o transitním přenosu elektrické energie.

45.

Úmluva

o transitním přenosu elektrické energie.

JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ.

JMÉNEM REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ, RAKOUSKA, BELGIE, ŘÍŠE BRITSKÉ (S NOVÝM ZÉLANDEM), BULHARSKA, CHILE, DÁNSKA, SVOBODNÉHO MĚSTA GDANSKA, ŠPANĚLSKA, FRANCIE, ŘECKA, MAĎARSKA, ITALIE, LITVY, POLSKA, KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ A URUGUAYE BYLA SJEDNÁNA TATO ÚMLUVA S PROTOKOLEM:

(Překlad.)

Úmluva

o transitním přenosu elektrické energie.

RAKOUSKO, BELGIE, BRITSKÁ ŘÍŠE (S NOVÝM ZÉLANDEM), BULHARSKO, CHILE, DÁNSKO, SVOBODNÉ MĚSTO GDAŇSK, ŠPANĚLSKO, FRANCIE, ŘECKO, MAĎARSKO, ITALIE, LITVA, POLSKO, KRÁLOVSTVÍ SRBŮ, CHORVATŮ A SLOVINCŮ, ČESKOSLOVENSKO A URUGUAY,

Přejíce si usnadniti mezinárodní dohodu při sjednávání smluv mezi státy, které mají zájem na transitním přenosu elektrické energie,

přijavše pozvání Společnosti Národů k účasti na konferenci shromážděné v Ženevě dne 15. listopadu 1923,

ve snaze uzavříti k tomu cíli všeobecnou úmluvu,

jmenovaly Vysoké smluvní strany svými plnomocníky:

President republiky rakouské:

pana Emericha Pflügla,

ministra-residenta, zástupce spolkové vlády při Společnosti národů, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

Jeho Veličenstvo král Belgů:

pana Xavera Neujeana,

belgického ministra železnic, námořnictva, pošt, telegrafů a telefonů, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

Jeho Veličenstvo král Spojeného království Velké Britanie a Irska a britských území zámořských, císař indický:

Sira Huberta Llewellyna Smitha,

G. C. B., hlavního hospodářského radu britské vlády, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

Za dominium Nového Zélandu:

ctihodného sira James Allena,

K. C. B., vysokého komisaře pro Nový Zéland ve Spojeném království;

Jeho Veličenstvo král Bulharů:

pana D. Mikoffa,

chargé d'affaires v Bernu;

President chilské republiky:

pana Francisco Rivas Vicuña,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra při Spolkové radě švýcarské, u presidenta republiky Československé, u presidenta republiky rakouské a u Jeho Jasné výsosti říšského správce maďarského, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

Jeho Veličenstvo král dánský:

pana P. A. Holck-Coldinga,

přednostu oddělení v ministerstvu veřejných prací, člena poradní a technické komise pro dopravu a transit, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

President republiky polské:

Za svobodné město Gdaňsk:

pana profesora Bohdana Winiarskiho,

místopředsedu poradní a technické komise pro dopravu a transit, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

Jeho Veličenstvo král španělský:

pana Guillermo Brockmanna y Abarzuza,

generálního inspektora silnic, průplavů a přístavů, člena poradní a technické komise pro dopravu a transit, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

President republiky francouzské:

pana Maurice Sibille-a,

poslance, člena poradní a technické komise pro dopravu a transit, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

Jeho Veličenstvo král Helenů:

pana A. Politise,

technického delegáta řecké vlády v Paříži, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní a

pana Dimitrije G. Phocase,

fregatního kapitána řeckého námořnictva, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

Jeho Jasná výsost říšský správce maďarský:

pana Emila de Waltera,

ministerského radu v královském maďarském ministerstvu zahraničních věcí, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

Jeho Veličenstvo král italský:

pana Pavla Bignami-ho,

bývalého státního podtajemníka, bývalého poslance, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

President republiky litevské:

pana C. Dobkevicius-a,

radu litevského vyslanectví v Paříži, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

President republiky polské:

pana profesora Bohdana Winiarskiho,

místopředsedu poradní a technické komise pro dopravu a transit, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

Jeho Veličenstvo král Srbů, Chorvatů a Slovinců:

pana B. Vukovitche,

ředitele státních drah, delegáta na druhé všeobecné konferenci dopravní a transitní;

President republiky Československé:

pana J. Dvořáčka,

zplnomocněného ministra a přednostu národohospodářského odboru ministerstva zahraničních věcí;

President republiky uruguayské:

pana Benjamina Fernandeze y Medina,

mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra u Jeho Veličenstva krále španělského, předsedu poradní a technické komise pro dopravu a transit;

kteří, předloživše své plné moci, které shledány v dobré a náležité formě, dohodli se takto:

Článek 1.

Každý smluvní stát zavazuje se jednati s každým jiným smluvním státem, který by jej o to požádal, o sjednání dohod určených k zabezpečení transitního přenosu elektrické energie přes jeho území.

Smluvní státy vyhrazují si však možnost neprováděti ustanovení předchozího odstavce v případech, kdyby proti transitnímu přenosu elektrické energie přes své území mohly uplatňovati námitky odůvodněné těžkou újmou, kterou by takový přenos způsobil jejich národnímu hospodářství nebo jich bezpečnosti.

Článek 2.

Za transitně přenesenou přes území smluvního státu pokládá se elektrická energie, která probíhá tímto územím zvláštním vedením, aniž by byla v hranicích tohoto území, byť i jen částečně, vyráběna, zužitkována nebo transformována.

Článek 3.

Řešení technických otázek, jež se vyskytnou při provádění prvního odstavce článku prvého, bude založeno výhradně na úvahách, k nimž by se spravedlivě přihlíželo v podobných případech při přenosu uvnitř země, při čemž se však rozumí, že možno výjimečně míti zřetel na politické hranice, jestliže by tím řečené řešení nebylo citelně dotčeno.

Článek 4.

Dohody zmíněné v článku prvém mohou se týkati zejména:

Článek 5.

Zřízení vedení, transitní přenos a zařízení určená k zabezpečení tohoto přenosu podrobeny budou ve státě, jímž transit se provádí, zákonným a správním předpisům, platným dle zákonodárství tohoto státu pro zřízení vedení pro přenos energie a podobná zařízení.

Článek 6.

Transitní přenos elektrické energie nebude podroben žádným zvláštním dávkám nebo poplatkům z důvodu, že tento přenos se děje v transitu.

Článek 7.

Smluvní státy budou dbáti toho, aby na svém území a v rámci svého vnitřního zákonodárství usnadnily provádění dohod, na které se vztahuje první článek.

Článek 8.

Ustanovení této úmluvy neukládají žádnému ze smluvních států povinnosti použíti práva vyvlastňovacího aniž uložiti služebnost.

Článek 9.

Tato úmluva nestanoví práv a povinností válčících a neutrálních v době války. Nicméně zůstane v platnosti po dobu války v míře slučitelné s těmito právy a povinnostmi.

Článek 10.

Tato úmluva nemá nikterak v zápětí odvolání výhod větších než jsou ony, které vyplývají z jejich ustanovení a které byly poskytnuty za podmínek s jejími zásadami slučitelných pro transitní přenos elektrické energie územím, jsoucím pod svrchovaností nebo pravomocí některého ze smluvních států. Rovněž neobsahuje zákazu poskytovati podobné výhody v budoucnosti.

Článek 11.

Tato úmluva nedotýká se nikterak práv a závazků smluvních států, plynoucích z úmluv nebo smluv dřívějších a týkajících se otázek, které jsou předmětem této úmluvy nebo z ustanovení všeobecných smluv, zejména smlouvy versailleské, trianonské a ostatních smluv, jimiž válka 1914—1918 byla ukončena, pokud se týkají těchže otázek.

Článek 12.

Vznikne-li mezi smluvními státy spor o provádění nebo výklad této úmluvy a nelze-li urovnati tento spor buď přímou dohodou stran nebo jakoukoli jinou smírnou cestou, mohou sporné strany případ předložiti k dobrému zdání orgánu, který by byl ustanoven Společnosti Národů jako poradní a technický orgán členů Společnosti v otázkách dopravních a transitních, ačli se nedohodly neb nedohodnou na jiném způsobu řešení buď poradním, rozhodčím nebo soudním.

Ustanovení předchozího odstavce neplatí pro stát, který by se postavil proti transitnímu přenosu s odůvodněním, že by jeho národní hospodářství nebo bezpečnost státu transitem utrpěly vážnou újmu.

Článek 13.

Jest shoda v tom, že tato úmluva nesmí se vykládati tak, že by v čemkoliv upravovala práva a povinnosti „inter se“ území, která jsou částí nebo jsou postavena pod ochranu jediného svrchovaného státu, ať tato území sama o sobě jsou smluvními státy či nikoliv.

Článek 14.

Nic z předešlých článků nemůže se vykládati jako by se jakkoli dotýkalo práv a povinností kteréhokoli smluvního státu jako člena Společnosti Národů.

Článek 15.

Tato úmluva, jejíž znění francouzské i anglické budou stejně směrodatnými, bude míti dnešní datum a může býti podepsána až do 31. října 1924 každým státem zastoupeným na ženevské konferenci, každým členem Společnosti Národů a každým státem, kterému Rada Společnosti Národů za tím účelem zašle jeden výtisk této úmluvy.

Článek 16.

Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou odevzdány generálnímu tajemníkovi Společnosti Národů, který zpraví o jich uložení všechny státy ji podepsavší nebo k ní přistoupivší.

Článek 17.

Počínajíc 1. listopadem 1924 může přistoupiti k této úmluvě každý stát zastoupený na konferenci v Ženevě, každý člen Společnosti Národů a každý stát, kterému Rada Společnosti Národů k tomu cíli zaslala jeden výtisk.

Tento přístup bude proveden listinou zaslanou generálnímu tajemníku Společnosti Národů k uložení v archivu sekretariátu. Generální tajemník zpraví ihned o tomto uložení všechny státy úmluvu podepsavší nebo k ní přistoupivší.

Článek 18.

Tato úmluva nabude působnosti teprve až bude ratifikována ve jménu tří států. Dnem nabytí působnosti bude devadesátý den po převzetí třetí ratifikace generálním tajemníkem Společnosti Národů. Později počne tato úmluva působiti, pokud jde o tu kterou stranu, devadesátý den po přijetí ratifikační listiny nebo oznámení o přístupu.

V souhlase s ustanoveními článku 18. úmluvy o Společnosti Národů generální tajemník zapíše tuto úmluvu do rejstříku v den, kdy nabude působnosti.

Článek 19.

Generální tajemník Společnosti Národů povede, přihlédaje k čl. 21., zvláštní záznam o tom, které strany tuto úmluvu podepsaly nebo ratifikovaly, které k ní přistoupily nebo ji vypověděly. Tento záznam bude stále vyložen k nahlédnutí členům Společnosti a bude co nejčastěji uveřejňován podle pokynů Rady.

Článek 20.

S výhradou ustanovení článku 11. této úmluvy může býti tato úmluva kteroukoli ze stran vypovězena po uplynutí lhůty pěti let ode dne, kdy nabyla působnosti pro tuto stranu. Výpověď bude dána ve formě písemného oznámení řízeného generálnímu tajemníkovi Společnosti Národů. Opis tohoto oznámení uvědomující všechny ostatní strany o dni, kterého bylo přijato, bude jim generálním tajemníkem ihned zaslán.

Výpověď počne účinkovati za rok ode dne, kdy došla generálního tajemníka a bude míti účinek jen pro stát, který ji oznámil.

Článek 21.

Každý stát tuto úmluvu podepsavší nebo k ní přistoupivší může prohlásiti buď při podpisu nebo ratifikaci či při přístupu k úmluvě, že jeho přijetí této úmluvy nezavazuje buď žádný nebo ten, který z jeho protektorátů, kolonií, držav nebo zámořských území podléhajících jeho svrchovanosti nebo pravomoci a může později k ní přistoupiti v souhlase s čl. 17. odděleně jménem kteréhokoli z těchto protektorátů, kolonií, držav nebo území zámořských vyjmutých tímto prohlášením.

Výpověď může rovněž býti dána odděleně za kterýkoli protektorát, kolonii, državu nebo zámořské území; pro takovou výpověď platí ustanovení článku 20.

Článek 22.

Přezkoušení této úmluvy může býti požadováno kdykoliv třetinou smluvních států.

Čemuž na svědomí podepsali výše jmenovaní plnomocníci tuto úmluvu.

Dáno v Ženevě, dne devátého prosince roku tisícího devítistéhodvacátéhotřetího v jediném výtisku, který zůstane uložen v archivu sekretariátu Společnosti Národů.

Rakousko:

Emerich Pflügl.

Belgie:

Xavier Neujean.

Britská říše:

H. Llevellyn Smith.

Nový Zéland:

J. Allen.

Bulharsko:

D. Mikoff.

Chile:

Francisco Rivas Vicuña.

Dánsko:

A. Holck-Colding.

Svobodné město Gdaňsk:

Bohdan Winiarski.

Španělsko:

Gmo. Brockmann.

Francie:

S výhradou podle článku 21. této úmluvy, že její ustanovení nezavazují souhrn protektorátů, kolonií nebo zámořských území podléhajících svrchovanosti nebo pravomoci francouzské republiky.

Maurice Sibille.

Řecko:

A. Politis.

D. G. Phocas.

Maďarsko:

Walter.

Italie:

Paolo Bignami.

Litva:

Dobkevicius.

Polsko:

Bohdan Winiarski.

Království Srbů, Chorvatů a Slovinců:

B. Voukovitch.

Československo:

J. Dvořáček.

Uruguay:

B. Fernandez y Medina.

Signatární protokol

úmluvy o transitním přenosu elektrické energie.

Přikročujíce k podpisu úmluvy o transitním přenosu elektrické energie, sjednané dnešního dne, dohodli se podepsaní, byvše k tomu řádně zplnomocněni, takto:

Úmluva neobsahuje nikterak závazku pro smluvní stát, aby majitelům nebo podnikatelům vedení, sloužících transitnímu přenosu elektrické energie poskytnul příznivější podmínky na svém území než poskytuje majitelům nebo podnikatelům vedení sloužících přenosu elektrické energie uvnitř dotyčné země.

Úmluva netýká se vedení určených výhradně k přenášení značek a mluvy.

Tento protokol bude míti tutéž účinnost, platnost a trvání jako úmluva sjednaná dnešního dne, za jejíž nerozlučitelnou součást musí býti považován.

Čemuž na svědomí shora jmenovaní plnomocníci podepsali tento protokol.

Dáno v Ženevě, dne devátého prosince roku tisícíhodevítistéhodvacátéhotřetího v jediném výtisku, který bude uložen v archivu sekretariátu Společnosti Národů; všem státům na konferenci zastoupeným bude předáno po jednom ověřeném opise.

(Následují tytéž podpisy jako na konci úmluvy).

PROZKOUMAVŠE TUTO ÚMLUVU A PROTOKOL, SCHVALUJEME A POTVRZUJEME JE.

TOMU NA SVĚDOMÍ JSME TENTO LIST PODEPSALI A K NĚMU PEČEŤ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ PŘITISKNOUTI DALI.

V TOPOLČIANKÁCH, DNE 13. ŘÍJNA LÉTA TISÍCÍHO DEVÍTISTÉHO DVACÁTÉHO ŠESTÉHO.

PRESIDENT REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ:

T. G. MASARYK v. r.

L. S.

ZA MINISTRA ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ:

A. ŠVEHLA v. r.

Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listina byla dne 30. listopadu 1926 uložena k zápisu u generálního tajemníka Společnosti národů, čímž nabyla dle čl. 18. úmluvy pro Československou republiku mezinárodní účinností dnem 28. února 1927.

Mimo to ratifikovaly dosud úmluvu tyto státy:

Britská říše, Dánsko, Nový Zéland a Rakousko.

Přistoupily:

Britská Guayana, Britský Honduras, Brunei, Gambie, Hongkong, Jižní Rhodesie, Kenya, Malajské státy federované: Negri Sembilan, Pahang, Perak, Selangor, Malajské státy nefederované: Johore, Kedah, Kelantan, Perlis, Trengganu, Nigerie, Njaský protektorát, Palestina, Severní Rhodesie, Sierra Leone, Nová Země, Straits Settlements, území Tanganyika, Zlaté Pobřeží a protektorát Uganda.

Dr. Beneš v. r.