473
SDĚLENÍ
federálního ministerstva zahraničních věcí
Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 23. května 1989 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o vzájemném předávání odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody.
Se Smlouvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident Československé socialistické republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny v Bělehradě dne 26. září 1990.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 23 odst. 1 dnem 27. října 1990.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
SMLOUVA
mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o vzájemném předávání odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody
Československá socialistická republika
a
Socialistická federativní republika Jugoslávie,
vedeny přáním dále rozvíjet vztahy vzájemné důvěry a spolupráce ve smluvně právní oblasti, berouce na vědomí, že výkon trestu odnětí svobody ve státě, jehož jsou odsouzení občany, by přispěl k plnější resocializaci pachatelů trestných činů, vycházejíce ze zásady humánnosti, se dohodly na uzavření této smlouvy.
Za tím účelem jmenovaly svými zmocněnci:
Československá socialistická republika
JUDr. Jaromíra Johanese,
ministra zahraničních věcí,
Socialistická federativní republika Jugoslávie
Dušana Rodiće,
mimořádného a zplnomocněného velvyslance Socialistické federativní republiky Jugoslávie v Československé socialistické republice,
kteří po výměně svých plných mocí, jež byly shledány v dobré a náležité formě, se dohodli takto:
ČÁST PRVNÍ
Všeobecná ustanovení
Článek 1
(1) Smluvní státy budou za podmínek stanovených tuto smlouvou vzájemně vykonávat tresty odnětí svobody uložené pravomocnými soudními rozhodnutími, kterými byli státní občané jednoho smluvního státu odsouzeni k trestu odnětí svobody na území druhého smluvního státu a za tím účelem si budou předávat na základě vzájemného souhlasu k výkonu tohoto trestu státní občany druhého smluvního státu.
(2) Za státního občana smluvního státu se považuje osoba, která podle právního řádu tohoto smluvního státu má jeho státní občanství.
Článek 2
(1) Příslušné orgány smluvních států se podle této smlouvy stýkají navzájem přímo; ze strany Československé socialistické republiky ministerstvo spravedlnosti České socialistické republiky a ministerstvo spravedlnosti Slovenské socialistické republiky, ze strany Socialistické federativní republiky Jugoslávie sekretariáty spravedlnosti socialistických republik Bosny a Hercegoviny, Makedonie, Slovinska, Srbska, Chorvatska, Černé Hory a socialistických autonomních oblastí Vojvodiny a Kosova.
(2) Orgány uvedené v odstavci 1 se mohou stýkat i diplomatickou cestou.
Článek 3
(1) Žádosti podané podle této smlouvy a písemnosti, které je zapotřebí připojit, se vyhotovují v jazyce dožadujícího smluvního státu. K nim se připojí překlady v jednom z jazyků dožádaného smluvního státu. Jejich ověření není zapotřebí.
(2) Podle této smlouvy se „jazykem dožadujícího smluvního státu“ rozumí:
a) v Československé socialistické republice jazyk český a slovenský;
b) v Socialistické federativní republice Jugoslávii jazyk srbochorvatský, chorvatský spisovný, slovinský a makedonský.
Článek 4
Smluvní státy si nepředávají k výkonu trestu odnětí svobody své vlastní státní občany.
ČÁST DRUHÁ
Předávání k výkonu trestu odnětí svobody
Článek 5
(1) Předání odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody se provede, jen pokud je čin, za který byl trest uložen, soudně trestný podle právního řádu obou smluvních států.
(2) Předání odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody lze provést poté, kdy rozsudek nabyl právní moci.
Článek 6
Předání k výkonu trestu odnětí svobody se neprovede, jestliže:
a) předání není přípustné podle právního řádu jednoho ze smluvních států;
b) soudně trestním činem byly podle právního řádu dožádaného smluvního státu porušeny daňové, celní nebo devizové předpisy nebo předpisy o zahraničním obchodu;
c) výkon trestu odnětí svobody je promlčen nebo není přípustný z jiných zákonných důvodů podle právního řádu jednoho ze smluvních států;
d) rozsudek byl vynesen v nepřítomnosti odsouzeného;
e) předání by ohrozilo bezpečnost dožádaného státu nebo by bylo v rozporu se zásadami veřejného pořádku;
f) odsouzený má trvalé bydliště na území smluvního státu, jehož soud vynesl rozsudek.
Článek 7
Kromě případů stanovených v článku 6 této smlouvy k předání a výkonu trestu odnětí svobody rovněž nedojde, jestliže:
a) nebylo dosaženo souhlasu smluvních států o předání odsouzeného podle podmínek stanovených touto smlouvou, přičemž se přihlédne k vyjádření odsouzeného;
b) odsouzený je ve výkonu trestu odnětí svobody na území smluvního státu, jehož soud vynesl rozsudek, a v době podání žádosti zbývá vykonat trest odnětí svobody kratší než 6 měsíců. Bylo-li uloženo více trestů odnětí svobody, sčítají se tyto tresty nebo jejich zůstatky.
Článek 8
(1) Jestliže státní občan jednoho smluvního státu byl pravomocně odsouzen za soudně trestný čin na území druhého smluvního státu k trestu odnětí svobody, mohou oba smluvní státy žádat, aby trest byl vykonán na území státu, jehož je odsouzený státním občanem.
(2) Podnět k předání odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody na území smluvního státu, jehož je státním občanem, mohou podat kromě odsouzeného také osoby, které mohou v jeho prospěch podávat opravné prostředky v trestním řízení podle právního řádu smluvního státu, jehož je odsouzený státním občanem.
(3) Soud, který vynesl rozsudek, poučí odsouzeného státního občana druhého státu o možnosti uvedené v odstavci 2 tohoto článku.
Článek 9
(1) Žádosti podle této smlouvy se podávají písemně.
(2) Smluvní stát, jehož soud vynesl rozsudek, k žádosti o předání k výkonu trestu odnětí svobody připojí:
a) ověřený opis rozsudku s potvrzením o právní moci včetně rozsudků nebo usnesení soudu vyššího stupně, pokud byly vydány;
b) text ustanovení trestního zákona, na němž je odsouzení založeno;
c) osobní údaje o odsouzeném, o jeho státním občanství, bydlišti nebo místě pobytu;
d) potvrzení o vykonané části trestu odnětí svobody;
e) protokol o vyjádření odsouzeného k možnosti předání;
f) ostatní doklady a údaje, které mohou mít význam pro posouzení žádosti.
(3) Smluvní stát, jehož je odsouzený státním občanem, k žádosti o předání k výkonu trestu odnětí svobody připojí:
a) osobní údaje o odsouzeném, o jeho státním občanství, případně bydlišti nebo místě pobytu;
b) ostatní doklady a údaje, které mohou mít význam pro posouzení žádosti.
(4) Podá-li žádost o předání k výkonu trestu odnětí svobody smluvní stát, jehož je odsouzený státním občanem, zašle smluvní stát, jehož soud vynesl rozsudek, spolu se svým souhlasným stanoviskem též doklady uvedené v odstavci 2 písm. a), b), d), e) a f) tohoto článku.
Článek 10
Neobsahuje-li žádost o předání odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody všechny nezbytné údaje nebo doklady, může dožádaný smluvní stát žádat o její doplnění, k čemuž může určit lhůtu. Tato lhůta může být na žádost prodloužena. Nebude-li žádosti o doplnění vyhověno, bude o předání odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody rozhodnuto na základě stávajících údajů.
Článek 11
Dožádaný smluvní stát uvědomí v nejkratší možné lhůtě dožadující smluvní stát o svém souhlasu s převzetím odsouzeného podle podmínek této smlouvy nebo nevyhovění žádosti. Nevyhovění žádosti, ať již částečné, nebo úplné, je třeba odůvodnit.
Článek 12
(1) Předáním odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody smluvnímu státu, jehož je státním občanem, končí výkon trestu na území smluvního státu, jehož soud vynesl rozsudek. Odsouzený, který vykonává trest odnětí svobody na území smluvního státu, jehož soud vynesl rozsudek, zůstane ve výkonu trestu odnětí svobody až do jeho předání k výkonu trestu odnětí svobody smluvnímu státu, jehož je státním občanem.
(2) Jestliže se odsouzený vyhne výkonu trestu odnětí svobody na území smluvního státu, jehož je státním občanem, tento smluvní stát o tom vyrozumí smluvní stát, jehož soud vynesl rozsudek. Vrátí-li se odsouzený na území smluvního státu, jehož soud vynesl rozsudek, je tento smluvní stát oprávněn nařídit výkon zbytku trestu odnětí svobody, pokud nedojde k opětnému předání.
(3) Vykonáním trestu odnětí svobody na území smluvního státu, jehož je odsouzený státním občanem, zaniká právo smluvního státu, jehož soud vynesl rozsudek, k výkonu trestu odnětí svobody na jeho území.
Článek 13
(1) V případě předání odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody je smluvní stát, jehož je odsouzený státním občanem, vázán skutkovou podstatou, na níž se zakládá rozhodnutí soudu smluvního státu, ve kterém bylo vyneseno.
(2) Soud smluvního státu, jehož je odsouzený státním občanem, vynese podle svého právního řádu rozsudek s trestem odnětí svobody, který se má vykonat, s přihlédnutím k trestu odnětí svobody uloženým v smluvním státě, jehož soud vynesl rozsudek, přičemž trest odnětí svobody nemůže být nahrazen finanční sankcí.
(3) K rozhodnutí o návrhu na obnovu trestního řízení je výlučně oprávněn smouvní stát, jehož soud vynesl rozsudek.
(4) Jestliže po předání odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody bylo soudní rozhodnutí smluvního státu, jehož soud vynesl rozsudek, zrušeno nebo změněno, tento smluvní stát o tom neprodleně vyrozumí stát, jehož je odsouzený státním občanem. Vycházeje z nového rozhodnutí soud smluvního státu, jehož je odsouzený státním občanem, rozhodne o dalším výkonu trestu odnětí svobody podle ustanovení této smlouvy.
Článek 14
(1) Při předání odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody nemůže být odsouzenému uložen vyšší trest odnětí svobody, než jaký mu byl uložen na území smluvního státu, jehož soud vynesl rozsudek.
(2) Část trestu odnětí svobody, kterou odsouzený vykonal na území smluvního státu, jehož soud vynesl rozsudek, se započítává do trestu odnětí svobody, který má vykonat na území smluvního státu, jehož je státním občanem.
(3) Smluvní stát, jehož je odsouzený státním občanem, uvědomí smluvní stát, jehož soud vynesl rozsudek, o rozhodnutí o trestu odnětí svobody, který odsouzený na jeho území vykoná.
Článek 15
Výkon trestu odnětí svobody včetně podmíněného propuštění se řídí právním řádem smluvního státu, na jehož území se vykonává.
Článek 16
(1) Amnestie po předání odsouzeného může být udělena jak smluvním státem, jehož soud vynesl rozsudek, tak i smluvním státem, jehož je odsouzený státním občanem. Učiní-li takové rozhodnutí smluvní stát, jehož soud vynesl rozsudek, neprodleně o tom vyrozumí smluvní stát, jehož je odsouzený státním občanem.
(2) Milost odsouzenému po jeho předání uděluje smluvní stát, jehož je odsouzený státním občanem a kterému byl předán k výkonu trestu odnětí svobody.
Článek 17
Předání a převzetí odsouzeného se provádí v místě hraničního přechodu smluvního státu, jehož soud vynesl rozsudek. Místo, doba a způsob předání a převzetí odsouzeného budou určeny vzájemnou dohodou smluvních států.
Článek 18
Náklady spojené s předáním odsouzeného, které vznikly do doby jeho předání, nese smluvní stát, na jehož území vznikly. Náklady letecké dopravy nese smluvní stát, který o takový způsob převozu požádá.
Článek 19
(1) Smluvní stát povolí na žádost druhého smluvního státu přes své území průvoz odsouzeného, který byl předán třetím státem smluvnímu státu žádajícímu o průvoz. Dožádaný smluvní stát není povinen povolit průvoz odsouzeného, jestliže by mohl podle této smlouvy odmítnout předání.
(2) Žádost o povolení průvozu se podává a vyřizuje stejně jako žádost o předání k výkonu trestu odnětí svobody.
(3) Orgány dožádaného smluvního státu provedou průvoz způsobem, který pokládají za nejvhodnější.
(4) Náklady průvozu odsouzeného, které vzniknou na území jednoho smluvního státu, hradí smluvní stát, který žádá o průvoz.
Článek 20
Smlouva se použije také na soudní rozhodnutí, která byla vydána před jejím vstupem v platnost.
ČÁST TŘETÍ
Závěrečná ustanovení
Článek 21
Sporné otázky, které vzniknou při provádění této smlouvy, budou řešeny smluvními státy diplomatickou cestou.
Článek 22
Tato smlouva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou vyměněny v Bělehradě.
Článek 23
(1) Tato smlouva vstoupí v platnost uplynutím 30 dnů ode dne výměny ratifikačních listin.
(2) Tato smlouva se uzavírá na neomezenou dobu. Může být písemně vypovězena každým smluvním státem diplomatickou cestou s výpovědní lhůtou 6 měsíců.
Dáno v Praze dne 23. května 1989 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a srbochorvatském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Za
Československou socialistickou
republiku:
JUDr. Jaromír Johanes v. r.
Za
Socialistickou federativní
republiku Jugoslávie:
Dušan Rodić v. r.