice nebo jiné podobné památky).
(2) Ustanovení § 1 odst. 2 se nepoužije při úpravách, na které se vztahují ustanovení zákona č. 71/1959 Sb., o opatřeních týkajících se některého soukromého domovního majetku, a vyhlášky ministerstev financí a spravedlnosti č. 236/1959 Ú. l. vydané k jeho provedení, i když úpravy směřují také k udržování památky; na tyto úpravy se nevztahují ustanovení části druhé.
(3) Ustanovení části druhé se nevztahují na památky, které jsou ve vlastnictví státu, církví a náboženských společností.
§ 5
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Strechaj v. r.

Tento web používá cookies pro zajištění správné funkčnosti, analýzu návštěvnosti a personalizaci obsahu. Více informací