38.
Úmluva
mezi republikou Československou a republikou Polskou o vzájemném vykonávání exekučních titulů a o vzájemnosti ve věcech konkursních.
JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ.
JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ
A
REPUBLIKY POLSKÉ
BYLA SJEDNÁNA
TATO ÚMLUVA S DODATKOVÝM PROTOKOLEM:
Úmluva
mezi republikou Československou a republikou Polskou o vzájemném vykonávání exekučních titulů a o vzájemnosti ve věcech konkursních.
REPUBLIKA ČESKOSLOVENSKÁ A REPUBLIKA POLSKÁ, pokládajíce za účelno zajistiti si vzájemně uznávání a vykonatelnost exekučních titulů a vzájemnost ve věcech konkursních, rozhodly se, že sjednají o tom úmluvu. K tomu cíli jmenovali svými zmocněnci:
President
republiky Československé:
pana Bohdana Pavlů,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra, a
pana Dr. Antonína Koukala,
vrchního odborového radu ministerstva spravedlnosti,
President
republiky Polské:
pana Dr. Wacława Grzybowskiego,
mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra, a
pana Dr. Juljusza Renckiego,
právního radu v ministerstvu spravedlnosti,
kteří, vyměnivše si své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, shodli se na těchto ustanoveních:
ODDÍL PRVNÍ.
O vzájemné vykonatelnosti exekučních titulů.
Článek 1.
Níže uvedené exekuční tituly, které vznikly v jednom ze smluvních Států a vztahují se na placení peněžité částky nebo na plnění movitých věcí nebo na jich vydání, budou na území druhého Státu uznávány a vykonatelny podle ustanovení této úmluvy.
Článek 2.
Exekuční tituly podle této úmluvy jsou:
1. rozsudky a jiná jim na roveň postavená rozhodnutí (bez rozdílu jejich pojmenování), vydaná soudy občanskými, jsou-li podle práva Státu, kde byly vydány, pravoplatné a vykonatelné;
2. pravoplatná a vykonatelná rozhodnutí soudů občanských o útratách, bylo-li by rozhodnutí ve věci hlavní vykonatelno podle této úmluvy, jakož i pravoplatná a vykonatelná rozhodnutí o útratách řízení podle této úmluvy;
3. soudní smíry;
4. rozhodnutí rozhodčích soudů a smíry před nimi sjednané, mají-li na území, kde k nim došlo, moc soudních rozhodnutí nebo smírů, byla-li rozhodčí smlouva sjednána písemně a byl-li rozhodce nebo rozhodci jmenováni stranami samými nebo osobou třetí, které strany jmenování svěřily; volba rozhodce nebo svěření volby osobě třetí musí býti písemně osvědčeny; projevy vůle konkludentními činy nepostačí;
5. soudní a notářské listiny, ve kterých povinná strana se podrobila exekuci.
Článek 3.
Vykonatelnost exekučních titulů uvedených pod č. 1 předchozího článku, jestliže vznikly v řízení sporném, jest zajištěna pouze:
1. rozhodl-li ve věci soud Státu, na jehož území měl žalovaný řádné bydliště, anebo, neměl-li řádného bydliště ani v Československu ani v Polsku, soud Státu, na jehož území žalovaný měl pobyt. U osob právnických a společností, které mohou býti jako takové žalovány, rozhoduje místo, kde jest správa (sídlo);
2. rozhodl-li soud, v jehož obvodu jest žalovaný obchodní nebo průmyslový závod nebo žalovaná filiálka, o sporech, které se vztahují na tento závod či filiálku;
3. jedná-li se o žalobu proti osobě zavázané ze směnky nebo šeku a rozhodl-li soud místa, které podle zákonných předpisů platných pro rozhodující soud jest místem placení;
4. podrobil-li se žalovaný výslovně ať písemným nebo telegrafickým prohlášením příslušnosti soudu, který ve věci rozhodl;
5. vydal-li soud rozhodnutí v důsledku žaloby navzájem.
Vykonatelnost těmto exekučním titulům jest odepříti, jestliže k rozhodnutí věci byl by podle práva Státu, kde by exekuce měla býti vykonána, jiný soud výlučně příslušným.
Článek 4.
Podle výše uvedených exekučních titulů (článek 2), které vznikly v jednom Státě, bude exekuce na území druhého Státu vykonána teprve tehdy, byla-li její přípustnost v tomto Státě vyslovena způsobem předepsaným v této úmluvě.
Neustanovuje-li tato úmluva jinak, platí o řízení o prohlášení vykonatelnosti, jakož i o exekuci všeobecné předpisy práva platného o tom ve Státě, kde exekuce má býti vykonána. Pokud podle těchto předpisů jest procesní soud příslušný pro výkon exekuce nebo pro žaloby týkající se exekuce, nastupuje na jeho místo soud, v jehož obvodu jest exekuce vykonávána.
Článek 5.
O vykonatelnosti rozhodne soud na žádost vymáhající strany bez obeslání stran. Příslušným jest obecný soud povinné strany, a není-li ho, soud, v jehož obvodu má býti zavedena exekuce.
Článek 6.
K žádosti nutno připojiti veškeré přílohy potřebné k jejímu odůvodnění, zejména úplné vyhotovení exekučního titulu; při rozsudcích pro zmeškání je třeba připojiti potvrzení soudu, který rozsudek vydal, že obsílka nebo opatření, kterým byl spor zahájen, byly doručeny žalovanému do vlastních rukou, a v případě uvedeném v druhé větě článku 7, č. 1, potvrzení téhož soudu, že byly splněny podmínky uvedené v zmíněném ustanovení. Přílohy jest třeba opatřiti překladem v oficielním jazyku Státu, kde žádost má býti podána. Překlady musí býti ve shodě s předpisy platnými v Státě, kde jest podati žádost, nebo mají býti ověřeny soudně ustanoveným tlumočníkem Státu, odkud exekuční titul pochází.
Exekuční tituly uvedené v článku 2, č. 1 a 2 jest opatřiti též doložkou, že jsou pravoplatny a vykonatelny ve Státě, odkud pocházejí.
Článek 7.
Prohlášení vykonatelnosti jest odepříti:
1. jestli žalovaný se nepustil do sporu a nebyla-li mu do vlastních rukou doručena obsílka nebo opatření, kterým byl spor zahájen; avšak ve sporech mezi příslušníky Státu, kde exekuční titul vznikl, a na jeho území dostačí onen způsob doručení, který odpovídá předpisům o tom platným v tomto Státě;
2. byla-li žalovanému nějakou nepravidelností řízení odňata možnost, aby se zúčastnil řízení;
3. jestliže rozhodnutí, jež má býti vykonáno, odchyluje se v otázce způsobilosti k právům, způsobilosti k jednání, procesní způsobilosti nebo zákonného zastoupení příslušníka Státu, kde exekuce má býti vykonána, v neprospěch tohoto příslušníka od práva tohoto státu;
4. odporuje-li cizí exekuční titul pravoplatnému rozhodnutí vlastního soudu o témže právním poměru nebo o témže sporném předmětu;
5. má-li býti exekucí dosaženo uznání právního poměru nebo vykonání nároku, které na území Strany, kde exekuce má býti vykonána, jsou v odporu s hlavními zásadami veřejného pořádku tam platného nebo s dobrými mravy.
Výše uvedených důvodů pro odepření uznání vykonatelnosti jest použíti na jednotlivé, v článku 2 uvedené, exekuční tituly podle jejich druhu.
Při zkoumání důvodů pro odepření vykonatelnosti není soud vázán skutkovými zjištěními exekučního titulu. Další přezkoumávání správnosti exekučního titulu jest vyloučeno.
Rozhodnutí o vykonatelnosti řeší otázku vykonatelnosti cizího exekučního titulu s konečnou platností a jest závazným pro celé území Státu, kde bylo vydáno. Řízení o prohlášení vykonatelnosti jest odložiti, jestliže o týž právní poměr anebo předmět jest u některého soudu Státu, kde exekuce má býti vykonána, již zahájen spor.
Článek 8.
Povinná strana může v řízení o prohlášení vykonatelnosti vznésti všechny námitky proti nároku zjištěnému v exekučním titulu, jakož i proti vykonatelnosti exekučního titulu jen potud, pokud podle práva platného na území Státu, kde exekuce má býti vykonána, jsou námitky toho druhu v řízení exekučním přípustny.
Tyto námitky mohou býti vzneseny i při výkonu exekuce.
Článek 9.
Bylo-li ve Státě, kde exekuční titul vznikl, v řízení o žalobě pro zmatečnost nebo o žalobě o obnovu se zřetelem na exekuční titul nařízeno odložiti nebo zastaviti exekuci, jest třeba též odložiti nebo zastaviti řízení o rozhodnutí o vykonatelnosti, jakož i exekuci ve Státě, který vykonává exekuční titul.
Jinak odložení nebo zastavení exekuce nařízené v Státě, kde exekuční titul vznikl, nemá vlivu na řízení, které v druhém Státě bylo zahájeno podle téhož exekučního titulu za účelem rozhodnutí o vykonatelnosti, ani na exekuci.
ODDÍL DRUHÝ.
O vzájemnosti ve věcech konkursních.
Článek 10.
Účinky konkursu prohlášeného na území jednoho ze smluvních Států nevztahují se na jmění úpadcovo, které jest na území druhého Státu.
Článek 11.
Byl-li na území jednoho smluvního Státu prohlášen konkurs na jmění příslušníka druhého Státu, jest třeba zpraviti o tom bez průtahu příslušný konsulární úřad domovského Státu konkursního dlužníka a zároveň zaslati tomuto úřadu opis rozhodnutí o prohlášení konkursu.
Totéž platí, je-li zjevno ze seznamu věřitelů, pokud takový výkaz se předkládá konkursnímu soudu, že mezi věřiteli jsou příslušníci druhého smluvního Státu, kteří se konkursního řízení ještě nezúčastnili a nezdržují se na území Státu, kde konkurs byl prohlášen.
V případech uvedených v druhém odstavci tohoto článku jest třeba vyhlášku o prohlášení konkursu, jakož i všechny další vyhlášky a rozhodnutí vydaná v řízení konkursním, vyhlásiti bez průtahu též v úředním listě druhého Státu, jestliže podle předpisů o tom platných ve Státě, kde konkurs byl prohlášen, mají býti uveřejněny v úředním listě. Tyto vyhlášky budou na území druhého smluvního Státu posuzovány stejně jako vyhlášky vlastních úřadů.
Článek 12.
Příslušníci jednoho ze smluvních Států, kteří jsou ve Státě druhém věřiteli konkursními, budou v tomto řízení postaveni na roveň vlastním státním občanům tohoto Státu.
Článek 13.
Konsulární úřad jednoho Státu jest oprávněn zastupovati v konkursním řízení, jež bylo zahájeno v druhém Státě, příslušníky svého Státu, jsou-li v tomto řízení věřiteli, nejsou-li v místě přítomni a jestliže si neustanovili jiného zmocněnce.
ODDÍL TŘETÍ.
Ustanovení konečná.
Článek 14.
Tato úmluva byla sjednána s výhradou ratifikace. Listiny ratifikační budou vyměněny ve Varšavě, pokud možno nejdříve.
Úmluva nabude účinnosti za měsíc ode dne výměny ratifikačních listin a vztahuje se na pohledávky, které vzniknou po její účinnosti.
Úmluva tato může býti vypovězena každým z obou Států; po vypovězení zůstane však v platnosti ještě dva měsíce, a i po uplynutí této lhůty jest použíti jejích ustanovení na řízení o prohlášení vykonatelnosti, které bylo zahájeno dříve než úmluva pozbyla účinnosti.
Tato úmluva byla sjednána v jazyku československém a polském, při čemž obě znění jsou autentická.
Tomu na svědomí plnomocníci podepsali tuto úmluvu ve dvou prvopisech a opatřili ji svými pečetěmi.
Dáno v Praze dne 10. února roku 1934.
L. S. Dr. KOUKAL v. r.
L. S. B. PAVLŮ v. r.
Dodatkový protokol.
Zplnomocnění zástupci obou Stran, podpisujíce úmluvu o vzájemném výkonu exekučních titulů a o vzájemnosti ve věcech konkursních učinili shodně tato prohlášení:
K článku 2, č. 1 a 2:
Výrazem „soudy občanské“ rozumí se také pracovní soudy (v Československu: zákon z 4. července 1931, č. 131 Sb. z. a n., v Polsku: opatření Presidenta Republiky z 22. března 1928, Dz. U. R. P. částka 37, poz. 350).
Obě Strany si vyhrazují možnost dohodou ministerstev spravedlnosti obou Států rozšířiti ustanovení této úmluvy ještě na jiné mimořádné soudy.
Úmluva tato se netýká rozhodnutí o útratách, o nichž se zmiňuje článek 3 smlouvy z 6. března 1925 ohledně úpravy právních styků ve věcech občanských, trestních a nesporných.
K článku 3:
Obě Strany se shodly, že jest vyloučeno t. zv. sudiště fakturové. Byla-li tedy bez námitek přijata faktura s doložkou o splatnosti a žalovatelnosti nároku v určeném místě nebo byl-li takto přijat jiný podobný dopis, a vůbec v projevu vůle konkludentním činem nelze spatřovati prohlášení, v němž se strany podrobují příslušnosti soudu, který ve věci rozhodl.
Soudní prázdniny nemají vlivu na řízení o žádosti o prohlášení vykonatelnosti, jež bylo zahájeno podle této úmluvy.
Přípustnost zajištění nároku před zahájením řízení o prohlášení vykonatelnosti a za jeho trvání, jakož i podmínky a účinky takového zajištění řídí se předpisy platnými ve Státě, kde má býti exekuce zahájena.
Pod pojmem „konkurs“ se rozumí v této úmluvě řízení konkursní, úpadek, řízení vyrovnací a všecka jiná řízení toho druhu bez rozdílu jejich pojmenování.
Tento zápis jest nedílnou součástí úmluvy o vzájemném výkonu exekučních titulů a o vzájemnosti ve věcech konkursních.
Tomu na svědomí zmocněnci podepsali dodatkový protokol.
V Praze dne 10. února roku 1934.
B. PAVLŮ v. r.
Dr. KOUKAL v. r.
PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU S DODATKOVÝM PROTOKOLEM SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE.
TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI.
NA HRADĚ PRAŽSKÉM DNE 26. ČERVNA LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO TŘICÁTÉHO ŠESTÉHO.
L. S.
PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ:
Dr. EDVARD BENEŠ v. r.
MINISTR ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ:
Dr. K. KROFTA v. r.
Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listiny byly vyměněny ve Varšavě dne 24. února 1937 a že úmluva s dodatkovým protokolem nabude podle čl. 14 účinnosti za měsíc ode dne výměny ratifikačních listin, t. j. dnem 24. března 1937.
Dr. Krofta v. r.