46.
Vyhláška ministra zahraničních věcí
ze dne 27. července 1955
o Úmluvě o politických právech žen.
Na VII. zasedání Valného shromáždění Organisace Spojených národů byla dne 31. března 1953 sjednána Úmluva o politických právech žen.
Vláda Úmluvu schválila dne 30. září 1954, Národní shromáždění s ní projevilo souhlas dne 27. října 1954 a president republiky ji ratifikoval dne 23. února 1955, a to s výhradami při podpisu učiněnými. Ratifikační listina byla uložena u generálního tajemníka Organisace Spojených národů dne 6. dubna 1955
Úmluva nabyla pro Československou republiku podle svého článku VI účinnosti dne 5. července 1955.
Úmluvou jsou kromě Československé republiky až posud vázány tyto státy: Albánská lidová republika (s výhradami), Běloruská sovětská socialistická republika (s výhradami), Bulharská lidová republika (s výhradami), Dánsko (s výhradou), Dominikánská republika, Equador (s výhradou), Island, Israel, Jugoslávie, Kuba, Maďarská lidová republika (s výhradami), Pákistán (s výhradou), Polská lidová republika (s výhradami), Rumunská lidová republika (s výhradami), Řecko, Svaz sovětských socialistických republik (s výhradami), Švédsko, Thai, Ukrajinská sovětská socialistická republika (s výhradami).
Československé výhrady nebyly přijaty Pakistanem a Švédskem.
Český překlad Úmluvy a výhrad při podpisu dne 31. března 1953 učiněných se vyhlašuje v příloze ke Sbírce zákonů.*)
David v. r.
Příloha vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 46/1955 Sb. o Úmluvě o politických právech žen.
(Překlad)
ÚMLUVA O POLITICKÝCH PRÁVECH ŽEN
Smluvní strany,
přejíce si provádět zásadu rovnoprávnosti mužů a žen, obsaženou v Chartě Organizace Spojených národů,
uznávajíce, že každý má právo účastnit se vlády své země přímo nebo svobodně zvolenými zástupci a že každý má právo na stejný přístup k veřejné službě ve své zemi, a přejíce si zrovnoprávnit postavení mužů a žen v požívání i výkonu politických práv v souhlasu s ustanoveními Charty Organizace Spojených národů a Všeobecné deklarace lidských práv,
rozhodnuvše se sjednat za tímto účelem úmluvu,
ujednávají tímto, jak dále stanoveno:
Článek I
Ženy budou oprávněny hlasovat ve všech volbách za stejných podmínek jako muži bez jakékoli diskriminace.
Článek II
Ženy budou volitelné do všech veřejně volených těles zřízených vnitrostátním právem za stejných podmínek jako muži bez jakékoli diskriminace.
Článek III
Ženy budou oprávněny zastávati veřejné úřady a vykonávati všechny veřejné funkce, zřízené vnitrostátním právem, za stejných podmínek jako muži bez jakékoli diskriminace.
Článek IV
(1) Tato Úmluva bude otevřena podpisu kteréhokoli člena Organisace Spojených národů a také kteréhokoli jiného státu, který Valné shromáždění vyzve.
(2) Tato Úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou uloženy u generálního tajemníka Organizace Spojených národů.
Článek V
(1) Tato Úmluva bude otevřena přístupu všech států uvedených v odstavci 1 článku IV.
(2) Přístup se provede uložením listiny o přístupu u generálního tajemníka Organizace Spojených národů.
Článek VI
(1) Tato Úmluva nabude účinnosti devadesátého dne následujícího po dni uložení šesté listiny o ratifikaci nebo o přístupu.
(2) Pro každý stát, ratifikující Úmluvu nebo přistupující k ní po uložení šesté listiny o ratifikaci nebo o přístupu, Úmluva nabude účinnosti devadesátého dne poté, kdy tento stát uloží listinu o ratifikaci nebo o přístupu.
Článek VII
Jestliže kterýkoli stát předloží při podpisu, při ratifikaci nebo při přístupu výhradu ke kterémukoli z článků této Úmluvy, generální tajemník sdělí znění výhrady všem státům, které jsou nebo které se mohou státi smluvními stranami této Úmluvy. Kterýkoli stát, který má námitky proti výhradě, může do devadesáti dnů ode dne uvedeného sdělení (nebo v den, kdy se stane smluvní stranou Úmluvy) vyrozuměti generálního tajemníka, že výhradu nepřijímá. V tom případě Úmluva nenabude účinnosti mezi tímto státem a státem, který činí výhradu.
Článek VIII
(1) Kterýkoli stát může vypovědět tuto Úmluvu písemným vyrozuměním zaslaným generálnímu tajemníkovi Organisace Spojených národů. Výpověď nabude účinnosti jeden rok po dni, kdy generální tajemník vyrozumění obdrží.
(2) Tato Úmluva pozbude účinnosti dnem, kdy se stane účinnou výpověď, která sníží počet stran na méně než šest.
Článek IX
Kterýkoli spor vzniklý mezi kterýmikoli dvěma nebo více smluvními státy o výklad nebo o provádění této Úmluvy, který se nevyřeší vyjednáváním, bude na žádost kterékoli ze sporných stran předložen k rozhodnutí Mezinárodnímu soudnímu dvoru, nedohodnou-li se strany na jiném způsobu vyřešení.
Článek X
Generální tajemník Organizace Spojených národů vyrozumí všechny členy Organizace Spojených národů a nečlenské státy uvedené v odstavci 1 článku IV této Úmluvy:
a) o podpisech a ratifikačních listinách, které obdrží podle článku IV;
b) o listinách o přístupu, které obdrží podle článku V;
c) o dni, kdy tato Úmluva nabude účinnosti podle článku VI;
d) o sděleních a vyrozuměních, která obdrží podle článku VII;
e) o vyrozuměních o výpovědi, která obdrží podle odstavce 1 článku VIII;
f) o zrušení podle odstavce 2 článku VIII.
Článek XI
(1) Tato Úmluva, jejíž znění anglické, čínské, francouzské, ruské a španělské mají stejnou platnost, bude uložena v archivu Organizace Spojených národů.
(2) Generální tajemník Organizace Spojených národů zašle ověřený otisk všem členům Organizace Spojených národů a nečlenským státům uvedeným v odstavci 1 článku IV.
NA DŮKAZ TOHO níže podepsaní, jsouce k tomu řádně zmocněni svými příslušnými vládami, podepsali tuto Úmluvu, otevřenou podpisu v New Yorku třicátého prvého dne měsíce března roku tisícího devítistého padesátého třetího.
Za Afganistan:
Za Argentinu:
S výhradami k článku IX
Rodolfo Muňoz
Za Austrálii:
Za Belgické království:
Za Bolívii:
Carmen S. B. de Lozada
9. dubna 1953
Za Brazílii:
Za Burmský svaz:
Za Běloruskou sovětskou socialistickou republiku:
K. V. Kiselev.
Za Kanadu:
Rudecindo Ortega.
Za Chile:
Gabriela Mistral.
Za Čínu:
Za Kolumbii:
Za Costa-Ricu:
Tattenbach.
Za Kubu:
Dr. Emilio Núñez Portuondo
Za Československo:
J. Nosek.
Za Dánsko:
Za Dominikánskou republiku:
Joaquín E. Salazar.
Minerva Bernardino.
Za Equador:
Vláda Equadoru podepisuje tuto Úmluvu s výhradou týkající se poslední části článku I „bez jakékoli diskriminace“, jelikož článek 22 politické ústavy republiky stanoví, že „hlasování v lidových volbách je povinné pro muže a dobrovolné pro ženy“.
José V. Trujillo.
Za Egypt:
Za El Salvador:
Za Ethiopii:
Ato Zawde Gabre Heywot.
Za Francii:
S výhradou3) vytčenou v protokole o podpisu.
M. H. Lefaucheux.
Za Řecko:
Alexis Kyrou.
1. dubna 1953.
Za Guetamalu:
S výhradami co do článku IX Úmluvy, která se v souhlase s politickou ústavou Guatemaly bude vztahovat na ženy guatemalského státního občanství.
Eduardo Castillo Arriola.
Za Haiti:
Za Honduras:
Za Island:
Za Indii:
S touto výhradou: „Článek 3 Úmluvy se nebude vztahovat na odvody do žádné ze složek indických branných sil ani sil pověřených udržováním veřejného pořádku v Indii ani na podmínky služby v nich.“
Rajeshwar Dayal.
29. dubna 1953.
Za Indonésii:
L. N. Palar.
Za Irán:
Za Irák:
Za Izrael:
Abba Eban.
14. dubna 1953.
Za Libanon:
Za Libérii:
Za Lucemburské velkovévodství:
Za Mexiko:
S výhradou vytčenou v prohlášení dnes učiněném.4)
Rafael de la Colina.
Za Nizozemské království:
Za Nový Zéland:
Za Nicaraguu:
Za Norské království:
Za Pákistán:
Za Panamu:
Za Paraguay:
Za Peru:
Za Filipínskou republiku:
Za Polsko:
S výhradami5) co do článků VII a IX vytčenými ve zvláštním protokole sepsaném při podpisu této Úmluvy.
H. Birecki.
Za Saudskou Arábii:
Za Švédsko:
Za Sýrii:
Za Thai:
Za Turecko:
Za Ukrajinskou sovětskou socialistickou republiku:
A. M. Baranovskij.
Za Jihoafrickou Unii:
Za Svaz sovětských socialistických republik:
V. A. Zorin.
Za Spojené království Velké Británie a Severního Irska:
Za Spojené státy americké:
Za Uruguay:
Za Venezuelu:
Za Jemen:
Za Jugoslávii:
Leo Mates.
*) Na straně 11.
1) Tyto výhrady zní takto: „Pokud jde o článek VII: Vláda Běloruské sovětské socialistické republiky prohlašuje svůj nesouhlas s poslední větou článku VII a má za to, že právní účinek výhrady jest, že Úmluva jest účinná mezi státem učinivším výhradu a všemi ostatními smluvními státy Úmluvy, vyjímajíc pouze tu její část, které se výhrada týká. Pokud jde o článek IX: Vláda Běloruské sovětské socialistické republiky považuje za nezávazná pro sebe ustanovení článku IX, který stanoví, že se spory mezi smluvními stranami o výklad nebo o provádění této Úmluvy na žádost kterékoli ze sporných stran předkládají k rozhodnutí Mezinárodnímu soudnímu dvoru, a prohlašuje, že pro předložení kteréhokoli sporu k rozhodnutí Mezinárodnímu soudnímu dvoru jest v každém jednotlivém případě třeba dohody všech sporných stran.“
2) Tyto výhrady zní takto: „Vláda Československé republiky prohlašuje svůj nesouhlas s poslední větou článku VII a má za to, že právní účinek této výhrady jest učiniti Úmluvu účinnou mezi státem učinivším tuto výhradu a všemi ostatními signatáři Úmluvy, vyjímajíc pouze tu část odstavce, jíž se výhrada týká. Vláda Československé republiky se nepovažuje za vázánu ustanoveními článku IX, podle kterého se spory mezi smluvními stranami o výklad nebo o provádění této Úmluvy na žádost kterékoli ze sporných stran předkládají k rozhodnutí Mezinárodnímu soudnímu dvoru, a prohlašuje, že pro předložení sporu k rozhodnutí Mezinárodnímu soudnímu dvoru jest v každém případě třeba dohody všech sporných stran.“
3) Tato výhrada zní takto: „Francouzská vláda si vzhledem k náboženským obyčejům a tradicím trvajícím v jistých územích vyhrazuje právo odložiti provádění této Úmluvy, pokud se týče žen, které bydlí v těchto územích a které se řečených obyčejů a tradic dovolávají.“
4) Prohlášení: „Rozumí se výslovně, že mexická vláda neuloží svou ratifikační listinu, pokud nenabude platnosti reforma politické ústavy Spojených států mexických, která se nyní projednává a jež má mexickým ženám poskytnouti občanská práva.“
5) Tyto výhrady zní takto: „Vláda Polské lidové republiky prohlašuje svůj nesouhlas s poslední větou článku VII a má za to, že právní účinek této výhrady jest učiniti Úmluvu účinnou mezi státem učinivším tuto výhradu a všemi ostatními signatáři Úmluvy, vyjímajíc pouze tu část odstavce, jíž se výhrada týká. Vláda Polské lidové republiky se nepovažuje za vázánu ustanoveními článku IX, podle kterého se spory mezi smluvními stranami o výklad nebo provádění této Úmluvy na žádost kterékoli ze sporných stran předkládají k rozhodnutí Mezinárodnímu soudnímu dvoru, a prohlašuje, že pro předložení sporu k rozhodnutí Mezinárodnímu soudnímu dvoru jest v každém případě třeba dohody všech sporných stran.“
6) Tyto výhrady zní takto: „Pokud jde o článek VII: Vláda Ukrajinské sovětské socialistické republiky prohlašuje svůj nesouhlas s poslední větou článku VII a má za to, že právní účinek výhrady jest, že Úmluva jest účinná mezi státem učinivším výhradu a všemi ostatními smluvními státy Úmluvy, vyjímajíc pouze tu její část, které se výhrada týká. Pokud jde o článek IX: Vláda Ukrajinské sovětské socialistické republiky považuje za nezávazná pro sebe ustanovení článku IX, který stanoví, že se spory mezi smluvními stranami o výklad nebo o provádění této Úmluvy na žádost kterékoli ze sporných stran předkládají k rozhodnutí Mezinárodnímu soudnímu dvoru, a prohlašuje, že pro předložení kteréhokoli sporu k rozhodnutí Mezinárodnímu soudnímu dvoru jest v každém jednotlivém případě třeba dohody všech sporných stran.“
7) Tyto výhrady zní takto: „Pokud jde o článek VII: Vláda Svazu sovětských socialistických republik prohlašuje svůj nesouhlas s poslední větou článku VII a má za to, že právní účinek výhrady jest, že Úmluva jest účinná mezi státem učinivším výhradu a všemi ostatními smluvními státy Úmluvy, vyjímajíc pouze tu její část, které se výhrada týká. Pokud jde o článek IX: Vláda Svazu sovětských socialistických republik považuje za nezávazná pro sebe ustanovení článku IX, který stanoví, že se spory mezi smluvními stranami o výklad nebo o provádění této Úmluvy na žádost kterékoli ze sporných stran předkládají k rozhodnutí Mezinárodnímu soudnímu dvoru, a prohlašuje, že pro předložení kteréhokoli sporu k rozhodnutí Mezinárodnímu soudnímu dvoru jest v každém jednotlivém případě třeba dohody všech sporných stran.“